Formule 1 v roce 1980

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Mistrem světa v roce 1980 se stal Australan Alan Jones na voze Williams. Značný podíl na tomto výsledku měl i nestárnoucí Carlos Reutemann, který po celou sezónu jezdil ve vynikající formě a v celkovém hodnocení mistrovství světa skončil na třetím místě. Nelson Piquet, jenž získal druhé místo, vyzrál v prvotřídního pilota, který se stal za přispění vozu Brabham jedním z nejžhavějších favoritů na titul. Z mladíků si vedli výborně i Pironi a De Angelis. Zlepšili se jezdci Renaultu, Arnoux byl šestý a Jabouille osmý. Renaulty byly dostatečně výkonné a rychlé, startovaly obvykle z prvních pozic a častokrát jezdily v čele závodu, stále však trpěly problémy se spolehlivostí. Zcela bez úspěchu skončilo mistrovství pro týmy Ferrari a Lotus. Ferrari, jehož jezdci Scheckter a Villeneuve skončili rok předtím na prvním a druhém místě, získalo pouhýh osm bodů. Čest Lotusu zachraňoval jen mladíček de Angelis, jenž obsadil konečné sedmé místo. Jeho o mnoho zkušenější stájový kolega vyšel naprázdno.

Rozepře mezi FISA a FOCA o to, kdo bude mít rozhodující vliv ve formuli 1, vyvrcholily v polovině sezóny skandálem při Velké ceně Španělska. FISA potrestala pokutou 2000 dolarů patnáct jezdců, kteří se nedostavili na informativní porady o bezpečnostních opatřeních. Jezdci v tom byli nevinně, účast jim zakázali jejich zaměstnavatelé, sloučení ve FOCA. Protože pokuty nebyly včas zaplaceny, odebrala FISA všem postiženým jezdcům licence. Bez licence jezdit nemohli. Aby zamezil obrovským finančním ztrátám, snažil se Bernie Ecclestone přemluvit předsedu španělského autoklubu, aby vzal odpovědnost na sebe. Tento Ecclestonův manevr neakceptovaly týmy Alfa Romeo, Ferrari a Renault a ze Španělska odjely. Velká cena se nakonec do mistrovství světa nezapočítávala.

Nešťastná nehoda při Velké ceně USA v Long Beach poslala Regazzoniho přímo z kokpitu závodního vozu na invalidní vozík. Sezóna, v jejímž průběhu odešli navždy Patrick Depailler, jenž havaroval při testech Alfy Romeo v Německu a 89letý Alfred Neubauer, legendární manažer týmu Mercedes. Závodní kariéru ukončili Jody Scheckter a Emerson Fittipaldi.

Pravidla[editovat | editovat zdroj]

  • Boduje prvních šest jezdců podle klíče:
    • 1. 9 bodů
    • 2. 6 bodů
    • 3. 4 body
    • 4. 3 body
    • 5. 2 body
    • 6. 1 bod
  • Do konečné klasifikace se započítává pouze 5 nejlepších výsledků z každé poloviny.
  • Technika - motor 1500 cm3 s přeplňováním nebo 3000 cm3 bez přeplňování.
  • Hmotnost – minimálně 575 kg

Složení týmů[editovat | editovat zdroj]

Závody započítávané do MS[editovat | editovat zdroj]

Datum Grand Prix Okruh Vítěz Vůz Výsledky
13. leden Argentiny Buenos Aires Alan Jones Williams FW 07 Výsledky
27. leden Brazílie Interlagos Rene Arnoux Renault RE 20 Výsledky
1. březen Jihoafrická republika Kyalami Rene Arnoux Renault RE 20 Výsledky
30. březen USA Západ Long Beach Nelson Piquet Brabham BT 49 Výsledky
5. květen Belgie Zolder Didier Pironi Ligier JS 11/15 Výsledky
18. květen Monako Monte Carlo Carlos Reutemann Williams FW 07 B Výsledky
29. červen Francie Paul Ricard Alan Jones Williams FW 07 B Výsledky
13. červen Velká Británie Brands Hatch Alan Jones Williams FW 07 B Výsledky
10. srpen Německo Hockenheim Jacques Laffite Ligier JS 11/15 Výsledky
17. srpen Rakousko Osterreichring Jean Pierre Jabouille Renault RE 20 Výsledky
31. srpen Nizozemsko Zandvoort Nelson Piquet Brabham BT 49 Výsledky
14. září Itálie Imola Nelson Piquet Brabham BT 49 Výsledky
26. září Kanada Montreal Alan Jones Williams FW 07 B Výsledky
5. říjen USA Východ Watkins Glen Alan Jones Williams FW 07 B Výsledky

Závody nezapočítávané do MS[editovat | editovat zdroj]

Datum Grand Prix Okruh Vítěz Vůz Výsledky
1. červen Španělsko Jarama Alan Jones Williams FW 07 B Výsledky

Konečné hodnocení Mistrovství Světa[editovat | editovat zdroj]

Jezdci[editovat | editovat zdroj]

  1. Alan Jones Williams 67 (71)
  2. Nelson Piquet Brabham 54
  3. Carlos Reutemann Williams 42 (49)
  4. Jacques Laffite Ligier 34
  5. Didier Pironi Ligier 32
  6. Rene Arnoux Renault 29
  7. Elio de Angelis Lotus 13
  8. Jean Pierre Jabouille Renault 9
  9. Riccardo Patrese Arrows 7
  10. Derek Daly Tyrrell 6
  11. Jean Pierre Jarier Tyrrell 6
  12. Keke Rosberg Fittipaldi 6
  13. Gilles Villeneuve Ferrari 6
  14. John Watson McLaren 6
  15. Emerson Fittipaldi Fittipaldi 5
  16. Alain Prost McLaren 5
  17. Bruno Giacomelli Alfa Romeo 4
  18. Jody Scheckter Ferrari 2
  19. Mario Andretti Lotus 1
  20. Hector Rebaque Brabham 1

Započítávalo se 5 závodů z každé poloviny sezóny

Vozy[editovat | editovat zdroj]

  1. Williams 120
  2. Ligier 66
  3. Brabham 55
  4. Renault 38
  5. Lotus 14
  6. Tyrrell 12
  7. Arrows 11
  8. Fittipaldi 11
  9. McLaren 11
  10. Ferrari 8
  11. Alfa Romeo 4

Národy[editovat | editovat zdroj]

  1. Francie 115
  2. Austrálie 71
  3. Brazílie 59
  4. Argentina 49
  5. Itálie 24
  6. Irsko 6
  7. Finsko 6
  8. Kanada 6
  9. Velká Británie 6
  10. Německo 4
  11. Jihoafrická republika 2
  12. USA 1
  13. Mexiko 1

Roční statistiky[editovat | editovat zdroj]

Vítězství Vůz Motor Národ
Alan Jones 5x Williams 6x Ford 11x Australie 5x
Nelson Piquet 3x Renault 3x Renault 3x Francie 5x
Rene Arnoux 2x Brabham 3x - Brazílie 3x
Didier Pironi 1x Ligier 2x - Argentina 1x
Carlos Reutemann 1x - - -
Jacques Laffite 1x - - -
Jean Pierre Jabouille 1x - - -
Pole positions Vůz Motor Národ
Alan Jones 3x Renault 5x Ford 8x Francie 8x
Rene Arnoux 3x Ligier 3x Renault 5x Australie 3x
Jean Pierre Jabouille 2x Williams 3x Alfa Romeo 1x Brazílie 2x
Didier Pironi 2x Brabham 2x - Itálie 1x
Nelson Piquet 2x Alfa Romeo 1x - -
Jacques Laffite 1x - - -
Bruno Giacomelli 1x - - -
Nejrychlejší kolo Vůz Motor Národ
Alan Jones 5x Williams 6x Ford 10x Francie 7x
Rene Arnoux 4x Renault 4x Renault 4x Australie 5x
Didier Pironi 2x Ligier 3x - Brazílie 1x
Nelson Piquet 1x Brabham 1x - Argentina 1x
Jacques Laffite 1x - - -
Carlos Reutemann 1x - - -
Podium Vůz Motor Národ
Alan Jones 10x Williams 18x Ford 38x Francie 14x
Carlos Reutemann 8x Ligier 10x Renault 4x Australie 10x
Nelson Piquet 6x Brabham 6x - Argentina 8x
Jacques Laffite 5x Renault 4x - Brazílie 7x
Didier Pironi 5x Fittipaldi 2x - Itálie 2x
Rene Arnoux 3x Lotus 1x - Finsko 1x
Keke Rosberg 1x Arrows 1x - -
Elio de Angelis 1x - - -
Riccardo Patrese 1x - - -
Emerson Fittipaldi 1x - - -
Jean Pierre Jabouille 1x - - -
Nejrychlejší GP Jezdec Vůz Rychlost
Grand Prix Rakouska Jabouille Renault 223,209 km/h
Grand Prix Německa Laffite Ligier 220,888 km/h
Grand Prix USA Jones Williams 203,381 km/h
Grand Prix Francie Jones Williams 203,030 km/h
Grand Prix Velké Británie Jones Williams 202,318 km/h
Grand Prix Jihoafrické republiky Arnoux Renault 198,278 km/h
Grand Prix Brazílie Arnoux Renault 188,943 km/h
Grand Prix Nizozemí Piquet Brabham 187,019 km/h
Grand Prix Belgie Pironi Ligier 186,416 km/h
Grand Prix Argentiny Jones Williams 183,531 km/h
Grand Prix Itálie Piquet Brabham 183,453 km/h
Grand Prix Kanada Jones Williams 173,507 km/h
Grand Prix USA západ Piquet Brabham 142,348 km/h
Grand Prix Monaka Reutemann Williams 130,677 km/h
Nejtěsnější vítězství Vítěz Druhý Rozdíl
Grand Prix Rakouska Jabouille Jones 0:00.820s
Grand Prix Německa Laffite Reutemann 0:03.190s
Grand Prix USA Jones Reutemann 0:04.210s
Grand Prix Francie Jones Pironi 0:04.520s
Grand Prix Velké Británie Jones Piquet 0:11.007s
Grand Prix Nizozemí Piquet Arnoux 0:12.930s
Grand Prix Kanady Jones Reutemann 0:15.540s
Grand Prix Brazílie Arnoux de Angelis 0:21.860s
Grand Prix Argentiny Jones Piquet 0:24.590s
Grand Prix Itálie Piquet Jones 0:28.930s
Grand Prix Jihoafrické republiky Arnoux Laffite 0:34.070s
Grand Prix Belgie Pironi Jones 0:47.370s
Grand Prix USA západ Piquet Patrese 0:49.212s
Grand Prix Monaka Reutemann Laffite 1:13.629s

Související články[editovat | editovat zdroj]