Grand Prix Švýcarska 1950

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Švýcarsko Grand Prix Švýcarska 1950
4. závod v sezóně 1950
Bremgarten.png
Detaily závodu
Datum 4. červen 1950
Oficiální název X Großer Preis der Schweiz
Místo Circuit Bremgarten, Bern, Švýcarsko
Charakter trati Závodní okruh
7,28 km
Délka závodu 42 kol, 305,76 km
Pole
Pilot Argentina Juan Manuel Fangio Alfa Romeo
Čas 2:42.1
Nejrychlejší kolo
Pilot Itálie Giuseppe Farina Alfa Romeo
Čas 2:41.6 (v 8. kole)
Stupně vítězů
První Itálie Giuseppe Farina Alfa Romeo
Druhý Itálie Luigi Fagioli Alfa Romeo
Třetí Francie Louis Rosier Talbot

Grand Prix Švýcarska 1950 (X.Großer Preis der Schweiz) byla čtvrtým závodem nově vzniklého šampionátu Formule 1 a zároveň osmým závodem vozů F1. Závod se uskutečnil 4. června na okruhu Bremgarten dva týdny po Grand Prix Monaka a pár dní po 500 mil v Indianapolis, která se obešla bez účasti evropských jezdců i týmů. Pokud nepočítáme vozy Maserati a Alfa Romeo, které byly speciálně upravené pro americké závody.

Jako doprovodný závod se zde jela Grand Prix Bernu (VIII. Prix de Berne) vypsaná pro vozy formule 2 s motory o objemu 500 cc s přeplňováním nebo 2000 cc bez kompresoru. Na startu se objevili i matadoři převálečné formule Hans Stuck a Hermann Lang. Celému závodu vévodil Raymond Sommer na voze Ferrari 166 i přesto, že se mu nepovedl start, dokázal zajet nejrychlejší kolo a z více jak minutovým náskokem zvítězil před druhým Maurice Trintignantem.

V Grand Prix Švýcarska se očekával především souboj týmů Alfa Romeo a Ferrari, ale byla to převážně milánská automobilka, která udávala tón jak během kvalifikace tak i během závodu. V kvalifikaci byl nejrychlejší Argentinec Fangio, kterého do první řady doprovodili Farina a Fagioli taktéž na vozech Alfa Romeo. Celá druhá řada patřila konkurenčnímu týmu Ferrari.

Oficiální plakát

Pruběh závodu[editovat | editovat zdroj]

Účastníci[editovat | editovat zdroj]

Největší favorit závodu Alfa Romeo, přivezl na švýcarský okruh osvědčený vůz Alfa Romeo 158. Za jeho volantem bylo silné trio F - Fangio, Farina, Fagioli. Scuderia Ferrari odpověděla čtveřicí pilotů neméně slavných jmen: Alberto Ascari, Luigi Villoresi, Raymond Sommer a Peter Whitehead, kteří měli k dispozici vůz s označením 125, pouze Sommer jel s vozem Ferrari 166/F2. Nejpočetněji byla ve Švýcarsku zastoupena značka Maserati a to o celkovém počtu osmi vozů. Scuderia Achille Varzi, která musela narychlo řešit problém pilotů, jelikož Alfredo Pian i José Froilan González se při předchozí Grand Prix Monaka zranili, povolala motocyklového šampióna Nella Paganiho. Dalším týmem, který používal vozy Maserati byla Officine Alfieri Maserati s jezdci Louisem Chironem a Franco Rolem. Zatímco tým Enrico Platé vsázel na svou šlechtickou sestavu Princ Bira z Thajska a baron Toulo de Graffenried ze Švýcarska. Felice Bonetto ze Scuderia Milano jako jediný startoval s vozem Maserati 4CLT/50, zatímco ostatní vsadili na spolehlivý Maserati 4CLT/48. Po úspěšné premiéře na domácí Grand Prix Velké Británie s Alfou Romeo, se Reg Parnell představil na trati v Bremgarten s vozem Maserati týmu Scuderia Ambrosiana. A posledním kdo sedlal Maserati byl domácí pilot Toni Branca s typem 4CL. Seznam italských značek uzavírá poměrně neznámá značka SVA (Societa Valdostana Automobili) v jejíž útrobách se schovává agregát od automobilky Fiat a jejímž pilotem byl Švýcar Rudi Fischer. Jediným neitalským týmem byl Talbot, který přivezl také hojné zastoupení. Tři vozy přivezl tovární tým a s ním přijeli jezdci Yves Giraud-Cabantous, Eugène Martin a Louis Rosier. Další tři vozy byly v soukromých rukou Belgičana Johnny Claese, Francouze Philippe Etançelina a Američana Harry Schella., který při předchozí Grand Prix představil neobvyklý koncept vozu s motorem vzadu Cooper T 12

Závod[editovat | editovat zdroj]

V kvalifikaci se nejlépe dařilo vozům Alfa Romeo a podle očekávání obsadily celou první řadu v pořadí Juan Manuel Fangio, Giuseppe Farina a Luigi Fagioli. Ale pouze první dva jmenovaní dokázali zajet časy pod 2:43, Fagioli ztratil již tři minuty. Zatímco vozy Ferrari ve složení Luigi Villoresi a Alberto Ascari na milánskou značku nestačily a zajistily si druhou řadu na startovním roštu, který měl schéma 3-2-3. Zatímco Ferrari na nejpomalejší Alfu ztrácelo necelou minutu, rozdíl dalších konkurentů byl téměř propastný. Třetí Ferrari Raymonda Sommera dojelo na třináctém místě (á 12 minut) a Peter Whitehead se zeleným Ferrari měl problémy s technikou a nedokázal zajet kvalifikační čas, stejně jako Franco Rol, Reg Parnell a Rudi Fischer.

Ještě před startem Grand Prix Švýcarska, odstoupil pro zranění Franco Rol, který si v kvalifikaci vyjel 17. místo. Hned po startu se z druhé řady vklínil mezi Alfy Romeo, Alberto Ascari na Ferrari a tak v prvním kole bylo pořadí Fangio, Farina, Ascari, Fagioli a Villoresi. Alberto Ascari však tempu svých největších soupeřů a ve třetím kole mu vypověděla službu olejová pumpa a Ital musel ze závodu odstoupit. Ještě předtím havaroval Yves Giraud-Cabantous. Čest Ferrari byla v rukou Villoresiho, který dokonce úspěšně zaútočil na třetí Alfu opatrně jedoucího Fagioliho. Zdálo se, že Villoresi zaútočí i na vedoucí duo, ale na konci osmého kola jeho vůz začal ztrácet na výkonu a zpomaloval až v devátém kole zastavil s poškozeným motorem.

Fangio využil postavení na pole positions a ujal se vedení, s Farinou za zády. Fagioli na třetí Alfě je výrazněji pomalejší a na třetí místo se posunul jen díky odstoupení nejprve Ascariho a později Villoresiho. Na čtvrtou příčku se postupně propracoval Princ Bira se svým Maserati, v průběhu závodu se několikrát propadl startovním polem, ale diky houževnatosti a také částečně odstoupením několika soupeřů se na čtvrtou pozici vrátil a udržel jí až do cíle. Zatímco Bira musí do boxů pro benzín na jeho místo se prodral Philippe Etançelin na voze Talbot-Lago. Během pár kol se strhl nelítostný boj o čtvrtou příčku mezi Etancelinem a dalším pilotem Talbotu Eugène Martinem, který v 19. kole svou snahu přehnal a po pár kotrmelcích skončil mimo trať. Také Etançelin musel ze závodu odstoupit pro poruchu na převodovce a na jeho pozici ho nahradil Louis Rosier. Mezitím se Fangio a Farina pravidelně střídají na čele závodu než se ve 33. kole odporoučela elektrická instalace ve voze Fangia.

Giuseppe Farina si vedení udržel až do cíle a zvítězil před Luigim Fagiolim na další Alfě, na pódium je doprovodil třetí Louis Rosier s Talbotem. Pohromu pro Ferrari dovršil Raymond Sommer, který odstoupil pro poruchu motoru.

Výsledky[editovat | editovat zdroj]

Závod[editovat | editovat zdroj]

  • 4. červen 1950
  • Okruh Bremgarten
  • 42 kol x 7,28 km / 305,76 km
  • 4. Grand Prix
  • 2. vítězství pro « Giuseppe Farinu » (nový rekord)
  • 3. vítězství pro « Alfu Romeo » (nový rekord)
  • 2. vítězství pro « Itálii » (nový rekord)
  • 1. vítězství pro vůz se startovním číslem 16 » (vyrovnaný rekord)
  • 1. vítězství z 2. místa na startu »

(Legenda)

Pozice Č Jezdec Vůz Kolo Čas +/- Pole Body Nej. kolo
1 16 Flag of Italy.svg Giuseppe Farina Alfa Romeo 158 42 2h02'53"7 Green Arrow Up Darker.svg 1 2 8+1 2:41.6
2 12 Flag of Italy.svg Luigi Fagioli Alfa Romeo 158 42 à 0'00"4 Green Arrow Up Darker.svg 1 3 6
3 101 Flag of France.svg Louis Rosier Talbot T26C-DA 41 à 1 kolo Green Arrow Up Darker.svg 7 10 4
4 30 Flag of Thailand.svg Princ Bira Maserati 4CLT/48 40 à 2 kola Green Arrow Up Darker.svg 4 8 3
5 34 Flag of Italy.svg Felice Bonetto Maserati 4CLT/50 40 à 2 kola Green Arrow Up Darker.svg 7 12 2
6 32 Flag of Switzerland.svg Toulo de Graffenried Maserati 4CLT/48 40 à 2 kola Green Arrow Up Darker.svg 5 11
7 2 Flag of Italy.svg Nello Pagani Maserati 4CLT/48 39 à 3 kola Green Arrow Up Darker.svg 8 15
8 44 Flag of the United States.svg Harry Schell Talbot T26C 39 à 3 kola Green Arrow Up Darker.svg 10 18
9 26 Flag of Monaco.svg Louis Chiron Maserati 4CLT/48 39 à 3 kola Green Arrow Up Darker.svg 7 16
10 4 Flag of Belgium (civil).svg Johnny Claes Talbot T26C 38 à 4 kola Green Arrow Up Darker.svg 4 14
11 40 Flag of Switzerland.svg Tony Branca Maserati 4CL 35 à 7 kol Green Arrow Up Darker.svg 6 17
Pozice Č Odstoupili Vůz Kolo Příčina +/- Pole Body Nej. kolo
Ret 14 Flag of Argentina.svg Juan Manuel Fangio Alfa Romeo 158 32 Motor X mark.svg 2 1
Ret 42 Flag of France.svg Philippe Etancelin Talbot T26C 25 Převodovka X mark.svg 5 6
Ret 20 Flag of France.svg Raymond Sommer Ferrari 166/F2 19 Zavěšení kol X mark.svg 9 13
Ret 8 Flag of France.svg Eugene Martin Talbot T26C-DA 19 Havárie X mark.svg 6 9
Ret 22 Flag of Italy.svg Luigi Villoresi Ferrari 125 9 Motor X mark.svg 4 4
Ret 18 Flag of Italy.svg Alberto Ascari Ferrari 125 3 Olejová pumpa X mark.svg 17 3
Ret 6 Flag of France.svg Yves Giraud Cabantous Talbot T26C-DA 1 Havárie X mark.svg 7 7
Pozice Č Nestartovali Vůz Kolo Příčina +/- Pole Body Nej. kolo
Inj 28 Itálie Franco Rol Maserati 4CLT/48 Zranění 17
TZ 24 UK Peter Whitehead Ferrari 125
DNS 36 UK Reg Parnell Maserati 4CLT/48
DNS 38 Švýcarsko Rudi Fischer SVA
Inj 2 Argentina José Froilan Gonzalez Maserati 4CLT/48 Zranění

Stupně vítězů[editovat | editovat zdroj]

Jezdci

  • 2. podium pro « Itálie Giuseppe Farinu » (nový rekord)
  • 2. podium pro « Itálie Luigi Fagioliho » (nový rekord)
  • 1. podium pro Francie Louise Rosiera »

Vozy

  • 6. podium pro « Alfu Romeo » (nový rekord)
  • 1. podium pro Talbot »

Státy

  • 5. podium pro « Itálie Itálii » (nový rekord)
  • 1. podium pro Francie Francii »

Bodové umístění[editovat | editovat zdroj]

V závorce body získane v této GP:

Jezdci

  • 18 (9) bodů pro « Itálie Giuseppe Farinu » (nový rekord)
  • 12 (6) bodů pro « Itálie Luigi Fagioliho »
  • 6 (4) bodů pro « Francie Louise Rosiera »
  • 5 (3) bodů pro « Thajsko Prince Biru »
  • 2 (2) body pro Itálie Felice Bonetta »

Vozy

  • 43 (15) bodů pro « Alfu Romeo » (nový rekord)
  • 11 (5) bodů pro « Maserati »
  • 9 (4) bodů pro « Talbot »

Státy

  • 38 (17) bodů pro « Itálie Itálii » (nový rekord)
  • 12 (4) bodů pro « Francie Francie »
  • 5 (3) bodů pro « Thajsko Thajsko »

Nejrychlejší kolo[editovat | editovat zdroj]

  • Giuseppe Farina 2'41"6 Alfa Romeo
  • 2. nejrychlejší kolo pro « Giuseppe Farina » (« nový rekord »)
  • 3. nejrychlejší kolo pro « Alfu Romeo » (« nový rekord »)
  • 2. nejrychlejší kolo pro « Itálii » (« nový rekord »)
  • 1. nejrychlejší kolo pro vůz se startovním číslem 16 » (« vyrovnaný rekord »)

Vedení v závodě[editovat | editovat zdroj]

  • « Juan Manuel Fangio » byl ve vedeni 109 kol
  • « Giuseppe Farina » byl ve vedeni 96 kol
  • « Luigi Fagioli » byl ve vedeni 7 kol
  • « Alfa Romeo » byla ve vedení 212 kol (« nový rekord »)
  • « Argentina » byla ve vedení 109 kol.
  • « Itálie » byla ve vedení 103 kol.


Kola km Jezdec  %
1-6 kolo 43.68 Km Juan Manuel Fangio 14,3%
7-20 kolo 101.92 Km Giuseppe Farina 33,3%
21-22 kolo 14.56 Km Juan Manuel Fangio 4,8%
23 kolo 7.28 Km Luigi Fagioli 2,4%
24-42 kolo 138.32 Km Giuseppe Farina 45,2%


Fangio
Farina


Farina

Postavení na startu[editovat | editovat zdroj]

  • Juan Manuel Fangio 2'42.1 Alfa Romeo
  • 2. Pole position pro « Juana Manuela Fangia » (« nový rekord »)
  • 3. Pole position pro « Alfu Romeo » (« nový rekord »)
  • 2. Pole position pro « Argentinu » (« nový rekord »)
  • 1. Pole position pro vůz se startovním číslem 14 » (« vyrovnaný rekord »)
  • 3x první řadu získali « Giuseppe Farina » a « Juan Manuel Fangio » (« nový rekord »)
  • 2x první řadu získali « Luigi Fagioli »
  • 9x první řadu získala « Alfa Romeo » (« nový rekord »)
  • 5x první řadu získala « Itálie » (« nový rekord »)
  • 4x první řadu získala « Argentina »


_______3_______
Itálie
Luigi Fagioli
Alfa Romeo
2'45.2

_______2_______
Itálie
Giuseppe Farina
Alfa Romeo
2'42.8
_______1_______
Argentina
Juan Manuel Fangio
Alfa Romeo
2'42.1

_______5_______
Itálie
Alberto Ascari
Ferrari
2'46.8
_______4_______
Itálie
Luigi Villoresi
Ferrari
2'46.1


_______8_______
Thajsko
Princ Bira
Maserati
2'53.2

_______7_______
Francie
Yves Giraud-Cabantous
Talbot
2'52.7
_______6_______
Francie
Philippe Etancelin
Talbot
2'51.1

_______10_______
Francie
Louis Rosier
Talbot
2'54.0
_______9_______
Francie
Eugene Martin
Talbot
2'53.7


_______13_______
Francie
Raymond Sommer
Ferrari
2'54.6

_______12_______
Itálie
Felice Bonetto
Maserati
2'54.6
_______11_______
Švýcarsko
Toulo de Graffenried
Maserati
2'54.2

_______15_______
Itálie
Nello Pagani
Maserati
3'06.9
_______14_______
Belgie
Johnny Claes
Talbot
2'59.0


_______18_______
USA
Harry Schell
Talbot
3'11.5

_______17_______
Švýcarsko
Toni Branca
Maserati
3'10.0
_______16_______
Monako
Louis Chiron
Maserati
3'06.9

Startovní listina[editovat | editovat zdroj]

Č. Pilot Tým Konstruktér Šasi Motor Pneumatiky
2 Argentina José Froilan Gonzalez Scuderia Achille Varzi Maserati Maserati 4CLT/48 Maserati L4s Pirelli
2 Itálie Nello Pagani Scuderia Achille Varzi Maserati Maserati 4CLT/48 Maserati L4s Pirelli
4 Belgie Johnny Claes Ecurie Belge Talbot-Lago Talbot-Lago T26C Talbot L6 D
6 Francie Yves Giraud-Cabantous Automobiles Talbot-Darracq SA Talbot-Lago Talbot-Lago T26C-DA Talbot L6 D
8 Francie Eugène Martin Automobiles Talbot-Darracq SA Talbot-Lago Talbot-Lago T26C-DA Talbot L6 D
10 Francie Louis Rosier Automobiles Talbot-Darracq SA Talbot-Lago Talbot-Lago T26C-DA Talbot L6 D
12 Itálie Luigi Fagioli SA Alfa Romeo Alfa Romeo Alfa Romeo 158 Alfa Romeo L8s Pirelli
14 Argentina Juan Manuel Fangio SA Alfa Romeo Alfa Romeo Alfa Romeo 158 Alfa Romeo L8s Pirelli
16 Itálie Giuseppe Farina SA Alfa Romeo Alfa Romeo Alfa Romeo 158 Alfa Romeo L8s Pirelli
18 Itálie Alberto Ascari Scuderia Ferrari Ferrari Ferrari 125 Ferrari V12s Pirelli
20 Francie Raymond Sommer Scuderia Ferrari Ferrari Ferrari 166/F2 Ferrari V12s Pirelli
22 Itálie Luigi Villoresi Scuderia Ferrari Ferrari Ferrari 125 Ferrari V12s Pirelli
24 UK Peter Whitehead Scuderia Ferrari Ferrari Ferrari 125 Ferrari V12s Pirelli
26 Monako Louis Chiron Officine Alfieri Maserati Maserati Maserati 4CLT/48 Maserati L4s Pirelli
28 Itálie Franco Rol Officine Alfieri Maserati Maserati Maserati 4CLT/48 Maserati L4s Pirelli
30 Thajsko Prince Bira Enrico Platé Maserati Maserati 4CLT/48 Maserati L4s Pirelli
32 Švýcarsko Toulo de Graffenried Enrico Platé Maserati Maserati 4CLT/48 Maserati L4s Pirelli
34 Itálie Felice Bonetto Scuderia Milano Maserati Maserati Milano 4CLT/50 Maserati L4s Pirelli
36 UK Reg Parnell Scuderia Ambrosiana Maserati Maserati 4CLT/48 Maserati L4s D
38 Švýcarsko Rudi Fischer Ecurie Espadon SVA SVA Fiat L4s Pirelli
40 Švýcarsko Toni Branca Privato Maserati Maserati 4CL Maserati L4s Pirelli
42 Francie Philippe Etançelin Privato Talbot-Lago Talbot-Lago T26C Talbot L6 D
44 USA Harry Schell Ecurie Bleue Talbot-Lago Talbot-Lago T26C Talbot L6 D

Zajímavosti[editovat | editovat zdroj]

  • V závodě debutovali Felice Bonetto, Nello Pagani a Toni Branca.
  • Poprvé představen vůz Ferrari 166 F2-50
Pole position Vítězství Nej. kolo Hat trick Vedení Chelem
Flag of Argentina.svg Flag of Italy.svg Flag of Italy.svg X mark.svg Itálie Argentina Itálie X mark.svg
Juan Manuel Fangio Giuseppe Farina Giuseppe Farina X mark.svg Giuseppe Farina Juan Manuel Fangio Luigi Fagioli X mark.svg
Alfa Romeo 158 Alfa Romeo 158 Alfa Romeo 158 Green tick.svg Alfa Romeo 158 Alfa Romeo 158 Alfa Romeo 158 Green tick.svg
2'42.1 2:02'53.7 2'41.6 33 kol 8 kol 1 kolo
161.678 km/h 149.279 km/h 162.178 km/h 240,24 km 58,24 km 7,28 km

Stav MS[editovat | editovat zdroj]

  • GP - body získané v této Grand Prix
* Jezdec Body GP * Vůz Body GP * Stát Body GP
1 Flag of Italy.svg Giuseppe Farina 18 9 1 Alfa Romeo 43 15 1 Itálie Itálie 38 17
2 Flag of Italy.svg Luigi Fagioli 12 6 2 Kurtis Kraft 14 2 USA USA 24
3 Flag of Argentina.svg Juan Manuel Fangio 9 3 Maserati 11 5 3 Francie Francie 12 4
4 Flag of the United States.svg Johnnie Parsons 9 4 Deidt 10 4 Argentina Argentina 9
5 Flag of Italy.svg Alberto Ascari 6 5 Ferrari 9 5 Thajsko Thajsko 5 3
6 Flag of the United States.svg Bill Holland 6 6 Talbot 9 4 6 Monako Monako 4
7 Flag of France.svg Louis Rosier 6 4 7 UK Velká Británie 4
8 Flag of Thailand.svg Princ Bira 5 3
9 Flag of the United Kingdom.svg Reg Parnel 4
10 Flag of Monaco.svg Louis Chiron 4
11 Flag of the United States.svg Mauri Rose 4
12 Flag of France.svg Yves Giraud Cabantous 3
13 Flag of France.svg Raymond Sommer 3
14 Flag of the United States.svg Cecil Green 3
15 Flag of Italy.svg Felice Bonetto 2 2
16 Flag of the United States.svg Joie Chitwood 1
17 Flag of the United States.svg Tony Bettenhausen 1
Předchozí GP:
500 mil v Indianapolis 1950
Mistrovství světa Formule 1
1950
Následující GP:
Grand Prix Belgie 1950
Předchozí ročník:
Grand Prix Švýcarska 1949
Grand Prix Švýcarska Následující ročník:
Grand Prix Švýcarska 1951



s . e 
I. Mistrovství Světa Formule 1 / 1950

Flag of the United Kingdom.svg Velká Británie | Flag of Monaco.svg Monako | Flag of the United States.svg Indy 500 | Flag of Switzerland.svg Švýcarsko | Flag of Belgium (civil).svg Belgie | Flag of France.svg Francie | Flag of Italy.svg Itálie |

Závody nezapočítávané do Mistrovství světa

Flag of the United Kingdom.svg Richmond Trophy | Flag of France.svg Pau  | Flag of Italy.svg San Remo  | Flag of France.svg Paříž  | Flag of the United Kingdom.svg British Empire Trophy  | Flag of the United Kingdom.svg Jersey Road Race  | Flag of Italy.svg Bari | Flag of France.svg Albi | Flag of the Netherlands.svg Nizozemsko | Flag of Switzerland.svg Národů | Flag of the United Kingdom.svg Nottingham Trophy | Flag of the United Kingdom.svg Ulster Trophy  | Flag of Italy.svg Pescara | Flag of the United Kingdom.svg BRDC | Flag of the United Kingdom.svg Goodwood | Flag of Spain.svg Penya Rhin |