Adolf Loos

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Adolf Loos
Adolf Loosasi 1904
Adolf Loos
asi 1904
Narození 10. prosince 1870
Brno
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí 23. srpna 1933 (ve věku 62 let)
Kalksburg
RakouskoRakousko Rakousko
Povolání architekt
Hnutí moderna
Významná díla

Obchodní dům Goldman a Salatsch, Vídeň
Dům Tristana Tzary, Paříž

Müllerova vila, Praha
Některá data se získávají z datové položky.

Adolf Loos (10. prosince 1870 Brno[1]23. srpna 1933 Kalksburg u Vídně) byl klasik moderní architektury, čelný představitel architektonického purismu. Spolu s Leopoldem Bauerem, Josephem Mariou Olbrichem a Josefem Hoffmannem patří k významným rodákům z Moravy a Slezska, kteří ovlivnili evropskou architekturu.

Životopis[editovat | editovat zdroj]

Narodil se v Brně v rodině kamenosochaře. Jeho rodný dům stával na dnešní Kounicově ulici, kde dnes stojí hotel Continental. Po brzké smrti otce (1879) neměl jednoduché dětství a byl těžko zvladatelným dítětem. Obecnou školu navštěvoval v Brně a poté vystřídal několik gymnázií (v Brně, Jihlavě a Melku); byly to především matčiny pokusy usměrnit svéhlavou osobnost, když ani benediktinům v Melku se to nepodařilo.

Znamenitá odborná studia poté absolvoval na průmyslové škole v Liberci (před pavilonem H Technické univerzity – dříve budovy Stavoprojektu má památník) a v Brně, kde odbornou přípravu dokončil. Krátce studoval i na drážďanské technické univerzitě;[2] usadil se ve Vídni, kde brzy stanul v čele modernistického hnutí. V letech 1895–1896 pobýval ve Spojených státech, nejprve u příbuzných a později vystřídal řadu aktivit od pomocných prací v hotelech, na stavbách až po psaní uměleckých kritik. Pohyboval se zejména ve Filadelfii, New Yorku a Chicagu. V Chicagu se seznámil s výsledky Chicagské školy. Po návratu do Evropy nejprve musel nastoupit vojenskou službu jako rezervní důstojník v Brně a Uherském Hradišti a poté se usadil ve Vídni. Brzy zapadl do intelektuální společnosti, ke které patřili zejména Karl Kraus, Petr Altenberg a Egon Schiele. Začal psát do listů a časopisů jako: Die Zeit, Wage, Fremden Blatt, Neue Freie Presse. Články vzbudily pozornost a přinesly mu i první úkol – návrh krejčovského salonu Ebenstein, který mu přenechal kolega Max Fabiani. O rok později navrhl kavárnu Museum (dnes pozměněnou), která se stala centrem vídeňského uměleckého a intelektuálního kvasu na mnoho desítek let. V prvním desetiletí 20. století byl Adolf Loos jednou z nevlivnějších postav vídeňské tvůrčí společnosti. Ovlivňoval nejvýznamnější osobnosti oné doby, jak se z toho sami vyznali: zejména Ludwig Wittgenstein, Arnold Schoenberg a Le Corbusier.[3]

Po zániku Rakousko-Uherska se dynamické a intelektuální milieu z velké míry rozpadlo a svou roli sehrála také těžká hospodářská situace Rakouska. V té době Loos obracel svou pozornost stále více do bývalé rodné země Českých zemí, kde se velmi úspěšně rozvíjela moderní architektura, a mladí tvůrci převzali štafetu a silně se inspirovali právě u Loose. Od poloviny 20. let se stále více hlásily následky dřívějšího onemocnění syfilidou[4] a od roku 1928, mu rychle se zhoršující nemoc nejen znemožňovala práci, kterou víc a více konali jeho asistenti a společníci, ale uvrhla jej do chudoby a společenské izolace.

Zemřel ve věku 63 let v soukromém sanatoriu Dr. Schwarzwalda ve vídeňském předměstí Kalksburgu.

Jeho hojné kontakty s Židy (většina jeho klientů, dvě manželky, nejbližší přátelé a téměř všichni asistenti byli Židé) zavdávala mylné domněnce, že Loos sám byl židovského původu. Tento omyl[zdroj?] se dokonce dostal do jinak spolehlivých publikací.[5] Opak je však pravdou,[zdroj?] není žádná evidence, že Adolf Loos by byl židovského původu.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Architektonický styl[editovat | editovat zdroj]

Adolf Loos nebyl moderním architektem v pravém smyslu slova. Jeho práce je ale přímým předstupněm moderní architektury. Část vídeňské společnosti byla jeho díly zaskočena a vyprovokována k obranným reakcím. Café Museum (Kavárna muzeum) se díky Loosovu strohému interiéru přezdívalo Café nihilismus, obchodnímu domu Goldman a Salatsch na Michalském náměstí, jehož holá fasáda ční přímo naproti honosnému vchodu do Hofburgu, se přezdívalo „obilní silo“ nebo „dekl od kanálu“ (podle rozmístění oken).

Společnost však nikdy není jednolitá a jiná její část ji naopak podporovala a Loos neměl v prvních dvou desetiletích o klienty nouzi. Jeho stavebníci se navíc rekrutovali z majetných kruhů. Rozhodující vliv měla ta část Loosvy tvorby, která spadá do let 1904–1910. Tehdy vznikla vila Karma (1904) pro psychiatra Beera, který odešel z Vídně do Montreux, traktát Ornament a zločin a vila Steiner ve vilové čtvrti Hietzing (1910).

Loos odmítal v architektuře, ale i užitém umění cokoli, co brání plnému využití všech funkcí díla. Ve vlivném článku Ornament a zločin[6] (Ornament und Verbrechen – 1910[7]) se zabýval tím, za jakých okolností je ornament zločinem, který jen zbytečně bere čas a peníze, jež by mohly být věnovány užitečnějším věcem. Architektura podle něj nepatří mezi umění, což ale neznamená, že nemá splňovat estetické ideály. Vidí je v harmonii, účelovosti, strohé a důstojné eleganci moderního člověka, zbaveného zátěže starého, v mnohém však i krásného světa.

Raumplan[editovat | editovat zdroj]

Během první světové války rozvinul Adolf Loos princip uspořádání vnitřního prostoru stavby zvaný Raumplan (pojmenování nemá český ekvivalent a v německém tvaru již zdomácnělo). Navrhování stavby podle Raumplanu spočívá v narušení horizontálního navazování jednotlivých pater, vnitřek stavby je členěn na jednotlivé kubusy s rozdílnou světlou výškou a tím dochází k propojení místností s různými výškovými úrovněmi. Tento princip nebyl u staveb zcela nový. Živelně vznikal již u starověkých a středověkých staveb, stejně jako byl vlastní jistým druhům prostor z užitných důvodů (obchody, knihovny a knihkupectví, sýpky apod.). Loos jej ale v součinnosti se svými asistenty povýšil na princip, nakládal s ním s velkým důmyslem a mistrovstvím a vytvořil s jeho užitím několik ceněných děl. K nim náleží vila Josefa Rufera – 1922, vila Moller, Müllerova vila v Praze, vila básníka rumunského původu Tristana Tzary na Montmartru. Poprvé se tento postup objevil v Loosově díle v plném rozsahu v roce 1915 při rekonstrukci vily Mandl. Náznaky prvních principů (i když při stejné úrovni podlah) ale použil již dříve – např. u krejčovského salonu Knize.

Další práce[editovat | editovat zdroj]

Po skončení 1. světové války vytvořil Loos několik děl, která vyvolala velký ohlas a výraznou měrou (vlivem) se zapsala do dějin kultury. Patří k nim dokonce i návrh vily pro Josephine Bakerovou, (1927), který nebyl realizován následkem žárlivého vztahu dvou slavných architektů – Adolfa Loose a Le Corbusiera – k této elektrizující ženě. Adolf Loos vyslal svého společníka H. Kulku do Paříže, aby přímo tam vedl návrhové práce a pravidelně se slavnou tanečnicí konzultoval. Dále mají značný význam vila Tristana Tzary, horská vila Kruner v Payerbachu u Semmeringu a také Müllerova vila v Praze. Pro České země vytvořil Adolf Loos hodně přes třicet návrhů v rozmezí 30 let jeho tvorby. Největší vliv ale měla na další rozvoj moderní architektury dnes polozapomenutá Bauerova vila v Hrušovanech u Brna, která měla též zásadní vliv, jako silný inspirační zdroj, na Jindřicha Kumpošta, Jaroslava Grunta a Bedřicha Rozehnala podle jejich vlastního zhodnocení.[8] Adolf Loos měl ale i značný zájem o sociální tvorbu. V polovině 20. let byl hlavním architektem vídeňského sociálního programu a navrhl dřevěné sídliště Lainz. Větší pozornost by zasloužil jeho soubor domů (dodnes dobře zachovalý) v Náchodě Babí/Vyšehradě.

Adolf Loos se dostal znovu do ohniska světové pozornosti na přelomu 70. a 80. let mimo jiné v souvislosti s tehdejším zájmem o postmoderní architekturu charakterizovanou Charlesem Jencksem. Loosův návrh budovy Chicago Tribune z věhlasné architektonické soutěže (1924), se stal téměř hlavní ikonou tohoto hnutí[9]

Práce českých badatelů[editovat | editovat zdroj]

Vedle zájmu specialistů na Loosovo dílo z různých zemí, zejména z Rakouska, Itálie, Holandska, Izraele a USA je třeba připomenout mimořádnou objevnost práce v exilu usazené historičky umění Věry Běhalové, za kterou stojí pionýrská práce o vile Karma a Vladimíra Šlapety s jeho útlým, ale převratným katalogem z 80. let.

Stavby a realizace[editovat | editovat zdroj]

  • Salon Ebenstein Vídeň, Kohlmarkt, 1897
  • Café Museum ve Vídni, 1899
  • Heroldův dům na Jiráskově ulici v Brně, 1900
  • Vila Karma Montreux, 1904
  • American Bar (také Kärtner Bar) ve Vídni, 1907
  • Krejčovský salon KNIZE, Vídeň, Graben, 1910–1913
  • Haus Steiner (Steinerův dům) ve Vídni, 1910
  • Manzovo knihkupectví ve Vídni, 1912
  • obchodní dům Goldman a Salatsch (Looshaus) ve Vídni, 1911
  • Haus Scheu ve Vídni, 1913
  • Cukerní rafinerie v Hrušovanech u Brna, 1916
  • Vila Viktora Bauera v Hrušovanech u Brna, 1914–1916
  • Dům a studio Tristana Tzary v Paříži, 1926
  • Vila Moller, Vídeň, 1927–1928
  • Müllerova vila v Praze, 1930
  • Dům v kolonii Werkbundsiedlung Hietzing, 1930–1932
  • Brumelův dům v Plzni, 1928
  • Řada bytových interiérů v Plzni
    • byt v Bendově ul. 10, (1930–1931), movitá kulturní památka
    • Klatovská tř. 12, (1929)
    • Klatovská tř. 140, (1930)
    • Klatovská tř. 19, (1931–1932)
    • byt v Husově ul. 20, (1931–1932)
    • byt v Škrétově ul. 24 (pravděpodobně realizováno některým ze žáků až po smrti A. Loose)
    • přestavba domu v Husově ul. 58, (1928–1929)
    • Weinerův byt na nám. Republiky 22, (1931)
  • Náchod – Kolonie rodinných dělnických domků – Babí, Na Vyšehradě, čp. 154–161 (Evidovaná památka číslo 4780)

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Žáci a spolupracovníci[editovat | editovat zdroj]

  • Felix Augenfeld
  • Otto Bauer
  • Josef Berger
  • Hans Blumenfeld
  • Hugo Ehrlich
  • Leopold Ehrmann
  • Paul Engelmann
  • Peter Feile
  • Guiseppe De Finetti
  • Leopold Fischer
  • Ernst Ludwig Freud
  • Jacques Groag
  • Gabriel Guevrekian
  • Alfons Hetmanek
  • Franz Kaym
  • Norbert Krieger
  • Heinrich Kulka
  • Karel Lhota
  • Walter Loos
  • Zlatko Neumann
  • Richard Neutra
  • Franz Schacherl
  • Rudolf Michael Schindler
  • Franz Schuster
  • Margarete Schütte-Lihotzky
  • Kurt Unger
  • Helmut Wagner-Freisheim
  • Rudolf Wels
  • Hans Welz[10]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Matriční záznam o narození a křtu
  2. SARNITZ, August. Loos. Kolín : Taschen, 2004. ISBN 80-7209-613-3. Kapitola Život a dílo, s. 90. (česky) 
  3. Le Corbusier. Hommage à Adolf Loos. Paris 1931
  4. Černoušková D.,Chatrný J. (eds.). Brněnské stopy Adolfa Loose. Brno MMB 2010 ISBN 978-80-86549-08-8
  5. Zempliner Artur. Encyklopedie významných osobností ve víru židovského osudu. Praha Lederer a Zempliner 2000 ISBN 80-238-5971-4
  6. In: Bohumil Markalous:Ornament a zločin. Praha Ars 1929 str. 139
  7. Janet Stewart, Fashioning Vienna: Adolf Loos's Cultural Criticism, London: Routledge, 2000, p. 173
  8. Dle osobních sdělení JS autorovi editace v roce 1981 Grunt a 1982 Rozehnal
  9. Charles Jencks: The Language of Post-modern Architecture. New York 1977
  10. Stefan Voglhofer: Adolf Loos : Bauschule – Schüler – Mitarbeiter, 2008, dostupné online

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • SARNITZ, August. Loos. Kolín : Taschen, 2004. ISBN 80-7209-613-3.
  • TEIGE, Karel. Adolf Loos šedesátníkem. Rozpravy Aventina. 1930, roč. 6, čís. 13-14, s. 151. Dostupné online.  
  • ŠLAPETA, Vladimír. Adolf Loos a česká architektura. 2. vyd. Praha : Muzeum hlavního města Prahy, 2000. 79 s. ISBN 80-85394-26-X. (česky) 
  • SCHACHEL, Roland; RUCKCHCIO, Burkhart. Adolf Loos : Leben und Werk. Vien : Residenz Verlag, 1981. ISBN 3-7017-0288-8. (německy) 
  • KULKA, Heinrich. Adolf Loos. Vídeň : Anton Schroll, 1931.  
  • BEHALOVA Vera. Heinrich Kulka Forschung. Bauforum 43/1974
  • BEHALOVA Vera. Die Wohnungen von Adolf Loos in Pilsen in: Adolf Loos 1870–1933. Berlin Akademie de Künste 1983, s. 78–91
  • SAPÁK Jan. Adolf Loos in. Adolf Loos and the reconstruction of Villa Müller. Praha Archis 2001, s. 42–66
  • SAPÁK Jan. K hypotetické rekonstrukci Loosovi vily v Hrušovanech u Brna in. Architektura ČR 8/1982, s. 369–371
  • KUBINSZKY Mihály. Adolf Loos. Budapest Akadémiai Kiádo 1970, Berlin 1971
  • KURRENT Friedrich. Adolf Loos als Konstrukteur. Wien 1990
  • Kolektiv – SCHACHEL L. Roland a další. Adolf Loos (velký výstavní katalog). Wien, Albertina 1990
  • LOOS Adolf (Markalous Bohumil eds.). Řeči do prázdna. Praha Orbis 1929
  • In Loos - Plzeň - souvislosti. Plzeň : Západočeská galerie v Plzni, 2011. ISBN 978-80-86415-79-6.
  • In RISSELADA, Max. Raumplan versus plan libre : Adolf Loos / Le Corbusier. Zlín : Archa, 2012. ISBN 978-80-87545-04-1.
  • ČADOVÁ, Veronika; FRANKOVÁ, Květoslava; KASKOVÁ, Jana. Adolf Loos a Plzeň : výběrová bibliografie. Plzeň : Knihovna města Plzně, 2011. 40 s. Dostupné online. ISBN 978-80-86446-57-8.  
  • MARILAUN, Karl. Adolf Loos. Brno : J. Vaněk, 1939. Dostupné online.  

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]