Tento článek patří mezi dobré v české Wikipedii. Kliknutím získáte další informace.

Grand Prix San Marina 1994

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
San Marino Grand Prix San Marina 1994
3. závod v sezóně 1994
Imola 1981.jpg
Detaily závodu
Datum 1. května 1994
Oficiální název 14o Gran Premio di San Marino
Místo Autodromo Enzo e Dino Ferrari
Imola, Emilia-Romagna, Itálie
Charakter trati Závodní okruh
4,933 km (3,065 mil)
Délka závodu 58 kol, 286,114 km (177,77 mil)
Počasí Jasno
Pole
Pilot Brazílie Ayrton Senna Williams-Renault
Čas 1:21.548
Nejrychlejší kolo
Pilot Velká Británie Damon Hill Williams-Renault
Čas 1:24.335 (v 10. kole)
Stupně vítězů
První Německo Michael Schumacher Benetton-Ford
Druhý Itálie Nicola Larini Ferrari
Třetí Finsko Mika Häkkinen McLaren-Peugeot

Grand Prix San Marina 1994 byl závod Formule 1, který se uskutečnil 1. května 1994 na Autodromo Enzo e Dino Ferrari v Imole v Itálii. Šlo o třetí závod sezóny 1994 a první závod sezóny, který se uskutečnil v Evropě. Závodní víkend byl poznamenán smrtí rakouského jezdce Rolanda Ratzenbergera, trojnásobného mistra světa Ayrtona Senny a několika dalšími vážnými nehodami a zraněními. Britský komentátor Murray Walker popsal závod jako „nejčernější den závodů Formule 1, jaký pamatuje“.[1]

Závod nakonec vyhrál Michael Schumacher, Nicola Larini získal první body své kariéry druhým místem. Třetí skončil Mika Häkkinen. Senna se dočkal státního pohřbu v domovské Brazílii, kde přibližně 500 000 lidí lemovalo ulice, kterými projížděla rakev s jeho tělem. Italští žalobci obvinili šest lidí z neúmyslného zabití v souvislosti s jeho smrtí, ale všichni byli později osvobozeni. Případ se vlekl více než 11 let v důsledku odvolání a obnovy řízení po původním osvobozujícím rozsudku.

Následky závodu vedly ke zdůraznění prvku bezpečnosti ve sportu. Dalšími důsledky závodu bylo obnovení jezdecké asociace a úpravy mnoha tratí a designu vozů. Byla přijata řada technických pravidel, které měly vozy Formule 1 zpomalit a nově vybudované okruhy jako Bahrain International Circuit obsahují velké únikové zóny, které mají zpomalit vůz předtím, než narazí do zdi. Zařízení zvané HANS, které chrání hlavu a krk v případě nehody, se stalo povinným.

Popis závodu[editovat | editovat zdroj]

Kvalifikace[editovat | editovat zdroj]

Páteční kvalifikace[editovat | editovat zdroj]

V pátek 29. dubna se odehrála první část kvalifikace na závod.[2] Jordan pilotovaný Rubensem Barrichellem najel na obrubník v zatáčce Variante Bassa v rychlosti 225 km/h a byl vystřelen do vzduchu.[3] Narazil do vrchu bariéry z pneumatik a Barichello ztratil vědomí. Vůz se několikrát převrátil a nakonec zůstal ležet na zemi koly vzhůru. Záchranářské týmy Barichella na místě nehody ošetřily a ten byl posléze převezen do nemocnice. Další den se objevil na setkání jezdců, ale zlomený nos a ruka v sádře jej vyřadily ze zbytku závodního víkendu. Deset let poté Damon Hill, který v té době jezdil za Williams-Renault, popsal své pocity po nehodě: „Všichni jsme se otřepali a pokračovali v kvalifikaci ujištěni, že naše vozy jsou pevné jako tanky a můžeme v nich být otřeseni, ale ne zraněni.“[4]

Sobotní kvalifikace[editovat | editovat zdroj]

Roland Ratzenberger v boxech v Imole před nehodou.

Dvacet minut po začátku poslední části kvalifikace ztratil Roland Ratzenberger kontrolu nad svým vozem Simtek, když se blížil do zatáčky Villeneuve. Narazil do betonové zdi, a ačkoliv kokpit vozu zůstal takřka nepoškozen, síla nárazu zlomila Ratzenbergerovi vaz. Ratzenberger, nováček ve Formuli 1, jel rychlostí 306 km/h ve chvíli, kdy se mu ulomilo přední křídlo, které poškodil nárazem na obrubník v předchozím kole.[5]

Villeneuve Curva, kde při kvalifikaci tragicky zahynul Roland Ratzenberger

Kvalifikace byla zastavena a zbývajících 40 minut bylo nakonec zrušeno.[4][3] Později bylo oznámeno, že Ratzenberger podlehl mnohačetným zraněním. Šlo o první smrt při závodním víkendu Formule 1 od Grand Prix Kanady 1982, kde zahynul Riccardo Paletti. Bylo to také osm let od úmrtí Elio de Angelise, který nepřežil nehodu při testování svého Brabhamu na okruhu Paul Ricard. Profesor Sid Watkins, šéf lékařského týmu Formule 1, ve svých pamětech vzpomíná na reakci Ayrtona Senny na Ratzenbergerovu smrt následovně: „Ayrton se zhroutil a brečel na mém rameni.“[6] Watkins se snažil přesvědčit Sennu, aby následující den nezávodil slovy: „Co ještě potřebuješ dokázat? Jsi trojnásobný mistr světa a jsi očividně nejrychlejší jezdec. Vykašli se na to a pojďme rybařit.“ Senna byl ale neústupný a řekl: „Side, jsou určité věci, nad kterými nemáme kontrolu. Nemůžu odejít, musím pokračovat.“[6]

Senna získal pole position před Michaelem Schumacherem. Gerhard Berger se kvalifikoval jako třetí a za ním stál na roštu Sennův týmový kolega Damon Hill. Dle tehdejších pravidel se do závodu kvalifikovalo 26 nejrychlejších jezdců z kvalifikace. Vzhledem k tomu, že 26. nejrychlejší čas zajel Roland Ratzenberger, na start se postavilo jen 25 pilotů.

Závod[editovat | editovat zdroj]

První start[editovat | editovat zdroj]

Ayrton Senna, který zahynul při Grand Prix San Marina 1994

Po odstartování zůstal na roštu stát Benetton, který pilotoval JJ Lehto. Pedro Lamy, který startoval z konce roštu, měl výhled zablokovaný dalšími vozy, a narazil tudíž do Lehtova vozu. Trosky vozů a pneumatiky se rozletěly po trati, část z nich překonala bezpečnostní plot chránící diváky a devět jich lehce zranila.[7] Kvůli nehodě na trať vyjel safety car, který po potřebnou dobu zpomaluje vozy a ty se navzájem nesmějí předjíždět. Při pomalé jízdě za safety carem došlo k poklesu teploty pneumatik. Při setkání jezdců před závodem vyjádřili Ayrton Senna a Gerhard Berger znepokojení nad tím, že safety car jezdí příliš pomalu, a není tudíž možno udržet pneumatiky dostatečně horké.[7] Když byly trosky odklizeny, safety car zajel do boxů a závod byl restartován letmým startem. Dvě kola po restartu vyjel vůz pilotovaný Ayrtonem Sennou v zatáčce Tamburello v rychlosti 306 km/h z trati a po zpomalení na 211 km/h narazil do betonové zdi.

Zatáčka Tamburello, kde tragicky zahynul Ayrton Senna

Ve 14:17 byly vyvěšeny červené vlajky a závod byl zastaven. Sid Watkins a jeho tým se okamžitě vydal na pomoc Sennovi. Když jsou vyvěšeny červené vlajky, vozy musejí zpomalit a zajet do boxů. Tímto opatření jsou chráněni traťoví komisaři a lékaři zasahující na místě nehody. Tým Larrousse omylem[8] povolil svému jezdci Ériku Comasovi vyjet z boxů, ačkoliv byly vyvěšeny červené vlajky. Traťoví komisaři na něj zuřivě mávali, aby jej donutili zpomalit, protože se k místu nehody přibližoval takřka v plné rychlosti.[9] Komentátor Eurosportu John Watson popsal incident jako „nejabsurdnější věc, kterou v životě viděl.“[9] Comas se vyhnul všem vozům a osobám zasahujícím na místě nehody a posléze odstoupil ze závodu. Naturalistické záběry záchranářů ošetřujících Sennu byly vysílány živě televizí RAI, takže BBC přepnula na vlastní kameru umístěnou v boxové uličce.[10] Senna byl vyproštěn z vozu a letecky transportován do nemocnice Maggiore poblíž Bologni. Lékařské týmy pokračovaly v jeho ošetřování i za letu. Ve 14:55 místního času, 37 minut po nehodě, byl závod restartován.

Druhý start[editovat | editovat zdroj]

Výsledky restartovaného závodu byly určeny součtem časů z prvního a druhého závodu. Po restartu vedl na trati Gerhard Berger, ale v součtu časů vedl Michael Schumacher díky náskoku, který si na Bergera vypracoval před zastavením závodu. Schumacher na trati předjel Bergera ve 12. kole a ten o čtyři kola později ze závodu pro technické potíže odstoupil. Larini se na chvíli ujal vedení, když Schumacher zajel do boxů, ale jen do okamžiku vlastní zastávky.[11]

Deset kol před koncem závodu upadlo pravé zadní kolo z Minardi Michele Alboreta, který zrovna vyjížděl z boxů a kolo zasáhlo dva mechaniky Ferrari a dva mechaniky Lotusu, kteří museli být převezeni do nemocnice.[12]

Michael Schumacher vyhrál závod před Nicolou Larinim a Mikou Häkkinenem, a měl tak po prvních třech závodech sezóny maximální možný počet 30 bodů. Jde o jediný závod, kde se Larini umístil na stupních vítězů, a jeden ze dvou závodů, ve kterých bodoval. K uctění památky Ronalda Ratzenbergera a Ayrtona Senny se na stupních vítězů nestříkalo šampaňským.

Po závodě[editovat | editovat zdroj]

Dvě hodiny a dvacet minut po skončení závodu, v 18:40 místního času, Dr. Maria Theresa Fiandri oznámila, že Ayrton Senna zemřel. Jako oficiální čas úmrtí bylo uvedeno 14:17 místního času, což znamená, že Senna zemřel okamžitě.[13] Pitva odhalila, že příčnou smrti byla část zavěšení kola, která se při nehodě ulomila a prorazila jeho helmu a lebku.[14]

Změny na trati v Imole po Velké ceně 1994 - šedě je původní trať, červeně trať po změnách.

Okruh v Imole, který byl do tehdejšího stavu uveden v roce 1981,[15] byl následně značně přestavěn, včetně úpravy zatáčky Tamburello, kde došlo již dříve k vážným nehodám Gerharda Bergera (1989) a Nelsona Piqueta (1987), z vysokorychlostní na mnohem pomalejší šikanu. FIA také změnila technické regulace tím způsobem, že vozy z roku 1994 na ně nemohly být upraveny a týmy musely vyrobit zcela nové vozy.[16] Kvůli obavám, které pronesli Senna a Berger před závodem, byla při dalším závodě, Grand Prix Monaka 1994, znovuobnovena jezdecká asociace (Grand Prix Drivers' Association). Ta byla původně založena již v roce 1961, ale v roce 1982 byla rozpuštěna. Primárním cílem jejího obnovení byla snaha povolit jezdcům diskutovat bezpečnostní změny zaváděné po závodě v Imole. První dvě místa na startovním roštu Grand Prix Monaka 1994 byla prázdná a byly do nich namalovány rakouská a brazilská vlajka na počest dvou jezdců, kteří při předchozím závodě zahynuli. Před závodem se také držela minuta ticha.

Senna se dočkal státního pohřbu v São Paulu dne 5. května 1994. Přibližně 500 000 lidí lemovalo ulice, kterými projížděla rakev se Sennovým tělem.[1] Sennův rival Alain Prost byl jedním z lidí, kteří nesli rakev.[17] Sennův pohřeb navštívila většina komunity sdružené okolo Formule 1. Výjimkou byl prezident FIA Max Mosley, který se místo toho zúčastnil 7. května 1994 v Salzburgu pohřbu Rolanda Ratzenbergera.[18] Mosley řekl deset let poté na tiskové konferenci: „Šel jsem na jeho pohřeb, protože všichni ostatní šli na Sennův. Myslel jsem, že je důležité, aby někdo šel i na jeho.“[19]

Italští žalobci zahájili stíhání šesti osob v souvislosti se Sennovou smrtí, konkrétně to byli Frank Williams, Patrick Head a Adrian Newey z Williamsu, Fedrico Bendinelli jako zástupce vlastníků Autodromo Enzo e Dino Ferrari, Giorgio Poggi jako ředitel okruhu a Roland Bruynserarde jako ředitel závodu a člověk, který okruh schválil.[20] Verdikt byl vynesen 16. prosince 1997 a všichni obžalovaní z neúmyslného zabití byli prohlášeni za nevinné.[21] Soud zjistil, že příčinou Sennovy nehody byla zlomená řídicí tyč.[22] Ta byla zkrácena a navařena zpět do vozu na Sennovu žádost, kterou chtěl docílit většího pohodlí ve voze.

Po vynesení rozsudku bylo podáno stáním zástupcem odvolání proti osvobození Patricka Heada a Adriana Neweyho. Dne 22. listopadu 1999 zprostil odvolací soud Heada a Neweyho všech obvinění s odůvodněním, že se neobjevily žádné nové důkazy (kvůli poškození vozu chybí některá data z černé skříňky vozu a 1,6 sekundy záběrů ze Sennova vozu není dostupných, neboť italská režie přepnula těsně před nehodou na kameru umístěnou v jiném voze), a tudíž dle článku 530 italského trestního řádu musela být obžaloba prohlášena „za neexistující, neboť není podepřena fakty“.[23] Tento rozsudek byl anulován v lednu 2003, protože soud měl za to, že byl článek 530 špatně vyložen.[24] Na 27. května 2005 byl nařízen nový proces, ve kterém byli Head i Newey osvobozeni.[25]

Grand Prix San Marina 1994 je posledním závodem Formule 1, při kterém došlo ke smrtelné nehodě pilota,[pozn. 1] stejně tak od té doby nezahynul žádný pilot ani při testování. U těžkých havárií, ke kterým došlo při závodech Formule 1 v druhé polovině 90. let a poté i v 21. století, je často uváděno, že havarující pilot by pravděpodobně nepřežil, kdyby nedošlo ke zpřísnění bezpečnostních předpisů, k čemuž se začalo přistupovat právě po osudné Grand Prix San Marina 1994.[26][27]

Výsledky[editovat | editovat zdroj]

Závod[editovat | editovat zdroj]

tento závodní víkend je označován za nejčernější víkend v historii Formule 1

  • 1. května 1994
  • Okruh Autodromo Enzo e Dino Ferrari
  • 58 kol x 5,040 km = 292,320 km
  • 551. Grand Prix
  • 5. vítězství pro « Michaela Schumachera »
  • 10. vítězství pro « Benetton »
  • 8. vítězství pro « Německo »
  • 75. vítězství pro vůz se startovním číslem « 5 »(« nový rekord »)
  • 121. vítězství z « 2. míst na startu »


(Legenda)

Pozice Č Jezdec Vůz Kolo Čas +/- Pole Body Nej. kolo
1 5 Německo Michael Schumacher Benetton B194 58 1'28:29.3 Green Arrow Up Darker.svg 1 2 10 1:24.438
2 27 Itálie Nicola Larini Ferrari 412T1 58 á 0:54.942 Green Arrow Up Darker.svg 4 6 6 1:25.825 (9.)
3 7 Finsko Mika Häkkinen McLaren MP4-9 58 á 1:10.679 Green Arrow Up Darker.svg 5 8 4 1:25.737 (7.)
4 29 Rakousko Karl Wendlinger Sauber C13 58 á 1:13.658 Green Arrow Up Darker.svg 6 10 3 1:25.727 (6.)
5 3 Japonsko Ukyo Katayama Tyrrell 022 57 á 1 kolo Green Arrow Up Darker.svg 4 9 2 1:26.176 (11.)
6 0 Spojené království Damon Hill Williams FW16 57 á 1 kolo Red Arrow Down.svg 2 4 1 1:24.335
7 30 Německo Heinz-Harald Frentzen Sauber C13 57 á 1 kolo Straight Line Steady.svg 0 7 1:25.307 (4.)
8 8 Spojené království Martin Brundle McLaren MP4-9 57 á 1 kolo Green Arrow Up Darker.svg 5 13 1:25.774 (8.)
9 4 Spojené království Mark Blundell Tyrrell 022 56 á 2 kola Green Arrow Up Darker.svg 3 12 1:26.259 (12.)
10 12 Spojené království Johnny Herbert Lotus 107C 56 á 2 kola Green Arrow Up Darker.svg 10 20 1:28.032 (17.)
11 26 Francie Olivier Panis Ligier JS39B 56 á 2 kola Green Arrow Up Darker.svg 8 19 1:27.908 (15.)
12 25 Francie Éric Bernard Ligier JS39B 55 á 3 kola Green Arrow Up Darker.svg 5 17 1:28.091 (18.)
13 9 Brazílie Christian Fittipaldi Footwork FA15 54 Mimo trať Green Arrow Up Darker.svg 3 16 1:25.954 (10.)
Pozice Č Odstoupili Vůz Kolo Příčina +/- Pole Body Nej. kolo
Ret 15 Itálie Andrea de Cesaris Jordan 194 49 Mimo trať X mark.svg 10 21 1:27.627 (14.)
Ret 24 Itálie Michele Alboreto Minardi M193B 44 Kolo X mark.svg 14 15 1:27.995 (16.)
Ret 10 Itálie Gianni Morbidelli Footwork FA15 40 Motor X mark.svg 7 11 1:25.652 (5.)
Ret 23 Itálie Pierluigi Martini Minardi M193B 37 Mimo trať X mark.svg 13 14 1:27.221 (13.)
Ret 31 Austrálie David Brabham Simtek S941 27 Mimo trať X mark.svg 16 24 1:28.613 (19.)
Ret 34 Belgie Bertrand Gachot Pacific PR01 23 Motor X mark.svg 18 25 1:29.094 (21.)
Ret 19 Monako Olivier Beretta Larrousse-LH94 17 Motor X mark.svg 16 23 1:28.891 (20.)
Ret 28 Rakousko Gerhard Berger Ferrari 412T1 16 Zavěšení X mark.svg 1 3 1:25.040
Ret 2 Brazílie Ayrton Senna Williams-Renault 5 Nehoda X mark.svg 1 1 1:44.068 (22.)
Ret 20 Francie Érik Comas Larrousse-LH94 5 Vibrace X mark.svg 17 18 1:58.505 (23.)
Ret 6 Finsko Jyrki Järvilehto Benetton B194 0 Nehoda X mark.svg 5 5
Ret 11 Portugalsko Pedro Lamy Lotus-Mugen-Honda 0 Nehoda X mark.svg 22 22
Pozice Č Nestartoval Vůz Kolo Příčina +/- Pole Body Nej. kolo
DNS 32 Rakousko Roland Ratzenberger Simtek S941 Nehoda 26
DNQ 14 Brazílie Rubens Barrichello Jordan 194 Nehoda
DNQ 33 Francie Paul Belmondo Pacific PR01

Stupně vítězů[editovat | editovat zdroj]

  • 20. podium pro « Michaela Schumachera »
  • 2. podium pro « Miku Häkkinena »
  • 1. podium pro Nicolu Lariniho (jediné podium)
  • 359. podium pro « Ferrari » (« nový rekord »)
  • 247. podium pro « McLaren »
  • 53. podium pro « Benetton »
  • 176. podium pro « Itálii »
  • 40. podium pro « Německo »
  • 20. podium pro « Finsko »

Bodové umístění[editovat | editovat zdroj]

  • 139 bodů pro « Michaela Schumachera »
  • 76 bodů pro « Damona Hilla »
  • 21 bodů pro « Miku Häkkinena »
  • 14 bodů pro « Karla Wendlingera
  • 6 bodů pro Nicolu Lariniho »
  • 4 body pro « Ukyo Katayamu »
  • 1877,5 bodů pro « McLaren » (« nový rekord »)
  • 1795,5 bodů pro « Ferrari »
  • 1395,5 bodů pro « Williams »
  • 600 bodů pro « Tyrrell »
  • 427,5 bodů pro « Benetton »
  • 18 bodů pro « Sauber »

Nejrychlejší kolo[editovat | editovat zdroj]

  • UK Damon Hill 1:24,438 Williams
  • 5. nejrychlejší kolo pro « Damona Hilla »
  • 77. nejrychlejší kolo pro « Williams »
  • 148. nejrychlejší kolo pro « Velkou Británii » (« nový rekord »)
  • 5. nejrychlejší kolo pro vůz se startovním číslem « 0 »

Vedení v závodě[editovat | editovat zdroj]

  • « Ayrton Senna byl ve vedeni 2931 kol (« nový rekord »)
  • « Michael Schumacher » byl ve vedeni 254 kol
  • « Gerhard Berger » byl ve vedeni 579 kol
  • Mika Häkkinen » byl ve vedení 3 kola
  • « Ferrari » byl ve vedení 6874 kol (« nový rekord »)
  • « McLaren » byl ve vedení 5661 kol
  • « Williams » byl ve vedení 4713 kol
  • « Benetton » byl ve vedení 405 kol


Kola km Jezdec  %
1-5 kolo 25,2 Km Ayrton Senna 8,6%
6 - 12 kolo 35,28 Km Michael Schumacher 12%
13 - 15 kolo 15,12 Km Gerhard Berger 5,2%
16 - 18 kolo 15,12 Km Mika Häkkinen 5,2%
19 - 58 kolo 201,6 Km Michael Schumacher 69%
  • SC – Safety Car na trati v průběhu 1 až 5 kola po havárii Pedra Lamy a J J Lehta
  • V 6. kole vyvěšeny červené vlajky a závod byl přerušen – Havárie Ayrtona Senny


Senna
M.Schu
Berger
Häkk
M.Schumacher

Postavení na startu[editovat | editovat zdroj]

  • Brazílie Ayrton Senna Williams - 1:21.548
  • 65. Pole position pro « Ayrtona Sennu (« nový rekord »)
  • 70. Pole position pro « Williams »
  • 96. Pole position pro « Brazílii »
  • 65. Pole position pro vůz se startovním číslem « 2 »
  • 87. první řadu získal « Ayrton Senna (« nový rekord »)
  • 5. první řadu získal « Michael Schumacher »
  • 112x první řadu získal «Williams »
  • 8x první řadu získal «Benetton »
  • 154x první řadu získala « Brazílie »
  • 13x první řadu získala « Německo »
* * Kvalifikace
_______1_______
Brazílie Ayrton Senna
Williams
1:21.548
Brazílie Ayrton Senna
Williams
1:21.548
_______2_______
Německo Michael Schumacher
Benetton
1:21.885
Německo Michael Schumacher
Benetton
1:21.885 (+0.337)
_______3_______
Rakousko Gerhard Berger
Ferrari
1:22.113
Rakousko Gerhard Berger
Ferrari
1:22.113 (+0.565)
_______4_______
Velká Británie Damon Hill
Williams
1:22.168
Velká Británie Damon Hill
Williams
1:22.168 (+0.620)
_______5_______
Finsko JJ Lehto
Benetton
1:22.717
Finsko JJ Lehto
Benetton
1:22.717 (+1.169)
_______6_______
Itálie Nicola Larini
Ferrari
1:22.841
Itálie Nicola Larini
Ferrari
1:22.841 (+1.293)
_______7_______
Německo Heinz-Harald Frentzen
Sauber
1:23.119
Německo Heinz-Harald Frentzen
Sauber
1:23.119 (+1.571)
_______8_______
Finsko Mika Häkkinen
McLaren
1:23.140
Finsko Mika Häkkinen
McLaren
1:23.140 (+1.592)
_______9_______
Japonsko Ukyo Katayama
Tyrrell
1:23.322
Japonsko Ukyo Katayama
Tyrrell
1:23.322 (+1.774)
_______10_______
Rakousko Karl Wendlinger
Sauber
1:23.347
Rakousko Karl Wendlinger
Sauber
1:23.347 (+1.799)
_______11_______
Itálie Gianni Morbidelli
Footwork
1:23.663
Itálie Gianni Morbidelli
Footwork
1:23.663 (+2.115)
_______12_______
Velká Británie Mark Blundell
Tyrrell
1:23.703
Velká Británie Mark Blundell
Tyrrell
1:23.703 (+2.155)
_______13_______
Velká Británie Martin Brundle
McLaren
1:23.858
Velká Británie Martin Brundle
McLaren
1:23.858 (+2.310)
_______14_______
Itálie Pierluigi Martini
Minardi
1:24.078
Itálie Pierluigi Martini
Minardi
1:24.078 (+2.530)
_______15_______
Itálie Michele Alboreto
Minardi
1:24.276
Itálie Michele Alboreto
Minardi
1:24.276 (+2.728)
_______16_______
Brazílie Christian Fittipaldi
Footwork
1:24.472
Brazílie Christian Fittipaldi
Footwork
1:24.472 (+2.924)
_______17_______
Francie Éric Bernard
Ligier
1:24.678
Francie Éric Bernard
Ligier
1:24.678 (+3.130)
_______18_______
Francie Érik Comas
Larrousse
1:24.852
Francie Érik Comas
Larrousse
1:24.852 (+3.304)
_______19_______
Francie Olivier Panis
Ligier
1:24.996
Francie Olivier Panis
Ligier
1:24.996 (+3.448)
_______20_______
Velká Británie Johnny Herbert
Lotus
1:25.114
Velká Británie Johnny Herbert
Lotus
1:25.114 (+3.566)
_______21_______
Itálie Andrea de Cesaris
Jordan
1:25.234
Itálie Andrea de Cesaris
Jordan
1:25.234 (+3.686)
_______22_______
Portugalsko Pedro Lamy
Lotus
1:25.295
Portugalsko Pedro Lamy
Lotus
1:25.295 (+3.747)
_______23_______
Monako Olivier Beretta
Larrousse
1:25.991
Monako Olivier Beretta
Larrousse
1:25.991 (+4.443)
_______24_______
Austrálie David Brabham
Simtek
1:26.817
Austrálie David Brabham
Simtek
1:26.817 (+5.269)
_______25_______
Belgie Bertrand Gachot
Pacific
1:27.143
Belgie Bertrand Gachot
Pacific
1:27.143 (+5.595)
_______26_______
Rakousko Roland Ratzenberger
Simtek
1:27.584
Rakousko Roland Ratzenberger
Simtek
1:27.584 (+6.036)
Francie Paul Belmondo
Pacific
1:27.881 (+6.333)
Brazílie Rubens Barrichello
Jordan
----

Zajímavosti[editovat | editovat zdroj]

  • 200 GP pro vůz se startovním číslem 31
  • 600 bodů pro tým Tyrrell

Souhrn[editovat | editovat zdroj]

Pole position Vítězství Nej. kolo Hat trick Vedení Chelem
Brazílie Německo UK X mark.svg Německo Brazílie Finsko Rakousko X mark.svg
Ayrton Senna Michael Schumacher Damon Hill X mark.svg Michael Schumacher Ayrton Senna Mika Häkkinen Gerhard Berger X mark.svg
Williams FW16 Benetton B194 Williams FW16 X mark.svg Benetton B194 Williams FW16 McLaren MP4-9 Ferrari 412T1 X mark.svg
1'21.548 1:28'28.642 1'24.335 47 kol 5 kol 3 kola 3 kola
222.495 km/h 198.234 km/h 215.142 km/h 236,88 km 25.2 Km 15,12 km 15,12 km

Stav MS[editovat | editovat zdroj]

  • GP - body získané v této Grand Prix
* Jezdec Body GP * Vůz Body GP * Stát Body GP
1 Německo Michael Schumacher 30 10 1 Benetton 30 10 1 Německo Německo 30 10
2 UK Damon Hill 7 1 2 Ferrari 16 6 2 Brazílie Brazílie 10
3 Brazílie Rubens Barrichello 7 3 Williams 7 1 3 Rakousko Rakousko 10 3
4 Rakousko Gerhard Berger 6 4 Jordan 7 4 UK Velká Británie 7 1
5 Itálie Nicola Larini 6 6 5 Sauber 7 3 5 Itálie Itálie 6 6
6 Finsko Mika Häkkinen 4 4 6 McLaren 4 4 6 Francie Francie 4
7 Francie Jean Alesi 4 7 Tyrrell 4 2 7 Finsko Finsko 4 4
8 Rakousko Karl Wendlinger 4 3 8 Footwork 3 8 Japonsko Japonsko 4 2
9 Japonsko Ukyo Katayama 4 2 9 Larrousse 1
10 Brazílie Christian Fittipaldi 3
11 Německo Heinz-Harald Frentzen 2
12 Německo Érik Comas 1

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. Po Grand Prix San Marina 1994 přesto došlo při závodech Formule 1 ke dvěma tragickým nehodám, při kterých zahynuli hasič a traťový komisař. Při Grand Prix Austrálie 2001 zahynul po nehodě Jacquese Villeneuvea a Ralfa Schumachera traťový komisař Graham Beveridge. Při Grand Prix Itálie 2000 zahynul po hromadné nehodě v prvním kole hasič Paolo Ghislimberti.

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku 1994 San Marino Grand Prix na anglické Wikipedii.

  1. a b 1994: Race ace Senna killed in car crash [stm]. BBC News, 1994-05-01, [cit. 2007-10-15]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. LONGMORE, Andrew. Ayrton Senna: The Last Hours [online]. The Times, News International, 1994-10-31, [cit. 2007-10-15]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. a b Hamilton, Maurice. Frank Williams. Macmillan, 232. ISBN 0-333-71716-3
  4. a b HILL, Damon. Had Ayrton foreseen his death? [ece]. The Times, News International, 2004-04-17, [cit. 2007-10-15]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. SPURGEON, Brad. 5 Years After Senna's Crash, Racing Is Safer — Some Say Too Safe : Imola Still Haunts Formula One [php]. International Herald Tribune, 1999-04-30, [cit. 2007-10-15]. S. 2. Dostupné online. (anglicky) 
  6. a b HAMILTON, Maurice. Frank Williams. [s.l.] : Macmillan. ISBN 0-333-71716-3. S. 234. (anglicky) 
  7. a b A tragic weekend. The Times. News International, 2004-04-19.  
  8. Autosport, 5. 5. 1994
  9. a b Watson, John (Komentátor). (1994). Eurosport Live Grand Prix [TV]. Eurosport.
  10. HORTON, Roger. There's Something about Murray [online]. Autosport, 2000, [cit. 2007-10-15]. Dostupné online. (anglicky) 
  11. Grand Prix Results: San Marino GP, 1994 [online]. GP Encyclopedia, [cit. 2007-10-15]. Dostupné online. (anglicky) 
  12. Rider, Steve (Komentátor). (1994). San Marino Grand Prix [TV]. Londýn, Spojené království: BBC.
  13. "Secrets of Senna's black box." Senna Files. www.ayrton-senna.com (18. 3. 1997)
  14. Thomsen, Ian. "Williams Says Italy May Cite Steering In Senna's Death", International Herald Tribune, 1995-02-11
  15. "Autodromo Enzo e Dino Ferrari - Imola." www.gpracing.net192.com
  16. Wright, Peter. "Preview of 1995 Formula1 Cars", www.grandprix.com, 1995
  17. "Open Warfare." www.gpracing.net192.com
  18. David Tremayne, Mark Skewis, Stuart Williams, Paul Fearnley. „Track Topics“, Motoring News, News Publications Ltd.
  19. „Max went to Roland's funeral“, www.f1racing.net, 23. 4. 2004
  20. Hamilton, Maurice. Frank Williams. Macmillan, 276. ISBN 0-333-71716-3.
  21. "All six cleared in Senna trial." Senna Files. www.ayrton-senna.com (16. 12. 1997)
  22. "Faulty Steering Caused Crash!" Senna Files. www.ayrton-senna.com
  23. "Appeal absolves Head and Newey." Senna Files. www.ayrton-senna.com.
  24. "Senna death case back in court", BBC Sport, 28. 1. 2003
  25. "Top designers acquitted on Senna", BBC Sport, 27. 5. 2005
  26. NOVOTNÝ, M. Před deseti lety by Kubica nepřežil [asp]. lidovky.cz, 2007-06-12, [cit. 2007-10-15]. Dostupné online.  
  27. SÁRA, R. Dřív by se Kubica zabil, teď je bez šrámu [asp]. lidovky.cz, 2007-06-12, [cit. 2007-10-15]. Dostupné online.  


Předchozí GP:
Grand Prix Pacifiku 1994
Mistrovství světa Formule 1
1994
Následující GP:
Grand Prix Monaka 1994
Předchozí ročník:
Grand Prix San Marina 1993
Grand Prix San Marina Následující ročník:
Grand Prix San Marina 1995


s . e 
 
XLV. Mistrovství Světa Formule 1 / 1994

Flag of Brazil.svg Brazílie | Pacifik | Flag of San Marino.svg San Marino | Flag of Monaco.svg Monako | Flag of Spain.svg Španělsko | Flag of Canada.svg Kanada | Flag of France.svg Francie  | Flag of the United Kingdom.svg Velká Británie | Flag of Germany.svg Německo | Flag of Hungary.svg Maďarsko | Flag of Belgium (civil).svg Belgie | Flag of Italy.svg Itálie | Flag of Portugal.svg Portugalsko | Flag of Europe.svg Evropa | Flag of Japan.svg Japonsko | Flag of Australia.svg Austrálie |