Lancia

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Lancia je italská automobilka založená v roce 1906 v Turíně, pod názvem Lancia & C. Fabrica Automobili.

Lancia Fulvia (IAA 2003)

Jejími zakladateli byli Vincenzo Lancia a Claudio Fogolin. Patří mezi nejstarší výrobce automobilů na světě. Je známá jako propagátor technických inovací (například jako první vyráběla vozy se samonosnou karosérií, má také velmi dlouhou historii v závodech rallye. Od roku 1969 je součástí koncernu FIAT. Tak jako většina italských automobilek vyráběla i Lancia nákladní a užitková vozidla, autobusy, trolejbusy a vozidla pro armádu, a to až do roku 1975, kdy tato část výroby přešla do firmy IVECO taktéž vlastněné Fiatem. V dnešní době Lancia vyrábí jen osobní vozy.

Lancia a prominenti[editovat | editovat zdroj]

Vozy slavné a luxusní italské značky byly velmi populární u celebrit jako Caruso, Greta Garbo, Gloria Swanson, Ernest Hemingway, Gary Cooper nebo Max Schmeling. Automobily této značky vlastnili také závodníci Tazio Nuvolari a Mike Hawthorn nebo výrobce letadel Anthony Fokker. V roce 1923 si Franz Kafka zapsal do svého deníku dojmy z inzerátu na automobil Lancia. Vídeňský architekt Adolf Loos ve stejném roce navrhl vůz na bázi automobilu Lancia. Erich Maria Remarque uprchl ve svém voze Lancia Dilambda společně s Marlene Dietrichovou a její dcerou z Německa do Francie a automobilu později věnoval i povídku.

Albert Speer vlastnil bílý sportovní vůz Lancia,[1] stejně jako podnikatel a inženýr Robert Blohm, jemuž červená Lancia „splnila jeho životní sen“. Bavorský princ Konstantin, který svůj vůz Lancia Dilambda Cabriolet používal ještě po druhé světové válce, o něm prohlásil, že: „je to auto mého života“[2] Popularita mezi celebritami neutrpěla ani v poválečném období, kupé a kabriolety značky vlastnili a užívali Gregory Peck, Audrey Hepburnová, Jean-Paul Belmondo, Brigitte Bardot či Marcello Mastroianni. Vlastní tvorbou na bázi vozů se zabývali i karosáři jako Elio Zagato a Battista Pininfarina či průmyslový designér Raymond Loewy. Ačkoliv Juan Manuel Fangio převážně závodil s vozem Mercedes-Benz, v roce 1956 zvítězil s monopostem Lancia-Ferrari D50 a i soukromě používal automobil značky Lancia, což i sám ztvárnil ve filmu „Fangio“.[3]


Modely[editovat | editovat zdroj]

Osobní automobily[editovat | editovat zdroj]

1908–1945[editovat | editovat zdroj]

Lancia Lambda
Lancia Dilambda
  • Lancia Alfa 18/24HP (1908)
  • Lancia Dialfa 18HP (1908)
  • Lancia Beta 15/20HP (1909)
  • Lancia Gamma 20HP (1910)
  • Lancia Delta 25/30HP (1911)
  • Lancia Eta 35/50HP (1912)
  • Lancia Didelta 30HP (1912)
  • Lancia Zeta 12HP (1912)
  • Lancia Theta 35HP (1914)
  • Lancia Kappa 35HP (1919)
  • Lancia Dikappa (1921)
  • Lancia Trikappa 40HP (1922)
  • Lancia Lambda (1922)
  • Lancia Dilambda (1929)
  • Lancia Astura (1931) – jméno podle hradu Torre Astura
  • Lancia Artena (1931–1940) – jméno podle obce Artena
  • Lancia Augusta (1933–1937) – jméno podle Via Augusta
  • Lancia Aprilia (1937–1938) – jméno podle města Aprilia
  • Lancia Ardea (1939–1951) – jméno podle obce Ardea

Po roce 1945[editovat | editovat zdroj]

Lancia Appia
Lancia Fulvia Sport 1.3 Zagato II (1971)

Současné modely[editovat | editovat zdroj]

Historické dodávky[editovat | editovat zdroj]

  • Lancia Beta / Lancia Beta Diesel
  • Lancia Jolly
  • Lancia Superjolly

Historické nákladní automobily[editovat | editovat zdroj]

Lancia Esadelta C
  • Lancia Eta (osobní vůz s ložnou plochou)
  • Lancia Jota (1915)
  • Lancia Dijota (1915)
  • Lancia Trijota (1921)
  • Lancia Tetrajota (1921)
  • Lancia Pentajota (1924)
  • Lancia Esajota
  • Lancia Eptajota (1927)
  • Lancia Omicron
  • Lancia Ro (1932)
  • Lancia Ro-Ro (1935)
  • Lancia 3Ro (1938)
  • Lancia EsaRo (1941)
  • Lancia E 290 (1941) jediný vyrobený elektrický nákladní automobil, po roce 1949 opět přestavěný na pohon spalovacím motorem
  • Lancia 6Ro (1947)
  • Lancia Esatau (1950–1968)
  • Lancia Beta / Lancia Beta Diesel
  • Lancia Esatau B (1955)
  • Lancia Beta Diesel (1959) Lancia Beta 190, s kompresorem plněným dvoutaktním vznětovým dvouválcem
  • Lancia Esadelta B (1959)
  • Lancia Esadelta C (1969)
  • Lancia Esagamma (1968)

Historické autobusy[editovat | editovat zdroj]

  • Lancia Trijota
  • Lancia Tetrajota
  • Lancia Omicron
  • Lancia Ro
  • Lancia Esatau
  • Lancia Esagamma

Trolejbusy[editovat | editovat zdroj]

  • Lancia Esatau V11

Historická vojenská vozidla[editovat | editovat zdroj]

  • Lancia IZ (1912), pancéřovaný vůz
  • Lancia 3Ro (1939), nákladní automobil
  • Lancia EsaRo (1942), nákladní automobil
  • Lancia Lince (Rys) (1942), pancéřovaný - kopie vozu Daimler Dingo MK I
  • Lancia 6Ro (1948), nákladní automobil
  • Lancia CL51 (Z 20) (1954), transportér
  • Lancia TL51 (Z 30) (1954), nákladní automobil

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Otto Skorzeny: Meine Kommandounternehmen. 1981, s. 215.
  2. Ulf Geyersbach: »… und so habe ich mir denn ein Auto angeschafft.« Schriftsteller und ihre Automobile. s. 86
  3. Berufliches: Juan Manuel Fangio. Der Spiegel [online]. 1970-11-23, roč. 1970, čís. 48 [cit. 2015-02-10], s. 252. Dostupné online.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]