Grand Prix Jihoafrické republiky 1977

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jihoafrická republika Grand Prix Jihoafrické republiky 1977
3.. závod v sezóně 1977
Detaily závodu
Datum5. květen 1977
Oficiální názevXXIII South African Grand Prix
MístoKyalami, Jihoafrická republika
Délka trati4.104 km (2.550 mil)
Délka závodu78 kol, 320.112 km (198.908 mil)
Pole position
PilotSpojené království James HuntMcLaren
Čas1:15.96
Nejrychlejší kolo
PilotSpojené království John WatsonBrabham
Čas1:17.63 (v 7. kole)
Stupně vítězů
PrvníRakousko Niki LaudaScuderia Ferrari
DruhýJihoafrická republika Jody ScheckterWolf
TřetíFrancie Patrick DepaillerTyrrell

23. Grand Prix Jihoafrické republiky (XXIII South African Grand Prix) se jela 5. května 1977 na okruhu Kyalami jako 283. Velká cena seriálu Formule 1. Vítězem se stal Niki Lauda ve Ferrari 312 T2.

Závod je známý především pro smrtelnou havárii Toma Pryce, který narazil do traťového maršála Frederika Jansena Van Vuurena. Oba po srážce zemřeli.

Kvalifikace[editovat | editovat zdroj]

Pozice Číslo Jezdec Tým Čas Rošt
1 1 Spojené království James Hunt Spojené království McLaren-Ford Cosworth 1'15"96 1
2 8 Brazílie Carlos Pace Spojené království Brabham-Alfa Romeo 1'16"01 2
3 11 Rakousko Niki Lauda Itálie Ferrari 1'16"29 3
4 4 Francie Patrick Depailler Spojené království Tyrrell-Ford Cosworth 1'16"33 4
5 20 Jihoafrická republika Jody Scheckter Kanada Wolf-Ford Cosworth 1'16"35 5
6 5 USA Mario Andretti Spojené království Lotus-Ford Cosworth 1'16"38 6
7 3 Švédsko Ronnie Peterson Spojené království Tyrrell-Ford Cosworth 1'16"44 7
8 12 Argentina Carlos Reutemann Itálie Ferrari 1'16"54 8
9 28 Brazílie Emerson Fittipaldi Brazílie Fittipaldi-Ford Cosworth 1'16"64 9
10 6 Švédsko Gunnar Nilsson Spojené království Lotus-Ford Cosworth 1'16"65 10
11 7 Spojené království John Watson Spojené království Brabham-Alfa Romeo 1'16"71 11
12 26 Francie Jacques Laffite Francie Ligier-Matra 1'16"74 12
13 2 Německo Jochen Mass Spojené království McLaren-Ford Cosworth 1'16"99 13
14 19 Itálie Vittorio Brambilla Spojené království Surtees-Ford Cosworth 1'17"08 14
15 16 Spojené království Tom Pryce Spojené království Shadow-Ford Cosworth 1'17"11 15
16 22 Švýcarsko Clay Regazzoni Spojené království Ensign-Ford Cosworth 1'17"21 16
17 9 Brazílie Alex-Dias Ribeiro Spojené království March-Ford Cosworth 1'17"44 17
18 10 Německo Hans-Joachim Stuck Spojené království March-Ford Cosworth 1'17"49 18
19 18 Rakousko Hans Binder Spojené království Surtees-Ford Cosworth 1'18"07 19
20 17 Itálie Renzo Zorzi Spojené království Shadow-Ford Cosworth 1'18"42 20
21 33 Nizozemsko Boy Hayje Spojené království March-Ford Cosworth 1'19"59 21
22 14 Austrálie Larry Perkins Spojené království BRM 1'21"77 22
23 30 USA Brett Lunger Spojené království March-Ford Cosworth 1'24"35 23

Závod[editovat | editovat zdroj]

James Hunt pokračoval ve své řadě pole position, za ním startovali Carlos Pace a Niki Lauda. Hunt si po startu udržel 1. místo před Laudou a Jody Scheckterem po propadu Paceho. V sedmém kole se Lauda ujal vedení a už do konce závodu nebyl předjet. O 11 kol později předjel Hunta i Schectker.

V 22. kole vyrazili dva traťoví maršálové přes trať k odstavenému vozu Shadow Renzo Zorziho, kterému selhal motor. Druhý z maršálů, Fredrik Jansen van Vuuren, byl zasažen vozem Toma Pryce a okamžitě zemřel. Hasicí přístroj, který nesl, zasáhl Pryce do hlavy, čímž ho usmrtil a téměř mu setnul hlavu.

Závod nicméně pokračoval a Lauda získal první vítězství po jeho nehodě na Nürburgringu. Jihoafričan Jody Scheckter s vozem Wolf WR1 dojel druhý a třetí skončil Francouz Patrick Depailler na šestikolce Tyrrell po předjetí Hunta v posledních kolech.

Výsledky[editovat | editovat zdroj]

Pozice Číslo Jezdec Tým Kola Čas/odstoupení Start Body
1 11 Rakousko Niki Lauda Ferrari 78 1:42:21.6 3 9
2 20 Jihoafrická republika Jody Scheckter Wolf-Ford 78 +5.2 5 6
3 4 Francie Patrick Depailler Tyrrell-Ford 78 +5.7 4 4
4 1 Spojené království James Hunt McLaren-Ford 78 +9.5 1 3
5 2 Německo Jochen Mass McLaren-Ford 78 +19.9 12 2
6 7 Spojené království John Watson Brabham-Alfa Romeo 78 +20.2 11 1
7 19 Itálie Vittorio Brambilla Surtees-Ford 78 +23.6 14
8 12 Argentina Carlos Reutemann Ferrari 78 +26.7 8
9 22 Švýcarsko Clay Regazzoni Ensign-Ford 78 +46.2 16
10 28 Brazílie Emerson Fittipaldi Fittipaldi-Ford 78 +1:11.7 9
11 18 Rakousko Hans Binder Surtees-Ford 77 +1 kolo 19
12 6 Švédsko Gunnar Nilsson Lotus-Ford 77 +1 kolo 10
13 8 Brazílie Carlos Pace Brabham-Alfa Romeo 76 +2 kola 2
14 30 USA Brett Lunger March-Ford 76 +2 kola 23
15 14 Austrálie Larry Perkins BRM 73 +5 kol 22
Ret 9 Brazílie Alex Ribeiro March-Ford 66 Motor 17
Ret 10 Německo Hans Joachim Stuck March-Ford 55 Motor 18
Ret 5 USA Mario Andretti Lotus-Ford 43 Nehoda 6
Ret 33 Nizozemsko Boy Hayje March-Ford 33 Převodovka 21
Ret 26 Francie Jacques Laffite Ligier-Matra 22 Nehoda 12
Ret 16 Spojené království Tom Pryce Shadow-Ford 22 Smrtelná nehoda 15
Ret 17 Itálie Renzo Zorzi Shadow-Ford 21 Únik paliva 20
Ret 3 Švédsko Ronnie Peterson Tyrrell-Ford 5 Palivový systém 7

Nehoda[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Tom Pryce#Smrt.

Ve 22. kole pro poruchu motoru odstoupil ze závodu Ital Renzo Zorzi na Shadowu a odstavil svůj vůz nalevo od trati. Krátce poté, co vůz zastavil za slepým vrcholem vyvýšeniny, začal motor hořet. Dva traťoví maršálové na situaci reagovali a vyrazili přes trať s hasicími přístroji, zatímco závod pokračoval. Právě v tento okamžik Pryce v druhém voze Shadow a Hans-Joachim Stuck v Marchi dosáhli vrcholu trati. Stuckův vůz se těsně vyhnul prvnímu maršálovi, ale Pryce, který jel přímo za Stuckem a maršály neviděl, neměl žádný čas zareagovat a zasáhl druhého maršála, Fredericka Jansena van Vuurena, který okamžitě zemřel.

Při nárazu zasáhl van Vuurenův hasicí přístroj Pryceovu hlavu a zničil jeho helmu. Náraz odtrhnul i zbytky helmy, což způsobilo téměř setnutí hlavy podbradníkem. Jeho auto pokračovalo dál dolů po rovince, zatímco Pryceovo tělo bylo stále ve voze. Monopost nakonec opustil trať v první zatáčce, když kolidoval s Ligierem Jacquese Laffita, kterého tím vyřadil ze závodu. Celý incident byl natáčen štábem, který živě přenášel závod.[1]

Zranění Jansena van Vuurena byla natolik závažná, že mohl být identifikován pouze tak, že ředitel závodu shromáždil všechny závodní maršály a van Vuuren nebyl mezi nimi;jeho tělo bylo přepůleno a na trati leželo mnoho částí těla.

Vedení v závodě[editovat | editovat zdroj]

Zajímavosti[editovat | editovat zdroj]

  • Šlo o poslední Velkou cenu pro Toma Pryce, který v ní zahynul, a pro Carlose Paceho, který zemřel o 13 dní později při letecké nehodě. Také se jednalo o poslední závod pro tým BRM.
  • Patrick Depailler získal ve svém 50. závodě desáté pódium.
  • John Watson si připsal první nejrychlejší kolo v kariéře.

Stav MS[editovat | editovat zdroj]

Jezdci[editovat | editovat zdroj]

* Jezdec Body
1 Jihoafrická republika Jody Scheckter 15
2 Rakousko Niki Lauda 13
= Argentina Carlos Reutemann 13
4 Spojené království James Hunt 9
5 Brazílie Carlos Pace 6
6 Brazílie Emerson Fittipaldi 6
7 Francie Patrick Depailler 4
8 USA Mario Andretti 2
= Švédsko Gunnar Nilsson 2
= Německo Jochen Mass 2
11 Švýcarsko Clay Regazzoni 1
= Itálie Renzo Zorzi 1
= Spojené království John Watson 1

Konstruktéři[editovat | editovat zdroj]

* Tým Body
1 Itálie Ferrari 22
2 Kanada Wolf-Ford Cosworth 15
3 Spojené království McLaren-Ford Cosworth 9
4 Spojené království Brabham-Alfa Romeo 7
5 Brazílie Fittipaldi-Ford Cosworth 6
6 Spojené království Lotus-Ford Cosworth 4
= Spojené království Tyrrell-Ford Cosworth 4
8 Spojené království Ensign-Ford Cosworth 1
= Spojené království Shadow-Ford Cosworth 1

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Formula 1: List of Deaths. F1complete.com [online]. 2009-05-11 [cit. 2013-08-01]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2009-05-13.