Adolf Loos

Tento článek zřejmě obsahuje výsledky vlastního výzkumu nebo neověřená tvrzení.
Můžete pomoci Wikipedii tím, že přidáte reference. Podívejte se na diskusní stránku, kde mohou být uvedeny další detaily.

---

Pro vkladatele šablony: Na diskusní stránce zdůvodněte vložení šablony.

Adolf Loos asi 1904
Narození	10. prosince 1870 Brno Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí	23. srpna 1933 (ve věku 62 let) Kalksburg Rakousko Rakousko
Povolání	architekt
Hnutí	moderna
Významná díla	Obchodní dům Goldman a Salatsch, Vídeň Dům Tristana Tzary, Paříž Müllerova vila, Praha

Adolf Loos (10. prosince 1870 Brno – 23. srpna 1933 Kalksburg u Vídně) byl klasik moderní architektury, čelný představitel architektonického purismu. Spolu s Leopoldem Bauerem, Josephem Mariou Olbrichem a Josefem Hoffmannem patří k významným rodákům z Moravy a Slezska, kteří ovlivnili evropskou architekturu.

Životopis

Narodil se v Brně v rodině kamenosochaře. Jeho rodný dům stával na dnešní Kounicově ulici, kde dnes stojí hotel Continental. Po brzké smrti otce (1879) neměl jednoduché dětství a byl těžko zvladatelným dítětem. Obecnou školu navštěvoval v Brně a poté vystřídal několik gymnázií (v Brně, Jihlavě a Melku); byly to především matčiny pokusy usměrnit svéhlavou osobnost, když ani benediktinům v Melku se to nepodařilo.

Znamenitá odborná studia poté absolvoval na průmyslové škole v Liberci (před pavilonem H Technické univerzity - dříve budovy Stavoprojektu má památník) a v Brně, kde odbornou přípravu dokončil. Krátce studoval i na drážďanské technické univerzitě; usadil se ve Vídni, kde brzy stanul v čele modernistického hnutí. V letech 1895-1896 pobýval ve Spojených státech, nejprve u příbuzných a později vystřídal řadu aktivit od pomocných prací v hotelech, na stavbách až po psaní uměleckých kritik. Pohyboval se zejména ve Filadelfii, New Yorku a Chicagu. V Chicagu se seznámil s výsledky Chicagské školy. Po návratu do Evropy nejprve musel nastoupit vojenskou službu jako rezervní důstojník v Brně a Uherském Hradišti a poté se usadil ve Vídni. Brzy zapadl do intelektuální společnosti, ke které patřili zejména Karl Kraus, Petr Altenberg a Egon Schiele. Začal psát do listů a časopisů jako: Die Zeit, Wage, Fremden Blatt, Neue Freie Presse. Články vzbudily pozornost a přinesly mu i první úkol – návrh krejčovského salonu Ebenstein, který mu přenechal kolega Max Fabiani. O rok později navrhl kavárnu Museum (dnes pozměněnou), která se stala centrem vídeňského uměleckého a intelektuálního kvasu na mnoho desítek let. V prvním desetiletí 20. století byl Adolf Loos jednou z nevlivnějších postav vídeňské tvůrčí společnosti. Ovlivňoval nejvýznamnější osobnosti oné doby, jak se z toho sami vyznali: zejména Ludwig Wittgenstein, Arnold Schoenberg a Le Corbusier.

Po zániku Rakousko – Uherska se dynamické a intelektuální milieu z velké míry rozpadlo a svou roli sehrála také těžká hospodářská situace Rakouska. V té době Loos obracel svou pozornost stále více do bývalé rodné země Českých zemí, kde se velmi úspěšně rozvíjela moderní architektura, a mladí tvůrci převzali štafetu a silně se inspirovali právě u Loose. Od poloviny 20. let se stále více hlásily následky dřívějšího onemocnění sifilidou a od roku 1928, mu rychle se zhoršující nemoc nejen znemožňovala práci, kterou víc a více konali jeho asistenti a společníci, ale uvrhla jej do chudoby a společenské izolace.

Zemřel ve věku 63 let v soukromém sanatoriu Dr. Schwarzwalda ve vídeňském předměstí Kalksburgu.

Jeho hojné kontakty s Židy (většina jeho klientů, dvě manželky, nejbližší přátelé a téměř všichni asistenti byli Židé) zavdávala mylné domněnce, že Loos sám byl židovského původu. Tento omyl^[zdroj?] se dokonce dostal do jinak spolehlivých publikací. Opak je však pravdou,^[zdroj?] není žádná evidence, že Adolf Loos by byl židovského původu.

Dílo

Architektonický styl

Adolf Loos nebyl moderním architektem v pravém smyslu slova. Jeho práce je ale přímým předstupněm moderní architektury. Část vídeňské společnosti byla jeho díly zaskočena a vyprovokována k obranným reakcím. Café Museum (Kavárna muzeum) se díky Loosovu strohému interiéru přezdívalo Café nihilismus, obchodnímu domu Goldman a Salatsch na Michalském náměstí, jehož holá fasáda ční přímo naproti honosnému vchodu do Hofburgu, se přezdívalo „obilní silo“ nebo „dekl od kanálu“ (podle rozmístění oken).

Společnost však nikdy není jednolitá a jiná její část ji naopak podporovala a Loos neměl v prvních dvou desetiletích o klienty nouzi. Jeho stavebníci se navíc rekrutovali z majetných kruhů. Rozhodující vliv měla ta část Loosvy tvorby, která spadá do let 1904 -1910. Tehdy vznikla vila Karma (1904) pro psychiatra Beera, který odešel z Vídně do Montreux, traktát Ornament a zločin a vila Steiner ve vilové čtvrti Hietzing (1910).

Loos odmítal v architektuře, ale i užitém umění cokoli, co brání plnému využití všech funkcí díla. Ve vlivném článku Ornament a zločin (Ornament und Verbrecher - 1910) se zabýval tím, za jakých okolností je ornament zločinem, který jen zbytečně bere čas a peníze, jež by mohly být věnovány užitečnějším věcem. Architektura podle něj nepatří mezi umění, což ale neznamená, že nemá splňovat estetické ideály. Vidí je v harmonii, účelovosti, strohé a důstojné eleganci moderního člověka, zbaveného zátěže starého, v mnohém však i krásného světa.

Raumplan

Během první světové války rozvinul Adolf Loos organizační princip domu zvaný Raumplan (pojmenování nemá český ekvivalent a v německém tvaru již zdomácnělo). Navrhování (i realizace) stavby podle Raumplanu znamenala pracovat s různými výškami místností a využitím jejich vodorovného propojení a průhledů dosáhnout jímavé prostorové konfigurace. Tento princip nebyl u staveb zcela nový. Živelně vznikal již u starověkých a středověkých staveb, stejně jako byl vlastní jistým druhům prostor z užitných důvodů (obchody, knihovny a knihkupectví, sýpky apod.). Loos jej ale v součinnosti se svými asistenty povýšil na princip, nakládal s ním s velkým důmyslem a mistrovstvím a vytvořil s jeho užitím několik ceněných děl. K nim náleží vila Josefa Rufera - 1922, vila Moller, Müllerova vila v Praze, vila básníka rumunského původu Tristana Tzary na Montmartru. Poprvé se tento postup objevil v Loosově díle v plném rozsahu v roce 1915 při rekonstrukci vily Mandl. Náznaky prvních principů (i když při stejné úrovni podlah) ale použil již dříve – např. u krejčovského salonu Knize.

Další práce

Po skončení 1. světové války vytvořil Loos několik děl, která vyvolala velký ohlas a výraznou měrou (vlivem) se zapsala do dějin kultury. Patři k nim dokonce i návrh vily pro Josephine Bakerovou, (1927), který nebyl realizován následkem žárlivého vztahu dvou slavných architektů – Adolfa Loose a Le Corbusiera - k této elektrizující ženě. Adolf Loos vyslal svého společníka H. Kulku do Paříže, aby přímo tam vedl návrhové práce a pravidelně se slavnou tanečnicí konzultoval. Dále mají značný význam vila Tristana Tzary, horská vila Kruner v Payerbachu u Semmeringu a také Müllerova vila v Praze. Pro České země vytvořil Adolf Loos hodně přes třicet návrhů v rozmezí 30 let jeho tvorby. Největší vliv ale měla na další rozvoj moderní architektury dnes polozapomenutá Bauerova vila v Hrušovanech u Brna, která měla též zásadní vliv, jako silný inspirační zdroj, na Jindřicha Kumpošta, Jaroslava Grunta a Bedřicha Rozehnala podle jejich vlastního zhodnocení. Adolf Loos měl ale i značný zájem o sociální tvorbu. V polovině 20. let byl hlavním architektem vídeňského sociálního programu a navrhl dřevěné sídliště Lainz. Větší pozornost by zasloužil jeho soubor domů (dodnes dobře zachovalý) v Náchodě Babí/Vyšehradě.

Adolf Loos se dostal znovu do ohniska světové pozornosti na přelomu 70. a 80. let mimo jiné v souvislosti s tehdejším zájmem o postmoderní architekturu charakterizovanou Charlesem Jencksem. Loosův návrh budovy Chicago Tribune z věhlasné architektonické soutěže (1924), se stal téměř hlavní ikonou tohoto hnutí

Práce českých badatelů

Vedle zájmu specialistů na Loosovo dílo z různých zemí, zejména z Rakouska, Itálie, Holandska, Izraele a USA je třeba připomenout mimořádnou objevnost práce v exilu usazené historičky umění Věry Běhalové, za kterou stojí pionýrská práce o vile Karma a Vladimíra Šlapety s jeho útlým, ale převratným katalogem z 80. let.

Stavby a realizace

• Salon Ebenstein Vídeň, Kohlmarkt, 1897
• Café Museum ve Vídni, 1899
• Heroldův dům na Jiráskově ulici v Brně, 1900
• Vila Karma Montreux, 1904
• American Bar (také Kärtner Bar) ve Vídni, 1907
• Krejčovský salon KNIZE, Vídeň, Graben, 1910-1913
• Haus Steiner (Steinerův dům) ve Vídni, 1910
• Manzovo knihkupectví ve Vídni, 1912
• obchodní dům Goldman a Salatsch (Looshaus) ve Vídni, 1911
• Haus Scheu ve Vídni, 1913
• Cukerní rafinerie v Hrušovanech u Brna, 1916
• Vila Viktora Bauera v Hrušovanech u Brna, 1914 - 1916
• Dům a studio Tristana Tzary v Paříži, 1926
• Vila Moller, Vídeň, 1927-1928
• Müllerova vila v Praze, 1930
• Dům v kolonii Werkbundsiedlung Hietzing, 1930-1932
• Brumelův dům v Plzni, 1928
• Řada bytových interiérů v Plzni
  • byt v Bendově ul. 10, (1930-1931), movitá kulturní památka
  • Klatovská tř. 12, (1929)
  • Klatovská tř. 140, (1930)
  • Klatovská tř. 19, (1931-1932)
  • byt v Husově ul. 20, (1931-1932)
  • byt v Škrétově ul. 24 (pravděpodobně realizováno některým ze žáků až po smrti A. Loose)
  • přestavba domu v Husově ul. 58, (1928-1929)
  • Weinerův byt na nám. Republiky 22, (1931)
• Náchod - Kolonie rodinných dělnických domků - Babí, Na Vyšehradě, čp. 154 -161 (Evidovaná památka číslo 4780)

Galerie

• 

  obchodní dům Goldman a Salatsch (Looshaus) na Michalském náměstí ve Vídni, 1911

• 

  Dům Tristana Tzary v Paříži, 1928

• 

  Müllerova vila od Adolfa Loose v Praze-Střešovicích, 1930. Pohled od jihu

• 

  Vlastní náhrobek

Žáci a spolupracovníci

• Felix Augenfeld
• Otto Bauer
• Josef Berger
• Hans Blumenfeld
• Hugo Ehrlich
• Leopold Ehrmann
• Paul Engelmann
• Peter Feile
• Guiseppe De Finetti
• Leopold Fischer
• Ernst Ludwig Freud
• Jacques Groag
• Gabriel Guevrekian
• Alfons Hetmanek
• Franz Kaym
• Norbert Krieger
• Heinrich Kulka
• Karel Lhota
• Walter Loos
• Zlatko Neumann
• Richard Neutra
• Franz Schacherl
• Rudolf Michael Schindler
• Franz Schuster
• Margarete Schütte-Lihotzky
• Kurt Unger
• Helmut Wagner-Freisheim
• Rudolf Wels
• Hans Welz

Odkazy

Literatura

• SARNITZ, August. Loos. Kolín : Taschen, 2004. ISBN 80-7209-613-3.
• TEIGE, Karel. Adolf Loos šedesátníkem. Rozpravy Aventina. 1930, roč. 6, čís. 13-14, s. 151. Dostupné online.  
• ŠLAPETA, Vladimír. Adolf Loos a česká architektura. 2. vyd. Praha : Muzeum hlavního města Prahy, 2000. 79 s. ISBN 80-85394-26-X. (česky) 
• SCHACHEL, Roland; RUCKCHCIO, Burkhart. Adolf Loos : Leben und Werk. Vien : Residenz Verlag, 1981. ISBN 3-7017-0288-8. (německy) 
• KULKA, Heinrich. Adolf Loos. Vídeň : Anton Schroll, 1931.  
• BEHALOVA Vera. Heinrich Kulka Forschung. Bauforum 43/1974
• BEHALOVA Vera. Die Wohnungen von Adolf Loos in Pilsen in: Adolf Loos 1870-1933 . Berlin Akademie de Künste 1983. s. 78-91
• SAPÁK Jan. Adolf Loos in. Adolf Loos and the reconstruction of Villa Müller. Praha Archis 2001. s. 42-66
• SAPÁK Jan. K hypotetické rekonstrukci Loosovi vily v Hrušovanech u Brna in. Architektura ČR 8/1982 s. 369-371 .
• KUBINSZKY Mihály. Adolf Loos. Budapest Akadémiai Kiádo 1970, Berlin 1971
• KURRENT Friedrich. Adolf Loos als Kostrukteur. Wien 1990
• Kolektiv - SCHACHEL L.Roland a další. Adolf Loos (velký výstavní katalog). Wien, Albertina 1990
• LOOS Adolf (Markalous Bohumil eds.). Řeči do prázdna. Praha Orbis 1929
• In Loos - Plzeň - souvislosti. Plzeň : Západočeská galerie v Plzni, 2011. ISBN 978-80-86415-79-6.
• In RISSELADA, Max. Raumplan versus plan libre : Adolf Loos / Le Corbusier. Zlín : Archa, 2012. ISBN 978-80-87545-04-1.

Související články

• Funkcionalismus
• Art deco
• Le Corbusier
• Louis Sullivan
• Ludwig Mies van der Rohe
• Bohuslav Fuchs
• Heinrich Kulka
• Karl Kraus

Externí odkazy

• Adolf Loos na archiweb (česky)