Grand Prix Itálie 1956

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Itálie Grand Prix Itálie 1956
8. závod v sezóně 1956
Monza 1955.jpg
Detaily závodu
Datum 2. září 1956
Oficiální název XXVII Gran Premio d'Italia
XVI Grand Prix d'Europe
Místo Autodromo Nazionale Monza, Monza, Itálie
Charakter trati Závodní okruh
10.000 km
Délka závodu 50 kol, 500.000 km
Pole
Pilot Argentina Juan Manuel Fangio Ferrari
Čas 2'42.6
Nejrychlejší kolo
Pilot Velká Británie Stirling Moss Maserati
Čas 2'45.5 (v 47. kole)
Stupně vítězů
První Velká Británie Stirling Moss Maserati
Druhý Velká Británie Peter Collins Juan Manuel Fangio Ferrari
Třetí Velká Británie Ron Flockhart Conaught

Grand Prix Itálie ( XXVII Gran Premio d'Italia ) byla 8. závodem sezóny 1956, který se konal 3. září 1956 na okruhu Autodromo Nazionale Monza. Závod se jel i jako XVI Grand Prix d'Europe. Do Grand Prix Itálie vstupoval s největšími nadějemi na titul Juan Manuel Fangio, který měl náskok 8 bodů před Peterem Collinsem a Jeanem Behrou (oba 22 bodů). Fangiovi stačilo k zisku získat druhé místo a tím 6 bodů (započítávalo se pět nejlepších výsledků a tak by se mu škrtalo jedno třetí místo což jsou čtyři body, celkově by tak mel 32 bodů), za nejrychlejší kolo. Jean Behra potřeboval zvítězit a zajet nejrychlejší kolo a doufat že Fangio nebude bodovat. Peter Collins potřeboval zvítězit a za předpokladu, že by Fangio nebodoval by došlo k rovnosti bodů s Fangiem, Collins by ovšem disponoval jedním vítězstvím navíc.

Popis závodu[editovat | editovat zdroj]

Účastníci[editovat | editovat zdroj]

Největší pozornost se soustředila na souboj značek Ferrari a Maserati. Scuderia Ferrari nastoupila v silné sestavě šesti továrních vozů Ferrari D50s Fangiem, Collinsem, Castellottim, Mussem, de Portagem a von Tripsem, který ale v tréninku havaroval. Naproti tomu Maserati mělo na startu početní převahu, kromě 5 továrních Maserati 250F, startovalo dalších 7 soukromých vozů. Ale jediný Jean Behra měl teoretickou šanci na zisk titulu. Do závodu se zapojil i britský Connaught se třemi vozy a po vynechání Grand Prix Německa se vrátil i Vanwall. Dále startovní rošt doplňovaly i francouzské vozy Gordini.

Závod[editovat | editovat zdroj]

Nejlépe odstartoval Castellotti a Musso, ale jejich bláznivá jízda se brzo projevila na pneumatikách, a tak museli oba poměrně krátce po startu do boxu pro nové pneumatiky. Fangio, Moss, Collins a de Portago tvořili druhou skupinku, která se po zajetí Castellottiho a Mussa do boxu, dostala do vedení závodu. Jako první se z této skupiny stáhl Collins, který tak jako jeho kolegové z týmu Ferrari, měl potíže s pneumatikami. Ferrari do závodu nastoupilo s pneumatikami Englebert, které již v loňské Grand Prix nedokázali snést nápor klopených zatáček na trati v Monze. A jak se ukázalo tak i v tomto závodě dokázali tým Ferrari pořádně potrápit. Poté co musel do boxů pro nové pneumatiky Collins, havaroval právě kvůli pneumatikám de Portago a o pár kol později potkal stejný osud i Castellottiho. Před polovinou závodu zajel do boxů Fangio se zlomeným řízením, oprava ale trvala dlouho a jakmile byl vůz znovu připraven dostal přednost Castellotti a Fangio jen nečinně seděl v boxech. V závodě mezitím vedl Moss před Schellem, Mussem a Collinsem. Luigi Musso setrval na trati poměrně dlouho a vypracoval se až na druhé místo, poté co Schell zajel dotankovat palivo. O pár kol později zajel ke svým mechanikům i Musso, a všichni předpokládali, že přenechá vůz Fangiovi, o to větší překvapení bylo, když Musso zůstal ve voze a v závodě pokračoval. Tato taktika mu vynesla třetí místo a když Schell ze závodu definitivně odstoupil byl znovu na druhé pozici.

Po odstoupení Jeana Behri byl ve hře o titul již jen na třetím místě jedoucí Collins, který ale při zastávce v boxech předal svůj vůz Fangiovi. Byla to jen taktická hra Ferrari, Collins jezdil na třetím místě, což mu na titul nestačilo a Fangio dovezl se štěstím vůz na druhém místě což znamenalo další tři body, které se mu ale škrtaly, protože se do šampionátu započítávalo pouze pět nejlepších výsledků. Fangio tak získal titul se stejným počtem bodů s jakým do Grand Prix Itálie nastupoval. Naopak Collins přišel o druhé místo v celkovém pořadí, protože místo 6 bodů, které by získal za druhé místo, získal pouhé tři body, právě proto, že poskytl vůz Fangiovi.

Vše nasvědčovalo tom, že pro vítězství si dojede již potřetí Moss, ale pět kol před cílem mu došlo palivo a zdálo se, že odstoupí. Vše zachránil jeho týmový kolega z Maserati Luigi Piotti, který zpomalil a zezadu najel do Mossova vozu a dotlačil ho k mechanikům. Moss sice ztratil vedení ve prospěch Mussa, ten ale dvě kola před koncem závodu odstoupil a tak se do čela znovu vrátil Moss, který nakonec i zvítězil.

Výsledky[editovat | editovat zdroj]

  • 2. září 1956
  • Okruh Autodromo Nazionale Monza
  • 50 kol x 10.000 km = 500.000 km
  • 56. Grand Prix
  • 3. vítězství Stirlinga Mosse
  • 5. vítězství pro Maserati
  • 7. vítězství pro Velkou Británie
  • 1. vítězství pro vůz se startovním číslem 36
Pozice Jezdec Vůz Čas
1 Velká Británie Stirling Moss Maserati 250F 2:23'41.3
2 Velká Británie Peter Collins (35. kol)
Argentina Juan Manuel Fangio (15. kol)
Ferrari D50 á 0:05,7
3 Velká Británie Ron Flockhart Connaught B Type á 1 kolo
4 Španělsko Chico Godia Maserati 250F á 1 kolo
Ret Itálie Luigi Musso Ferrari D50 á 3 kola
5 Velká Británie Jack Fairman Connaught B Type á 3 kola
6 Itálie Luigi Piotti Maserati 250F á 3 kola
7 Švýcarsko Toulo de Graffenried Maserati 250F á 4 kola
8 Argentina Juan Manuel Fangio (30. kol)
Itálie Eugenio Castellotti
Ferrari D50(16. kol) á 4 kola
9 Francie André Simon Gordini Type 16 5 kol
Ret Itálie Umberto Maglioli (30. kol)
Francie Jean Behra (12. kol)
Maserati 250F á 8 kola
10 Itálie Gerino Gerini Maserati 250F 8 kol
11 Velká Británie Roy Salvadori Maserati 250F 9 kol
Kolo Odstoupili - -
32 USA Harry Schell Vanwall VW (56) Rozvody
23 Francie Jean Behra Maserati 250F Magneto
16 Velká Británie Bruce Halford Maserati 250F Motor
13 Francie Maurice Trintignant Vanwall VW (56) Rozvody
12 Itálie Piero Taruffi Vanwall VW (56) Olej
9 Itálie Eugenio Castellotti Ferrari D50 Defekt
7 Itálie Luigi Villoresi (4. kola)
Švédsko Jo Bonnier (3. kola)
Maserati 250F á 8 kola
7 Francie Robert Manzon Gordini Type 16 Šasi
6 Španělsko Alfonso de Portago Ferrari D50 Defekt
6 Velká Británie Les Leston Connaught B Type Zavěšení
3 Brazílie Hermano da Silva Ramos Gordini Type 32 Motor
Nestartoval - -
Velká Británie Archie Scott Brown Connaught B Type
Německo Wolfgang von Trips Ferrari D50
Francie Louis Rosier Maserati 250F
Velká Británie Horace Gould Maserati 250F

Nejrychlejší kolo[editovat | editovat zdroj]

Velká Británie Stirling Moss - Maserati- 2:45.5

  • 6. nejrychlejší kolo Stirlinga Mosse
  • 11. nejrychlejší kolo pro Maserati
  • 7. nejrychlejší kolo pro Velkou Británii
  • 1. nejrychlejší kolo pro vůz se startovním číslem 36

Vedení v závodě[editovat | editovat zdroj]

Kola km Jezdec  %
1. – 4. kolo 40 km Eugenio Castellotti 8%
5. – 10. kolo 60 km Stirling Moss 12%
11. kolo 10 km Harry Schell 2%
12. – 45. kolo 340 km Stirling Moss 68%
46. – 47. kolo 20 km Luigi Musso 4%
48. – 50. kolo 30 km Stirling Moss 6%


EC
Moss

Moss
M
Moss

Postavení na startu[editovat | editovat zdroj]

Argentina Juan Manuel Fangio - Ferrari- 2'42.6

  • 24. Pole position Juana Manuela Fangia
  • 25. Pole position pro Ferrari
  • 27. Pole position pro Argentinu
  • 1. Pole position pro vůz se startovním číslem 22


_______3_______
Luigi Musso
Ferrari
2'43.7

_______2_______
Eugenio Castellotti
Ferrari
2'43.4
_______1_______
Juan Manuel Fangio
Ferrari
2'42.6


_______6_______
Stirling Moss
Maserati
2'45.9

_______5_______
Jean Behra
Maserati
2'45.6
_______4_______
Piero Taruffi
Vanwall
2'45.4


_______9_______
Alfonso de Portago
Ferrari
2'47.8

_______8_______
Luigi Villoresi
Maserati
2'47.7
_______7_______
Peter Collins
Ferrari
2'46.0


_______12_______
Umberto Maglioli
Maserati
2'52.7

_______11_______
Maurice Trintignant
Vanwall
2'51.6
_______10_______
Harry Schell
Vanwall
2'50.1


_______15_______
Jack Fairman
Connaugh
2'59.2

_______14_______
Luigi Piotti
Maserati
2'58.6
_______13_______
Roy Salvadori
Maserati
2'54.6


_______18_______
Toulo de Graffenried
Maserati
3'03.3

_______17_______
Chico Godia
Maserati
3'02.9
_______16_______
Gerino Gerini
Maserati
3'02.6


_______21_______
Bruce Halford
Maserati
3'05.0

_______20_______
Hermano da Silva Ramos
Gordini
3'04.8
_______19_______
Les Leston
Connaught
3'04.3


_______24_______
André Simon
Gordini
3'13.3

_______23_______
Ron Flockhart
Connaught
3'08.1
_______22_______
Robert Manzon
Gordini
3'06.6

Zajímavosti[editovat | editovat zdroj]

  • V závodě debutovali Jo Bonnier, Wolfgang von Trips a Les Leston
  • Juan Manuel Fangio stanovil nový rekord 24 pole positions
  • Juan Manuel Fangio stanovil nový rekord 29 podium


Pole position Vítězství Nej. kolo
Argentina Velká Británie Velká Británie
Juan Manuel Fangio Stirling Moss Stirling Moss
Ferrari D50 Maserati 250F Maserati 250F
2'42.6 2:23'41.3 2'45.5
221.402 km/h 208.785 km/h 217.523 km/h

Stav MS[editovat | editovat zdroj]

  • GP - body získané v této Grand Prix
* Jezdec Body GP * Vůz Body GP * Stát Body GP
1 Argentina Juan Manuel Fangio 33 3 1 Ferrari 82 6 1 Velká Británie Velká Británie 68 18
2 Velká Británie Stirling Moss 28 9 2 Maserati 72 12 2 Argentina Argentina 33 3
3 Velká Británie Peter Collins 25 3 3 Kurtis Kraft 9 - 3 USA USA 27
4 Francie Jean Behra 22 4 Connaught 9 6 4 Francie Francie 24
5 USA Pat Flaherty 8 5 Watson 8 5 Itálie Itálie 18
6 Itálie Eugenio Castellotti 7,5 6 Phillips 4 6 Španělsko Španělsko 9 3
7 Belgie Paul Frère 6 7 Kuzma 3 7 Belgie Belgie 8
8 USA Sam Hanks 6 8 Vanwall 3 8 Brazílie Brazílie 3,5
9 Španělsko Chico Godia 6 3 9 Gordini 2
10 Itálie Luigi Musso 5
11 Velká Británie Jack Fairman 5 2
12 Velká Británie Mike Hawthorn 4
13 Velká Británie Don Freeland 4
14 Velká Británie Ron Flockhart 4 4
15 Itálie Cesare Perdisa 4
16 Španělsko Alfonso de Portago 3
17 USA Johnnie Parsons 3
18 USA Harry Schell 3
19 Francie Louis Rosier 2
20 Velká Británie Horace Gould 2
21 Belgie Olivier Gendebien 2
22 Itálie Luigi Villoresi 2
23 Brazílie Hermano da Silva Ramos 2
24 USA Dick Rathmann 2
25 Brazílie Chico Landi 1,5
26 Itálie Gerino Gerini 1,5
27 USA Paul Russo 1

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]