Rok 1951 byl ve znamení expanze, která se projevuje vzápětí přidáním dalšího závodu do seriálu mistrovství světa. V předešlé sezóně zcela dominovala milánská značka Alfa Romeo a i pro tento rok jí zůstaly všechny trumfy; nejrychlejší monopost (310 km/h), trojice špičkových jezdců (Farina, Fangio a Sanesi) a především maximální podpora milánské fabriky. Přesto Alfě Romeo vyrostl více než zdatný soupeř. Enzo Ferrari, který ve spolupráci s Ing. Aurelio Lampredim, nasadil nové vozy s motorem o objemu 4500 cm³ bez kompresoru. Model označen jako 375, pilotovali Ascari, Villoresi a Taruffi, byl nepatrně pomalejší než Alfy, ale daleko méně žíznivý, což mu umožňovalo odjet celý závod bez zastávky v boxu.
Sezónu zahájil závod na okruhu ve švýcarském Bernu, a jak se dalo předpokládat dominovala mu Alfetta 159 s Juanem Manuelem Fangiem. Jistým překvapením bylo druhé místo Piera Taruffiho, který odsunul ostatní Alfy za sebe. Dalším podnikem mistrovství světa bylo 500 mil v Indianapolis, kterého se Evropané neúčastnili, a tak se do statistik jako vítěz zapsal Lee Wallard na voze Kurtis Kraft. Mezitím se v Evropě nejrychlejší vozy přemístily do belgického Spa, a znovu se s napětím čekalo jak dopadne souboj Alfa Romeo – Ferrari. Tentokrát to pro Alfu nebylo tak jednoznačné, zvítězil sice Nino Farina, ale Fangio byl až devátý a Sanesi odstoupil. Ascari a Villoresi na Ferrari, druhým respektive třetím místem, potvrdily stoupající formu vozů. Obdobný scénář má i Velká cena Francie, tentokrát se ve vítězném voze dělí o body Fangio s Fagiolim. Další místa patří Ferrari a je viditelné, že jezdcům Alfy dělá čím dál větší potíže udržet vozy ve vedení. Konečně přichází první vítězství pro stáj se vzpínajícím se koníkem, píše se 14. červenec 1951 a jsme na místě, kde se před rokem začala psát historie formule 1, v Silverstone. Je to vůbec poprvé co závod formule 1 nevyhrála Alfa Romeo ( pokud nepočítáme 500 mil). Argentinec González, bývalý řidič městských autobusů a poslední příchozí do týmu Ferrari , dokázal jako první porazit Alfy. Následující Grand Prix Německa nahradila v kalendáři Velkou cenu v Monte Carlu a je to po dlouhých dvaceti letech co se vozy formule 1 vrátily do Německa na okruh 23 km dlouhý. Ascari na Ferrari dokázal, že výsledek z předešlé Velké ceny nebyl náhodný. Úspěch si zopakoval i v předposledním závodě sezóny, kterým byla Monza. A tak se o mistru světa muselo rozhodnout až ve Španělsku v nově zařazeném závodě, který tak rozšířil počet závodů z dosavadních sedmi na osm. Favoritem byly vozy Ferrari, ale právě v posledním závodě se k nim štěstí obrátilo zády. Zvítězil Fangio na Alfě a stal se tak poprvé mistrem světa.
Vedení továrny Alfy Romeo dospělo k závěru, že koncepčně 13 let staré vozy nebudou dále schopny konkurovat, a protože na vývoj nového vozu nebyly vyčleněny finance, spokojilo se se ziskem druhého titulu a rozhodlo v další závodní činnosti nepokračovat. Tak roku 1951 končí legenda jménem Alfa Romeo v závodech Grand Prix, a než se znovu vrátí, uplyne ještě hodně času.
- Boduje prvních pět jezdců podle klíče:
- 1. místo – 8 bodů
- 2. místo – 6 bodů
- 3. místo – 4 body
- 4. místo – 3 body
- 5. místo – 2 body
- 1 bod získá pilot za nejrychlejší kolo
- Do konečné klasifikace se započítávají pouze 4 nejlepší výsledky z 8 závodů, které jsou v rámci mistrovství světa.
- Technika – motor 1500 cm³ s přeplňováním nebo 4500 cm³ bez přeplňování.
- Hmotnost – hmotnostní limit nebyl stanoven
Závody započítávané do MS [editovat]
Konečné hodnocení Mistrovství Světa [editovat]
Mistrovství světa jezdců [editovat]
(Legenda)
Pohár konstruktérů se oficiálně pořádá od roku 1958
Závody nezapočítávané do MS [editovat]
Roční statistiky [editovat]
Tabulka rekordů [editovat]
Související články [editovat]