Grand Prix Itálie ( XXII Gran Premio d'Italia ) byla 7. závodem sezóny 1951, který se konal 16. září 1951 na okruhu Autodromo Nazionale Monza. V závodě zvítězil Alberto Ascari na voze Ferrari.
Tým Alfa Romeo SpA přijel do Itálie prakticky potvrdit titul mistra světa pro Juana Manuela Fangia, který vedl o 10 bodů před Ascarim na Ferrari, a pomáhat mu měli Giuseppe Farina, Toulo de Graffenried a Felice Bonetto. Ferrari muselo vyhrát, aby před poslední velkou cenou mohlo pomýšlet na titul a Scuderia Ferrari vyrukovala s vůbec nejsilnější sestavou; Alberto Ascari, Luigi Villoresi, Piero Taruffi, José Froilan González, kteří ve svých rukou třímali superrychlé Ferrari 375 poháněné 12 válcovým V motorem. Další Ferrari sedlali soukromníci Chico Landi (Ferrari 375), Rudi Fischer (Ferrari 212) a Peter Whitehead (Ferrari 125). Talbot přestal být podporován továrnou a do závodu se s těmito vozy představili jen soukromníci Louis Rosier, Louis Chiron, Pierre Levegh, Yves Giraud-Cabantous, Johnny Claes a Jacques Swaters, kteří bodovali jen sporadicky, protože překonat rudou hradbu v podobě vozů Ferrari a Alfa Romeo bylo nemožné. Dalším francouzským týmem byl Equipe Gordini, ale čtyřválcové motory ve vozech Simca Gordini T15 nestačili na konkurenci a tak piloti Robert Manzon, André Simon a Maurice Trintignant nemohli pomýšlet na bodové ohodnocení. Jediným britským týmem byl BRM Ltd, který připravil vozy BRM P15, pilotované Reg Parnellem a Keni Richardsonem.
XXII Gran Premio d'Italia
Poté co Ferrari vyhrálo předchozí dva závody ve Velké Británii a v Německu, Juan Manuel Fangio vrátil úder v nemistrovském závodě v Bari. Již kvalifikace ukázala vyrovnanost obou týmů, v první řadě stáli dvě Alfy a dvě Ferrari. Druhá řada byla opět rudá a jen zelené BRM Rega Parnella narušovala její kompletnost. BRM nakonec oba své vozy stáhl a do závodu neodstartovaly pro problémy s mazáním.
Nejlépe odstartoval Fangio s Ascarim, který se ve třetím kole před Fangia dostal. Poté se strhla bitva o vedení právě mezi oběma aktéry v boji o titul. Mezitím odstoupily dvě Alfy, v prvním kole de Graffenried a v šestém kole Farina, i když Farina dokázal převzít vůz po Bonettim a dojet na třetím místě. Ve třináctém kole musel Fangio do boxu a na čele se ocitla hned trojice vozů Ferrari (Ascari, Gonzalez, Villoresi). Ascari s Gonzalezem své pozice již nikomu nepřepustili, mezitím se strhl boj o třetí příčku. Nejprve se Bonetto prosmykl před Villoresiho a vzápětí ho zdolal i Fangio, který se po návratu na trať propadl na páté místo. Ve třicátém kole se v Bonettově voze objevil Farina a po Fangiově odstoupení ve 39 kole zachránil Alfě třetí příčku. Ze zbytku světa se nejlépe dařilo, na šesté pozici, Simonovi na Simce, který ovšem ztrácel na italské vozy 6 kol. Vítězství Ascariho a odstoupení Fangia udělalo šampionát ještě zajímavějším, neboť rozdíl mezi oběma kandidáty byly pouhé dva body.
- 16. září 1951
- Okruh Monza
- 80 kol x 6,300 km / 504 km
- 14. Grand Prix
- 2. vítězství pro Alberta Ascariho
- 3. vítězství pro Ferrari
- 7. vítězství pro Itálii
- 2. vítězství pro vůz se startovním číslem 2
Nejrychlejší kolo [editovat]
Giuseppe Farina 1'56.5 Alfa Romeo- 5. nejrychlejší kolo pro Giuseppe Farinu
- 12. nejrychlejší kolo pro Alfu Romeo
- 5. nejrychlejší kolo pro Itálii
- 1. nejrychlejší kolo pro vůz se startovním číslem 40
- Reg Parnell - BRM
- Ken Richardson - BRM
- Hans Stuck - BRM
- Rudi Fischer - Ferrari
- Gianni Marzotto - Ferrari
- Consalvo Sanesi – Alfa Romeo
Vedení v závodě [editovat]
- 1-3 kolo Juan Manuel Fangio
- 4-7 kolo Alberto Ascari
- 8-13 kolo Juan Manuel Fangio
- 14-80 kolo Alberto Ascari
Postavení na startu [editovat]
Juan Manuel Fangio 1'53.2 Alfa Romeo- 8. Pole position pro Juana Manuela Fangia
- 10. Pole position pro Alfu Romeo
- 9. Pole position pro Argentinu
- 1. Pole position pro vůz se startovním číslem 38
| 1. řada |
1 |
|
2 |
|
3 |
|
4 |
|
Fangio |
|
Farina |
|
Ascari |
|
González |
|
Alfa Romeo |
|
Alfa Romeo |
|
Ferrari |
|
Ferrari |
|
1'53.2 |
|
1'53.9 |
|
1'55.1 |
|
1'55.9 |
| 2. řada |
5 |
|
6 |
|
7 |
|
8 |
|
Villoresi |
|
Taruffi |
|
Bonetto |
|
Parnell |
|
Ferrari |
|
Ferrari |
|
Alfa Romeo |
|
BRM |
|
1'57.9 |
|
1'58.2 |
|
1'58.3 |
|
2'02.2 |
| 3. řada |
9 |
|
10 |
|
11 |
|
12 |
|
de Graffenried |
|
Richardson |
|
Simon |
|
Trintignant |
|
Alfa Romeo |
|
BRM |
|
Simca |
|
Simca |
|
2'05.2 |
|
2'05.6 |
|
2'08.0 |
|
2'08.9 |
| 4. řada |
13 |
|
14 |
|
15 |
|
16 |
|
Manzon |
|
Cabantous |
|
Rosier |
|
Landi |
|
Simca |
|
Talbot |
|
Talbot |
|
Ferrari |
|
2'09.0 |
|
2'09.3 |
|
2'10.8 |
|
2'11.2 |
| 5. řada |
17 |
|
18 |
|
19 |
|
20 |
|
Chiron |
|
Rol |
|
Whitehead |
|
Levegh |
|
Talbot |
|
OSCA |
|
Ferrari |
|
Talbot |
|
2'12.1 |
|
2'13.4 |
|
2'16.2 |
|
2'16.5 |
| 6. řada |
21 |
|
22 |
|
|
|
|
|
Claes |
|
Swaters |
|
|
|
|
|
Talbot |
|
Talbot |
|
|
|
|
|
2'18.6 |
|
2'18.8 |
|
|
|
|
- V závodě debutovali Chico Landi, Ken Richardson, Hans Stuck
- Byly představeny vozy Alfa Romeo 159M, OSCA 4500G
- První pole positions pro startovní číslo 38
- První nejrychlejší kolo pro startovní číslo 40
- 10 pole positions pro Alfu Romeo
Juan Manuel Fangio
Giuseppe Farina
André Simon
Louis Chiron.svg){kind=small}
Johnny Claes
Toulo de Graffenried
Peter Whitehead
Chico Landi
Lee Wallard
