Scuderia Ferrari

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Itálie Ferrari
Celý název Scuderia Ferrari
Sídlo Itálie Maranello, Itálie
Šéf týmu Itálie Maurizio Arrivabene
Technický ředitel Velká Británie James Allison
Jezdci 5. Německo Sebastian Vettel
7. Finsko Kimi Räikkönen
Testovací jezdci Mexiko Esteban Gutiérrez
Francie Jean-Éric Vergne
Španělsko Marc Gené
Itálie Davide Rigon
Šasi TBA
Pneumatiky Pirelli
Statistiky ve Formuli 1
Debut Grand Prix Monaka 1950
Poslední závod Grand Prix Abú Dhabí 2014
Počet startů 889 (887 startů)
Počet titulů konstruktérů 16 (1961, 1964, 1975, 1976, 1977, 1979, 1982, 1983, 1999, 2000, 2001, 2002, 2003, 2004, 2007, 2008)
Počet titulů jezdců 15 (1952, 1953, 1956, 1958, 1961, 1964, 1975, 1977, 1979, 2000, 2001, 2002, 2003, 2004, 2007)
Počet bodů 5 883,5
Počet vítězství 221 (220)
Počet podií 679 (675)
Počet Pole position 207
Počet nejrychlejších kol 230 (229)
Počet kol ve vedení závodu 13 356
Poslední sezona 2014
Umístění 4. místo (216 bodů)
Piloti
Nejvíce startů Německo M. Schumacher (180)
Nejvíce bodů Španělsko F. Alonso (1 190)
Nejvíce vítězství Německo M. Schumacher (72)
Nejvíce podií Německo M. Schumacher (116)
Nejvíce Pole Position Německo M. Schumacher (58)
Nejvíce nejrychlejších kol Německo M. Schumacher (53)
Nejvíce kol ve vedení závodu Německo M. Schumacher (3 934)

Scuderia Ferrari[1] je oficiální název závodního oddělení automobilové společnosti Ferrari. Scuderia znamená italsky „stáj“ a Ferrari je jméno zakladatele této společnosti, Enza Ferrariho. V současnosti je jejím prezidentem Sergio Marchionne.

Symbolem Ferrari je černý vzpínající se kůň na žlutém poli. Scuderia Ferrari byla založena v roce 1929 a do roku 1939 závodila pro Alfu Romeo. Samotný název Ferrari se poprvé objevil v závodech formule 1 v roce 1948, prvním vozem byl typ 125.

Současnými závodními jezdci jsou Němec Sebastian Vettel a Fin Kimi Räikkönen. Po pěti letech opustil tým Fernando Alonso. Rezervním jezdcem týmu je Esteban Gutiérrez, dalšími testovacími piloty jsou Jean-Éric Vergne, Marc Gené a Davide Rigon.

Historie týmu[editovat | editovat zdroj]

1929–1950[editovat | editovat zdroj]

Scuderia Ferrari byla založena Enzem Ferrari v roce 1929. Ferrari pomáhal několika amatérským závodníkům v různých závodech a sám také trochu závodil ve vozech Fiat. Na nápad vytvořit závodní tým přišel při večeři 16. listopadu v Boloni, kde domlouval finanční výpomoc od bratrů Augusta a Alfreda Caniatových a bohatého amatérského závodníka Maria Tadiniho. Poté kolem sebe Ferrari shromáždil tým, do kterého patřilo až 40 závodníků, z nichž většina závodila s vozy Alfa Romeo 8C.

Alfa Romeo 8C 2900 Scuderia Ferrari

V roce 1932 se Alfa Romeo dostala do ekonomických potíží a většina jejích závodních aktivit přešla právě na Scuderii Ferrari. V roce 1935 Enzo Ferrari a Luigi Bazzi zkonstruovali Alfu Romeo 8C Bimotore, která nesla znak Ferrari. Avšak v témže roce bylo znovu vytvořeno závodní oddělení Alfy Romeo, Alfa Corse. Do této doby ve Ferrari vyrostlo mnoho slavných závodníků (Tazio Nuvolari, Giuseppe Campari, Achille Varzi či Louis Chiron). V roce 1938 byl Enzo Ferrari jmenován ředitelem Alfa Corse. Ovšem poté, co zjistil, že Alfa chce získat jeho tým, tak z vedení Alfy Corse odstoupil. Jeho společnost byla přejmenována na Auto Avio Construzioni a začala vyrábět obráběcí stroje. Navíc s Alfou podepsal smlouvu, podle které nemohl po čtyři roky používat pro své výrobky jméno Ferrari.

Navzdory této dohodě okamžitě začal pracovat na závodním voze Tipo 815. Tyto vozy byly navrženy Albertem Massiminem a staly se tak prvními opravdovými vozy Ferrari. Tyto vozy odjely v roce 1940 svůj první závod, Mille Miglia, ve kterém je řídili Alberto Ascari a Marchese Lotario Rangoni Machiavelli di Modena. Poté přišla 2. světová válka a Ferrari byl nucen přerušit závodní činnost. Ovšem i nadále pokračoval ve výrobě obráběcích strojů a v roce 1943 přestěhoval své ředitelství do Maranella, které však bylo o rok později vybombardováno.

Ferrari 125 (kresba)

Pravidla pro závody mistrovství světa byla vytvořena hned po skončení války, ale mistrovství mohlo být znovu obnoveno až za pár let; mezitím Ferrari obnovilo práce v Maranellu a vyrobilo dvanáctiválcový vůz Ferrari 125, který závodil v mnoha nemistrovských závodech. S tímto vozem debutoval v roce 1948 v Grand Prix Itálie Raymond Sommer a prvního vítězství s tímto vozem dosáhl Giuseppe Farina v menším závodě na okruhu Circuito di Garda.

50. léta[editovat | editovat zdroj]

60. léta[editovat | editovat zdroj]

70. léta[editovat | editovat zdroj]

80. léta[editovat | editovat zdroj]

90. léta[editovat | editovat zdroj]

2000–2004[editovat | editovat zdroj]

Roky 20002004 byly zcela ve znamení dominance týmu Ferrari a Michaela Schumachera, jemuž po celou tuto dobu stál po boku týmový kolega Rubens Barrichello. Zcela vypovídajícím výsledkem je pět jezdeckých a pět konstruktérských titulů za vítězství v mistrovství světa. Během těchto let Ferrari i Michael Schumacher znatelně překonali mnoho rekordů formule 1, od počtu mistrovských titulů, přes počet vítězství v grand prix, kvalifikacích, počet nejrychlejších kol až po nepřerušené série vyhraných závodů či závodů na stupních vítězů.

2005[editovat | editovat zdroj]

2006[editovat | editovat zdroj]

2007[editovat | editovat zdroj]

Do týmu přišel místo Michalea Schumachera Kimi Räikkönen od McLarenu, Felipe Massa v týmu pokračoval po jeho boku. Nový vůz byl tajně odhalen, bez pozvání fotografů, 14. ledna a hned druhý den se pokračovalo v testování. Během předsezonního testování se nový vůz F2007 rychle zlepšoval a byl vždy na čele při různých společných testech všech týmů formule 1.

Kimi Räikkönen vyhrál první závod sezony v Melbourne a stal se tak dalším pilotem Ferrari, který dokázal vyhrát hned svůj první závod s tímto vozem. Po zklamání z malajské grand prix byl na řadě Bahrajn. Massa zvítězil a Räikkönen dojel třetí. Ovšem po tomto závodě se tým i jezdci propadli v celkové klasifikaci šampionátu za McLaren.

Špatnou zprávou pro Ferrari bylo, že jejich aerodynamický tunel byl těžce poškozen. Při testování se při vysoké rychlosti odlomil ocelový plech dopravního pásu, který simuloval cestu pod zmenšenou replikou vozu formule 1, a poškodil různé přístroje. Ferrari tak nemohlo použít nově připravované aerodynamické prvky do té doby, dokud nebude tunel opraven, což nakonec trvalo pár týdnů. Prozatím tak McLaren získal oproti Ferrari náskok ve vývoji. Po opravě tunelu se prakticky hned začalo pracovat na novém aerodynamickém balíku, díky kterému se po testech v Silverstone Ferrari opět vyrovnalo McLarenu.

Felipe Massa při Grand Prix Velké Británie.

Při britské grand prix dominoval Räikkönen, Massa skončil po úžasné stíhací jízdě pátý. Poté, co mu na startu zhasnul motor musel startovat z posledního místa.

Do Německa na evropskou grand prix přijelo Ferrari s přesvědčivě nejrychlejším vozem, Räikkönen získal pole position, Massa třetí místo. Ovšem hned po prvním kole začalo prudce pršet a všechny vozy musely jet do boxu na výměnu pneumatik. Kimi právě vjížděl k pit lane, ale dostal smyk a musel objet ještě další kolo na pnaumatikách na sucho. Massa zajel do boxu na výměnu kol, mezitím se do vedení dostal Markus Winkelhock. Ve 34. kole musel Räikkönen odstoupit kvůli problémům s hydraulikou. Massa i nadále vedl, i když měl potíže se silnými vibracemi ve voze, ale pět kol před cílem ho předjel Alonso.

Následující maďarská grand prix byla poskvrněna skandálem v týmu McLaren. Mechanici týmu Ferrari zapomněli na konci první kvalifikační části natankovat palivo do Massova vozu. Když si to Massa v druhé části uvědomil, zastavil na pit lane a nechal se odtlačit zpátky k boxu. Mezitím mu ale stačily pneumatiky natolik vychladnout, že do poslední části kvalifikace nedokázal postoupit. Nakonec startoval ze 14. místa na trati, kde se prakticky nedá předjíždět. Räikkönen měl startovat ze čtvrtého místa, ale díky Alonsovu trestu se posunul na 3. místo. Po startu se mu navíc ve třetí zatáčce podařilo předjet BMW Nicka Heidfelda. Na druhém místě zůstal až do konce závodu, přestože sváděl souboj o první místo s Lewisem Hamiltonem. Massa závod dokončil na 13. místě.

Následovala třítýdenní pauza před tureckou grand prix, ve které vozy Ferrari dominovaly. Massa startoval z pole position, Räikkönen ze třetího místa, ale ještě před první zatáčkou se dostal na druhé místo. Toto pořadí zůstalo do konce závodu stejné a Massa s Räikkönenem získali své druhé dvojité vítězství.

Pro vozy Ferrari nezačala italská grand prix moc přívětivě. Räikkönen měl při tréninku těžkou nehodu, při které si pohmnoždil krk, ale do závodu mohl nastoupit. V kvalifikaci oba vozy skončily až za McLareny a v závodě jim nestačily. Massa musel kvůli poruše zadního zavěšení odstoupit v 10. kole. Räikkönen skončil na třetím místě za oběma McLareny.

Kimi Räikkönen oslavuje vítězství a titul mistra světa po skončení závodu v Brazílii.

V následujícím týdnu se rozhodovalo o potrestání McLarenu ze zneužívání technických údajů Ferrari ve svůj prospěch. McLaren byl ze šampionátu vyloučen a dostal pokutu 100 milionů amerických dolarů. Ferrari se tak otevřela cesta k vítězství v Poháru konstruktérů. V nedělním závodě v Belgii získalo Ferrari double, když Räikkönen zvítězil a Massa dojel na druhém místě. Ferrari si tím zajistilo vítězství v šampionátu konstruktérů.

Poté se šampionát přestěhoval do Asie. Závod v Japonsku, který se jel za velmi prudkého deště vyhrál Hamilton a upevnil si tak vedení v mistrovství světa. Räikkönen skončil třetí a měl tak do posledních dvou závodů ještě šanci získat titul. Massa dokončil závod na 6. místě, po pěkném souboji s Robertem Kubicou v závěrečných kolech závodu.

Räikkönen vyhrál i poslední dva závody v Číně a v Brazílii a získal svůj první titul mistra světa formule 1, o jediný bod před dvojicí pilotů McLarenu - Hamiltonem a Alonsem. Massa skončil v brazilské grand prix na druhém místě a v celkové klasifikaci šampionátu obsadil 4. místo.

2008[editovat | editovat zdroj]

12. listopadu 2007 Ferrari oznámilo odchod Jeana Todta z vedoucího postu týmu. Ve funkci šéfa týmu ho nahradil Stefano Domenicali.

Kimi Räikkönen vítězí v Grand Prix Malajsie.

V sezóně 2008 celý tým mnohokrát chyboval, přesto se jeho jezdcům s vozem F2008 podařilo získat pohár konstruktérů. Tento rok bojovali oba jezdci, Felipe Massa i úřadující mistr Kimi Räikkönen, o titul mistra světa, ale blíže mu byl tentokrát Massa. Šance na zisk titulu zhatily oběma jezdcům technické závady, jezdecké chyby i chyby týmu. Massa měl do ještě posledního závodu velkou šanci, ale nakonec boj o titul prohrál s Hamiltonem o jeden bod.

2009[editovat | editovat zdroj]

Po změně pravidel v oblasti aerodynamiky se nedostal v prvních třech závodech sezóny ani jeden z jezdců s vozem F60 na body. Zásadní průlom přinesla až bahrajnská grand prix, z níž si Kimi Räikkönen odvezl tři body. Další zásadní zlepšení přišlo v Monaku v podobě pódiového umístění finského pilota, vrcholem sezónních úspěchů bylo jeho vítězství ve velké ceně Belgie. Veškeré úspěchy sezóny nakonec stačily pouze na čtvrté místo v poháru konstruktérů.

V nepříliš úspěšné sezóně utrpěl tým další ránu v Maďarsku, kde byl během kvalifikace těžce zraněn loňský vicemistr Felipe Massa. Jelikož se Brazilec do konce sezóny již na start nemohl postavit, hledal tým náhradu nejprve v týmovém poradci, expilotu Michaelu Schumacherovi, který nakonec sedačku odmítl pro bolesti krčního svalstva. Testovací jezdec, Ital Luca Badoer se jako dobrá volba neosvědčil, a tak byl po dvou závodech nahrazen svým krajanem Giancarlem Fisichellou, který se blýskl vítězstvím v kvalifikaci a konečným druhým místem v Belgii ve voze týmu Force India. Ten v sedačce vydržel až do konce sezóny, byť bez zisku jediného bodu.

2010[editovat | editovat zdroj]

Tým startoval s vozem F10 v sestavě Felipe Massa a Fernando Alonso, jemuž musel uvolnit místo Kimi Räikkönen. Alonso neproměnil svou šanci na zisk titulu a skončil druhý za Sebastianem Vettelem. V poháru konstruktérů skončilo Ferrari na třetím místě.

2011[editovat | editovat zdroj]

Jezdecká sestava totožná s předcházející sezónou vybojovala opět třetí místo v poháru konstruktérů a pouze jediné vítězství pro vůz 150º Italia ve Velké ceně Velké Británie.

2012[editovat | editovat zdroj]

S vyrovnanými, ale nepříliš oslnivými výsledky vozu F2012 byl Fernando Alonso až do posledního závodu v boji o titul, který nakonec opět prohrál ve prospěch nově trojnásobného mistra světa Sebastiana Vettela. S výsledky Felipeho Massy dosáhl tým na druhé místo mezi konstruktéry.

2013[editovat | editovat zdroj]

Již po čtyři roky nezměněná jezdecká sestava dosáhla s vozem F138 na dvě vítězství, několik pódiových umístění, opět ovšem nestačila na dominujícího Sebastiana Vettela na Red Bullu. Tým skončil na třetím místě v poháru konstruktérů.

2014[editovat | editovat zdroj]

Sestava složená ze dvou nejzkušenějších pilotů ve startovním poli, bývalých mistrů Kimiho Räikkönena a Fernanda Alonsa nedokázala s málo konkurenceschopným vozem F14 T naplnit očekávání do nich vkládaná, navíc poprvé od roku 1993 nevyhrál tým ani jeden závod sezóny. Výsledkem bylo čtvrté místo v poháru konstruktérů a až šesté a dvanácté místo v poháru jezdců.

Pro tyto neuspokojivé výsledky proběhla v týmu výrazná obměna vedení. Již během sezóny byl ve funkci šéfa týmu Stefano Domenicali nahrazen Marco Mattiaccim, jenž už s koncem sezóny musel uvolnit místo svému nástupci Maurizio Arrivabenemu. Změny se však nedotkly pouze postu šéfa týmu, dlouholetý prezident automobilky Luca di Montezemolo ve své funkci skončil a jeho místo převzal Sergio Marchionne, dosavadní výkonný ředitel koncernu Fiat. Restrukturalizace se též projevila na postech zodpovědných za vývoj vozu, tým opustil dosavadní šéfdesigner Nicholas Tombazis společně s jedním z technických ředitelů, Patem Fryem, čímž plnou zodpovědnost nad technickým oddělením převzal James Allison.

Přehled jezdců[editovat | editovat zdroj]

1950–1976[editovat | editovat zdroj]

Sezóna Tým Jezdci
1950 Scuderia Ferrari Alberto Ascari
Luigi Villoresi
Raymond Sommer
Dorino Serafini
1951 Scuderia Ferrari Alberto Ascari
Luigi Villoresi
Piero Taruffi
José Froilán González
1952 Scuderia Ferrari Alberto Ascari
Luigi Villoresi
Piero Taruffi
Giuseppe Farina
André Simon
1953 Scuderia Ferrari Alberto Ascari
Luigi Villoresi
Giuseppe Farina
Mike Hawthorn
Umberto Maglioli
Piero Carini
1954 Scuderia Ferrari Maurice Trintignant
Giuseppe Farina
José Froilán González
Mike Hawthorn
Umberto Maglioli
Piero Taruffi
Robert Manzon
Alberto Ascari
1955 Scuderia Ferrari Maurice Trintignant
Giuseppe Farina
José Froilán González
Umberto Maglioli
Harry Schell
Paul Frère
Piero Taruffi
Eugenio Castellotti
Mike Hawthorn
1956 Scuderia Ferrari Juan Manuel Fangio
Eugenio Castellotti
Peter Collins
Luigi Musso
Olivier Gendebien
Alfonso de Portago
Johnny Baldwin
Paul Frère
André Pilette
1957 Scuderia Ferrari Mike Hawthorn
Peter Collins
Luigi Musso
Wolfgang von Trips
Eugenio Castellotti
Cesare Perdisa
Alfonso de Portago
José Froilán González
Maurice Trintignant
1958 Scuderia Ferrari Mike Hawthorn
Peter Collins
Luigi Musso
Wolfgang von Trips
Olivier Gendebien
Phil Hill
1959 Scuderia Ferrari Tony Brooks
Phil Hill
Cliff Allison
Jean Behra
Dan Gurney
Olivier Gendebien
Wolfgang von Trips
1960 Scuderia Ferrari Phil Hill
Wolfgang von Trips
José Froilán González
Cliff Allison
Richie Ginther
Willy Mairesse
1961 Scuderia Ferrari S.p.A. SEFAC Phil Hill
Wolfgang von Trips
Richie Ginther
Olivier Gendebien
Willy Mairesse
Ricardo Rodríguez
1962 Scuderia Ferrari S.p.A. SEFAC Phil Hill
Giancarlo Baghetti
Ricardo Rodríguez
Willy Mairesse
Lorenzo Bandini
1963 Scuderia Ferrari S.p.A. SEFAC John Surtees
Willy Mairesse
Lorenzo Bandini
Ludovico Scarfiotti
1964 Scuderia Ferrari S.p.A. SEFAC John Surtees
Lorenzo Bandini
Ludovico Scarfiotti
Pedro Rodríguez
1965 Scuderia Ferrari S.p.A. SEFAC John Surtees
Lorenzo Bandini
Ludovico Scarfiotti
Pedro Rodríguez
Nino Vaccarella
Bob Bondurant
1966 Scuderia Ferrari S.p.A. SEFAC John Surtees
Lorenzo Bandini
Ludovico Scarfiotti
Mike Parkes
1967 Scuderia Ferrari S.p.A. SEFAC Chris Amon
Lorenzo Bandini
Ludovico Scarfiotti
Mike Parkes
Jonathan Williams
1968 Scuderia Ferrari S.p.A. SEFAC Chris Amon
Jacky Ickx
Andrea de Adamich
Derek Bell
1969 Scuderia Ferrari S.p.A. SEFAC Chris Amon
Pedro Rodríguez
1970 Scuderia Ferrari S.p.A. SEFAC Jacky Ickx
Ignazio Giunti
Clay Regazzoni
1971 Scuderia Ferrari S.p.A. SEFAC Jacky Ickx
Clay Regazzoni
Mario Andretti
1972 Scuderia Ferrari S.p.A. SEFAC Jacky Ickx
Clay Regazzoni
Mario Andretti
Nanni Galli
Arturo Merzario
1973 Scuderia Ferrari S.p.A. SEFAC Jacky Ickx
Arturo Merzario
1974 Scuderia Ferrari S.p.A. SEFAC 11. Clay Regazzoni
12. Niki Lauda
1975 Scuderia Ferrari S.p.A. SEFAC 11. Clay Regazzoni
12. Niki Lauda
1976 Scuderia Ferrari S.p.A. SEFAC 1. Niki Lauda
2. Clay Regazzoni
35. Carlos Reutemann

1977–2015[editovat | editovat zdroj]

Sezóna Tým 1. jezdec 2. jezdec
1977 Scuderia Ferrari S.p.A. SEFAC 11. Niki Lauda
21. Gilles Villeneuve
11. Gilles Villeneuve
12. Carlos Reutemann
1978 Scuderia Ferrari S.p.A. SEFAC 11. Carlos Reutemann 12. Gilles Villeneuve
1979 Scuderia Ferrari S.p.A. SEFAC 11. Jody Scheckter 12. Gilles Villeneuve
1980 Scuderia Ferrari S.p.A. SEFAC 1. Jody Scheckter 2. Gilles Villeneuve
1981 Scuderia Ferrari S.p.A. SEFAC 27. Gilles Villeneuve 28. Didier Pironi
1982 Scuderia Ferrari S.p.A. SEFAC 27. Gilles Villeneuve
27. Patrick Tambay
28. Didier Pironi
28. Mario Andretti
1983 Scuderia Ferrari S.p.A. SEFAC 27. Patrick Tambay 28. René Arnoux
1984 Scuderia Ferrari S.p.A. SEFAC 27. Michele Alboreto 28. René Arnoux
1985 Scuderia Ferrari S.p.A. SEFAC 27. Michele Alboreto 28. René Arnoux
28. Stefan Johansson
1986 Scuderia Ferrari S.p.A. SEFAC 27. Michele Alboreto 28. Stefan Johansson
1987 Scuderia Ferrari S.p.A. SEFAC 27. Michele Alboreto 28. Gerhard Berger
1988 Scuderia Ferrari S.p.A. SEFAC 27. Michele Alboreto 28. Gerhard Berger
1989 Scuderia Ferrari S.p.A. SEFAC 27. Nigel Mansell 28. Gerhard Berger
1990 Scuderia Ferrari S.p.A. 1. Alain Prost 2. Nigel Mansell
1991 Scuderia Ferrari S.p.A. 27. Alain Prost
27. Gianni Morbidelli
28. Jean Alesi
1992 Scuderia Ferrari S.p.A. 27. Jean Alesi 28. Ivan Capelli
28. Nicola Larini
1993 Scuderia Ferrari S.p.A. 27. Jean Alesi 28. Gerhard Berger
1994 Scuderia Ferrari S.p.A. 27. Jean Alesi
27. Nicola Larini
28. Gerhard Berger
1995 Scuderia Ferrari S.p.A. 27. Jean Alesi 28. Gerhard Berger
1996 Scuderia Ferrari S.p.A. 1. Michael Schumacher 2. Eddie Irvine
1997 Scuderia Ferrari Marlboro 5. Michael Schumacher 6. Eddie Irvine
1998 Scuderia Ferrari Marlboro 3. Michael Schumacher 4. Eddie Irvine
1999 Scuderia Ferrari Marlboro 3. Michael Schumacher
3. Mika Salo
4. Eddie Irvine
2000 Scuderia Ferrari Marlboro 3. Michael Schumacher 4. Rubens Barrichello
2001 Scuderia Ferrari Marlboro 1. Michael Schumacher 2. Rubens Barrichello
2002 Scuderia Ferrari Marlboro 1. Michael Schumacher 2. Rubens Barrichello
2003 Scuderia Ferrari Marlboro 1. Michael Schumacher 2. Rubens Barrichello
2004 Scuderia Ferrari Marlboro 1. Michael Schumacher 2. Rubens Barrichello
2005 Scuderia Ferrari Marlboro 1. Michael Schumacher 2. Rubens Barrichello
2006 Scuderia Ferrari Marlboro 5. Michael Schumacher 6. Felipe Massa
2007 Scuderia Ferrari Marlboro 5. Felipe Massa 6. Kimi Räikkönen
2008 Scuderia Ferrari Marlboro 1. Kimi Räikkönen 2. Felipe Massa
2009 Scuderia Ferrari Marlboro 3. Felipe Massa
3. Luca Badoer
3. Giancarlo Fisichella
4. Kimi Räikkönen
2010 Scuderia Ferrari Marlboro 7. Felipe Massa 8. Fernando Alonso
2011 Scuderia Ferrari Marlboro
Scuderia Ferrari
5. Fernando Alonso 6. Felipe Massa
2012 Scuderia Ferrari 5. Fernando Alonso 6. Felipe Massa
2013 Scuderia Ferrari 3. Fernando Alonso 4. Felipe Massa
2014 Scuderia Ferrari 7. Kimi Räikkönen 14. Fernando Alonso
2015 Scuderia Ferrari 5. Sebastian Vettel 7. Kimi Räikkönen

Monoposty[editovat | editovat zdroj]

Sezóna Název Motor Palivo Pneumatiky
1950 Ferrari 125
Ferrari 166
Ferrari 275
Ferrari 375
Ferrari 125 1.5 V12
Ferrari 275 3.3 V12
Ferrari 375 4.5 V12
Shell Pirelli
1951 Ferrari 375 Ferrari 375 4.5 V12 Shell Pirelli
1952 Ferrari 500
Ferrari 375
Ferrari 500 2.0 L4
Ferrari 375 4.5 V12
Shell Pirelli
Firestone
1953 Ferrari 500
Ferrari 553
Ferrari 500 2.0 L4
Ferrari 553 2.0 L4
Shell Pirelli
1954 Ferrari 625
Ferrari 553
Ferrari 500
Ferrari 625 2.5 L4
Ferrari 554 2.5 L4
Ferrari 500 2.0 L4
Shell Pirelli
1955 Ferrari 625
Ferrari 555
Ferrari 625 2.5 L4
Ferrari 555 2.5 L4
Shell Englebert
1956 Ferrari 555
Lancia-Ferrari D50
Ferrari 555 2.5 L4
Lancia DS50 2.5 V8
Shell Pirelli
Englebert
Firestone
1957 Ferrari 801 Lancia DS50 2.5 V8 Shell Pirelli
Englebert
1958 Ferrari D246
Ferrari D156
Ferrari 143 2.4 V6
Ferrari D156 1.5 V6
Shell Englebert
1959 Ferrari D246
Ferrari D156
Ferrari 155 2.4 V6
Ferrari D156 1.5 V6
Shell Dunlop
1960 Ferrari D246
Ferrari 246P
Ferrari D156
Ferrari 155 2.4 V6
Ferrari D156 1.5 V6
Shell Dunlop
1961 Ferrari 156 Ferrari 178 1.5 V6
Ferrari 188 1.5 V6
Shell Dunlop
1962 Ferrari 156 Ferrari 178 1.5 V6 Shell Dunlop
1963 Ferrari 156 Ferrari 178 1.5 V6 Shell Dunlop
1964 Ferrari 156
Ferrari 158
Ferrari 178 1.5 V6
Ferrari 205/B 1.5 V8
Shell Dunlop
1965 Ferrari 158
Ferrari 1512
Ferrari 205/B 1.5 V8
Ferrari 207 1.5 V12
Shell Dunlop
1966 Ferrari 246
Ferrari 312
Ferrari 228 2.4 V6
Ferrari 218 3.0 V12
Shell Dunlop
Firestone
1967 Ferrari 312 Ferrari 218 3.0 V12
Ferrari 242 3.0 V12
Shell Firestone
1968 Ferrari 312 Ferrari 242 3.0 V12
Ferrari 242/C 3.0 V12
Shell Firestone
1969 Ferrari 312 Ferrari 255/C 3.0 V12 Shell Firestone
1970 Ferrari 312 B Ferrari 001 3.0 F12 Shell Firestone
1971 Ferrari 312 B
Ferrari 312 B2
Ferrari 001 3.0 F12
Ferrari 001/1 3.0 F12
Shell Firestone
1972 Ferrari 312 B2 Ferrari 001/1 3.0 F12 Shell Firestone
1973 Ferrari 312 B2
Ferrari 312 B3
Ferrari 001/1 3.0 F12
Ferrari 001/11 3.0 F12
Shell Goodyear
1974 Ferrari 312 B3 Ferrari 001/12 3.0 F12 Agip Goodyear
1975 Ferrari 312 B3
Ferrari 312 T
Ferrari 001/12 3.0 F12
Ferrari 015 3.0 F12
Agip Goodyear
1976 Ferrari 312 T
Ferrari 312 T2
Ferrari 015 3.0 F12 Agip Goodyear
1977 Ferrari 312 T2 Ferrari 015 3.0 F12 Agip Goodyear
1978 Ferrari 312 T2
Ferrari 312 T3
Ferrari 015 3.0 F12 Agip Michelin
1979 Ferrari 312 T3
Ferrari 312 T4
Ferrari 015 3.0 F12 Agip Michelin
1980 Ferrari 312 T5 Ferrari 015 3.0 F12 Agip Michelin
1981 Ferrari 126 CK Ferrari 021 1.5 V6 Agip Michelin
1982 Ferrari 126 C2 Ferrari 021 1.5 V6 Agip Goodyear
1983 Ferrari 126 C2B
Ferrari 126 C3
Ferrari 021 1.5 V6 Agip Goodyear
1984 Ferrari 126 C4 Ferrari 031 1.5 V6 Agip Goodyear
1985 Ferrari 156/85 Ferrari 031/2 1.5 V6 Agip Goodyear
1986 Ferrari F1/86 Ferrari 032 1.5 V6 Agip Goodyear
1987 Ferrari F1/87 Ferrari 033 1.5 V6 Agip Goodyear
1988 Ferrari F1/87/88C Ferrari 033 1.5 V6 Agip Goodyear
1989 Ferrari 640 Ferrari 035/5 3.5 V12 Agip Goodyear
1990 Ferrari 641 Ferrari 036 3.5 V12
Ferrari 037 3.5 V12
Agip Goodyear
1991 Ferrari 642
Ferrari 643
Ferrari 291 3.5 V12 Agip Goodyear
1992 Ferrari F92 A
Ferrari F92 AT
Ferrari 038 3.5 V12 Agip Goodyear
1993 Ferrari F93 A Ferrari 041 3.5 V12 Agip Goodyear
1994 Ferrari 412 T1 Ferrari 041 3.5 V12
Ferrari 043 3.5 V12
Agip Goodyear
1995 Ferrari 412 T2 Ferrari 044 3.0 V12 Agip Goodyear
1996 Ferrari F310 Ferrari 046 3.0 V10 Shell Goodyear
1997 Ferrari F310B Ferrari 046/2 3.0 V10 Shell Goodyear
1998 Ferrari F300 Ferrari 047 3.0 V10 Shell Goodyear
1999 Ferrari F399 Ferrari 048 3.0 V10 Shell Bridgestone
2000 Ferrari F1-2000 Ferrari 049 3.0 V10 Shell Bridgestone
2001 Ferrari F2001 Ferrari 050 3.0 V10 Shell Bridgestone
2002 Ferrari F2001
Ferrari F2002
Ferrari 050 3.0 V10
Ferrari 051 3.0 V10
Shell Bridgestone
2003 Ferrari F2002
Ferrari F2003-GA
Ferrari 051 3.0 V10
Ferrari 052 3.0 V10
Shell Bridgestone
2004 Ferrari F2004 Ferrari 053 3.0 V10 Shell Bridgestone
2005 Ferrari F2004M
Ferrari F2005
Ferrari 053 3.0 V10
Ferrari 055 3.0 V10
Shell Bridgestone
2006 Ferrari 248 F1 Ferrari 056 2.4 V8 Shell Bridgestone
2007 Ferrari F2007 Ferrari 056 2.4 V8 Shell Bridgestone
2008 Ferrari F2008 Ferrari 056 2.4 V8 Shell Bridgestone
2009 Ferrari F60 Ferrari 056 2.4 V8 Shell Bridgestone
2010 Ferrari F10 Ferrari 056 2.4 V8 Shell Bridgestone
2011 Ferrari 150º Italia Ferrari 056 2.4 V8 Shell Pirelli
2012 Ferrari F2012 Ferrari 056 2.4 V8 Shell Pirelli
2013 Ferrari F138 Ferrari 056 2.4 V8 Shell Pirelli
2014 Ferrari F14 T Ferrari 059/3 1.6 V6 Shell Pirelli
2015 TBA Ferrari TBA 1.6 V6 Shell Pirelli

Výsledky od roku 1985[editovat | editovat zdroj]

(Legenda, tučně vyznačené závody znamenají zisk pole position, kurzívou nejrychlejší kolo závodu)

Rok Šasi Motor Pneu Jezdci 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 Body Umístění
1985 Ferrari 156/85 Ferrari 031/2 1,5 V6 G BRA POR SMR MON CAN DET FRA GBR GER AUT NED ITA BEL EUR RSA AUS 82 2.
Michele Alboreto 2 2 DNF 2 1 3 DNF 2 1 3 4 13 DNF DNF DNF DNF
René Arnoux 4
Stefan Johansson 8 6 DNF 2 2 4 DNF 9 4 DNF 5 DNF DNF 4 5
1986 Ferrari F1/86 Ferrari 032 1,5 V6 G BRA ESP SMR MON BEL CAN DET FRA GBR GER HUN AUT ITA POR MEX AUS 37 4.
Michele Alboreto DNF DNF 10 DNF 4 8 4 8 DNF DNF DNF 2 DNF 5 DNF DNF
Stefan Johansson DNF DNF 4 10 3 DNF DNF DNF DNF 11 4 3 3 6 12 3
1987 Ferrari F1/87 Ferrari 033 1,5 V6 G BRA SMR BEL MON DET FRA GBR GER HUN AUT ITA POR ESP MEX JPN AUS 53 4.
Michele Alboreto 8 3 DNF 3 DNF DNF DNF DNF DNF DNF DNF DNF 15 DNF 4 2
Gerhard Berger 4 DNF DNF 4 4 DNF DNF DNF DNF DNF 4 2 DNF DNF 1 1
1988 Ferrari F1/87/88C Ferrari 033 1,5 V6 G BRA SMR MON MEX CAN DET FRA GBR GER HUN BEL ITA POR ESP JPN AUS 65 2.
Michele Alboreto 5 18 3 4 DNF DNF 3 17 4 DNF DNF 2 5 DNF 11 DNF
Gerhard Berger 2 5 2 3 DNF DNF 4 9 3 4 DNF 1 DNF 6 4 DNF
1989 Ferrari 640 Ferrari 035/5 3,5 V12 G BRA SMR MON MEX USA CAN FRA GBR GER HUN BEL ITA POR ESP JPN AUS 59 3.
Nigel Mansell 1 DNF DNF DNF DNF DSQ 2 2 3 1 3 DNF DSQ DNF DNF
Gerhard Berger DNF DNF DNF DNF DNF DNF DNF DNF DNF DNF 2 1 2 DNF DNF
1990 Ferrari 641 Ferrari 036 3,5 V12 G USA BRA SMR MON CAN MEX FRA GBR GER HUN BEL ITA POR ESP JPN AUS 110 2.
Alain Prost DNF 1
Nigel Mansell DNF 4
Ferrari 037 3,5 V12 Alain Prost 4 DNF 5 1 1 1 4 DNF 2 2 3 1 DNF 3
Nigel Mansell DNF DNF 3 2 18 DNF DNF 17 DNF 4 1 2 DNF 2
1991 Ferrari 642 Ferrari 291 3,5 V12 G USA BRA SMR MON CAN MEX FRA GBR GER HUN BEL ITA POR ESP JPN AUS 55,5 3.
Alain Prost 2 4 DNS 5 DNF DNF
Jean Alesi 12 6 DNF 3 DNF DNF
Ferrari 643 Alain Prost 2 3 DNF DNF DNF 3 DNF 2 4
Gianni Morbidelli 6
Jean Alesi 4 DNF 3 5 DNF DNF 3 4 DNF DNF
1992 Ferrari F92 A Ferrari 038 3,5 V12 G RSA MEX BRA ESP SMR MON CAN FRA GBR GER HUN BEL ITA POR JPN AUS 21 4.
Jean Alesi DNF DNF 4 3 DNF DNF 3 DNF DNF 5 DNF
Ivan Capelli DNF DNF 5 10 DNF DNF DNF DNF 9 DNF 6
Ferrari F92 AT Jean Alesi DNF DNF DNF 5 4
Ivan Capelli DNF DNF DNF
Nicola Larini 12 11
1993 Ferrari F93 A Ferrari 041 3,5 V12 G RSA BRA EUR SMR ESP MON CAN FRA GBR GER HUN BEL ITA POR JPN AUS 28 4.
Jean Alesi DNF 8 DNF DNF DNF 3 DNF DNF 9 7 DNF DNF 2 4 DNF 4
Gerhard Berger 6 DNF DNF DNF 6 14 4 14 DNF 6 3 10 DNF DNF DNF 5
1994 Ferrari 412 T1 Ferrari 041 3,5 V12 G BRA PAC SMR MON ESP CAN FRA GBR GER HUN BEL ITA POR EUR JPN AUS 71 3.
Jean Alesi 3
Nicola Larini DNF
Gerhard Berger DNF 2
Ferrari 043 3,5 V12 Jean Alesi 5 4 3 DNF 2 DNF DNF DNF DNF DNF 10 3 6
Nicola Larini 2
Gerhard Berger DNF 3 DNF 4 3 DNF 1 12 DNF 2 DNF 5 DNF 2
1995 Ferrari 412 T2 Ferrari 044 3,0 V12 G BRA ARG SMR ESP MON CAN FRA GBR GER HUN BEL ITA POR EUR PAC JPN AUS 73 3.
Jean Alesi 5 2 2 DNF DNF 1 5 2 DNF DNF DNF DNF 5 2 5 DNF DNF
Gerhard Berger 3 6 3 3 3 11 12 DNF 3 3 DNF DNF 4 DNF 4 DNF DNF
1996 Ferrari F310 Ferrari 046 3,0 V10 G AUS BRA ARG EUR SMR MON ESP CAN FRA GBR GER HUN BEL ITA POR JPN 70 2.
Michael Schumacher DNF 3 DNF 2 2 DNF 1 DNF DNS DNF 4 9 1 1 3 2
Eddie Irvine 3 7 5 DNF 4 7 DNF DNF DNF DNF DNF DNF DNF DNF 5 DNF
1997 Ferrari F310B Ferrari 046/2 3,0 V10 G AUS BRA ARG SMR MON ESP CAN FRA GBR GER HUN BEL ITA AUT LUX JPN EUR 102 2.
Michael Schumacher 2 5 DNF 2 1 4 1 1 DNF 2 4 1 6 6 DNF 1 DNF
Eddie Irvine DNF 16 2 3 3 12 DNF 3 DNF DNF 9 10 8 DNF DNF 3 5
1998 Ferrari F300 Ferrari 047 3,0 V10 G AUS BRA ARG SMR ESP MON CAN FRA GBR AUT GER HUN BEL ITA LUX JPN 133 2.
Michael Schumacher DNF 3 1 2 3 10 1 1 1 3 5 1 DNF 1 2 DNF
Eddie Irvine 4 8 3 3 DNF 3 3 2 3 4 8 DNF DNF 2 4 2
1999 Ferrari F399 Ferrari 048 3,0 V10 B AUS BRA SMR MON ESP CAN FRA GBR AUT GER HUN BEL ITA EUR MAL JPN 128 1.
Michael Schumacher 8 2 1 1 3 DNF 5 DNF 2 2
Mika Salo 9 2 12 7 3 DNF
Eddie Irvine 1 5 DNF 2 4 3 6 2 1 1 3 4 6 7 1 3
2000 Ferrari F1-2000 Ferrari 049 3,0 V10 B AUS BRA SMR GBR ESP EUR MON CAN FRA AUT GER HUN BEL ITA USA JPN MAL 170 1.
Michael Schumacher 1 1 1 3 5 1 DNF 1 DNF DNF DNF 2 2 1 1 1 1
Rubens Barrichello 2 DNF 4 DNF 3 4 2 2 3 3 1 4 DNF DNF 2 4 3
2001 Ferrari F2001 Ferrari 050 3,0 V10 B AUS MAL BRA SMR ESP AUT MON CAN EUR FRA GBR GER HUN BEL ITA USA JPN 179 1.
Michael Schumacher 1 1 2 DNF 1 2 1 2 1 1 2 DNF 1 1 4 2 1
Rubens Barrichello 3 2 DNF 3 DNF 3 2 DNF 5 3 3 2 2 5 2 15 5
2002 Ferrari F2001 Ferrari 050 3,0 V10 B AUS MAL BRA SMR ESP AUT MON CAN EUR GBR FRA GER HUN BEL ITA USA JPN 221 1.
Michael Schumacher 1 3
Rubens Barrichello DNF DNF DNF
Ferrari F2002 Ferrari 051 3,0 V10 Michael Schumacher 1 1 1 1 2 1 2 1 1 1 2 1 2 2 1
Rubens Barrichello 2 DNS 2 7 3 1 2 DNS 4 1 2 1 1 2
2003 Ferrari F2002 Ferrari 051 3,0 V10 B AUS MAL BRA SMR ESP AUT MON CAN EUR FRA GBR GER HUN ITA USA JPN 158 1.
Michael Schumacher 4 6 DNF 1
Rubens Barrichello DNF 2 DNF 3
Ferrari F2003-GA Ferrari 052 3,0 V10 Michael Schumacher 1 1 3 1 5 3 4 7 8 1 1 8
Rubens Barrichello 3 3 8 5 3 7 1 DNF DNF 3 DNF 1
2004 Ferrari F2004 Ferrari 053 3,0 V10 B AUS MAL BHR SMR ESP MON EUR CAN USA FRA GBR GER HUN BEL ITA CHN JPN BRA 262 1.
Michael Schumacher 1 1 1 1 1 DNF 1 1 1 1 1 1 1 2 2 12 1 7
Rubens Barrichello 2 4 2 6 2 3 2 2 2 3 3 12 2 3 1 1 DNF 3
2005 Ferrari F2004M Ferrari 053 3,0 V10 B AUS MAL BHR SMR ESP MON EUR CAN USA FRA GBR GER HUN TUR ITA BEL BRA JPN CHN 100 3.
Michael Schumacher DNF 7
Rubens Barrichello 2 DNF
Ferrari F2005 Ferrari 055 3,0 V10 Michael Schumacher DNF 2 DNF 7 5 2 1 3 6 5 2 DNF 10 DNF 4 7 DNF
Rubens Barrichello 9 DNF 9 8 3 3 2 9 7 10 10 10 12 5 6 11 12
2006 Ferrari 248 F1 Ferrari 056 2,4 V8 B BHR MAL AUS SMR EUR ESP MON GBR CAN USA FRA GER HUN TUR ITA CHN JPN BRA 201 2.
Michael Schumacher 2 6 DNF 1 1 2 5 2 2 1 1 1 8 3 1 1 DNF 4
Felipe Massa 9 5 DNF 4 3 4 9 5 6 2 3 2 7 1 9 DNF 2 1
2007 Ferrari F2007 Ferrari 056 2,4 V8 B AUS MAL BHR ESP MON CAN USA FRA GBR EUR HUN TUR ITA BEL JPN CHN BRA 204 1.
Felipe Massa 6 5 1 1 3 DSQ 3 2 5 2 13 1 DNF 2 6 3 2
Kimi Räikkönen 1 3 3 DNF 8 5 4 1 1 DNF 2 2 3 1 3 1 1
2008 Ferrari F2008 Ferrari 056 2,4 V8 B AUS MAL BHR ESP TUR MON CAN FRA GBR GER HUN EUR BEL ITA SIN JPN CHN BRA 172 1.
Kimi Räikkönen 8 1 2 1 3 9 DNF 2 4 6 3 DNF 18 9 15 3 3 3
Felipe Massa DNF DNF 1 2 1 3 5 1 13 3 17 1 1 6 13 7 2 1
2009 Ferrari F60 Ferrari 056 2,4 V8 B AUS MAL CHN BHR ESP MON TUR GBR GER HUN EUR BEL ITA SIN JPN BRA ABU 70 4.
Felipe Massa DNF 12 DNF 14 6 4 6 4 3 DNS
Luca Badoer 17 14
Giancarlo Fisichella 9 13 12 10 16
Kimi Räikkönen 16 14 10 6 DNF 3 9 8 DNF 2 3 1 3 10 4 6 12
2010 Ferrari F10 Ferrari 056 2,4 V8 B BHR AUS MAL CHN ESP MON TUR CAN EUR GBR GER HUN BEL ITA SIN JPN KOR BRA ABU 396 3.
Felipe Massa 2 3 7 9 6 4 7 15 11 15 2 4 4 3 8 DNF 3 15 10
Fernando Alonso 1 4 13 4 2 6 8 3 8 14 1 2 DNF 1 1 3 1 3 7
2011 Ferrari 150º Italia Ferrari 056 2,4 V8 P AUS MAL CHN TUR ESP MON CAN EUR GBR GER HUN BEL ITA SIN JPN KOR IND ABU BRA 375 3.
Fernando Alonso 4 6 7 3 5 2 DNF 2 1 2 3 4 3 4 2 5 3 2 4
Felipe Massa 7 5 6 11 DNF DNF 6 5 5 5 6 8 6 9 7 6 DNF 5 5
2012 Ferrari F2012 Ferrari 056 2,4 V8 P AUS MAL CHN BHR ESP MON CAN EUR GBR GER HUN BEL ITA SIN JPN KOR IND ABU USA BRA 400 2.
Fernando Alonso 5 1 9 7 2 3 5 1 2 1 5 DNF 3 3 DNF 3 2 2 3 2
Felipe Massa DNF 15 13 9 15 6 10 16 4 12 9 5 4 8 2 4 6 7 4 3
2013 Ferrari F138 Ferrari 056 2,4 V8 P AUS MAL CHN BHR ESP MON CAN GBR GER HUN BEL ITA SIN KOR JPN IND ABU USA BRA 354 3.
Fernando Alonso 2 DNF 1 8 1 7 2 3 4 5 2 2 2 6 4 11 5 5 3
Felipe Massa 4 5 6 15 3 DNF 8 6 DNF 8 7 4 6 9 10 4 8 12 7
2014 Ferrari F14 T Ferrari 059/3 1,6 V6 P AUS MAL BHR CHN ESP MON CAN AUT GBR GER HUN BEL ITA SIN JPN RUS USA BRA ABU 216 4.
Kimi Räikkönen 7 12 10 8 7 12 10 10 DNF 11 6 4 9 8 12 9 13 7 10
Fernando Alonso 4 4 9 3 6 4 6 5 6 5 2 7 DNF 4 DNF 6 6 6 9
2015 TBA Ferrari TBA 1,6 V6 P AUS MAL CHN BHR ESP MON CAN AUT GBR GER HUN BEL ITA SIN JPN RUS USA MEX BRA ABU 0 0.
Sebastian Vettel 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0
Kimi Räikkönen 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Ferrari už nemá v názvu Marlboro

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]