Formule 1 v roce 1984

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
XXV. Mistrovství Světa Formule 1 / 1984
Formule 1 v roce 1983****Formule 1 v roce 1985
Lauda, Niki 1973-07-06.jpg
Mistr světa
Rakousko Niki Lauda 72
Francie Alain Prost 71,5
Itálie Elio de Angelis 34
Pohár konstruktérů
McLaren 143,5
Ferrari 57,5
Lotus 47
Grand Prix
1. Brazílie Brazílie
2. JAR(1928) JAR
3. Belgium Belgie
4. San Marino San Marina
5. Francie Francie
6. Monako Monaka
7. Kanada Kanady
8. Spojené státy americké USA západ
9. Spojené státy americké USA
10. Spojené království Velké Británie
11. Německo Německa
12. Rakousko Rakouska
13. Nizozemsko Nizozemska
14. Itálie Itálie
15. Evropa Evropy
16. Portugalsko Portugalska

Sezóna roku 1984 byla v pořadí již 35. ročníkem Mistrovství světa jezdců Formule 1 a 27. ročníkem poháru konstruktérů. Triumf mezi jezdci slavil pilot McLarenu, Niki Lauda a pohár konstruktérů který získal McLaren. Sezóna začala na brazilském okruhu Jacarepagua, 25. března a mistrovství světa uzavírala Grand Prix Portugalska 21. října. Z kalendáře byla vyškrtnuta Grand Prix New Yorku a Grand Prix Španělska, která se měla jet 21. října, byla nahrazena portugalskou Grand Prix.

Novinkou v pravidlech bylo omezení objemu nádrže na 220 l. Týmy se s tím dokázaly vyrovnat i některými nepovolenými praktikami, které se ovšem těžko dokazovaly, a to podchlazením paliva, což v reálu představovalo o 15 l pohonné látky navíc. Dalším přínosem bylo rozšíření elektroniky, která zlepšovala kontrolu na vozem, a to především v oblasti vstřikování paliva. Již začátkem roku se za nejlépe připravené komponenty považovali McLaren MP4/2, navržený Johnem Bernardem a pohaněný motorem Porsche Turbo od společnosti TAG. Předchozí boje mezi konstruktéry a Mezinárodní federací automobilového sportu (FISA), ustaly. Posledním počinem byl protest stájí Renault a Ferrari v závěru roku proti mistru světa Piquetovi, jenž v Grand Prix Německa a Grand Prix Itálie použil ve svém voze palivovou směs o oktanovém čísle 102,8, zatímco pravidla povolují jako maximální hranici 102. Celou záležitost uzavřel razantně předseda FISA Balestre, který oznámil, že použité palivo ve vozech Brabham bylo v mezích tolerance, která dle pravidel činí 0,9.

Před sezónou[editovat | editovat zdroj]

V polovině ledna se na okruhu Jacarepagua u Rio de Janera, sešlo všech 11 týmů, které přijely testovat nové nebo předělané vozy. Téměř ve všech vozech se jako pohonná jednotka objevil přeplňovaný motor turbodmychadlem, jedinou výjimku tvořil tým Tyrrell, který spoléhal na osvědčený atmosferický motor Cosworth. Tým Kena Tyrrella ze začátku sezóny pociťuje omezený rozpočet v důsledku malého zájmu sponzorů. Nicméně Ford Motor Compa ohlásil zahájení prací na novém revolučním motoru, který bude disponovat větším výkonem a bude přeplňovaný. S klasickým motorem Ford Cosworth zvítězily vozy formule 1 ve 155 Grand Prix.

Pravidla[editovat | editovat zdroj]

Boduje prvních 6 jezdců podle klíče:

  • První - 9 bodů
  • Druhý - 6 bodů
  • Třetí - 4 body
  • Čtvrtý - 3 body
  • Pátý - 2 body
  • Šestý - 1 bod
  • Motor - o maximálním objemu 1500 cc přeplňovaný turbodmychadlem nebo 3000 cc atmosferický. Maximální povolený počet válců je 12. Maximální objem nádrže je 220 l a je zakázáno doplňování paliva během závodu.
  • Hmotnost - minimální povolená hmotnost je 540 kg.
  • Kvalifikace - bylo zrušeno jedno ostré kolo a o postavení na startu rozhodoval průměrný čas z několika rychlých kol.

Složení týmů[editovat | editovat zdroj]

Team Výrobce Šasi Motor Pneumatiky č. Pilot
Motor Developments Racing Brabham BT53 BMW M12/13 Michelin 1 Brazílie Nelson Piquet
2 Itálie Teo Fabi
Itálie Corrado Fabi
Německo Manfred Winkelhock
Tyrrell Racing Organisation Tyrrell 012 Ford- Cosworth DFY G 3 UK Martin Brundle
Švédsko Stefan Johansson
4 Německo Stefan Bellof
Nový Zéland Mike Thackwell
Williams Grand Prix Engineering Williams FW09
FW09B
Honda RA163E G 5 Francie Jacques Laffite
6 Finsko Keke Rosberg
Marlboro McLaren International McLaren MP4/2 TAG Porsche P01 Michelin 7 Francie Alain Prost
8 Rakousko Niki Lauda
32 Německo Stefan Bellof
RAM Formula 1 Team Skol Bandit RAM 01
02
Hart 415T Pirelli 9 Francie Philippe Alliot
10 UK Jonathan Palmer
Nový Zéland Mike Thackwell
John Player Special Team Lotus Lotus 95T Renault EF4B G 11 Itálie Elio De Angelis
12 UK Nigel Mansell
Team ATS ATS D7 BMW M12/M13 Pirelli 14 Německo Manfred Winkelhock
31 Rakousko Gerhard Berger
Equipe Renault Elf Renault RE50 Renault EF4 Michelin 15 Francie Patrick Tambay
USA Mario Andretti
16 UK Derek Warwick
33 Francie Philippe Streiff
Barclay Nordica Arrows Racing Team Arrows A6
A7
Ford- Cosworth DFV
BMW M12/13
G 17 Švýcarsko Marc Surer
18 Belgie Thierry Boutsen
Toleman Group Motorsport Toleman TG183B
TG184
Hart 415T Pirelli
Michelin
19 Brazílie Ayrton Senna
Švédsko Stefan Johansson
20 Venezuela Johnny Cecotto
Itálie Pierluigi Martini
Spirit Racing Spirit 201 Honda RA163E Pirelli 21 Itálie Mauro Baldi
Švýcarsko Huub Rothengatter
Benetton F1 Team Alfa Romeo Alfa Romeo 184T Alfa Romeo 890T G 22 Itálie Riccardo Patrese
23 USA Eddie Cheever
Osella Squadra Corse Osella FA-1E
FA-1F
Alfa Romeo 890T Pirelli 24 Itálie Piercarlo Ghinzani
30 Rakousko Jo Gartner
Equipe Ligier Loto Ligier JS34 Renault EF4 Michelin 25 Francie François Hesnault
26 Itálie Andrea De Cesaris
Scuderia Ferrari SEFAC Ferrari 126C4 Ferrari 031 G 27 Itálie Michele Alboreto
28 Francie René Arnoux

Změny v týmech[editovat | editovat zdroj]

  • Nelson Piquet nastupuje do sezony jako obhájce titulu a jako jeden z mála nezměnil působiště.
  • Tým ATS kromě Manfreda Winkelhocka, nasadil v několika závodech i druhý vůz, který pilotoval Gerhard Berger.
  • Brabham BMW konstruktéra Gordona Murraye vyjel se zcela novým motorem BMW M12/13 1.5 L4T. Poté co odešel hlavní sponzor Fila, se tým přejmenoval na MRD International
  • Lotus v černo zlatých barvách sponzora JPS nastoupil v kompletní jezdecké sestavě z loňské sezóny a s turbo motorem Renault, je to vůbec první konstrukce na které nepracoval zesnuvší Colin Chapman.
  • Renault nasadil nový vůz RE50, jehož řešení je poněkud odvážnější než u jeho předchůdců. Nový motor EF-4 je výkonnější, mechanika je kompaktneji uspořádaná, šasi z kevlaru pomohlo k nižší hmotnosti. Z týmu odešel Alain Prost a nezůstal ani Eddie Cheever, jejich místa zaujali Patrick Tambay a Derek Warwick.
  • Ligier s novým vozem JS-23 také sází na turbo od Renaultu a na italského pilota Andreu de Cesarise (dříve Alfa Romeo), který má s turbo motory bohaté zkušenosti. Tým doplnil nováček François Hesnault.
  • Značné změny doznal i tým Alfa Romeo, který představil především nové závěsy a chladicí systém. Zbrusu nová jezdecká dvojice Riccardo Patrese a Eddie Cheever slibovala posun vpřed.
  • Tým Spirit, který loni experimentoval s turbo motorem od Hondy, koupil motory Hard a Švéd Stefan Johansson, který loňskou sezónu za stáj jezdil, se na soupisce neobjevil a v Brazílii vůz testoval Emerson Fittipaldi, který se po třech letech absence chtěl vrátit do světa Grand Prix.
  • McLaren, pokládaný za černého koně šampionátu, přijal Alaina Prosta, který tak nahradil Johna Watsona.
  • Enzo Ferrari propustil Patricka Tambaye a na jeho místo angažoval nadějného pilota Michele Alboreta.

Velké ceny[editovat | editovat zdroj]

Datum Grand Prix Okruh Náhled Pole Kolo Vítěz Vůz Výsledky
25. březen Brazílie Brazílie Jacarepagua Jacarepagua 1978-1989.png Itálie Elio de Angelis Francie Alain Prost Francie Alain Prost McLaren MP4/2 Výsledky
7. duben JAR(1928) Jihoafrické republiky Kyalami Kyalami 1968-1985.png Brazílie Nelson Piquet Francie Patrick Tambay Rakousko Niki Lauda McLaren MP4/2 Výsledky
25. duben Belgium Belgie Zolder Itálie Michele Alboreto Francie Rene Arnoux Itálie Michele Alboreto Ferrari 126C4 Výsledky
6. květen San Marino San Marina Imola Imola 1981.jpg Brazílie Nelson Piquet Brazílie Nelson Piquet Francie Alain Prost McLaren MP4/2 Výsledky
20. květen Francie Francie Dijon Francie Patrick Tambay Francie Alain Prost Rakousko Niki Lauda McLaren MP4/2 Výsledky
3. červen Monako Monaka Monaco Francie Alain Prost Brazílie Ayrton Senna Francie Alain Prost McLaren MP4/2 Výsledky
17. červen Kanada Kanady Circuit Gilles Villeneuve Brazílie Nelson Piquet Brazílie Nelson Piquet Brazílie Nelson Piquet Brabham BT53 Výsledky
24. červen Spojené státy americké USA Východ Detroit Brazílie Nelson Piquet Spojené království Derek Warwick Brazílie Nelson Piquet Brabham BT53 Výsledky
8. červenec Spojené státy americké USA Dallas Spojené království Nigel Mansell Rakousko Niki Lauda Finsko Keke Rosberg Williams FW09 Výsledky
22. červenec Spojené království Velké Británie Brands Hatch Brazílie Nelson Piquet Rakousko Niki Lauda Rakousko Niki Lauda McLaren MP4/2 Výsledky
5. srpen Německo Německa Hockenheimring Francie Alain Prost Francie Alain Prost Francie Alain Prost McLaren MP4/2 Výsledky
19. srpen Rakousko Rakouska Osterreichring Brazílie Nelson Piquet Rakousko Niki Lauda Rakousko Niki Lauda McLaren MP4/2 Výsledky
26. srpen Nizozemsko Nizozemska Zandvoort Francie Alain Prost Francie Rene Arnoux Francie Alain Prost McLaren MP4/2 Výsledky
9. září Itálie Itálie Monza Monza 1976.jpg Brazílie Nelson Piquet Rakousko Niki Lauda Rakousko Niki Lauda McLaren MP4/2 Výsledky
23. září Spojené státy americké New York Zrušena Zrušena
7. říjen Evropa Evropy Nürburgring Nurburgring 1984.jpg Brazílie Nelson Piquet Itálie Michele Alboreto Francie Alain Prost McLaren MP4/2 Výsledky
21. říjen Španělsko Španělska Zrušena Zrušena
21. říjen Portugalsko Portugalska Estoril Brazílie Nelson Piquet Rakousko Niki Lauda Francie Alain Prost McLaren MP4/2 Výsledky

Brazílie[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Grand Prix Brazílie 1984.

První pole position sezóny a druhé ve své kariéře získal talentovaný Říman Elio de Angelis na voze Lotus. Start se ale nejlépe povedl jeho krajanovi Michele Alboretovi, který se tak ujal vedení, zatímco Lauda a Warwick mírně kolidovali a Nelson Piquet měl problém s motorem. Již se zdálo že Michele Alboreto jedoucí v čele rozhodl o závodě, když z jeho vozu unikla brzdová kapalina a v 11. kole tak přišel o vedení a ve 14. odstoupil definitivně. Vedení převzal Niki Lauda a Nelson Piquet prokázal, že jeho Brabham je nejrychlejším monopostem v poli, když se probojoval na 7. pozici. Také Laudovi nebylo dáno, aby viděl šachovnicový praporek - ve 38. kole ho zradila elektronika. Na čele se mihl Prost, ale vzápětí pozici přenechal Warwickovi, protože musel zamířit do boxu. Deset kol před cílem zradila technika i Warwicka a tak se do čela vrátil Prost a vedení udržel až do cíle. Jako další projeli cílem Rosberg (Williams-Honda), De Angelis, Cheever (Alfa Romeo), Brundle (Tyrrell-Ford) a Tambay (Renault ).

Jihoafrická republika[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Grand Prix Jihoafrické republiky 1984.

Nelson Piquet získal první pole position v sezóně a patřil mezi nejrychlejší v celém závodním víkendu, do doby než jeho motor během závodu explodoval. Do čela se tak dostal Niki Lauda a vedení si udržel až do cíle. Jeho týmový kolega Alain Prost startoval z boxu v náhradním voze a skvělou stíhací jízdou si vybojoval druhé místo. Zbytek světa jen přihlížel a na třetím místě dokončivší Warwick ztrácel již celé kolo. Riccardo Patrese s Alfou Romeo dojel čtvrtý, Andrea de Cesaris na Ligieru pátý a šestým místem poprvé v kariéře bodoval i Ayrton Senna.

Konečné hodnocení[editovat | editovat zdroj]

Piloti[editovat | editovat zdroj]

* Pilot BRA
Brazílie
RSA
JAR(1928)
BEL
Belgie
SMR
San Marino
FRA
Francie
MON
Monako
CAN
Kanada
USE
USA
USA
USA
GBR
UK
GER
Německo
AUT
Rakousko
NED
Nizozemsko
ITA
Itálie
EUR
Evropa
POR
Portugalsko
Body
1 Rakousko Niki Lauda Ret 1 Ret Ret 1 Ret 2 Ret Ret 1 2 1 2 1 4 2 72
2 Francie Alain Prost 1 2 Ret 1 7 1 3 4 Ret Ret 1 Ret 1 Ret 1 1 71.5
3 Itálie Elio de Angelis 3 7 5 3 5 5 4 2 3 4 Ret Ret 4 Ret Ret 5 34
4 Itálie Michele Alboreto Ret 11 1 Ret Ret 6 Ret Ret Ret 5 Ret 3 Ret 2 2 4 30.5
5 Brazílie Nelson Piquet Ret Ret 9 Ret Ret Ret 1 1 Ret 7 Ret 2 Ret Ret 3 6 29
6 Francie René Arnoux Ret Ret 3 2 4 3 5 Ret 2 6 6 7 11 Ret 5 9 27
7 UK Derek Warwick Ret 3 2 4 Ret Ret Ret Ret Ret 2 3 Ret Ret Ret 11 Ret 23
8 Finsko Keke Rosberg 2 Ret 4 Ret 6 4 Ret Ret 1 Ret Ret Ret 8 Ret Ret Ret 20.5
9 Brazílie Ayrton Senna Ret 6 6 DNQ Ret 2 7 Ret Ret 3 Ret Ret Ret Ret 3 13
10 UK Nigel Mansell Ret Ret Ret Ret 3 Ret 6 Ret 6 Ret 4 Ret 3 Ret Ret Ret 13
11 Francie Patrick Tambay 5 Ret 7 Ret 2 Ret Ret Ret 8 5 Ret 6 Ret Ret 7 11
12 Itálie Teo Fabi Ret Ret Ret Ret 9 3 Ret Ret 4 5 Ret Ret 9
13 Itálie Riccardo Patrese Ret 4 Ret Ret Ret Ret Ret Ret Ret 12 Ret 10 Ret 3 6 8 8
14 Francie Jacques Laffite Ret Ret Ret Ret 8 8 Ret 5 4 Ret Ret Ret Ret Ret Ret 14 5
15 Belgie Thierry Boutsen 6 12 Ret 5 11 DNQ Ret Ret Ret Ret Ret 5 Ret 10 9 Ret 5
16 USA Eddie Cheever 4 Ret Ret 7 Ret DNQ 11 Ret Ret Ret Ret Ret 13 9 Ret 17 3
17 Švédsko Stefan Johansson DSQ DSQ DNQ DSQ 4 Ret 11 3
18 Itálie Andrea de Cesaris Ret 5 Ret 6 10 Ret Ret Ret Ret 10 7 Ret Ret Ret 7 12 3
19 Itálie Piercarlo Ghinzani Ret WD Ret DNQ 12 7 Ret Ret 5 9 Ret Ret Ret 7 Ret Ret 2
20 Švýcarsko Marc Surer 7 9 8 Ret Ret DNQ Ret Ret Ret 11 Ret 6 Ret Ret Ret Ret 1
21 Rakousko Jo Gartner Ret Ret Ret Ret 12 5 Ret 16 0
22 Rakousko Gerhard Berger 12 6 Ret 13 0
23 Francie François Hesnault Ret 10 Ret Ret Ret Ret Ret Ret Ret 8 8 7 Ret 10 Ret 0
24 Itálie Corrado Fabi Ret Ret 7 0
25 Itálie Mauro Baldi Ret 8 Ret 8 Ret DNQ 8 15 0
26 Německo Manfred Winkelhock DSQ Ret Ret Ret Ret Ret 8 Ret 8 Ret Ret Ret DNS 10 0
27 UK Jonathan Palmer 8 Ret 10 9 13 DNQ Ret Ret Ret Ret 9 9 Ret Ret Ret 0
28 Nizozemsko Huub Rothengatter NC DNQ Ret NC 9 NC Ret 8 0
29 Venezuela Johnny Cecotto Ret Ret Ret NC Ret Ret 9 Ret Ret DNQ 0
30 Francie Philippe Alliot Ret Ret DNQ Ret Ret DNQ 10 Ret Ret Ret 11 10 Ret Ret Ret 0
Německo Stefan Bellof DSQ Ret DSQ DSQ DSQ DSQ DSQ DSQ Ret DSQ DSQ DSQ 0
UK Martin Brundle DSQ Ret DSQ DSQ DSQ DNQ DSQ DSQ DNQ 0
Nový Zéland Mike Thackwell Ret DNQ 0
Francie Philippe Streiff Ret 0
Itálie Pierluigi Martini DNQ 0
* Pilot BRA
Brazílie
RSA
JAR(1928)
BEL
Belgie
SMR
San Marino
FRA
Francie
MON
Monako
CAN
Kanada
USE
USA
USA
USA
GBR
UK
GER
Německo
AUT
Rakousko
NED
Nizozemsko
ITA
Itálie
EUR
Evropa
POR
Portugalsko
Body
Barva Výsledek
Zlatá Vítěz
Stříbrná 2. místo
Bronzová 3. místo
Zelená Bodované umístění
Modrá Nebodované umístění, neklasifikován (Nc)
Fialová Nedokončil/Odstoupil (DNF/Ret)
Červená Nekvalifikoval se (DNQ)
Nepředkvalifikoval se (DNPQ)
Černá Diskvalifikován (DSQ)
Bílá Nestartoval (DNS)
Světle modrá Pouze trénoval (PO)
Páteční testovací jezdec (TD) - od roku 2003
Bez barvy Netrénoval (DNP)
Zraněn nebo nemocen (Inj)
Vyřazen (EX)
Technická závada (TZ)
Nepřijel (DNA)
Alternativní pilot (AP)

Green Arrow Up Darker.svg 2 (Postoupil o 2 pozice)
Red Arrow Down.svg 2 (Propadl se o 2 pozice)
X mark.svg 2 (Odstoupil z 2 pozice)

* Jezdec Body Vítězství Podium Pole
1 Rakousko Niki Lauda 72 5 9
2 Francie Alain Prost 71.5 7 9 3
3 Itálie Elio de Angelis 34 4 1
4 Itálie Michele Alboreto 30.5 1 4 1
5 Brazílie Nelson Piquet 29 2 4 9
6 Francie René Arnoux 27 4
7 UK Derek Warwick 23 4
8 Finsko Keke Rosberg 20.5 1 2
9 Brazílie Ayrton Senna 13 3
10 UK Nigel Mansell 13 2 1
11 Francie Patrick Tambay 11 1 1
12 Itálie Teo Fabi 9 1
13 Itálie Riccardo Patrese 8 1
14 Francie Jacques Laffite 5
15 Belgie Thierry Boutsen 5
16 USA Eddie Cheever 3
17 Švédsko Stefan Johansson 3
18 Itálie Andrea de Cesaris 3
19 Itálie Piercarlo Ghinzani 2
20 Švýcarsko Marc Surer 1
21 Rakousko Jo Gartner 0
22 Rakousko Gerhard Berger 0
23 Francie Francois Hesnault 0
24 Itálie Corrado Fabi 0
25 Itálie Mauro Baldi 0
26 Německo Manfred Winkelhock 0
27 UK Jonathan Palmer 0
28 Nizozemsko Huub Rothengatter 0
29 Venezuela Johnny Cecotto 0
30 Francie Philippe Alliot 0
Německo Stefan Bellof 0
UK Martin Brundle 0
Nový Zéland Mike Thackwell 0
Francie Philippe Streiff 0

Týmy[editovat | editovat zdroj]

* Tým Šasi Motor Pneu Body Vítězství Podium Pole
1 McLaren-TAG MP4/2 TAG Porsche P01 Michelin 143.5 12 18 3
2 Ferrari 126C4 Ferrari 031 G 57.5 1 8 1
3 Lotus-Renault 95T Renault EF4B G 47 6 2
4 Brabham-BMW BT53 BMW M12/13 Michelin 38 2 5 9
5 Renault RE50 Renault EF4 Michelin 34 5 1
6 Williams-Honda FW09
FW09B
Honda RA163E G 25.5 1 2
7 Toleman-Hart TG183B
TG184
Hart 415T PirelliMichelin 16 3
8 Alfa Romeo 184T Alfa Romeo 890T G 11 1
9 Arrows-BMW A7 BMW M12/13 G 3
10 Ligier-Renault JS23
JS23B
Renault EF4 Michelin 3
11 Arrows-Ford A6 Ford Cosworth DFV G 3
12 Osella-Alfa Romeo FA1E
FA1F
Alfa Romeo 890T Pirelli 2
13 Spirit-Hart 101
101B
Hart 415T Pirelli
14 Spirit-Ford 101C Ford Cosworth DFV Pirelli
15 ATS-BMW D7 BMW M12/13 Pirelli
16 RAM-Hart 01
02
Hart 415T Pirelli
DSQ Tyrrell-Ford 012 Ford Cosworth DFY G

Související články[editovat | editovat zdroj]