Grand Prix USA Západ 1981

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
USA Grand Prix USA Západ 1981
1. závod v sezóně 1981
Long Beach 1978.jpg
Detaily závodu
Datum 15. března 1981
Oficiální název VII Toyota Grand Prix of Long Beach
Místo Long Beach Circuit, Long Beach, USA
Charakter trati Závodní okruh
3.251 km
Délka závodu 80 kol, 261,705 km
Pole
Pilot Itálie Riccardo Patrese Arrows
Čas 1:19.399
Nejrychlejší kolo
Pilot Austrálie Alan Jones Williams
Čas 1:20.901 (v 31. kole)
Stupně vítězů
První Austrálie Alan Jones Williams
Druhý Argentina Carlos Reutemann Williams
Třetí Brazílie Nelson Piquet Brabham

Grand Prix USA Západ (VII Toyota Grand Prix of Long Beach) byla úvodním závodem sezóny 1981, který se konal 15. března 1981 na okruhu Long Beach Circuit. V závodě zvítězil Australan Alan Jones na voze Williams. Nelson Piquet, obhájce prvenství z předchozí sezóny dojel v závodě třetí. Carlos Reutemann druhým místem zajistil pro Williams 4. double v krátké historii týmu.

Sezónu 1981 zahájil spor mezi FISA (Mezinárodní federace automobilového sportu) a FOCA (Asociace konstruktéru formule 1) ohledně změn technických předpisů pro automobily formule 1, platných od 1. ledna 1981. Změna předpisů byla vedená opět především snahou o zvýšení bezpečnosti. Jablkem sváru byl zákaz použití bočních těsnicích lišt. Podrobnosti naleznete v článku Formule 1 v roce 1981. Spory byly natolik vyhrocené a vyvolaly sérii všech možných zmatků a komplikací, které znovu hrozily nebezpečím, že se mistrovství světa v roce 1981 neuskuteční. 19. ledna se uskutečnila schůzka dvou znepřátelených stran, FOCA a FISA, ve starém sídle Ferrari v Modeně. Výsledkem schůzky u Ferrariho, byl kompromis; Dohoda o svornosti, podle níž měla FISA nadále vydávat pravidla a propozice Velkých cen a dbát na jejich dodržování. Dále měla povolovat a řídit všechny Grand Prix a vést administrativu mistrovství světa. FOCA dostala právo vést jednání o finančních otázkách s pořadateli závodů.

Úřadující mistr světa Alan Jones získal prvenství ve Velké ceně USA o 9 sekund před týmovým kolegou Carlosem Reutemannem a poprvé tak zvítězil na trati v Long Beach. Bylo to jeho třetí vítězství v řadě, když zvítězil v posledních dvou velkých cenách loňské sezóny; Grand Prix Kanady a Grand Prix USA ve Watkins Glen.

Nová pravidla způsobila nedostatek automobilů, protože do prvního závodu, kterým měla být Grand Prix Jihoafrické republiky 1981 nenastoupili italské a francouzské týmy. Proto nebyla GP JAR zařazena do mistrovství světa. Dalším problémem bylo i odstoupení amerického výrobce pneumatik Goodyear. Situaci stihl zachránila francouzská firma Michaelin, která zajistila pro všechny týmy vhodné obutí.

Hned sobotní trénink přilil olej do ohně v sváru mezi FISA a FOCA. Elio de Angelis se v tréninku objevil s novým vozem, kterým byl Lotus 88. Chapmann přišel s novým typem konstrukce, automobilem se dvěma na sobě nezávisle odpruženými karosériemi, vnitřní a vnější. Vnitřní šasí sestávalo z monokoku, motoru a závěsu. Druhé šasí byl podvozek a bočnice s chladiči, které měli obstarávat přísavný efekt. Vnější šasí se za jízdy přisálo k vozovce a nahrazovalo tak efekt zakázaných bočních těsnicích lišt. Toto nevšední řešení však vyvolalo řadu dohadů a protestů a na protest ostatních týmu vůz nebyl připuštěn do závodu. Lotus musel nasadit upravený vůz Lotus 81.

Příjemným oživením kvalifikace byla rychlost vozu Arrows Itala Riccarda Patreseho, který si tak zajistil první pole position v kariéře a zároveň první (a jediné) pole pro stáj Arrows. Riccardo Patrese překonal o desetinu sekundy Williams Alana Jonese. Ve druhé řadě stáli Carlos Reutemann a Nelson Piquet následování Villeneuvem a Andrettim. Pro Andrettiho to byl první závod s vozem Alfa Romeo.

Do nedělního závodu nejlépe odstartoval Villeneuve na Ferrari, ale nedokázal vůz ubrzdit do první zatáčky a nechtěně tak musel přepustit vedení Patresemu. Za Partesem se seřadily oba vozy Williams. Carlos Reutemann a Alan Jones, Villeneuve se stačil vrátit na čtvrtém místě. Podobným způsobem se podíval mimo trať i Andrea de Cesaris, který při návratu byl sestřelen Alainem Prostem, kterého zezadu přistrčil Hector Rebaque. Prost i de Cesaris museli ze závodu odstoupit zatímco Rebaque byl schopný pokračovat dál. Pořadí po průjezdu prvního kola bylo: Patrese, Reutemann, Jones, Villeneuve, Piquet, Didier Pironi, Cheever a Andretti.

Pohromou pro Ferrari bylo 17. kolo, nejprve se přes Pironiho dostal Piruet a následně musel Villeneuve ze závodu odstoupit. Ve 25. kole se z vedoucího místa odporoučel Patrese, kterého zradil palivový systém. Po zastávce v boxech se do závodu opět vrátil, ale problém se opakoval a tak ve 33. kole odstoupil definitivně. Patrese přepustil vedoucí pozici Reutemannu, ke kterému se zezadu rychle přibližoval Jones. Reutemann chyboval ve 32. kole, když předjížděl pomalejší vůz Ensign pilotovaný Marcem Surerem čehož využil Jones a proklouzl do vedení. Během 12. kol si Jones vybudoval náskok přes deset sekund. Převahu Williams potvrzoval i na druhém místě jedoucí Reutemann jenž najel 36 sekund na Piqueta.

Dalším začarovaným kolem bylo to 41., které znamenalo stop pro čtyři jezdce. Nejprve Laffite poškodil předek svého vozu, když přistrčil Tyrrell Eddiho Cheevera. Laffite pomalu kroužil po okruhu, když se k němu přiblížili Giacomelli a Lammers, giacomelli nejprve zpomalil a pak se snažil předjet pomalého Laffita, ale to už po jeho boku byl Lammers a vzájemně spolu kolidovali. Odstoupení Laffiteho rozšířilo boj o čtvrtou příčku mezi Pironiho, Cheevera a Andrettiho. Andretti nejprve zdolal Chevera v 43. kole a začal se přetahovat s Pironim o čtvrté místo. Pironiho v 54. kole začalo zlobit palivové čerpadlo, které nakonec bylo příčinou jeho odstoupení.

V poslední čtvrtině závodu už nedošlo k žádným změnám a tak cílem prolétly oba vozy Williams, Nelson Piruet, Mario Andretti, Eddie Cheever, klasifikováno bylo pouze 8 vozů.

Výsledky[editovat | editovat zdroj]

  • 15. březen 1981
  • Okruh Long Beach Circuit
  • 3251m × 80 kol + 1625m = 261.705 km
  • 343. Grand Prix
  • 11. vítězství Alana Jonese
  • 12. vítězství pro Williams
  • 25. vítězství pro Austrálii
  • 40. vítězství pro vůz se startovním číslem 1
Pozice Jezdec Vůz Čas
1 Austrálie Alan Jones Williams FW07C 1:50'41.33
2 Argentina Carlos Reutemann Williams FW07C á 0:09,19
3 Brazílie Nelson Piquet Brabham BT49C á 0:34,92
4 USA Mario Andretti Alfa Romeo N179C á 0:49,31
5 USA Eddie Cheever Tyrrell 010 á 1:06,70
6 Francie Patrick Tambay Theodore TY01 ex (Shadow DN12) á 1 kolo
7 Brazílie Chico Serra Fittipaldi F8C á 2 kola
8 Francie René Arnoux Renault RE20B á 3 kola
Kolo Odstoupili - -
70 Švýcarsko Marc Surer Ensign N180B Palivový systém
67 Francie Didier Pironi Ferrari 126CK Palivový systém
64 Francie Jean-Pierre Jarier Ligier JS17 Palivová pumpa
49 Mexiko Hector Rebaque Brabham BT49C Nehoda
41 Itálie Bruno Giacomelli Alfa Romeo N179C Kolize
41 Francie Jacques Laffite Ligier JS17 Kolize
41 Finsko Keke Rosberg Fittipaldi F8C Motor
41 Nizozemsko Jan Lammers ATS D4 Kolize
33 Itálie Riccardo Patrese Arrows A3 Palivový systém
26 Itálie Beppe Gabbiani Osella FA1B Nehoda
25 Velká Británie Nigel Mansell Lotus 81B Nehoda
17 Kanada Gilles Villeneuve Ferrari 126CK Rozvody
16 Velká Británie John Watson McLaren M29F Brzdy
21 Itálie Elio de Angelis Lotus 81 Nehoda
0 Francie Alain Prost Renault RE20B Kolize
0 Itálie Andrea de Cesaris McLaren M29F Kolize
* Nekvalifikovali se - -
** USA Kevin Cogan Tyrrell 010 **
** Velká Británie Derek Daly March 811 **
** Argentina Miguel Angel Guerra Osella FA1B **
** Itálie Siegfried Stohr Arrows A3 **
** Chile Eliseo Salazar March 811 **

Nejrychlejší kolo[editovat | editovat zdroj]

Austrálie Alan Jones - Williams - 1'20.901

  • 9. nejrychlejší kolo Alana Jonese
  • 12. nejrychlejší kolo pro Williams
  • 21. nejrychlejší kolo pro Austrálii
  • 36. nejrychlejší kolo pro vůz se startovním číslem 1

Vedení v závodě[editovat | editovat zdroj]

Kola km Jezdec  %
1. – 24. kolo 78.0216 km Riccardo Patrese 30%
25. – 31. kolo 22.7563 km Carlos Reutemann 9%
32. – 80. kolo 5,338 km Alan Jones 61%


Patrese
Reutemann
Jones

Postavení na startu[editovat | editovat zdroj]

Itálie Riccardo Patrese- Arrows- 1'19.399

  • 1. Pole position Richarda Patreseho
  • 1. Pole position pro Arrows
  • 24. Pole position pro Itálii
  • 1. Pole position pro vůz se startovním číslem 29
1. řada 2 1
Austrálie
Alan Jones
Williams
1'19.408
Itálie
Riccardo Patrese
Arrows
1'19.399
2. řada 4 3
Brazílie
Nelson Piquet
Brabham
1'20.289
Argentina
Carlos Reutemann
Williams
1'20.149
3. řada 6 5
USA
Mario Andretti
Alfa Romeo
1'20.476
Kanada
Gilles Villeneuve
Ferrari
1'20.462
4. řada 8 7
USA
Eddie Cheever
Tyrrell
1'20.643
Velká Británie
Nigel Mansell
Lotus
1'20.573
5. řada 10 9
Francie
Jean-Pierre Jarier
Ligier
1'20.787
Itálie
Bruno Giacomelli
Alfa Romeo
1'20.664
6. řada 12 11
Francie
Jacques Laffite
Ligier
1'20.925
Francie
Didier Pironi
Ferrari
1'20.909
7. řada 14 13
Francie
Alain Prost
Renault
1'20.980
Itálie
Elio de Angelis
Lotus
1'20.928
8. řada 16 15
Finsko
Keke Rosberg
Fittipaldi
1'21.001
Mexiko
Hector Rebaque
Brabham
1'21.000
9. řada 18 17
Brazílie
Chico Serra
Fittipaldi
1'21.409
Francie
Patrick Tambay
Theodore
1'21.298
10. řada 20 19
Francie
René Arnoux
Renault
1'21.540
Švýcarsko
Marc Surer
Theodore
1'21.522
11. řada 22 21
Itálie
Andrea de Cesaris
McLaren
1'22.028
Nizozemsko
Jan Lammers
ATS
1'21.758
12. řada 24 23
Itálie
Beppe Gabbiani
Osella
1'22.213
Velká Británie
John Watson
McLaren
1'22.183

Kvalifikace[editovat | editovat zdroj]

Pozice Jezdec Vůz Čas
1 Itálie Riccardo Patrese Arrows 1'19.399
2 Austrálie Alan Jones Williams 1'19.408
3 Argentina Carlos Reutemann Williams 1'20.149
4 Brazílie Nelson Piquet Brabham 1'20.289
5 Kanada Gilles Villeneuve Ferrari 1'20.462
6 USA Mario Andretti Alfa Romeo 1'20.476
7 Velká Británie Nigel Mansell Lotus 1'20.573
8 USA Eddie Cheever Tyrrell 1'20.643
9 Itálie Bruno Giacomelli Alfa Romeo 1'20.664
10 Francie Jean-Pierre Jarier Ligier 1'20.787
11 Francie Didier Pironi Ferrari 1'20.909
12 Francie Jacques Laffite Ligier 1'20.925
13 Itálie Elio de Angelis Lotus 1'20.928
14 Francie Alain Prost Renault 1'20.980
15 Mexiko Hector Rebaque Brabham 1'21.000
16 Finsko Keke Rosberg Fittipaldi 1'21.001
17 Francie Patrick Tambay Theodore 1'21.298
18 Brazílie Chico Serra Fittipaldi 1'21.409
19 Švýcarsko Marc Surer Theodore 1'21.522
20 Francie René Arnoux Renault 1'21.540
21 Nizozemsko Jan Lammers ATS 1'21.758
22 Itálie Andrea de Cesaris McLaren 1'22.028
23 Itálie Beppe Gabbiani Osella 1'22.213
24 Velká BritánieJohn Watson McLaren 1'22.183
25 USAKevin Cogan Tyrrell 1'22.284
26 Velká BritánieDerek Daly March 1'22.356
27 ArgentinaMiguel Angel Guerra Osella 1'22.673
28 ItálieSiegfried Stohr Arrows 1'23.504
29 ChileEliseo Salazar March 1'24.383

Zajímavosti[editovat | editovat zdroj]

  • V závodě debutovali Chico Serra, Eliseo Salazar, Miguel Angel Guerra, Siegfried Stohr.
  • Poprvé byl představeny nové modely vozů Alfa Romeo 179C, Brabham BT49C, Ensign N180B, Ferrari 126CK, Fittipaldi F8C, Ligier JS17, March 811, McLaren M29F, Renault RE20B, Theodore TY01, Williams FW07C.
  • 25 GP proBruna Giacomelliho


Pole position Vítězství Nej. kolo
Itálie Austrálie Austrálie
Riccardo Patrese Alan Jones Alan Jones
Arrows A3 Williams FW07C Williams FW07C
1'19.399 1:50'41.33 1'20.901
147.402 km/h 141.860 km/h 144.666 km/h

Stav MS[editovat | editovat zdroj]

* Jezdec Body
1 Austrálie Alan Jones 9
2 Argentina Carlos Reutemann 6
3 Brazílie Nelson Piquet 4
4 USA Mario Andretti 3
5 USA Eddie Cheever 2
6 Francie Patrick Tambay 1


* Vůz Body
1 Williams 15
2 Brabham 4
3 Alfa Romeo 3
4 Tyrrell 2
5 Theodore 1


* Stát Body
1 Austrálie Austrálie 9
2 Argentina Argentina 6
3 USA USA 4
4 Brazílie Brazílie 4
5 Francie Francie 1

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

s . e 
 
XXXII. Mistrovství Světa Formule 1 / 1981

USA USAZ | Brazílie Brazílie | Argentina Argentina | San Marino San Marino | Belgie Belgie | Monako Monako | Španělsko Španělsko 

Francie Francie  | Velká Británie Velká Británie | Německo Německo | Rakousko Rakousko | Nizozemsko Nizozemí | Itálie Itálie | Kanada Kanada | USA Las Vegas 

Závody nezapočítávané do Mistrovství světa

Jihoafrická republika JAR