Paul Engelmann
| Paul Engelmann | |
|---|---|
.jpg) Paul Engelmann | |
| Narození | 14. června 1891 Olomouc  Rakousko-Uhersko |
| Úmrtí | 5. února 1965 (ve věku 73 let) Tel Aviv  Izrael |
| Vzdělání | Technická univerzita Vídeň |
| Povolání | architekt |
| Příbuzní | Peter Eng[1] a Anny Engelmannová[1] (sourozenci) |
 multimediální obsah na Commons | |
 Seznam děl v databázi Národní knihovny | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Paul Engelmann (14. června 1891, Olomouc[2] – 5. února 1965, Tel Aviv) byl izraelský architekt a filozof moravského původu, žák a spolupracovník Adolfa Loose, který je dnes nejvíce znám pro své přátelství s architektem a filozofem Ludwigem Wittgensteinem.
Mládí a kariéra[editovat | editovat zdroj]
Narodil se v asimilované židovské rodině žijící v Olomouci, jako nejstarší ze tří dětí. Nešlo o nijak zámožnou rodinu. Jeho otec při obchodování zbankrotoval, takže musel pracovat jako pojišťovací agent.[3] Po absolvování olomouckého německého gymnázia odešel na podzim 1910 do Vídně studovat architekturu na Vídeňskou technickou univerzitu. V roce 1912 po odchodu Otto Wagnera do výslužby přešel do soukromé Bauschule, kterou založil Adolf Loos poté, co nebyl zvolen Wagnerovým nástupcem. Na podzim 1913 zprostředkoval Engelmann Loosovu přednášku v Olomouci.[4] Studia na rok přerušil a pracoval jako sekretář novináře Karla Krause. V roce 1915 se Engelmann stal diplomovaným architektem. Vojenské služby v první světové válce byl ze zdravotních důvodů (po prodělané tuberkulóze) zproštěn, za což byl jako pacifista vděčný. Válečná léta proto ve značném rozsahu trávil v Olomouci. Díky tomu se roku 1916 seznámil s Ludwigem Wittgensteinem, který v Olomouci několik měsíců navštěvoval školu pro dělostřelecké důstojníky. V letech 1917–1918 je Engelmann zaměstnán jako výpomocný kreslič u olomouckého městského stavebního úřadu.[4]
Wittgenstein, Engelmann a spolu s nimi také pozdější uznávaný advokát Jindřich Groag tehdy tvořili nerozlučnou trojici. Na pozadí válečných útrap přemýšleli o smyslu života, společně četli Bibli a knihy Lva Tolstého. Přátelství mezi Engelmannem a Wittgensteinem trvalo až do roku 1928.
Mezi roky 1926 až 1928 žil ve Vídni, následně se vrátil do rodné Olomouce. Mezi léty 1928–1932 sdílel společnou projekční kancelář a byt s Hugo Riesenfeldem pod názvem Projektanti P. Engelmann H. Riesenfeld architekti dům zahrada byt, Olomouc, Škroupova 10, poté se odstěhoval zpět k matce.[4]
Ve Vídni, v Olomouci, v Ostravě a Ivano-Frankivsku po něm zůstalo několik úspěšně realizovaných projektů.[3][5][6]
Odchod do mandátní Palestiny[editovat | editovat zdroj]
Po smrti své matky se v létě roku 1934 pod vlivem rostoucího politického napětí v sousedním Německu odstěhoval do tehdejší Palestiny. Usadil se v Tel Avivu, kde se živil jako návrhář nábytku a interiérový architekt. Jako filozof se hojně věnoval přednáškové činnosti. Na trvalo za ním do Palestiny přesídlil i Max Zweig, jeho olomoucký kamarád z mládí. Ten později také inicioval knižní vydání korespondence mezi Engelmannem a Wittgensteinem.[7] [8]
Realizace[editovat | editovat zdroj]
- 1916–1919 Vila Hermanna Konstandta, Olomouc. Nerealizováno. Autorem původní skici vily byl Adolf Loos, projekt pak rozpracoval Paul Engelmann.[9][4]
- 1917–1919 Úpravy letoviska Heleny Wittgenstein v Neuwaldeggu.[4]
- 1926–1929 Haus Wittgenstein, vila pro Margaret Stonborough-Wittgenstein, Vídeň, Parkgasse 18, spolupráce s Ludwigem Wittgensteinem.[10]
- 1927–1928 Vila Vladimíra Müllera, Olomouc-Lazce (Letná), čp. 148, Černochova 6, rekonstrukce Michal Sborwitz, Marie Sborwitzová, Karel Prášil.[11]
- 1930–1935 Kolonie rodinných domů v polském Stanisławově (dnes Ivano-Frankivsk na Ukrajině) – realizováno 10 objektů.[4]
- 1930 Přestavba rodinného domu Sigmunda Beckmanna v Ostravě-Vítkovicích, přesnější údaje dosud nezjištěny.[4]
- 1932 Vila Josefa Viléma Guttmanna, Slezská Ostrava, Michálkovická 48, dům později přestavěn.[11][4]
- 1932 Vila Ellinor Ruth Goldmannové, Olomouc, Pod Lipami 15, dům později přestavěn.[12]
- 1936 Projekt vily ředitele Agrobanky v Tel Avivu.[4]
- 1936 Vila Aschera Yadlina v Haifě, zbourána 1994.
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ a b Dostupné online. [cit. 2019-06-22]
- ↑ Matriční záznam o narození a obřízce Archivováno 13. 7. 2020 na Wayback Machine. olomoucké židovské náboženské obce
- ↑ a b MAŇÁK, Pavel. Paul Engelmann (1891–1965) [online]. Židovská obec Olomouc, 2009-03-24 [cit. 2013-06-09]. Dostupné online.
- ↑ a b c d e f g h i ZATLOUKAL, Pavel. Meditace o městě, krajině, umění. Olomouc 1919–1989. 1. vyd. Olomouc - Ostrava: Muzeum umění Olomouc, Ostravská univerzita, 2020. 544 s. ISBN 978-80-7599-186-7. S. 52–56, 62–64, 117–129.
- ↑ http://www.guardian.co.uk/books/2002/jan/05/arts.highereducation
- ↑ http://www.archiweb.cz/architects.php?type=arch&place=foreign&action=show&id=407
- ↑ http://www.uibk.ac.at/brenner-archiv/archiv/engelmann.html
- ↑ http://www.roangelo.net/logwitt/englmann.html
- ↑ KUDĚLKA, Zdeněk. Činnost Adolfa Loose v Československu I.. In: Sborník prací filozofické fakulty brněnské univerzity, F 17. Brno: Universita Jana Evangelisty Purkyně v Brně, 1973. Dostupné online. S. 146–147.
- ↑ Bulgarisches Kulturinstitut Haus Wittgenstein. www.haus-wittgenstein.at [online]. Kulturabteilung der Bulgarischen Botschaft [cit. 2020-05-30]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-05-13. (německy)
- ↑ a b LUKEŠ, Zdeněk. Bílý hranol v Olomouci : kvalitní rekonstrukce se v Olomouci dočkala vilka Loosova žáka Paula Engemanna. Lidové noviny. 30. 5. 2020, roč. XXXIII/125, s. 19. ISSN 0862-5921.
- ↑ ZATLOUKAL, Pavel. Paul Engelmann. Historica : Revue pro historii a příbuzné vědy. 2019, roč. 10, čís. 2, s. 160–183. Dostupné online. ISSN 1803-7550.
Literatura (o něm)[editovat | editovat zdroj]
- BAKACSY, Judith; MUNCH, Anders V.; SOMMER, Anne-Louise. Architecture Language Critique : Around Paul Engelmann. Amsterdam / Atlanta: Edition Rodopi, 2000. ISBN 90-420-1383-4.
- BAKACSY, Judith. Paul Engelmann (1891–1960). Ein biographischer Versuch. [online]. [cit. 2016-12-07]. Dostupné online.
- Paul Engelmann (1891-1965). Architektur-Judentum-Wiener Moderne. Wien/Bozen 1999.
- Paul Engelmann und das mitteleuropäische Erbe. Der Weg von Olmütz nach Israel./Paul Engelmann and the Central European Heritage. The Path from Olomouc to Israel. Wien/Bozen 1999.
- SCHNEIDER, Ursula A. Paul Engelmann – Architektur, Judentum und Moderne zwischen Wien, Olmütz und Israel. Aschkenas – Zeitschrift für Geschichte und Kultur der Juden. 1997, roč. 7, s. 155–171. Dostupné online. ISSN 1016-4987.
- Vojáku Vladimíre... Karel Čapek, Jindřich Groag a odpírači vojenské služby. NZB : Praha 2009. ISBN 978-80-904272-1-1
- Wittgenstein - Engelmann: Briefe, Begegnungen, Erinnerungen. Haymon Verlag : Wien 2006, ISBN 3852185033
- ZATLOUKAL, Pavel. Paul Engelmann. Historica : Revue pro historii a příbuzné vědy. 2019, roč. 10, čís. 2, s. 160–183. Dostupné online. ISSN 1803-7550.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Paul Engelmann na Wikimedia Commons - Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Paul Engelmann
- Paul Engelmann na Literární mapě německy píšících autorů z Moravy a Slezska
- Paul Engelmann : Architektenlexikon Wien 1770 - 1945 [online]. Architekturzentrum Wien, 2007-07-01, rev. 2008-08-18 [cit. 2020-05-30]. Dostupné online. (německy)
- Šumné stopy: Izrael – Engelmann & Unger [online]. Česká televize, 2013-05-29 [cit. 2013-06-09]. Dostupné online.
