Grand Prix Austrálie 1994

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Austrálie Grand Prix Austrálie 1994
16.. závod v sezóně 1994
Detaily závodu
Datum13. listopad 1994
Oficiální názevLIX Australian Grand Prix
MístoAdelaide Street Circuit
Adelaide, Austrálie
Délka trati3,780 km
Délka závodu81 kol, 306,180 km
Počasí
Pole position
PilotSpojené království Nigel MansellWilliams-Renault
Čas1:16.179
Nejrychlejší kolo
PilotNěmecko Michael SchumacherBenetton-Ford
Čas1:17.140 (v 29. kole)
Stupně vítězů
PrvníSpojené království Nigel MansellWilliams-Renault
DruhýRakousko Gerhard BergerFerrari
TřetíSpojené království Martin BrundleMcLaren-Peugeot

Grand Prix Austrálie 1994 byla závěrečným, 16. závodem sezóny 1994, který se konal 13. listopadu 1994 na městském okruhu v Adelaïde. Závod se zapsal do dějin především vzájemnou kolizí obou kandidátů na titul Damona Hilla a Michaela Schumachera, po které oba odstoupili a mistrem se tak stal poprvé v kariéře Michael Schumacher s vozem Benetton. Situace před závodem byla vyrovnaná a Schumacher vedl před Hillem o jeden bod, Hill potřeboval k titulu získat o dva body více než německý pilot. Při rovnosti bodů by titul získal Schumacher, díky většímu počtu vítězství. Australská Grand Prix byla posledním závodem pro sedminásobného držitele poháru konstruktérů, tým Lotus.

Popis závodu[editovat | editovat zdroj]

Před Grand Prix Austrálie byly ve hře o titul ještě dva piloti Damon Hill a Michael Schumacher, Němec měl výhodu jednoho bodu a lepšího skóre v počtu vítězství 8:6, které by přišlo na řadu v případě rovnosti bodů. Podobná situace byla i v Poháru konstruktérů, kde Benetton ztrácel na Williams 5 bodů a Flavio Briatore musel doufat že jeho oba vozy dojedou před vozy Williams.

Po čtrnácti sezonách ve formuli 1, ohlásil odchod se světa velkých cen, Michele Alboreto. S formulí 1 se rozloučil také Paul Belmondo, který z 28 pokusů o kvalifikování se do závodů, prošel sítí kvalifikace pouze 7×. Erik Comas odešel od týmu Larrousse již v předchozím závodě Grand Prix Japonska. Dalším, kdo ukončil své trápení ve formuli 1 byl Christian Fittipaldi, Franck Lagorce a J J Lehto. Alessandro Zanardi odešel do zámoří, pokusit se o start v některé americké sérii.

Kvalifikace[editovat | editovat zdroj]

Závodní víkend poznamenala havárie Michaela Schumachera v první šikaně,[1] přesto se dokázal brzo z nehody vzpamatovat a zajet o 0,018 s pomaleji než vítěz kvalifikace Nigel Mansell. Největší Schumacherův konkurent v boji o titul Damon Hill zajel třetí nejrychlejší kvalifikační čas. Ve druhé řadě ho doplnil Fin Mika Häkkinen s vozem McLaren, třetí řada patřila vozům Jordan v pořadí Barrichello a Irvine. Až sedmý čas zajel Johnny Herbert s druhým vozem Benetton, vedle něj se na startovním roštu postavilo nejrychlejší Ferrari Jeana Alesiho. První desítku uzavíral Martin Brundle s McLarenem a Heinz-Harald Frentzen s vozem Sauber. Sítem kvalifikace neprošly oba vozy Pacifik řízené Paulem Belmondem a Bertrandem Gachotem.

Závod[editovat | editovat zdroj]

Nejlépe odstartoval Schumacher s Hillem a hned se prodrali před Mansella, ten se snažil neztratit s nimi krok. V zápalu boje se ale hned v prvním kole dopustil vážné chyby, když šel později na brzdy a lehce se otřel o zeď[2] před Mansella se tak dostal jak Mika Häkkinen tak i Rubens Barrichello. Na úzkém okruhu se nedalo příliš předjíždět a tak se pořadí neměnilo až do 14. kola, kdy se Mansell dostal před Barrichella a začal pomalu stahovat náskok na Häkkinena, což se mu podařilo ve dvacátém kole. Mansell zaútočil na Finovu pozici a dostal se před něj, ale byl příliš rychlý do následující zatáčky a tak si Mika svou pozici uhájil.[3] Nigel Mansell se nakonec před McLaren protáhl a posléze zamířil do boxů. Ve 36. kole se Michael Schumacher jezdící na čele dostal mimo trať a pravým bokem se opřel o zeď, odrazil se zpět do dráhy před kola projíždějícího Hilla. Damon Hill se snažil dostat před Schumachera, ten však svou pozici nechtěl přepustit a ve snaze se vrátit na čelní pozici zavadil o Hillovo kolo a po jízdě na dvou kolech skončil v bariéře z pneumatik.[4] Damon Hill pokračoval v jízdě s defektem pneumatiky, aby se co nejrychleji dostal do boxů, kde ale zjistili, že je poškozeno i zavěšení kola. Protože oba kandidáti na titul nebodovali, mistrem světa se stal Schumacher, který byl však kritizován a viněn z úmyslného zavinění nehody. Nehoda byla rozebíraná z mnoha úhlů pohledu, vyjádřili se k ní i samotní aktéři v tomto dokumentu.[5] Po tomto incidentu se do čela závodu dostal Mansell před Bergerem, Alesim a Häkkinenem. Alesi se posléze dopustil chyby a po hodinách se ocitl mimo trať, naštěstí nepoškodil vůz a mohl pokračovat v závodě. V 54. kole se před Mansell dostal Berger a několik kol vedl závod, po necelých 10 kolech se do čela zase vrátil Angličan a vedení si uhájil až do cíle. O vzrušení se ještě postaral v 76. kole Häkkinen, který havaroval a cíle se nedočkal.[6][7]

Výsledky[editovat | editovat zdroj]

  • 13. listopad 1994
  • Okruh Adelaide
  • 81 kol × 3,780 km = 306,180 km
  • 564. Grand Prix
  • 31. vítězství Nigela Mansella
  • 78. vítězství pro Williams
  • 157. vítězství pro Velkou Británii
  • 51. vítězství pro vůz se startovním číslem 2
Pozice Jezdec Vůz Čas
1 Spojené království Nigel Mansell Williams FW16B 1:47'51.480
2 Rakousko Gerhard Berger Ferrari 412T1B á 0:02,511
3 Spojené království Martin Brundle McLaren MP4/9 á 0:52,487
4 Brazílie Rubens Barrichello Jordan 194 á 1:10,530
5 Francie Olivier Panis Ligier JS39B á 1 kolo
6 Francie Jean Alesi Ferrari 412T1B á 1 kolo
7 Německo Heinz-Harald Frentzen Sauber C13 á 1 kolo
8 Brazílie Christian Fittipaldi Footwork FA15 á 1 kolo
9 Itálie Pierluigi Martini Minardi M193B á 2 kola
10 Finsko J J Lehto Sauber C13 á 2 kola
11 Francie Franck Lagorce Ligier JS39B á 2 kola
12 Finsko Mika Häkkinen McLaren MP4/9 á 5 kol/Brzdy
Kolo Odstoupili - Příčina
69 Itálie Michele Alboreto Minardi M193B Nehoda
66 Spojené království Mark Blundell Tyrrell 022 Nehoda
56 Švýcarsko Jean-Denis Délétraz Larrousse LH94 Převodovka
49 Finsko Mika Salo Lotus 109 Elektronika
49 Austrálie David Brabham Simtek S941 Motor
40 Itálie Alessandro Zanardi Lotus 109 Akcelerator
35 NěmeckoMichael Schumacher Benetton B194 Kolize
35 Spojené království Damon Hill Williams FW16 Kolize
21 Itálie Domenico Schiattarella Simtek S941 Převodovka
19 Japonsko Ukjó Katajama Tyrrell 022 Mimo trať
18 Japonsko Hideki Noda Larrousse LH94 Ztráta oleje
17 Itálie Gianni Morbidelli Footwork FA15 Motor
4 Spojené království Eddie Irvine Jordan 194 Mimo trať
13 Spojené královstvíJohnny Herbert Benetton B194 Převodovka
- Nekvalifikovali se - Čas
* FranciePaul Belmondo Pacific PR01 1'24.087
* FrancieBertrand Gachot Pacific PR01 7'40.317


Nejrychlejší kolo[editovat | editovat zdroj]

Německo Michael SchumacherBenetton B194 – 1'17.140

  • 15. nejrychlejší kolo Michaela Schumachera
  • 22. nejrychlejší kolo pro Benetton
  • 19. nejrychlejší kolo pro Německo
  • 59. nejrychlejší kolo pro vůz se startovním číslem 5

Vedení v závodě[editovat | editovat zdroj]

Kola km Jezdec %
1.–35. kolo 132,3 km Michael Schumacher 43 %
36.–53. kolo 68,04 km Nigel Mansell 22 %
54.–63. kolo 37,8 km Gerhard Berger 12 %
64.–81. kolo 68,4 km Nigel Mansell 22 %


Schumacher
Mansell
Berger
Mansell

Postavení na startu[editovat | editovat zdroj]

Spojené království Nigel Mansell- Williams FW16B- 1'16.179

  • 32. Pole position Nigela Mansella
  • 73. Pole position pro Williams
  • 150. Pole position pro Velkou Británii
  • 66. Pole position pro vůz se startovním číslem 2


_______1_______
Spojené království Nigel Mansell
Williams
1'16.179
_______2_______
Německo Michael Schumacher
Benetton
1'16.197
_______3_______
Spojené království Damon Hill
Williams
1'16.830
_______4_______
Finsko Mika Häkkinen
McLaren
1'16.992
_______5_______
Brazílie Rubens Barrichello
Jordan
1'17.537
_______6_______
Spojené království Eddie Irvine
Jordan
1'17.667
_______7_______
Spojené království Johnny Herbert
Benetton
1'17.727
_______8_______
Francie Jean Alesi
Ferrari
1'17.801
_______9_______
Spojené království Martin Brundle
McLaren
1'17.950
_______10_______
Německo Heinz-Harald Frentzen
Sauber
1'17.962
_______11_______
Rakousko Gerhard Berger
Ferrari
1'18.070
_______12_______
Francie Olivier Panis
Ligier
1'18.072
_______13_______
Spojené království Mark Blundell
Tyrrell
1'18.237
_______14_______
Itálie Alessandro Zanardi
Lotus
1'18.331
_______15_______
Japonsko Ukjó Katajama
Tyrrell
1'18.411
_______16_______
Itálie Michele Alboreto
Minardi
1'18.755
_______17_______
Finsko J J Lehto
Sauber
1'22.679
_______18_______
Itálie Pierluigi Martini
Minardi
1'18.957
_______19_______
Brazílie Christian Fittipaldi
Footwork
1'19.061
_______20_______
Francie Franck Lagorce
Ligier
1'19.153
_______21_______
Itálie Gianni Morbidelli
Footwor
1'19.610
_______22_______
Finsko Mika Salo
Lotus
1'19.844
_______23_______
Japonsko Hideki Noda
Larrousse
1'20.145
_______24_______
Austrálie David Brabham
Simtek
1'20.442
_______25_______
Švýcarsko Jean-Denis Délétraz
Larrousse
1'22.422
_______26_______
Itálie Domenico Schiattarella
Simtek
1'22.529

Zajímavosti[editovat | editovat zdroj]

  • 50 GP pro Miku Häkkinena
  • V závodě debutoval Jean-Denis Délétraz


Pole position Vítězství Nej. kolo
Spojené království Spojené království Německo
Nigel Mansell Nigel Mansell Michael Schumacher
Williams FW16B Williams FW16B Benetton B194
1'16.179 1:47'51.480 1'17.140
178,632 km/h 170,324 km/h 176,407 km/h

Stav MS[editovat | editovat zdroj]

  • GP – body získané v této Grand Prix
* Jezdec Body GP * Vůz Body GP * Stát Body GP
1 Německo Michael Schumacher 92 1 Williams 118 10 1 Spojené království Velká Británie 148 14
2 Spojené království Damon Hill 91 2 Benetton 103 2 NěmeckoNěmecko Německo 99
3 Rakousko Gerhard Berger 41 6 3 Ferrari 71 7 3 RakouskoRakousko Rakousko 45 6
4 Finsko Mika Häkkinen 26 4 McLaren 42 4 4 FrancieFrancie Francie 39 3
5 Francie Jean Alesi 24 1 5 Jordan 28 3 5 FinskoFinsko Finsko 27
6 Brazílie Rubens Barrichello 19 3 6 Ligier 13 2 6 BrazílieBrazílie Brazílie 25 3
7 Spojené království Martin Brundle 16 4 7 Tyrrell 13 7 ItálieItálie Itálie 18
8 Spojené království David Coulthard 14 8 Sauber 12 8 NizozemskoNizozemsko Nizozemsko 10
9 Spojené království Nigel Mansell 13 10 9 Footwork 9 9 JaponskoJaponsko Japonsko 5
10 Nizozemsko Jos Verstappen 10 10 Minardi 5
11 Francie Olivier Panis 9 2 11 Larrousse 2
12 Spojené království Mark Blundell 8
13 Německo Heinz-Harald Frentzen 7
14 Itálie Nicola Larini 6
15 Brazílie Christian Fittipaldi 6
16 Spojené království Eddie Irvine 6
17 Japonsko Ukjó Katajama 5
18 Francie Éric Bernard 4
19 Rakousko Karl Wendlinger 4
20 Itálie Andrea de Cesaris 4
21 Itálie Pierluigi Martini 4
22 Itálie Gianni Morbidelli 3
23 Francie Érik Comas 2
24 Finsko J J Lehto 1
25 Itálie Michele Alboreto 1

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]