Formule 1 v roce 1954

5 sezóna
mistrovství světa vozů Formule 1
(1954)
5 sezóna; mistrovství světa vozů Formule 1; (1954)
	Mistr světa - Juan Manuel Fangio
Obecné informace
Počet závodů	7
Počet pilotů	25
Pohár jezdců
První	Juan Manuel Fangio; (Maserati a Mercedes-Benz)
Druhý	José Froilán González; (Ferrari)
Třetí	Mike Hawthorn; (Ferrari)
Pohár konstruktérů
První	nebyl
Formule 1
	◄ 1953 1955 ►

V. Mistrovství světa jezdců zahájila 17. ledna Grand Prix Argentiny a po 9 závodech 24. října při Grand Prix Španělska byl znám nový mistr světa. Mistrem světa pro rok 1951 se stal Juan Manuel Fangio pro kterého to byl již druhý titul mistra světa.

Pohled na sezónu[editovat | editovat zdroj]

S přechodem Formule 1 na 2,5 litrové nepřeplňované motory pro rok 1954 se Mercedes při Velké ceně Francie poprvé od druhé světové války znovu zúčastnil závodů Grand Prix s monopostem Mercedes-Benz W196, se kterým Fangio a Karl Kling získali 1–2. Fangiův upměch ve Francii přišel po přechodu z týmu Maserati, s nímž vyhrál první dvě Velké ceny sezóny. I když se zjednodušená karoserie s uzavřeným kolem ukázala být pro Silverstone nevhodná, Mercedes pro závod Nürburgring vyrobil konvenčnější karoserii s otevřenými koly; Fangio vyhrál tři ze zbývajících čtyř závodů.

Úřadující šampion Alberto Ascari měl méně úspěšné střídání týmů, rozhodl se opustit Ferrari pro nově vytvořený tým Lancia. Monopost Lancie D50 nebyl připraven až do závěrečného závodu mistrovství světa, což znamenalo, že většinu své obhajoby titulu musel odsedět.

Argentinec Onofre Marimón byl zabit během tréninku na Velkou cenu Německa při řízení Maserati 250F. Byla to první smrtelná událost na mistrovském závodním víkendu Formule 1.

Pravidla[editovat | editovat zdroj]

Boduje prvních pět jezdců podle klíče:
- 1. 8 bodů
- 2. 6 bodů
- 3. 4 body
- 4. 3 body
- 5. 2 body
- 1 bod získá pilot za nejrychlejší kolo

Do konečné klasifikace se započítávají pouze 5 nejlepších výsledků z 9 závodů, které jsou v rámci mistrovství světa.

Body za sdílené vozy byly rovnoměrně rozděleny mezi jezdce, bez ohledu na to, kdo zajel více kol, pokud jeden z jezdců nebyl obviněn z ujetí "nedostatečné vzdálenosti". Jezdci, kteří si během závodu vyměnili vůz, získávali body pouze za nejlepší umístění.

Závody započítávané do MS[editovat | editovat zdroj]

Datum	Grand Prix	Akce	Jezdec	Vůz	Stav MS
1. GP 17. leden	Argentina Autódromo Oscar y Juan Gálvez (Výsledky)	Závod	Juan Manuel Fangio	Ferrari 500	Juan Manuel Fangio
		Kolo	José Froilán González	Ferrari 625
		Pole	Giuseppe Farina	Ferrari 625
2. GP 31. května	Indy 500 Indianapolis (Výsledky)	Závod	Bill Vukovich	Kurtis Kraft-Offenhauser 500A
		Kolo	Jack McGrath	Kurtis Kraft-Offenhauser 500A
		Pole	Jack McGrath	Kurtis Kraft-Offenhauser 500A
3. GP 30. červen	Belgie Spa-Francorchamps (Výsledky)	Závod	Juan Manuel Fangio	Ferrari 500
		Kolo	Juan Manuel Fangio	Ferrari 500
		Pole	Juan Manuel Fangio	Ferrari 500
4. GP 4. červenec	Francie Remeš (Výsledky)	Závod	Juan Manuel Fangio	Mercedes W196
		Kolo	Hans Herrmann	Maserati A6GCM
		Pole	Juan Manuel Fangio	Maserati A6GCM
5. GP 17. červenec	Velká Británie Silverstone (Výsledky)	Závod	José Froilán González	Ferrari 625
		Kolo	Juan Manuel Fangio José Froilán González Onofre Marimón Jean Behra Mike Hawthorn Stirling Moss Alberto Ascari	Mercedes Maserati A6GCM Ferrari 625 Gordini T16 Ferrari 553 Maserati 250F Maserati 250F
		Pole	Juan Manuel Fangio	Mercedes W196
6. GP 1. srpen	Německo Nürburgring (Výsledky)	Závod	Juan Manuel Fangio	Mercedes W196
		Kolo	Karl Kling	Mercedes W196
		Pole	Juan Manuel Fangio	Mercedes W196
7. GP 22. srpen	Švýcarsko Bremgarten (Výsledky)	Závod	Juan Manuel Fangio	Mercedes W196
		Kolo	Juan Manuel Fangio	Mercedes W196
		Pole	José Froilán González	Ferrari 625
8. GP 5. září	Itálie Monza (Výsledky)	Závod	Juan Manuel Fangio	Mercedes W196
		Kolo	José Froilán González	Ferrari 625
		Pole	Juan Manuel Fangio	Mercedes W196
9. GP 24. října	Španělsko Pedralbes (Výsledky)	Závod	Mike Hawthorn	Ferrari 553
		Kolo	Alberto Ascari	Lancia D50
		Pole	Alberto Ascari	Lancia D50

Argentina[editovat | editovat zdroj]

Po tragédii z minulé sezóny na této trati, byli pořadatelé nuceni provést mnoho změn zajišťující bezpečí jak jezdců, tak i diváků. Další změnou, která se ovšem nepojila s bezpečností, byla změna z klasického závodění po směru hodin na závod protisměru. Výsledky tohoto řešení, ale nepřinesli požadované prodloužení času jednoho kola, ale právě na opak se doba jednoho kola zkrátila o 10 sekund. Farina se svým Ferrari získal pole position o 1 desetinu před kolegou Gonzálesem. Při závodě však přijel do cíle nejrychleji domácí oblíbenec Juan Manuel Fangio, druhý Farina se ztrátou 1 minuty. Poslední příčku na pódiu se ztrátou 2 minut si připsal José Froilán González.

Indianapolis 500[editovat | editovat zdroj]

Na americkém legendárním oválu zvítězil podruhé v řadě Bill Vukovich a stal se jediným jezdcem, který vyhrál Indy 500 započítávanou do šampionátu Formule 1 více než jednou. Jimmy Bryan dojel druhý a Jack McGrath třetí.

Belgie[editovat | editovat zdroj]

Ve belgickém Spa zvítězil Fangio, před Francouzem Trintignantem a kolegou z Maserati Stirlingem Mossem. Maurice Trintignant a Stirling Moss tímto získali první pódium Formule 1 v kariéře. Čtvrté místo si připsal González, který poté, co jeho vozu vypověděl motor, dojel ve voze Mika Hawthorna.

Francie[editovat | editovat zdroj]

Před tímto závodem Juan Manuel Fangio opustil dominantní tým Maserati a přidal se k Mercedesu, který tento rok ve Francii poprvé vstoupil do Formule 1. Toto rozhodnutí se později ukázalo jako dobrá volba, protože nejen že získal pole position a jediný jeho konkurent byl týmový kolega Karl Kling, který v cíli zaostával pouze o 1 desetinu, tak hlavním jezdcům Maserati i Ferrari nastaly na vozech poruchy. Závod dokončilo pouze 6 jezdců, mezi nimiž byl i Princ Bira ze Siamu na čtvrtém místě.

Velká Británie[editovat | editovat zdroj]

Tento závod se do dějin zapsal nejspíše způsobem udělování bodu za nejrychlejší kolo. Pořadatelé počítali čas pouze v celých sekundách, na který po dobu závodu dosáhlo celkem 7 jezdců (Ascari, Behra, Fangio, González, Hawthorn, Marimón a Moss). Po tomto incidentu se 1 bod za nejrycheljší kolo rozdělil na sedminy a FIA zavedla nová pravidla týkající se měření času, aby se takovýmto nepříjemnostem předešlo. Závod vyhrál González, který tak o trochu stáhl náskok Fangia, který dojel se ztrátou 1 kola na čtvrtém místě. Druhé místo získal domácí jezdec Mike Hawthorn a třetí byl Marimón. Jean Behra, který získal sedminu bodu, už nedokázal dále v sezóně bodovat, a tak jeho celý sezónní počet tvoří 1⁄7.

Německo[editovat | editovat zdroj]

Při domácí Velké ceně Mercedesu, si první místo pohlídal Juan Manuel Fangio po zisku pole position on 3 sekundy a náskoku v závodě o minutu a půl. Druhý Hawthorn v 17. kole převzal vůz od Gonzáleze a s náskokem 3 minut na třetího Trintignanta si dojel pro 3 body.

Švýcarsko[editovat | editovat zdroj]

Kombinace Fangio a Mercedes se projevila jako vynikající řešení, protože Argentinec, i přesto, že kvalifikaci vyhrál González, vedl každé kolo závodu a v cíli dojel o minutu dříve než druhý González. Třetí jezdec Mercedesu Hans Hermann, dojel na třetím místě a to bylo jeho první i poslední v kariéře. Fangio tímto vítězstvím předčasně rozhodl Pohár jezdců a dorovnal Alberta Ascariho.

Itálie[editovat | editovat zdroj]

V této sezóně to bylo právě na Monze, kdy Alberto Ascari delší dobu vedl závod a to dokonce více než polovinu. Ve 49. kole ho však přejel Stirling Moss, který si jel pro vítězství, jenže v 68. kole jeho vůz přišel o olej a výměna ho poslalal o 9 kol zpět. Problémů Mosse využil Fangio, který si dojel pro 6. vítězství tuto sezonu a druhého Hawthorna nechal v prachu o kolo zpět. González převzal vůz od Magioliho a se ztrátou 2 kol ho dovezl na třetím místě.

Španělsko[editovat | editovat zdroj]

Svou další výhru si na barcelonském okruhu Pedralbes připsal Mike Hawthorn, ale ani to mu nepomohlo k druhému místu v Mistrovství světa jezdců, které už s předstihem zajistil José Froilán González, který ve Španělsku vůbec nezávodil. Fangio dojel se svým Mercedesem o kolo zpět.

Závody nezapočítávané do MS[editovat | editovat zdroj]

Datum	Grand Prix	Okruh	Vítěz	Vůz	Výsledky
3. leden	Rio de Janeiro	Gávea	Toulo de Graffenried	Maserati A6GCM	Výsledky
9. leden	Nový Zéland	Ardmore	Stan Jones	Maybach Special	Výsledky
31. leden	Ciudad de Buenos Aires	Parco Almirante Brown	Maurice Trintignant	Ferrari 625	Výsledky
11. duben	Syrakusy	Syrakusy	Giuseppe Farina	Ferrari 625	Výsledky
19. duben	Grand Prix de Pau	Pau	Jean Behra	Gordini T16	Výsledky
19. duben	Lavant Cup	Goodwood	Reg Parnell	Ferrari 500	Výsledky
9. květen	Grand Prix de Bordeaux	Bordeaux	Jose Froilan Gonzalez	Ferrari 625	Výsledky
15. květen	BRDC	Silverstone	Jose Froilan Gonzalez	Ferrari 625	Výsledky
22. květen	Gran Premio di Bari	Bari	Jose Froilan Gonzalez	Ferrari 625	Výsledky
5. červen	Curtis Trophy	Snetterton	Roy Salvadori	Maserati 250F	Výsledky
6. červen	Gran Premio di Roma	Castelfusano	Onofre Marimon	Maserati 250F	Výsledky
6. červen	Grand Prix des Frontieres	Chimay	Princ Bira	Maserati A6GCM	Výsledky
7. červen	BARC Formula 1	Goodwood	Reg Parnell	Ferrari 500	Výsledky
7. červen	Cornwall MRC Formula 1	Davidstow	John Riseley Prichard	Connaught A	Výsledky
7. červen	Cornwall MRC Formula 2	Davidstow	John Riseley Prichard	Connaught A	Výsledky
13. červen	Dresden	Dresden-Hellerau	Rudolf Krause	Connaught A	Výsledky
19. červen	Crystal Palace Trophy	Crystal Palace	Reg Parnell	Ferrari 500	Výsledky
11. červenec	Grand Prix de Rouen	Rouen-les-Essarts	Maurice Trintignant	Ferrari 625	Výsledky
25. červenec	Grand Prix de Caen	Caen	Maurice Trintignant	Ferrari 625	Výsledky
2. srpen	August Cup	Crystal Palace	Reg Parnell	Ferrari 500	Výsledky
2. srpen	Cornwall MRC Formula 1	Davidstow	John Coombs	Lotus 8	Výsledky
7. srpen	International Gold Cup	Oulton Park	Stirling Moss	Maserati 250F	Výsledky
8. srpen	Halle	Halle-Saale	Rudolf Krause	BMW-Eigenbau	Výsledky
14. srpen	RedeX Trophy	Snetterton	Reg Parnell	Ferrari 500	Výsledky
15. srpen	Gran Premio di Pescara	Pescara	Luigi Musso	Maserati 250F	Výsledky
15. srpen	Sachsenring	Sachsenring	Paul Thiel	EMW	Výsledky
28. srpen	Joe Fry Memorial Trophy	Castle Combe	Horace Gould	Cooper T23	Výsledky
12. září	Grand Prix de Cadours	Cadours	Jean Behra	Gordini T16	Výsledky
19. září	Berlín	Avus	Karl Kling	Mercedes W196	Výsledky
25. září	Goodwood Trophy	Goodwood	Stirling Moss	Maserati 250F	Výsledky
25. září	Madgwick Cup	Goodwood	Bob Gérard	Cooper T23	Výsledky
26. září	Bernaurennen	Bernau	Egon Binner	AFM	Výsledky
2. říjen	Daily Telegraph Trophy	Aintree	Stirling Moss	Maserati 250F	Výsledky
7. listopad	Austrálie	Southport	Lex Davison	HWM	Výsledky

Konečné hodnocení Mistrovství světa[editovat | editovat zdroj]

Pohár jezdců[editovat | editovat zdroj]

Poz.	Jezdec	ARG	USA	BEL	FRA	GBR	GER	SUI	ITA	ESP	Body
1	Juan Manuel Fangio	1		1	1	4	1	1	1	3	42 (57.14)
2	José Froilán González	3		4†	Ret	1	2†	2	3† / Ret		25.14 (26.64)
3	Mike Hawthorn	DSQ		4†	Ret	2	2†	Ret	2	1	24.64
4	Maurice Trintignant	4		2	Ret	5	3	Ret	5	Ret	17
5	Karl Kling				2	7	4	Ret	Ret	5	12
6	Bill Vukovich		1								8
7	Hans Herrmann				Ret		Ret	3	4	Ret	8
8	Luigi Musso	DNS							Ret	2	6
9	Nino Farina	2		Ret							6
10	Jimmy Bryan		2								6
11	Roberto Mieres	Ret		Ret	Ret	6	Ret	4	Ret	4	6
12	Jack McGrath		3								5
13	Stirling Moss			3		Ret	Ret	Ret	10	Ret	4.14
14	Onofre Marimón	Ret		Ret	Ret	3					4.14
15	Robert Manzon				3	Ret	9		Ret	Ret	4
16	Sergio Mantovani			7			5	5	9	Ret	4
17	Prince Bira	7		6	4	Ret†	Ret			9	3
18	Umberto Maglioli	9						7	3†		2
19	André Pilette			5		9	Ret				2
20	Luigi Villoresi				5	Ret†			Ret	Ret	2
21	Élie Bayol	5									2
22	Mike Nazaruk		5								2
23	Troy Ruttman		4†								1.5
24	Duane Carter		4† / 15†								1.5
25	Alberto Ascari				Ret	Ret / Ret†			Ret	Ret	1.14
26	Jean Behra	DSQ		Ret	6	Ret	10	Ret	Ret	Ret	0.14
—	Harry Schell	6			Ret	12	7	Ret		Ret	0
—	Ken Wharton				Ret	8		6		8	0
—	Fred Wacker							Ret	6		0
—	Fred Agabashian		6								0
—	Piero Taruffi						6				0
—	Paco Godia									6	0
—	Louis Rosier	Ret			Ret	Ret	8		8	7	0
—	Peter Collins					Ret			7		0
—	Don Freeland		7								0
—	Jacques Swaters			Ret				8		Ret	0
—	Toulo de Graffenried	8								Ret†	0
—	Paul Russo		8								0
—	Larry Crockett		9								0
—	Cal Niday		10								0
—	Bob Gerard					10					0
—	Jorge Daponte	Ret							11		0
—	Art Cross		11								0
—	Don Beauman					11					0
—	Chuck Stevenson		12								0
—	Manny Ayulo		13								0
—	Leslie Marr					13					0
—	Bob Sweikert		14								0
—	Leslie Thorne					14					0
—	Horace Gould					15					0
—	Jimmy Jackson		15†								0
—	Ernie McCoy		16								0
—	Jimmy Reece		17								0
—	Ed Elisian		18								0
—	Frank Armi		19								0
—	Clemar Bucci					Ret	Ret	Ret	Ret		0
—	Paul Frère			Ret	Ret		Ret				0
—	Roy Salvadori				Ret	Ret					0
—	Jacques Pollet				Ret					Ret	0
—	Roger Loyer	Ret									0
—	Sam Hanks		Ret								0
—	Pat O'Connor		Ret								0
—	Rodger Ward		Ret								0
—	Gene Hartley		Ret								0
—	Andy Linden		Ret								0
—	Johnny Thomson		Ret								0
—	Jerry Hoyt		Ret								0
—	Jimmy Daywalt		Ret								0
—	Tony Bettenhausen		Ret								0
—	Travis Webb		Ret								0
—	Bill Homeier		Ret								0
—	Johnnie Parsons		Ret								0
—	Len Duncan		Ret								0
—	Pat Flaherty		Ret†								0
—	Jim Rathmann		Ret†								0
—	Lance Macklin				Ret						0
—	Georges Berger				Ret						0
—	Bill Whitehouse					Ret					0
—	John Riseley-Prichard					Ret					0
—	Reg Parnell					Ret					0
—	Peter Whitehead					Ret					0
—	Eric Brandon					Ret					0
—	Ron Flockhart					Ret†					0
—	Hermann Lang						Ret				0
—	Theo Helfrich						Ret				0
—	Ottorino Volonterio									Ret†	0
—	Alan Brown					DNS					0
—	Rodney Nuckey					DNS					0
Poz.	Jezdec	ARG	USA‡	BEL	FRA	GBR	GER	SUI	ITA	ESP	Body