Luigi Fagioli

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Luigi Fagioli
Stát Itálie Itálie
Kariéra ve Formuli 1
Aktivní sezóny 1950-1951
Týmy Alfa Romeo
Závody 7
Mistr světa 0
Vyhrané závody 0
Stupně vítězů 6
Pole positions 0
Nejrychlejší kola 0
První závod Grand Prix Velké Británie 1950
Poslední závod Grand Prix Francie 1951
První vítězství Grand Prix Francie 1951
Poslední vítězství Grand Prix Francie 1951
Luigi Fagioli

Luigi Fagioli (* 9. června 1898 Osimo, Itálie20. června 1952 Monako) byl italský pilot Formule 1.

Fagioli jako dvacetiletý začal s motocyklem Borgo. V roce 1924 se těžce zranil a definitivně zanevře na dvě kola a přechází k automobilům, v roce 1933 nastupuje do týmu Enza Ferrariho. Poté je tři roky v týmu Mercedes a Auto union. Ve svých 52 letech dokázal zvítězit v Mille Miglia. V roce 1952 těžce havaroval při závodech sportovních vozů v Monte Carlu. Svým zraněním pár dní poté podlehl.

Od řidítek k volantu[editovat | editovat zdroj]

Jezdec, mistr volantu to je bez diskusí, původem z oblasti Marche, narodil se v Osimu u Ancony 10.6.1898. Odtud se odstěhoval do Gubbia v Umbrii, aby dokončil studia na střední škole. Sotva dvacetiletý mladík, robustní a atletické postavy se zpočátku věnuje fotbalu a boxu. Až později podléhá fascinující kráse motorů a vrhá se do sedla motocyklu nejprve je to značka Borgo, poté SAAR, který nalezl v prachu stodoly a za nesouhlasu otce Sisinia, zrekonstruoval a posléze s ním i závodil na různých akcích po celé Itálii. Příčiny ošklivé havárie, která se mu přihodila při závodech do vrchu v Pistoie a také domluva rodičů, ovlivnili budoucí rozhodnutí mladého Luigiho, který zanechal nestabilitu dvou kol za jistotu kol čtyř.

První vítězství[editovat | editovat zdroj]

Po debutu v Poháru Perugie v roce 1925, čekaly Fagioliho závody, které ho definitivně chytly u srdce. O rok později už „eugubino“(přezdívka Fagioliho, vznikla podle města, kde žil -Gubbio) vychutnává první vítězství a to při Premio Perugino del Turismo. Od tohoto momentu se začíná odvíjet jedna z nejhvězdnějších kariér v celé historii italského automobilového sportu. Fagioli jí dokázal psát svojí bravurností a odvahou a dokazuje to i krocením zdivočelých koní pod kapotou Maserati, Alfy Romeo, ale i Mercedesu a Auto Unionu.

Těžko asi někdo spočítá kolika závodů se Fagioli zúčastnil, jen v roce 1928 jich bylo kolem pětadvaceti, stejně tak vítězství, které ho vynesli mezi absolutní špičku a dokonce o kousek před ní. Za sebou často nechával piloty zvučných jmen jako je Clemente Biondetti, Rudolf Caracciola, Louis Chiron, Enzo Ferrari, Tazio Nuvolari, Juan Manuel Fangio, Giuseppe Farina, Achille Varzi a nespočet dalších. Lidé ho oslavují, tisk vyzdvihává, všichni v něm vidí budoucího šampióna. Napovídají tomu i výsledky na závodní dráze v Avellinu i na Targa Florio, ale i při Grand Prix v Římě a v Monze, všude se zapsal zlatým písmem do výsledkových listin.

Cesta Do Německa[editovat | editovat zdroj]

V roce 1933 po polovině sezóny, poznamenané mechanickými problémy, které přivádí do těžké krize nejen Fagioliho, ale i lidí okolo jeho týmu Tridente. Pomocnou ruku podává Enzo Ferrari, Fagiolimu nabízí superrychlou Alfu P3, aby tak doplnil řady modenského týmu, oslabeného odchodem Tazia Nuvolariho, který založil vlastní tým společně s bratrem Barracchinim.

V posledních třech měsících, které zbývají do konce sezóny, Fagioli dokázal zvítězit ve většině závodů a tyto senzační výsledky mu zajistili titul mistra Itálie.

Úspěch v národním šampionátu mu otevřel cestu za Alpy. Z Německa dostává nabídku od Mercedesu, podepsáním smlouvy si Fagioli zajistil příjem 300 000 lir ročně. Eugubino přijímá, a opouští tak italskou stáj, Ale Enzo Ferrari mu to nikdy nedokáže odpustit. Jednak měl velké plány do následující sezóny, ale i proto, že v něm viděl nástupce legendárního Tazia Nuvolariho.

Fagioli zůstal u Mercedesu až do konce roku 1936, tato spolupráce přinesla spoustu nádherných momentů a překrásných vítězství jak na Nurburgringu tak v Poháru Acerbo, ale i v Monze a Monte Carlu. Společně s úspěchem se začala projevovat i neskrývaná rivalita se stájovým kolegou Rudolfem Caracciolou, který byl v počátku v ústraní po těžkém úrazu nohou. Silné neshody vedou k rozhodnutí odejít z týmu. Fagiolimu se nezamlouvá stájová strategie, kterou otevřeně kritizuje. Pří Grand Prix Španělska jede Fagioli vstříc svému vítězství, ale je zastaven sportovním ředitelem Mercedesu Neubauerem, musí zpomalit, i v Belgii musí nechat vůz Caracciolimu. Vztah mezi oběma piloty se snaží urovnat němečtí funkcionáři, přesto Fagioli ke konci sezóny odchází.

Odchodem z Mercedesu se Fagiolimu otevřeli dveře do další německé stáje, Auto Union, která potřebovala nejen pilota, ale především zkušeného analytika vozu a dobrého znalce evropských tratí. Smlouva byla sepsána v Zwickau v březnu roku 1937 hned poté co Luigi testoval nové monstrum zkonstruované inženýrem Ferdinandem Porschem. Se stříbrným GP C a posléze s aerodynamickým Stromlienwagen, Fagioli dojíždí jen ve čtyřech závodech až do konce roku je vyřazen pro bolesti zad. I když zkušenost s Auto Union měla jen krátké trvání, Fagioli byl jediný kdo dokázal s naprostou přirozeností ovládat toto velice výkonné monstrum poháněné šestilitrovým dvanáctiválcem umístěným za zády pilota. Zanechal tak za sebou příjemné vzpomínky na práci v německém týmu, kam ho přijel vystřídat Achille Varzi.

Vznik mistrovství světa F1[editovat | editovat zdroj]

Válka přerušila kariéru Fagioliho a ten se odebral do lesů v Pietramelina, aby se věnoval lovu. Jakmile zbraně byly složeny a motory znovu ozvučeli závodní tratě, přání opět tisknout volant ve svých rukou přilákalo i Fagioliho.

Po pár pokusech najít vhodný vůz , Fagioli zkoušel Fiat Monaci bimotore v závodě Fasano – Selva v roce 1947, na Mille Miglia v roce 1949 je za volantem vozu Fiat 1100S. Eugubino se rozhodl pro vůz OSCA 1100S, aby se prezentoval na závodech po celé Itálii a dokázal zvítězit v závodě okolo Kalábrie, okolo Sicilie, na Mille Miglia a v Pescaře, ale přáním Fagioliho je znovu řídit velkoobjemový vůz.

Příležitost na sebe nenechala dlouho čekat. V roce 1950 se založením prvního Světového Šampionátu F1 ho povolala Alfa Romeo, aby doplnil dvojici Farina a Fangio.

S příchodem Fagioliho, tři Alfy 158, známe jako Alfetty, v každém závodě vytvářely nepropustnou rudou zeď, přes kterou se jen těžko někdo dokázal přehoupnout.Trojice „3F“ je nepropustná až do konce sezóny, poté co zvítězili v šesti Grand Prix ze sedmy, obsadili první tři místa v konečné klasifikaci. Farina se stal mistrem světa jen s dvou bodovým náskokem před Fagiolim, ale protože se započítávali pouze čtyři nejlepší výsledky, musel se Fagioli spokojit s nižším stupínkem a přenechat tak místo Argentinci Fangiovi.

S tímto výsledkem, v 52 letech, by kdokoli jiný mohl být spokojeny , ale Fagioli měl ještě energie na rozdávání. O rok později stále s Alfettou F1 dokázal zvítězit ve Velké ceně Francie. Další úspěchy přicházejí s vozem OSCA z dílny bratrů Maserati a s Vozem Lancia B20 GTI na silnicích Mille Miglia na Grand Prix Říma, na okruhu Posillipo a znovu na Mille Miglia v roce 1952.

Závod v Bresci měl být konfrontací mezi Alfou Romeo a Lancií a mezi Ferrari a Mercedesem. Fagioli překvapil jen ty co neznají jeho skutečný potenciál, podtrhuje tu své vrcholné dílo pilotujíc Lanciu. Zvítězil s přehledem ve své kategorii a je třetí v celkové klasifikaci, byla to pro něj obrovská radost především proto, že dokázal nadělit celých osm minut bývalému kolegovy z týmu Caracciolovi na Mercedesu 300 SL.

Výsledek závodu v Bresci je poslední stránkou sportovní legendy. Několik dní poté, 30. května přišla nehoda s vozem Lancia B20 v přípravě na závod vozu GTI v ulicích Monte Carla. Kariéra Luigi Fagioliho byla narušena a 20. následujícího měsíce definitivně ukončena, zemřel Šampion.

Tituly[editovat | editovat zdroj]

  • 1933 Mistr Itálie

Vítězství[editovat | editovat zdroj]

Formule 1[editovat | editovat zdroj]

  • 7 Grand Prix
  • 1 Vítězství
  • 6 Podium
  • 32 bodů

(Legenda)

Rok Tým Šasi Motor 1 2 3 4 5 6 7 8 Poř. Body
1950 Alfa Romeo SpA Alfa Romeo 158 Alfa Romeo 158 1.5 L8C GBR
2
MON
Ret
500 SUI
2
BEL
2
FRA
2
ITA
3
3 24 (28)
1951 Alfa Romeo SpA Alfa Romeo 158 Alfa Romeo 158 1.5 L8C SUI 500 BEL FRA
1*
GBR GER ITA ESP 11 4

* Střídal se ve voze s Juan Manuelem Fangiem. O body se poté dělili.

Kompletní výsledky Mistrovství Evropy[editovat | editovat zdroj]

(Legenda) (Tučně je znázorněno pole position)

Rok Týmt Značka 1 2 3 4 5 Poř. Body
1931 Maserati Maserati ITA
FRA
Ret
BEL
46 22
1932 Maserati Maserati ITA
2
FRA
GER
7 18
1935 Daimler-Benz Mercedes-Benz BEL
2
GER
6
SUI
2
ITA
Ret
ESP
2
2 17
1936 Daimler-Benz Mercedes-Benz MON
Ret
GER
5
SUI
Ret
ITA
14 26
1937 Auto Union Auto Union BEL
GER
MON
SUI
7
ITA
20 36

Výsledky ze závodu Targa Florio[editovat | editovat zdroj]

Rok Tým Vůz Umístění
1927 Salmson [1.1 S4] 2. místo
1928 Officine Alfieri Maserati Maserati 26 MM 7. místo
1929 Salmson [1.1 S4] nedokončil
1930 Maserati nestartoval
1931 Officine Alfieri Maserati Maserati 26M nedokončil
1932 Officine Alfieri Maserati Maserati 26M nedokončil
1950 Luigi Fagioli OSCA MT4 1100 17. místo
1951 nestartoval

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]