Jean Alesi

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jean Alesi
Jean Alesi (2019)
Jean Alesi (2019)
Narození11. června 1964 (59 let)
Avignon
NárodnostFrancieFrancie Francie
Kariéra ve Formuli 1
Aktivní roky1989 - 2001
TýmyTyrrell, Ferrari, Benetton, Sauber, Prost, Jordan
Závody202
Mistr světa0x (nejlépe 4. místo - 1996, 1997
Vyhrané závody1
Stupně vítězů32
Body celkem241
Pole positions2
Nejrychlejší kola4
První závodGrand Prix Francie 1989
První vítězstvíGrand Prix Kanady 1995
Poslední vítězstvíGrand Prix Kanady 1995
Poslední závodGrand Prix Japonska 2001
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jean Alesi (narozen jako Giovanni Alesi) (* 11. června 1964, Avignon) je bývalý francouzský pilot Formule 1 italského původu. Jeho kariéra ve Formuli 1 zahrnovala účast v týmech Tyrrell, Benetton F1, Sauber, Prost, Jordan a hlavně Ferrari, kde byl velice oblíbený mezi tifosi. V roce 2006 byl Alesi oceněn Řádem čestné legie (Chevalier de la Legion d’honneur).

Počátky kariéry[editovat | editovat zdroj]

Alesi se narodil sicilským rodičům ve městě Avignon, v departmentu Vaucluse. Na začátku kariéry se chtě spíše věnovat závodům rallye, nakonec ale přece jen dal přednost formulovému závodění, když začal v šampionátu Francouzské Renault 5. Na konci 80. let se jevil jako velice talentovaný, když v roce 1987 vyhrál titul ve Francouzské Formuli 3 a o rok později se přesunul do Formule 3000. V roce 1989, ve svém druhém roce ve Formuli 3000, vybojoval titul, kdy v jeho prospěch hovořil větší počet vítězství. Jak v roce 1987, tak 1989 byl jeho hlavním rivalem Érik Comas.

Formule 1[editovat | editovat zdroj]

Alesi při Grand Prix USA 1991, ve voze Ferrari

1989–1990: Tyrrell[editovat | editovat zdroj]

1989[editovat | editovat zdroj]

Alesi debutoval ve Formuli 1 v Grand Prix Francie na okruhu Paul Ricard v týmu Tyrrell-Cosworth. V kokpitu nahradil Michele Alboreta a hned dojel čtvrtý. Ve zbytku sezóny odjel několik dalších závodů a přitom pokračoval i v úspěšném boji o titul ve Formuli 3000. Pokud se závody Formule 1 a Formule 3000 křížily, v Tyrrellu jej nahrazoval Johnny Herbert. Do konce sezóny bodoval ještě dvakrát, v Itálii a ve Španělsku.

1990[editovat | editovat zdroj]

Rok 1990 byl první kompletní ve Formuli 1, opět v týmu Tyrrell, který ale trpěl nedostatkem peněz. Ale hned v prvním závodě, Grand Prix USA, se postaral o senzaci, když 25 kol vedl před Ayrtonem Sennou. Když ho Senna předjel, Alesi mu jednou předjetí oplatil, nakonec skončil druhý. A to samé pal zopakoval v Monaku, což znamenalo, že si jej začali všímat některé týmy ze špičky pro rok 1991. Nastal poté zmatek, když Tyrrell, Williams a Ferrari v krátké době po sobě prohlásili, že s Alesim mají podepsanou smlouvu.

Ferrari v té době bojovalo o titul a Alesi se mohl stát týmovým kolegou svého krajana Alaina Prosta, v té době nejúspěšnějšího jezdce v historii Formule 1. Alesi nakonec s Ferrari opravdu podepsal. Tento tým nezvolil jen proto, aby zvýšil své šance na titul nebo jezdil po boku Prosta, ale hlavně aby si splnil svůj dětský sen závodit za italskou stáj.

1991–1995: Ferrari[editovat | editovat zdroj]

Jean Alesi vyhrál svůj jediný závod při Grand Prix Kanady 1995 na okruhu v Montrealu.

1991[editovat | editovat zdroj]

Naneštěstí Ferrari v roce 1991 zaznamenalo prudký ústup ze slávy. Nejúspěšnějším týmem 90. let byl totiž Williams, který mezi roky 1992 až 1997 získal 5 titulů v poháru konstruktérů. Alesiho volba týmu Ferrari oproti Williamsu se zdála logická, ale ukázala se být jako nešťastná. Jeden z důvodů pádu Ferrari bylo to, že jejich slavný motor V12 už nestačil na menší, lehčí a efektivnější motory V10, který využívaly jiné týmy. Po tristní sezóně Prost z týmu odešel, o voze prohlásil, že je to „náklaďák“ a dal si na rok pauzu. Alesi získal 21 bodů a skončil sedmý.

1992[editovat | editovat zdroj]

V další sezóně byl jeho týmovým kolegou Ivan Capelli. Alesi sice dvakrát dojel třetí, bodoval ve všech závodech, které dojel, ale připsal si také množství nedojetých závodů. S 18 body skončil opět sedmý.

1993[editovat | editovat zdroj]

I tentokrát Ferrari změnilo druhého jezdce, kterým se stal Gerhard Berger. Sezóna opět probíhala v duchu minulých let, dvě pódia a plno odstoupení. S 16 body byl tentokrát klasifikován jako šestý.

1994[editovat | editovat zdroj]

Po prvním závodě sezóny si Alesi poranil záda a v následujících dvou závodech jej nahradil Nicola Larini. Alesi v tomto roce čtyřikrát vystoupal na pódium, připsal si 24 bodů a skončil pátý.

1995[editovat | editovat zdroj]

Za 5 let, které Alesi strávil u týmu z Maranella toho příliš nezískal, snad jen kromě oblíbenosti u tifosi, kteří milovali jeho agresivní styl jízdy. Jeho styl a také používání čísla 27 na svém voze, vedly ke srovnání s Gillesem Villeneuvem, stále populárním a milovaném jezdci, který za Ferrari jezdil v letech 1977-1982. Alesi a Berger vyhráli za své působení u Ferrari každý jeden závod. Alesi si připsal první a zároveň poslední výhru ve Formuli 1 při Grand Prix Kanady (v den svých 31. narozenin). Při oslavném kolečku mu došel benzín a do boxů ho svezl Michael Schumacher. Na konci roku měl na kontě 42 bodů a páté místo v poháru jezdců.

1996–1997: Benetton[editovat | editovat zdroj]

1996[editovat | editovat zdroj]

Když Michael Schumacher odešel z Benettonu do Ferrari, Jean Alesi a Gerhard Berger putovali opačným směrem. Benetton F1 sice byl úřadujícím mistrem v poháru jezdců i konstruktérů, Alesi ale musel zažít podobný pokles formy jako v roce 1991 u Ferrari. Naopak Schumacher ve Ferrari započal návrat italského týmu na výsluní. Alesi a Berger strávili u Benettonu dva roky, kde se museli potýkat se smůlou a vnitřní politikou v týmu. Přesto získal Alesi v tomto roce nejvíce bodů v kariéře, 47 a v poháru jezdců byl čtvrtý, což zopakoval i následující sezónu.

1997[editovat | editovat zdroj]

Zatímco Berger si alespoň užil vítězství v Benettonu (Grand Prix Německa), Alesi takové štěstí neměl. Alesiho Benetton se jevil jako více turbulentní a nepomohlo mu ani ostudný výpadek v Austrálii, kde ignoroval několik rádiových příkazů, že má zajet do boxů. Alesi pokračoval dalších 5 kol, než mu došlo palivo. Jeho forma byla nevyrovnaná, další incident přišel ve Francii, kde zbytečně vystrčil Davida Coultharda mimo trať a poté v Rakousku, kde jeho pokus vybrzdit Eddieho Irvinea skončil kolizí a Alesi byl vyšetřován po závodě kvůli nebezpečné jízdě. Pole position a následné druhé místo v Grand Prix Itálie Benettonu nestačilo a na konci roku Alesiho propustil.

1998–1999: Sauber[editovat | editovat zdroj]

Alesi ve voze Sauber při Grand Prix Kanady 1999.
Alesi s vozem Prost při Grand Prix Francie 2001.

1998[editovat | editovat zdroj]

Odchod z Benettonu a příchod k Sauberu znamenal definitivní ústup ze slávy a boje o přední příčky. První rok u Sauberu sice pravidelně dojížděl, ale bodoval jen ve 4 závodech. Úspěch zaznamenal v památné deštivé Grand Prix Belgie, kde skončil třetí a ukázalo se to jako jeho poslední pódiové umístění ve Formuli 1. Celkem získal 9 bodů.

1999[editovat | editovat zdroj]

Rok 1999 byl horší než ten předchozí, přišlo více výpadku a pouhé 2 body za dvě šestá místa byly zklamáním.

2000–2001: Prost, Jordan[editovat | editovat zdroj]

2000[editovat | editovat zdroj]

Po účinkování u Sauberu se Alesi přesunul do týmu svého bývalého týmového kolegy Alaina Prosta a do jeho týmu Prost. Nespolehlivost vozu a tím pádem množství odstoupení ze závodu znamenaly, že Alesi měl na konci roku poprvé na kontě 0 bodů.

2001[editovat | editovat zdroj]

Alesi při Grand Prix USA 2001 na okruhu Indianapolis.

Alesi zůstal u Prostu i v dalším roce a tentokrát se mu dařilo pravidelně dojíždět a dokonce třikrát bodovat. Po Grand Prix Německa ale z týmu odešel, přestože s Prostem dokončil všechny závody. Důvodem byl vyhazov Heinze-Haralda Frentzena z týmu Jordan po Grand Prix Velké Británie. Frentzen se zajímal o angažmá u Prostu a Alesi se rozhodl z Prostu odejít a uvolnit mu místo. Sám pak obsadil volné místo v Jordanu. S ním ještě dokázal naposledy bodovat a po konci sezóny ukončil kariéru ve Formuli 1. Bylo to symbolické, jelikož v Jordanu Alesi ve Formuli 3000 začínal a vyhrál s ním v roce 1989, nyní v něm kariéru ukončil.

Shrnutí kariéry ve Formuli 1[editovat | editovat zdroj]

Alesi byl často označován za výrazného, emocionálního a agresivního jezdce, ale po představení ve Phoenixu v roce 1990 byl spíše znám pro svou smůlu a dlouhou kariéru, než pro dobré výsledky. V roce 2001 se stal teprve pátým jezdcem, který absolvoval 200 závodů Grand Prix. Za tu dobu získal 32 pódii, ale pouhé jedno vítězství. Dalo by se říct, že Alesiho potenciál byl nenaplněný – někteří mu vytýkají, že svá vrcholná léta strávil v tehdy podprůměrném Ferrari, případně často odstupoval z vedení nebo 2. pozice v závodě a to v minimálně v 9 případech: Grand Prix Španělska 1991 (10 sekund penalizace, na vítěze ztratil jen 23 sekund), Grand Prix Belgie 1991 (z 1. pozice), Grand Prix Belgie 1995 (z 2. pozice), Grand Prix Itálie 1995 (z 1. pozice), Grand Prix Španělska, Monaka a Japonska 1995 (z 2. pozice), Grand Prix Belgie a Itálie 1995 (z 1. pozice). Smůlu měl i v Benettonu, kde ztratil vedení v Grand Prix Itálie 1996 i 1997 po pomalých zastávkách v boxech a v Grand Prix Monaka 1996, kdy mu selhalo zavěšení.

Jeho jediné vítězství tak bylo velice emocionální, stalo se v den jeho 31. narozenin při Grand Prix Kanady 1995. Do čela závodu se sice dostal po problémech soupeřů (Michael Schumacher musel do boxů kvůli elektronice a Damonu Hillovi selhala hydraulika), to ale nic nemění na tom, že toto vítězství bylo oceňováno, hlavně po několika výborných, ale nedostatečně oceněných letech ve Ferrari. Alesiho výhra v Montrealu byla mnohými označena za nejvíce populární v sezóně, jelikož byla dosažena s vozem Ferrari a číslem 27 (které nosil Gilles Villeneuve) právě na okruhu pojmenovaném po slavném Kanaďanovi. Nezapomenutelný okamžik byl také ten, když Alesiho do boxů vezl Michael Schumacher, jelikož mu došlo v cíli palivo.

Alesi už žádnou další Grand Prix nevyhrál, nejblíže zopakování triumfu byl v Grand Prix Itálie 1995, kde mu selhalo pravé zadní zavěšení pouhých 9 kol před koncem, když v závodě vedl, a poté na okruhu Nürburgring, kde ho pouhá 2 kola před koncem předjel Michael Schumacher, když Alesimu úplně odešly pneumatiky. V roce 1996 opět doplatil na zavěšení, které mu selhalo v Monaku 10 kol před cílem (Alesi se dostal do vedení poté, co musel odstoupit Damon Hill po selhání motoru v Tunelu). A v Grand Prix Itálie 1997 po startu z pole position přepustil vedení v závodě Davidu Coulthardovi po pomalé zastávce v boxech.

Kariéra po Formuli 1[editovat | editovat zdroj]

Alesi ve voze Mercedes-Benz (Persson Motorsport) v roce 2006 v sérii DTM.
Jean Alesi ve voze Mercedes v roce 2006.

2002–2006: DTM[editovat | editovat zdroj]

Po konci ve Formuli 1 se Alesi úspěšně přesunul do série DTM, kde hned v prvním roce obsadil celkové 5. místo. S vozem Mercedes dokonce vyhrál jeden závod. Další rok skončil opět pátý, tentokrát si ale připsal 2 výhry. V roce 2004 se mu dařilo méně, celkově byl sedmý a ani jednou závod nevyhrál. Na stejné konečné pozici byl i následující sezónu, připsal si také jedno vítězství. Po konci sezóny 2006, kde dopadl nejhůř, devátý, kariéru v DTM ukončil.

Direxiv[editovat | editovat zdroj]

Alesi byl jedním z mluvčích týmu Direxiv, který podával přihlášku do Formule 1 v roce 2008. Tým se měl stát B-týmem McLarenu a měl používat motory Mercedes. Nakonec byla dána přednost týmu Prodrive, který ale nakonec stejně do Formule 1 nevstoupil.

2008–2009: Speedcar Series[editovat | editovat zdroj]

Alesi se připojil k mnoha dalším bývalým jezdcům Formule 1 (Christian Danner, Johnny Herbert, Stefan Johansson, Ukyo Katayama, JJ Lehto, Gianni Morbidelli, Jacques Villeneuve a Alex Yoong), kteří vstoupili do nově vzniklé série s názvem Speedcar Series. Alesi dvakrát zvítězil a obsadil 4. místo v šampionátu. V druhé a poslední sezóně série Speedcar Series skončil pátý s 2 výhrami.

2010– : Le Mans Series[editovat | editovat zdroj]

13. října 2009 testoval Alesi vůz AF Corse Ferrari F430 GT2 v Maranellu. Bylo to ve stejný den, kdy se Felipe Massa vrátil do kokpitu Formule 1 po zranění, které utrpěl při Grand Prix Maďarska 2009. Po testu, ve kterém odjel 65 kol byl Alesi nadšený a Amato Ferrari mluvil o Alesim jako o možném kandidátovi pro rok 2010. Na začátku roku 2010 bylo oznámeno, že Alesi bude týmovým kolegou dalšího bývalého jezdce Formule 1, Giancarla Fisichelly, v sérii Le Mans a třídě GT2 v týmu AF Corse s vozem Ferrari. V prvních dvou závodech Alesi, Fisichella a jejich další týmlový kolega Toni Vilander vystoupali na stupně vítězů. Všichni tři se zúčastnili 24h Le Mans a ve své třídě byli čtvrtí. Ve třetím závodě sezóny v Algarve skončili druzí a na okruhu Hungaroring čtvrtí. Celkově v šampionátu obsadili skvělé druhé místo.

2011– : Lotus[editovat | editovat zdroj]

V lednu 2011 při představení jejich nového vozu oznámil tým Lotus Renault GP, že Alesiho angažovali jako ambasadora a testovacího jezdce pro projekt T125. V září prohlásil Alesi, že se pokusí kvalifikovat na 500 mil Indianapolis 2012 s vozem, který bude mít motor s označením Lotus. V 17. sérii a 5. epizodě pořadu Top Gear, Alesi pomáhal testovat moderátorovi Jeremy Clarksonovi jeden z vozů T125.

500 mil Indianapolis[editovat | editovat zdroj]

V dubnu 2012 Alesi oznámil svou přihlášku na 500 mil Indianapolis s motorem Lotus. Dohoda s bývalým týmem ze série Indycar, Newman/Haas Racing, ale padla a majitel týmu HVM Racing, Keith Wiggins, řekl, že jeho tým nemá finance pro Alesiho závod. Nicméně, tým ze série Firestone Indy Lights, Fan Force United, souhlasil s tím, že Alesimu dá možnost v závodě, kde se kvalifikoval na 33. místě. Bohužel, jeho vůz s motorem Lotus nedokázal držet tempo závodu a nakonec musel Alesi i jeho týmová kolegyně Simona de Silvestro odstoupit po ani ne 12 kolech.

Helma[editovat | editovat zdroj]

Jeho helma je bílá s černými a červenými pruhy, které jdou dolů na přední straně s jeho jménem. Jeho helma je založena na té, kterou nosil Elio de Angelis, Alesi k předloze přidal tmavě modrý vršek helmy (občas s motivem kapek deště). Od roku 2000 Alesi změnil barvu helmy z bílé na stříbrnou (kvůli jednomu ze sponzoru týmu Sauber, společnosti Red Bull).

Osobní život[editovat | editovat zdroj]

Alesi je znalec vína a vlastní vinici nedaleko jeho rodného města Avignon. Tam bydlí se svou manželkou, japonskou modelkou, herečkou a popovou zpěvačkou Kumiko Goto, díky tomu mluví japonsky a je v Japonsku oblíben. Mají spolu 4 děti; jedním z nich je syn Giuliano Alesi, závodící ve formulových šampionátech.

Statistiky ve Formuli 1[editovat | editovat zdroj]

Aktivní roky 1989–2001
Starty 202
Vítězství 1
2. místa 16
3. místa 15
4. místa 11
5. místa 15
6. místa 12
Průměrné umístění 6.21
Odstoupení 82
DSQ 0
DNS 1
DNQ 0
Pole position 2
Průměrné u. v kvalifikaci 9.14
Nejrychlejší kola 4
Průměrné u. za nejrychlejší kolo 9.22
Závodů v čele 19
Kol v čele 265
Km v čele 1285 km
Debut Grand Prix Francie 1989
První vítězství Grand Prix Kanady 1995
Poslední závod Grand Prix Japonska 2001
Body 241

Kompletní výsledky ve Formuli 1[editovat | editovat zdroj]

Legenda k tabulce
Barva Výsledek
Zlatá Vítěz
Stříbrná 2. místo
Bronzová 3. místo
Zelená Bodované umístění
Modrá Nebodované umístění
Dokončil neklasifikován (NC)
Fialová Odstoupil (Ret)
Červená Nekvalifikoval se (DNQ)
Nepředkvalifikoval se (DNPQ)
Černá Diskvalifikován (DSQ)
Bílá Nestartoval (DNS)
Závod zrušen (C)
Světle modrá Pouze trénoval (PO)
Páteční testovací jezdec (TD)
Bez barvy Netrénoval (DNP)
Vyřazen (EX)
Nepřijel (DNA)
Odvolal účast (WD)
Označení Význam
Tučnost Pole position
Kurzíva Nejrychlejší kolo
F FanBoost
G Nejrychlejší v kvalifikační skupině
Jezdec nedojel do cíle, ale byl klasifikován, protože odjel více než 90 % délky závodu.
Byl udělován poloviční počet bodů, protože bylo odjeto méně než 75 % délky závodu.
Rok Tým Šasi Motor 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 Umístění Body
1989 Tyrrell Racing Organisation Tyrrell 018 Cosworth V8 BRA SMR MON MEX USA CAN FRA
4
GBR
Ret
GER
10
HUN
9
BEL ITA
5
POR ESP
4
JPN
Ret
AUS
Ret
9. místo 8
1990 Tyrrell Racing Organisation Tyrrell 018 Cosworth V8 USA
2
BRA
7
9. místo 13
Tyrrell 019 SMR
6
MON
2
CAN
Ret
MEX
7
FRA
Ret
GBR
8
GER
11
HUN
Ret
BEL
8
ITA
Ret
POR
8
ESP
Ret
JPN
DNS
AUS
8
1991 Scuderia Ferrari SpA Ferrari 642/2 Ferrari V12 USA
12
BRA
6
SMR
Ret
MON
3
CAN
Ret
7. místo 21
Ferrari 643 MEX
Ret
FRA
4
GBR
Ret
GER
3
HUN
5
BEL
Ret
ITA
Ret
POR
3
ESP
4
JPN
Ret
AUS
Ret
1992 Scuderia Ferrari SpA Ferrari F92A Ferrari V12 RSA
Ret
MEX
Ret
BRA
4
ESP
3
SMR
Ret
MON
Ret
CAN
3
FRA
Ret
GBR
Ret
GER
5
HUN
Ret
7. místo 18
Ferrari F92AT BEL
Ret
ITA
Ret
POR
Ret
JPN
5
AUS
4
1993 Scuderia Ferrari Ferrari F93A Ferrari V12 RSA
Ret
BRA
8
EUR
Ret
SMR
Ret
ESP
Ret
MON
3
CAN
Ret
FRA
Ret
GBR
9
GER
7
HUN
Ret
BEL
Ret
ITA
2
POR
4
JPN
Ret
AUS
4
6. místo 16
1994 Scuderia Ferrari Ferrari 412T1 Ferrari V12 BRA
3
PAC SMR MON
5
ESP
4
CAN
3
5. místo 24
Ferrari 412T1B FRA
Ret
GBR
2
GER
Ret
HUN
Ret
BEL
Ret
ITA
Ret
POR
Ret
EUR
10
JPN
3
AUS
6
1995 Scuderia Ferrari Ferrari 412T2 Ferrari V12 BRA
5
ARG
2
SMR
2
ESP
Ret
MON
Ret
CAN
1
FRA
5
GBR
2
GER
Ret
HUN
Ret
BEL
Ret
ITA
Ret
POR
5
EUR
2
PAC
5
JPN
Ret
AUS
Ret
5. místo 42
1996 Mild Seven Benetton Renault Benetton B196 Renault V10 AUS
Ret
BRA
2
ARG
3
EUR
Ret
SMR
6
MON
Ret
ESP
2
CAN
3
FRA
3
GBR
Ret
GER
2
HUN
3
BEL
4
ITA
2
POR
4
JPN
Ret
4. místo 47
1997 Mild Seven Benetton Renault Benetton B197 Renault V10 AUS
Ret
BRA
6
ARG
7
SMR
5
MON
Ret
ESP
3
CAN
2
FRA
5
GBR
2
GER
6
HUN
11
BEL
8
ITA
2
AUT
Ret
LUX
2
JPN
5
EUR
13
4. místo 36
1998 Red Bull Sauber Petronas Sauber C17 Petronas V10 AUS
Ret
BRA
9
ARG
5
SMR
6
ESP
10
MON
12
CAN
Ret
FRA
7
GBR
Ret
AUT
Ret
GER
10
HUN
7
BEL
3
ITA
5
LUX
10
JPN
7
11. místo 9
1999 Red Bull Sauber Petronas Sauber C18 Petronas V10 AUS
Ret
BRA
Ret
SMR
6
MON
Ret
ESP
Ret
CAN
Ret
FRA
Ret
GBR
14
AUT
Ret
GER
8
HUN
16
BEL
9
ITA
9
EUR
Ret
MAL
7
JPN
6
16. místo 2
2000 Gauloises Prost Peugeot Prost AP03 Peugeot V10 AUS
Ret
BRA
Ret
SMR
Ret
GBR
10
ESP
Ret
EUR
9
MON
Ret
CAN
Ret
FRA
14
AUT
Ret
GER
Ret
HUN
Ret
BEL
Ret
ITA
12
USA
Ret
JPN
Ret
MAL
11
22. místo 0
2001 Prost Acer Prost AP04 Acer V10 AUS
9
MAL
9
BRA
7
SMR
9
ESP
10
AUT
10
MON
6
CAN
5
EUR
15
FRA
12
GBR
11
GER
6
15. místo 5
B&H Jordan Honda Jordan EJ11 Honda V10 HUN
10
BEL
6
ITA
8
USA
7
JPN
Ret

Kompletní výsledky ve Formuli 3000[editovat | editovat zdroj]

Legenda k tabulce
Barva Výsledek
Zlatá Vítěz
Stříbrná 2. místo
Bronzová 3. místo
Zelená Bodované umístění
Modrá Nebodované umístění
Dokončil neklasifikován (NC)
Fialová Odstoupil (Ret)
Červená Nekvalifikoval se (DNQ)
Nepředkvalifikoval se (DNPQ)
Černá Diskvalifikován (DSQ)
Bílá Nestartoval (DNS)
Závod zrušen (C)
Světle modrá Pouze trénoval (PO)
Páteční testovací jezdec (TD)
Bez barvy Netrénoval (DNP)
Vyřazen (EX)
Nepřijel (DNA)
Odvolal účast (WD)
Označení Význam
Tučnost Pole position
Kurzíva Nejrychlejší kolo
F FanBoost
G Nejrychlejší v kvalifikační skupině
Jezdec nedojel do cíle, ale byl klasifikován, protože odjel více než 90 % délky závodu.
Byl udělován poloviční počet bodů, protože bylo odjeto méně než 75 % délky závodu.
Rok Tým Šasi Motor Pneu 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 Umístění Body
1988 Oreca March 87B Ford Cosworth JER
11
VAL
9
10. místo 11
Reynard 88D PAU
2
SIL
5
MNZ
Ret
PER
6
BRH
Ret
BIR
Ret
BUG
Ret
ZOL
9
DIJ
5
1989 Eddie Jordan Racing Reynard 89D Mugen Honda SIL
4
VAL
Ret
PAU
1
JER
5
PER
Ret
BRH
2
BIR
1
SPA
1
BUG
6
DIJ
1. místo* 39

* – Alesi získal titul po shodě bodů díky 3 vítězstvím, Érik Comas měl jen dvě.

Kompletní výsledky v DTM[editovat | editovat zdroj]

Legenda k tabulce
Barva Výsledek
Zlatá Vítěz
Stříbrná 2. místo
Bronzová 3. místo
Zelená Bodované umístění
Modrá Nebodované umístění
Dokončil neklasifikován (NC)
Fialová Odstoupil (Ret)
Červená Nekvalifikoval se (DNQ)
Nepředkvalifikoval se (DNPQ)
Černá Diskvalifikován (DSQ)
Bílá Nestartoval (DNS)
Závod zrušen (C)
Světle modrá Pouze trénoval (PO)
Páteční testovací jezdec (TD)
Bez barvy Netrénoval (DNP)
Vyřazen (EX)
Nepřijel (DNA)
Odvolal účast (WD)
Označení Význam
Tučnost Pole position
Kurzíva Nejrychlejší kolo
F FanBoost
G Nejrychlejší v kvalifikační skupině
Jezdec nedojel do cíle, ale byl klasifikován, protože odjel více než 90 % délky závodu.
Byl udělován poloviční počet bodů, protože bylo odjeto méně než 75 % délky závodu.
Rok Tým Vůz 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 Umístění Body
2002 HWA Team AMG-Mercedes CLK-DTM HOC1
3
ZOL
10
DON
1
SAC
Ret
NOR
4
LAU
8
NÜR
Ret
A1R
3
ZAN
8
HOC2
Ret
5. místo 24
2003 HWA Team AMG-Mercedes CLK 2003 HOC1
4
ADR
7
NÜR1
Ret
LAU
5
NOR
5
DON
1
NÜR2
6
A1R
Ret
ZAN
5
HOC2
1
5. místo 42
2004 HWA Team AMG-Mercedes C-Klasse 2004 HOC1
19
EST
7
ADR
3
LAU
5
NOR
10
SHA1
4
NÜR
7
OSC
10
ZAN
11
BRN
8
HOC2
5
7. místo 19
2005 HWA Team AMG-Mercedes C-Klasse 2005 HOC1
1
LAU1
7
SPA
4
BRN
9
OSC
13
NOR
Ret
NÜR
7
ZAN
Ret
LAU2
8
IST
7
HOC2
13
7. místo 22
2006 Persson Motorsport AMG-Mercedes C-Klasse 2005 HOC1
6
LAU
7
OSC
8
BRH
6
NOR
Ret
NÜR
4
ZAN
Ret
CAT
14
BUG
11
HOC2
8
9. místo 15

1 - Závod v Šanghaji byl mimo mistrovský šampionát.

Výsledky 24h Le Mans[editovat | editovat zdroj]

Rok Třída Č. Pneu Vůz Tým Spolujezdci Kola Poz. Třída
Poz.
1989 C1 33 D Porsche 962C
Porsche Type-935 3.0L Turbo Flat-6
Austrálie Team Schuppan Spojené království Will Hoy
USA Dominic Dobson
69 Ret Ret
2010 GT2 95 M Ferrari F430 GT2
Ferrari 4.0L V8
Itálie AF Corse SRL Itálie Giancarlo Fisichella
Finsko Toni Vilander
323 16. místo 4. místo

Kompletní výsledky amerických okruhových závodů[editovat | editovat zdroj]

IndyCar Series[editovat | editovat zdroj]

Rok Tým Motor 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 Umístění Body
2012 Fan Force United Lotus STP
ALA
LBH
SAO
INDY
33
DET
TXS
MIL
IOW
TOR
EDM
MDO
SNM
BAL
FON
34. místo* 13*

* Sezóna v průběhu.

500 mil Indianapolis[editovat | editovat zdroj]

Rok Šasi Motor Start Cíl Tým
2012 Dallara Lotus 33 33 Fan Force United

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]