Grand Prix Monaka 1950

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Monako Grand Prix Monaka 1950
2. závod v sezóně 1950
Monte Carlo Formula 1 track map.svg
Detaily závodu
Datum 21. květen 1950
Oficiální název XI Grand Prix Automobile de Monaco
Místo Circuit de Monaco, Monte Carlo, Monako
Charakter trati Závodní okruh
3,180 km
Délka závodu 100 kol, 318 km
Pole
Pilot Argentina Juan Manuel Fangio Alfa Romeo
Čas 1'50.2
Nejrychlejší kolo
Pilot Argentina Juan Manuel Fangio Alfa Romeo
Čas 1'51"1 (v ?. kole)
Stupně vítězů
První Argentina Juan Manuel Fangio Alfa Romeo
Druhý Itálie Alberto Ascari Ferrari
Třetí Monako Louis Chiron Maserati

Grand Prix Monaka v roce 1950 byla druhým podnikem Mistrovství světa formule 1 a zároveň šestým závodem formule 1 v roce 1950. Závod se uskutečnil 21. května v ulicích Monte Carla.

Závodu dominoval argentinský pilot Juan Manuel Fangio, který dokázal zajet svůj první Hat trick a Chelem. Během sobotního tréninku havaroval Alfredo Pian, který si zlomil kotník a zbytek sezóny absolvoval pouze jako divák. Havárie se nevyhla ani závodu, v prvním kole se v Tabákové zatáčce střetlo hned devět vozů. Příčinou byla mokrá vozovka po náhodné vlně. Grand Prix Monaka byla prvním závodem pro Ferrari a také pro pilota Schella, který představil první vůz s motorem vzadu Cooper.

Oficiální plakát

Průběh závodu[editovat | editovat zdroj]

Účastníci[editovat | editovat zdroj]

Alfa Romeo, která ovládla předchozí závod ve Velké Británii, přivezla do Monaka tři vozy pro Giuseppe Farinu, Luigiho Fagioliho a Juana Manuela Fangia. Maserati, z týmu Achille Varzi, nasadilo do závodu dva Argentince José Froilana Gonzaleze a Alfreda Piana. Tým Enrico Platé, který připravoval také vozy Maserati, nasadil stejně jako v Anglii Biru a Graffenrieda. Officine Alfieri Maserati doladil vozy pro Chirona a Rola a konečně Scuderia Milano poslala do boje o vavříny zkušeného Biondettiho.

Poprvé se v závodech mistrovství světa objevilo Ferrari. Pro své první účinkování nasadila modenská značka svá největší esa, Alberta Ascariho, Villoresiho a francouzského pilota Raymonda Sommera. Vozem, který měl pokořit Alfu Romeo, bylo Ferrari 125, první monopost realizovaný Enzem Ferrari, který se poprvé představil v Grand Prix Turína 1948 na okruhu Parco del Valentino. Pohonnou jednotkou tohoto vozu byl 12válcový motor do V s úhlem rozevření 60° a objemem 1500 cm³, což naznačuje, že jeden válec měl objem 125 cm³ (proto je označení Ferrari 125). Motor byl přeplňovaný objemovým kompresorem Roots, který dával motoru výkon 315 koňských sil při 7 500 otáčkách za minutu. Zatímco Alfa Romeo používala ve svých vozech řadové osmiválcové motory o objemu 1500 cm³ s výkonem 350 koňských sil při 8 600 otáčkách za minutu.

Další vozy připravila značka ERA pro Boba Gérarda a Petera Whiteheada, Talbot byl zastoupen Belgičanem Claesem a Francouzi Philippe Etancelinem a Rosierem. Robert Manzon a Maurice Trintignant pilotovali vozy Simca Gordini na belgických pneumatikách Englebert, které se tak v Grand Prix prezentovaly poprvé. Prvním pilotem z USA, který nastoupil do Evropského závodu Grand Prix Formule 1 se stal Harry Schell, který navíc startoval s revolučním vozem Cooper T12, který měl motor vzadu.

Závod[editovat | editovat zdroj]

Kvalifikační jízdy byly rozděleny do dvou dnů, první část se konala ve čtvrtek a tak druhá v sobotu, ve které Charles Pozzi, Yves Giraud-Cabantous, Pierre Levegh a Clemente Biondetti neměli možnost zajet své nejlepší časy, kvůli nehodě Alfreda Piana. Alfredo Pian nezvládl svůj vůz, když najel na olejovou skvrnu a narazil do tribuny, při nehodě utrpěl zlomeninu kotníku a závod pro něj skončil. Startovní rošt byl sestaven poměrně zvláštním způsobem, protože o postavení na prvních pěti místech na startu rozhodoval čtvrteční trénink a od šestého místa dolu sobotní trénink. Tento systém poškodil obě Ferrari a především Villoresiho, který by jinak získal druhé místo.

První kolo závodu mělo dramatický nádech, když náhodná vlna v tabákové zatáčce způsobila hromadnou havárii. Fangio jedoucí na čele ještě situaci zvládl, ale na druhé pozici jedoucí Farina škrtl o Gonzalezovo Maserati , které začalo hořet. Argentinec stihl z vozu vyskočit, v kolizi tak končí dva favorité závodu Farina a Fangio, Luigi Villoresi se dokázal z kolize vymanit a pokračoval tak v závodě až do 64 kola, kdy se ukázalo, že si poškodil osu. V havárii zakončilo své ambice na dobré umístění deset pilotů z 19 startujících.

Juan Manuel Fangio si bez větších problémů dojel pro své první vítězství ve formuli 1 a dokázal získat Hat trick stejně jako jeho týmový kolega Farina v předchozím závodě. A protože v celém závodě nebylo nikoho, kdo by ho vystřídal v čele závodu, získal i Chelem.

Výsledky[editovat | editovat zdroj]

Závod[editovat | editovat zdroj]

  • 21. května 1950
  • Okruh Monte Carlo
  • 100 kol x 3,180 km = 318 km
  • 2. Grand Prix
  • 1. vítězství pro Juana Manuela Fangia » (vyrovnaný rekord)
  • 2. vítězství pro « Alfu Romeo » (nový rekord)
  • 1. vítězství pro Argentinu » (vyrovnaný rekord)
  • 1. vítězství pro vůz se startovním číslem 34 » (vyrovnaný rekord)
  • 2. vítězství z « pole position » (nový rekord)

(Legenda)

Pozice Č Jezdec Vůz Kolo Čas +/- Pole Body Nej. kolo
1 34 Flag of Argentina.svg Juan Manuel Fangio Alfa Romeo 158 100 3h13'18"7 Straight Line Steady.svg 0 1 8+1 1'51.0
2 40 Flag of Italy.svg Alberto Ascari Ferrari 125 99 à 1 kolo Green Arrow Up Darker.svg 5 7 6
3 48 Flag of Monaco.svg Louis Chiron Maserati 4CLT/48 98 à 2 kola Green Arrow Up Darker.svg 5 8 4
4 42 Flag of France.svg Raymond Sommer Ferrari 125 97 à 3 kola Green Arrow Up Darker.svg 5 9 3
5 50 Flag of Thailand.svg Princ Bira Maserati 4CLT/48 95 à 5 kol Green Arrow Up Darker.svg 10 15 2
6 26 Flag of the United Kingdom.svg Bob Gérard ERA A/B 94 à 6 kol Green Arrow Up Darker.svg 10 16
7 6 Flag of Belgium (civil).svg Johnny Claes Talbot T26C 94 à 6 kol Green Arrow Up Darker.svg 11 18 2'00.2 (9.)
Pozice Č Odstoupili Vůz Kolo Příčina +/- Pole Body Nej. kolo
Ret 38 Flag of Italy.svg Luigi Villoresi Ferrari 125 64 Osa X mark.svg 3 6
Ret 14 Flag of France.svg Philippe Etancelin Talbot T26C 38 Olejová trubička X mark.svg 6 4 1'57.9 (7.)
Ret 2 Flag of Argentina.svg José Froilan Gonzalez Maserati 4CLT/48 2 Havárie X mark.svg 3 3
Ret 52 Flag of Switzerland.svg Toulo de Graffenried Maserati 4CLT/48 1 Havárie X mark.svg 12 12
Ret 44 Flag of Italy.svg Franco Rol Maserati 4CLT/48 1 Havárie X mark.svg 17 17
Ret 36 Flag of Italy.svg Luigi Fagioli Alfa Romeo 158 1 Havárie X mark.svg 5 5
Ret 32 Flag of Italy.svg Giuseppe Farina Alfa Romeo 158 1 Havárie X mark.svg 2 2
Ret 24 Flag of the United Kingdom.svg Cuth Harrison ERA B 1 Havárie X mark.svg 14 14
Ret 16 Flag of France.svg Louis Rosier Talbot T26C 1 Havárie X mark.svg 10 10
Ret 12 Flag of France.svg Maurice Trintignant Simca-Gordini T15C 1 Havárie X mark.svg 13 13
Ret 10 Flag of France.svg Robert Manzon Simca-Gordini T15C 1 Havárie X mark.svg 11 11
Ret 8 Flag of the United States.svg Harry Schell Cooper T 12 1 Havárie X mark.svg 20 20
Pozice Č Nestartovali Vůz Kolo Příčina +/- Pole Body Nej. kolo
Inj 4 Argentina Alfredo Pian Maserati 4CLT/48 Zranění 18
TZ 28 Velká Británie Peter Whitehead Ferrari 125 Motor 21
DNS 18 Francie Charles Pozzi Talbot T26C
DNS 20 Francie Yves Giraud Cabantous Talbot T26C
DNS 22 Francie Pierre Levegh Talbot T26C
DNS 46 Itálie Clemente Biondetti Maserati 4CLT/50
DNS 52 Francie André Simon Simca-Gordini T15C

Stupně vítězů[editovat | editovat zdroj]

Jezdci

  • 1. podium pro Argentina Juana Manuela Fangia »
  • 1. podium pro Itálie Alberta Ascariho »
  • 1. podium pro Monako Louise Chirona (jediné podium)

Vozy

  • 4. podium pro « Alfu Romeo » (nový rekord)
  • 1. podium pro Ferrari »
  • 1. podium pro Maserati »

Státy

  • 3. podium pro « Itálie Itálii » (nový rekord)
  • 1. podium pro Argentina Argentinu »
  • 1. podium pro Monako Monako (jediné pódium)

Bodové umístění[editovat | editovat zdroj]

V závorce body získane v této GP:

Jezdci

  • 9 (9) bodů pro Argentina Juana Manuela Fangia »
  • 6 (6) bodů pro Itálie Alberta Ascariho »
  • 4 (4) body pro Monako Louise Chirona (jediné body)
  • 3 (3) body pro Francie Raymonda Sommera (jediné body)
  • 2 (2) body pro Thajsko Prince Biru »

Vozy

  • 28 (9) bodů pro « Alfu Romeo » (nový rekord)
  • 9 (9) bodů pro Ferrari »
  • 6 (6) bodů pro Maserati »

Státy

  • 21 (6) bodů pro « Itálie Itálii » (nový rekord)
  • 9 (9) bodů pro Argentina Argentinu »
  • 8 (3) bodů pro « Francie Francii »
  • 4 (4) body pro Monako Monako (jediné body)
  • 2 (2) body pro Thajsko Thajsko »

Nejrychlejší kolo[editovat | editovat zdroj]

  • Juan Manuel Fangio 1'51"1 Alfa Romeo
  • 1. nejrychlejší kolo pro Juana Manuela Fangia »
  • 2. nejrychlejší kolo pro « Alfu Romeo » (nový rekord)
  • 1. nejrychlejší kolo pro Argentinu »
  • 1. nejrychlejší kolo pro vůz se startovním číslem 34 »

Vedení v závodě[editovat | editovat zdroj]

  • « Juan Manuel Fangio » byl ve vedeni 101 kol (nový rekord)
  • « Alfa Romeo » byla ve vedení 170 kol (nový rekord)
  • « Argentina » byla ve vedení 101 kol (nový rekord)
Kola km Jezdec  %
1-100 kolo 318 km Juan Manuel Fangio 100%


Juan Manuel Fangio

Postavení na startu[editovat | editovat zdroj]

  • Juan Manuel Fangio 1'50"2 Alfa Romeo
  • 1. Pole position pro Juan Manuel Fangio »
  • 2. Pole position pro « Alfu Romeo » (nový rekord)
  • 1. Pole position pro Argentinu »
  • 1. Pole position pro vůz se startovním číslem 34 »
  • 2x první řadu získali « Giuseppe Farina » (1 a 2 místo) a « Juan Manuel Fangio » (1 a 3 místo) (nový rekord)
  • 1x první řadu získali José Froilan González »
  • 6x první řadu získala « Alfa Romeo » (nový rekord)
  • 1x první řadu získalo Maserati »
  • 3x první řadu získala « Itálie » (nový rekord)
  • 3x první řadu získala « Argentina » (nový rekord)
  • O postavení v prvních dvou řadách rozhodl první trenink


_______3_______
Argentina
José Froilan González
Maserati
1'53.7

_______2_______
Itálie
Giuseppe Farina
Alfa Romeo
1'52.8
_______1_______
Argentina
Juan Manuel Fangio
Alfa Romeo
1'50.2

_______5_______
Itálie
Luigi Fagioli
Alfa Romeo
1'54"2
_______4_______
Francie
Philippe Étançelin
Talbot
1'54"1


_______8_______
Monako
Louis Chiron
Maserati
1'56"3

_______7_______
Itálie
Alberto Ascari
Ferrari
1'53"8
_______6_______
Itálie
Luigi Villoresi
Ferrari
1'52"3

_______10_______
Francie
Louis Rosier
Talbot
1'57"7
_______9_______
Francie
Raymond Sommer
Ferrari
1'56"6


_______13_______
Francie
Maurice Trintignant
Simca
2'01"4

_______12_______
Švýcarsko
Toulo de Graffenried
Maserati
2'00"7
_______11_______
Francie
Robert Manzon
Simca
2'00"4

_______15_______
Thajsko
Princ Bira
Maserati
2'02"2
_______14_______
UK
Cuth Harrison
ERA
2'01"6


_______18_______
Argentina
Alfredo Pian
Maserati
- -- ---

_______17_______
Itálie
Franco Rol
Maserati
2'04"5
_______16_______
UK
Bob Gérard
ERA
2'03"4

_______20_______
USA
Harry Schell
Cooper
- -- ---
_______19_______
Belgie
Johnny Claes
Talbot
2'12.0

Startovní listina[editovat | editovat zdroj]

Č. Pilot Tým Konstruktér Šasi Motor Pneumatiky
2 Argentina José Froilan González Scuderia Achille Varzi Maserati Maserati 4CLT/48 Maserati L4s Pirelli
4 Argentina Alfredo Pian Scuderia Achille Varzi Maserati Maserati 4CLT/48 Maserati L4s Pirelli
6 Belgie Johnny Claes Ecurie Belge Talbot-Lago Talbot-Lago T26C Talbot L6 D
8 USA Harry Schell Horschell Racing Corporation Cooper Cooper T12 JAP V 12 D
10 Francie Robert Manzon Equipe Gordini Simca-Gordini Simca Gordini T15 Gordini L4s E
12 Francie Maurice Trintignant Equipe Gordini Simca-Gordini Simca Gordini T15 Gordini L4s E
14 Francie Philippe Etançelin Private Talbot-Lago Talbot-Lago T26C Talbot L6 D
16 Francie Louis Rosier Ecurie Rosier Talbot-Lago Talbot-Lago T26C Talbot L6 D
18 Francie Charles Pozzi Ecurie Rosier Talbot-Lago Talbot-Lago T26C Talbot L6 D
20 Francie Yves Giraud-Cabantous Automobiles Talbot-Darracq SA Talbot-Lago Talbot-Lago T26C Talbot L6 D
22 Francie Pierre Levegh Private Talbot-Lago Talbot-Lago T26C Talbot L6 D
24 UK Cuth Harrison Private ERA ERA B ERA L6s D
26 UK Bob Gérard Private ERA ERA A ERA L6s D
28 UK Peter Whitehead Private Ferrari Ferrari 125 Ferrari V12s D
32 Itálie Giuseppe Farina SA Alfa Romeo Alfa Romeo Alfa Romeo 158 Alfa Romeo L8s Pirelli
34 Argentina Juan Manuel Fangio SA Alfa Romeo Alfa Romeo Alfa Romeo 158 Alfa Romeo L8s Pirelli
36 Itálie Luigi Fagioli SA Alfa Romeo Alfa Romeo Alfa Romeo 158 Alfa Romeo L8s Pirelli
38 Itálie Luigi Villoresi Scuderia Ferrari Ferrari Ferrari 125 Ferrari V12s Pirelli
40 Itálie Alberto Ascari Scuderia Ferrari Ferrari Ferrari 125 Ferrari V12s Pirelli
42 Francie Raymond Sommer Scuderia Ferrari Ferrari Ferrari 125 Ferrari V12s Pirelli
44 Itálie Franco Rol Officine Alfieri Maserati Maserati Maserati 4CLT/48 Maserati L4s Pirelli
46 Itálie Clemente Biondetti Scuderia Milano Maserati Maserati Milano 4CLT/50 Maserati L4s Pirelli
48 Monako Louis Chiron Officine Alfieri Maserati Maserati Maserati 4CLT/48 Maserati L4s Pirelli
50 Thajsko Princ Bira Enrico Platé Maserati Maserati 4CLT/48 Maserati L4s Pirelli
52 Švýcarsko Toulo de Graffenried Enrico Platé Maserati Maserati 4CLT/48 Maserati L4s Pirelli
54 Francie André Simon Equipe Gordini Simca-Gordini Simca Gordini T15 Gordini L4s E

Zajímavosti[editovat | editovat zdroj]

  • V závodě debutoval Alberto Ascari, Alfredo Piàn, Franco Rol, Harry Schell, José Froilan González, Luigi Villoresi,

Maurice Trintignant, Peter Whitehead, Raymond Sommer a Robert Manzon

  • Poprvé se představily vozy Cooper T12, ERA A, Ferrari 125 a Simca-Gordini T15
  • V prvním kole došlo k hromadné havárii devíti vozů.
  • Juan Manuel Fangio získal « Hat trick » i Chelem ».


Pole position Vítězství Nej. kolo Hat trick Vedení Chelem
Flag of Argentina.svg Flag of Argentina.svg Flag of Argentina.svg Green tick.svg Flag of Argentina.svg Green tick.svg
Juan Manuel Fangio Juan Manuel Fangio Juan Manuel Fangio Green tick.svg Juan Manuel Fangio Green tick.svg
Alfa Romeo 158 Alfa Romeo 158 Alfa Romeo 158 Green tick.svg Alfa Romeo 158 Green tick.svg
1'50.2 3:13'18.7 1'51.0 100 kol
103.884 km/h 98.701 km/h 103.135 km/h 318 km

Stav MS[editovat | editovat zdroj]

  • GP - body získané v této Grand Prix
* Jezdec Body GP * Vůz Body GP * Stát Body GP
1 Flag of Italy.svg Giuseppe Farina 9 1 Alfa Romeo 28 9 1 Itálie Itálie 21 6
2 Argentina Juan Manuel Fangio 9 9 2 Ferrari 9 9 2 Argentina Argentina 9 9
3 Flag of Italy.svg Luigi Fagioli 6 3 Maserati 6 6 3 Francie Francie 8 3
4 Flag of Italy.svg Alberto Ascari 6 6 4 Talbot 5 4 UK Velká Británie 4
5 Flag of the United Kingdom.svg Reg Parnell 4 5 Monako Monako 4 4
6 Monako Louis Chiron 4 4 6 Thajsko Thajsko 2 2
7 Flag of France.svg Yves Giraud Cabantous 3
8 Flag of France.svg Raymond Sommer 3 3
9 Flag of France.svg Louis Rosier 2
10 Thajsko Prince Bira 2 2

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Předchozí GP:
Grand Prix Velké Británie 1950
Mistrovství světa Formule 1
1950
Následující GP:
500 mil v Indianapolis 1950
Předchozí ročník:
Grand Prix Monaka 1948
Grand Prix Monaka Následující ročník:
Grand Prix Monaka 1955



s . e 
I. Mistrovství Světa Formule 1 / 1950

Flag of the United Kingdom.svg Velká Británie | Flag of Monaco.svg Monako | Flag of the United States.svg Indy 500 | Flag of Switzerland.svg Švýcarsko | Flag of Belgium (civil).svg Belgie | Flag of France.svg Francie | Flag of Italy.svg Itálie |

Závody nezapočítávané do Mistrovství světa

Flag of the United Kingdom.svg Richmond Trophy | Flag of France.svg Pau  | Flag of Italy.svg San Remo  | Flag of France.svg Paříž  | Flag of the United Kingdom.svg British Empire Trophy  | Flag of the United Kingdom.svg Jersey Road Race  | Flag of Italy.svg Bari | Flag of France.svg Albi | Flag of the Netherlands.svg Nizozemsko | Flag of Switzerland.svg Národů | Flag of the United Kingdom.svg Nottingham Trophy | Flag of the United Kingdom.svg Ulster Trophy  | Flag of Italy.svg Pescara | Flag of the United Kingdom.svg BRDC | Flag of the United Kingdom.svg Goodwood | Flag of Spain.svg Penya Rhin |