Lancia Fulvia
| Lancia Fulvia | |
|---|---|
 Lancia Fulvia | |
| Výrobce | Lancia |
| Koncern | FIAT |
| Roky produkce | 1963–1976 |
| Předchůdce | Lancia Appia |
| Nástupce | Lancia Beta |
| Karoserie | čtyřdveřový sedan dvoudveřové kupé fastback kupé (verze Sport) |
| Designér | Piero Castagnero: Centro Stile Lancia (verze sedan a kupé) Ercole Spada: Zagato (verze Sport) |
| Koncepce pohonu | motor vpředu, pohon předních kol |
| Technické údaje | |
| Délka | 4110 mm (sedan) 3975 mm (kupé) 4090 mm (Sport) |
| Šířka | 1555 mm (sedan/kupé) 1570 mm (Sport) |
| Výška | 1400 mm (sedan) 1300 mm(kupé) 1200 mm (Sport) |
| Rozvor | 2480 mm (sedan 1963–69) 2500 mm (sedan 1969–72) 2330 mm (kupé/Sport) |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Lancia Fulvia je osobní automobil nižší střední třídy, který v letech 1963 až 1976 vyráběla italská automobilka Lancia. Jejím předchůdcem byla Lancia Appia a jejím nástupcem byla Lancia Beta. Vůz se vyráběl jako čtyřdveřový sedan nebo dvoudveřové kupé a také verze Sport. Tuto speciální verzi navrhla a vyráběla karosárna Zagato, s využitím šasi verze kupé. Vůz měl motor vpředu a pohon předních kol. Automobil byl poprvé představen na autosalonu v Ženevě v roce 1963. Odvozené závodní verze byly ve své době mimořádně úspěšné.
Specifikace[editovat | editovat zdroj]
Šasi[editovat | editovat zdroj]
Konstrukce automobilu Lancia Fulviabyla byla navržena Antoniem Fessiou, design Piero Castagnero z Centro Stile Lancia. Šlo o náhrada za model Lancia Appia, se kterým neměla téměř žádné společné komponenty, což bylo dáno i tím, že zatímco Lancia Appia měla ještě pohon zadních kol, Lancia Fulvia přešla na pohon předních kol, který se teprve začínal prosazovat. Celková technická konstrukce modelu Lancia Fulvia byla velmi podobná s modelem Lancia Flavia, který se začal vyrábět o dva roky dříve (Lancia Fulvia byl vůz nižší střední třídy, Lancia Flavia byla střední třída). Hlavní odlišností byl motor, a to nejen z hlediska objemu, ale především z hlediska konstrukce.
Nezávislé zavěšení vpředu využívalo vahadla a jednu listovou pružinu, zatímco vzadu byla použita nosníková náprava s Panhardovou tyčí. Již první série vozů Fulvia byla vybavena kotoučovými brzdami Dunlop na všechna kola. Při uvedení druhé série v roce 1970 byly brzdy dále vylepšeny většími třmeny Girling a posilovačem brzd. Změnila se také konstrukce ruční brzdy.
Motory[editovat | editovat zdroj]
- 1091 cm³ V4
- 1216 cm³ V4
- 1199 cm³ V4
- 1231 cm³ V4
- 1298 cm³ V4
- 1584 cm³ V4
Designové studie a speciály[editovat | editovat zdroj]
Lancia Fulvia Sport Spider (1968)[editovat | editovat zdroj]
Na říjnovém autosalonu v Turíně v roce 1968 milánská karosárna Zagato ukázala dvoumístný roadster Fulvia Sport Spider, který vycházel z modelu Fulvia Sport.[1] Prototyp měl podobné linie jako Fulvia Sport, ale měkká střecha se skládala pod zapuštěný kryt. Vůz byl laděn do červené barvy. Sedadla, palubní deska a volant byly potaženy odpovídající kůží. Na voze byly namontovány světlomety s plexisklovým krytem.[2] Vnější detaily jako černá přední mřížka chladiče a zadní světla odvozená od Peugeotu 202 předznamenávaly Fulvii Sport řady 2 z roku 1970.
Lancia Fulvia 1600 HF Competizione[editovat | editovat zdroj]
Lancia Fulvia 1600 HF Competizione byla designová studie, ale navržená tak, aby byla co nejblíže případné výrobě, o které se vážně uvažovalo.[3] Design tohoto supersportovního vozu vytvořil mladý designér Tom Tjaarda ve studiu Carrozzeria Ghia (Tjaarda se narodil v USA, ale po otci byl nizozemského původu a skoro celý život pracoval v Itálii). Vůz byl poprvé představen na Ženevském autosalonu v březnu 1969, kde sklidil velký úspěch.[4]
Pro karoserii byl zvolen hliník. Celková linie odrážela stylistické rysy tehdejších sportovních vozů: spojené linie, široké prosklení, ostře klínovitá příď, výsuvné světlomety a vysoká, zkrácená záď, která bez přerušení navazovala na linii střechy. Interiér byl velmi spartánský, jak bylo u sportovních vozů té doby obvyklé. Nejvýraznějším designovým prvkem však bylo výškově nastavitelné křídlo, které bylo možné skrýt v zádi, pokud nebylo potřeba. Křídlo nebylo jen estetickým doplňkem: protože Fulvia měla pohon předních kol, sloužilo ke změně proudění vzduchu směrem k zádi a tím ke zvýšení přítlaku při vyšších rychlostech.[3]
Zdá se, že se plánoval další vývoj vozu a následná výroba. Po úspěšném autosalónu v Ženevě byl vůz dále mírně upraven. Tato verze označovaná Evoluzione měla mimo jiné nové černé aerodynamické doplňky a kapotu motoru s nápadným vstupem vzduchu. Modifikované verze absolvovala rozsáhlé testy na okruhu v Le Mans.[3]
Závodní verze[editovat | editovat zdroj]
Lancia Fulvia 2C[editovat | editovat zdroj]
Tento sedan poprvé soutěžil v rallye na Rallye Monte Carlo 1964. Na Rallye San Remo 1965 zvítězil ve své kategorii.
Lancia Fulvia HF[editovat | editovat zdroj]
Fulvia HF již vycházela z kupé. Prvním startem byla Korsická rallye 1965. Při Rallye San Remo 1966 již tento vůz zvítězil absolutně. S vozem začal startovat Ove Andersson a pravidelně se umisťoval na stupních vítězů. Tým Lancia Racing pak angažoval Sandra Munariho, který dokázal zvítězit na Korsice. Harry Källström se s tímto vozem stal mistrem Evropy 1969. Ve stejném roce byl homologován typ s motorem 1584 cm³ a pětistupňovou převodovkou, který dosahoval rychlosti 212 km/h. Vůz měl dva karburátory Dell Orto, výkon 165 koní a točivý moment 172 Nm. Källström zvítězil na Španělské rallye 1973 a RAC Rallye 1973, Munari na Rallye Monte Carlo 1972, Rally Costa Brava 1973 a stal se mistrem Evropy pro rok 1973. To už ale tým plně vyvíjel nový speciál Lancia Stratos HF.[5]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Lancia Fulvia na anglické Wikipedii.
- ↑ FENU, Michele. Molte le novità fra i carrozzieri. La Stampa. 29 October 1968, s. 9. Dostupné online [cit. 27 May 2015]. (italsky)
- ↑ Piú Zagato di cosí.... AutoCapital. October 1991, s. 86–93. (italsky)
- ↑ a b c 1969 Ghia Lancia Fulvia Competizione [online]. ArchivioPrototipi.it, rev. 2023-02-23 [cit. 2023-07-05]. Dostupné online.
- ↑ BERNABÒ, Feruccio. Successo delle auto italiane. La Stampa. 14 March 1969, s. 13. Dostupné online [cit. 27 May 2015]. (italsky)
- ↑ FELT, Marek, Tomáš Wanka. Lancia Fulvia. Sport Motor News. Leden 2011, roč. 1, čís. 1, s. 9–10.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Lancia Fulvia na Wikimedia Commons - 1969 Ghia Lancia Fulvia Competizione na ArchivioPrototipi.it
