Formule 1 v roce 1951
II. Mistrovství světa jezdců a 4 zahájila 27. května Grand Prix Švýcarska a po 8 závodech 28. října při Grand Prix Španělska byl znám nový mistr světa. Mistrem světa pro rok 1951 se stal Juan Manuel Fangio.
| 2 sezóna mistrovství světa vozů Formule 1 (1951) | |
|---|---|
.jpg) | |
| Obecné informace | |
| Počet závodů | 8 |
| Počet pilotů | 52 |
| Počet týmů | 8 |
| Pohár jezdců | |
| První |  Juan Manuel Fangio (Alfa Romeo) |
| Druhý |  Alberto Ascari(Ferrari) |
| Třetí | Jose Froilan Gonzalez (Ferrari) |
| Pohár konstruktérů | |
| První |  nebyl |
| Formule 1 | |
◄ 1950  1952 ► | |
Pohled na sezónu[editovat | editovat zdroj]
Rok 1951 byl ve znamení expanze, která se projevuje vzápětí přidáním dalšího závodu do seriálu mistrovství světa. V předešlé sezóně zcela dominovala milánská značka Alfa Romeo a i pro tento rok jí zůstaly všechny trumfy; nejrychlejší monopost (310 km/h), trojice špičkových jezdců (Farina, Fangio a Sanesi) a především maximální podpora milánské fabriky. Přesto Alfě Romeo vyrostl více než zdatný soupeř. Enzo Ferrari, který ve spolupráci s Ing. Aurelio Lampredim, nasadil nové vozy s motorem o objemu 4500cm³ bez kompresoru. Model označen jako 375, pilotovali Ascari, Villoresi a Taruffi, byl nepatrně pomalejší než Alfy, ale daleko méně žíznivý, což mu umožňovalo odjet celý závod bez zastávky v boxu.
Sezónu zahájil závod na okruhu ve švýcarském Bernu, a jak se dalo předpokládat dominovala mu Alfetta 159 s Juanem Manuelem Fangiem. Jistým překvapením bylo druhé místo Piera Taruffiho, který odsunul ostatní Alfy za sebe. Dalším podnikem mistrovství světa bylo 500 mil v Indianapolis, kterého se Evropané neúčastnili, a tak se do statistik jako vítěz zapsal Lee Wallard na voze Kurtis Kraft. Mezitím se v Evropě nejrychlejší vozy přemístily do belgického Spa, a znovu se s napětím čekalo jak dopadne souboj Alfa Romeo – Ferrari. Tentokrát to pro Alfu nebylo tak jednoznačné, zvítězil sice Nino Farina, ale Fangio byl až devátý a Sanesi odstoupil. Ascari a Villoresi na Ferrari, druhým respektive třetím místem, potvrdily stoupající formu vozů. Obdobný scénář má i Velká cena Francie, tentokrát se ve vítězném voze dělí o body Fangio s Fagiolim. Další místa patří Ferrari a je viditelné, že jezdcům Alfy dělá čím dál větší potíže udržet vozy ve vedení. Konečně přichází první vítězství pro stáj se vzpínajícím se koníkem, píše se 14. červenec 1951 a jsme na místě, kde se před rokem začala psát historie formule 1, v Silverstone. Je to vůbec poprvé co závod formule 1 nevyhrála Alfa Romeo (pokud nepočítáme 500 mil). Argentinec González, bývalý řidič městských autobusů a poslední příchozí do týmu Ferrari, dokázal jako první porazit Alfy. Následující Grand Prix Německa nahradila v kalendáři Velkou cenu v Monte Carlu a je to po dlouhých dvaceti letech co se vozy formule 1 vrátily do Německa na okruh 23 km dlouhý. Ascari na Ferrari dokázal, že výsledek z předešlé Velké ceny nebyl náhodný. Úspěch si zopakoval i v předposledním závodě sezóny, kterým byla Monza. A tak se o mistru světa muselo rozhodnout až ve Španělsku v nově zařazeném závodě, který tak rozšířil počet závodů z dosavadních sedmi na osm. Favoritem byly vozy Ferrari, ale právě v posledním závodě se k nim štěstí obrátilo zády. Zvítězil Fangio na Alfě a stal se tak poprvé mistrem světa.
Vedení továrny Alfy Romeo dospělo k závěru, že koncepčně 13 let staré vozy nebudou dále schopny konkurovat, a protože na vývoj nového vozu nebyly vyčleněny finance, spokojilo se se ziskem druhého titulu a rozhodlo v další závodní činnosti nepokračovat. Tak roku 1951 končí legenda jménem Alfa Romeo v závodech Grand Prix, a než se znovu vrátí, uplyne ještě hodně času.
Pravidla[editovat | editovat zdroj]
- Boduje prvních pět jezdců podle klíče:
- 1. místo – 8 bodů
- 2. místo – 6 bodů
- 3. místo – 4 body
- 4. místo – 3 body
- 5. místo – 2 body
- 1 bod získá pilot za nejrychlejší kolo
- Do konečné klasifikace se započítávají pouze 4 nejlepší výsledky z 8 závodů, které jsou v rámci mistrovství světa.
- Technika – motor 1500 cm³ s přeplňováním nebo 4500 cm³ bez přeplňování.
- Hmotnost – hmotnostní limit nebyl stanoven
Složení týmů[editovat | editovat zdroj]
Závody započítávané do MS[editovat | editovat zdroj]
Švýcarsko[editovat | editovat zdroj]
První závod druhého ročníku seriálu Formule 1 byl pořádán na okruhu Bremgarten, poblíž hlavního města Bern. Nebezpečný okruh tvořily tříproudé veřené silnice. Závod se pořádal v dobu, kdy se měla jet Velká cena Monaka, která ale tento rok účast v kalendáři vynechala. V kvalifikaci přesvědčivě dominoval Fangio, který druhému Farinovi nadělil téměř 2 sekundy. Závod odstartoval za deště a stromy sklánějící se nad trať ji dělali ještě mnohem nebezpečnější. Bezchybný Fangio si i přes to dojel pro vítězství před Taruffim z Ferrari a Farinou.
Indianapolis 500[editovat | editovat zdroj]
Závod na 500 mil v Indianapolisu se konal už 3 dny po Velké ceně Švýcarska. Zvítězil Lee Wallard ve voze Kurtis Kraft-Offenhauser zatím co vedl 159 kol z celkových 200. Druhý skončil Mike Nazaruk a třetí příčku sdílel Manny Ayulo a Jack McGrath.
Belgie[editovat | editovat zdroj]
Nejrychleší okruh roku v belgickém Spa opanoval Nino Farina poté, co z druhé příčky na startovním roštu předjel Fangia a s téměř 3 minutovým náskokem na Alberta Ascariho získal svou jedinou výhru této sezóny. Na třetím místě dovezl své Ferrari Luigi Villoresi. Grand Prix se účastnílo pouze 13 jezdců, protože rychlá a velmi nebezpečná trať Spa-Francorschamps naháněl většině jezdců strach.
Francie[editovat | editovat zdroj]
Po nevydařeném závodě v Belgii si Juan Manuel Fangio napravil chuť na francouzském okruhu Reims-Gueux. Fangio odstartoval do závodu z pole position, ale hned z kraje se propadl hlouběji do pole a až v 52. kole ze 77 se vrátil do čela a dojel na prvním místě i s nejrychlejším kolem poté, co vyměnil svůj porouchaný vůz za Fagioliho. Druhé místo si rozdělil Jose Froilán González a Alberto Ascari, kteří udělali to stejné co Fangio s Fagiolim a třetí dojel Luigi Villoresi.
Velká Británie[editovat | editovat zdroj]
Závod na bývalém letišti v Silverstone vyhrál argentinský jezdec, ale tentoktát jím byl González jezdící pro Ferrari. Získal před svým krajanem Fangiem pole position a v závodě se projevil, sice velmi výkonný, ale extrémě nehospodárný motor Alfy Romeo se spotřebou litr na 0.64 kilometru, což zavinilo že Fangio i Farina museli zastavit natankovat dvakrát, zatím co González ve Ferrari pouze jednou. Toto vítězství znamenalo historicky první pro tým Scuderia Ferrari, který se postupem času stal tím vůbec neúspěšnějším ve Formuli 1.
Německo[editovat | editovat zdroj]
23 kilometrů skrz klikaté cesty německé trati Nürburgring, se ukázali jako nejvíce podnoucí vozům Ferrari, poté, co poprvé získali první řadu v kvalifikaci sami pro sebe s Albertem Ascarim před Gonzálesem. Nino Farina se rychel ze začátku dostal do vedení, ale jeho vůz čelil problémům s přehříváním a následně byl nucen odstoupit. Fangiova převodovka zase ztratila 1. a 2. ze čtyř převodů a tak ho Ascari v boxech předjel a získal své první vítězství ve Formuli 1.
Itálie[editovat | editovat zdroj]
Monza, neboli "Chrám rychlost", jak se jí často přezdívá mohla Fangiovi s předstihem zajistit Pohár jezdců a po kvalifikaci ve které získal pole position tomu také vše nasvědčovalo, jenže v průběhu závodu se na jeho voze projevily problémy s motorem a byl nucen odstoupit. Další vlajkový jezdec Alfy Romeo Nino Farina v průběhu závodu převzal vůz Felice Bonetta, který měl však proraženou palovovou nádrž a po dvou nucených zastávkách pro dotankování skončil až na 3. místě za vítězem Albertem Ascarim a Josém Froilánem Gonzálesem. Po tomto závodě se Ascari dotáhl za Fangia na rozdíl 2 bodů a do posledního závodu ve Španělsku se jelo o všechno.
Španělsko[editovat | editovat zdroj]
Bitvu mezi Fangiem a Asacarim, do které se ještě při velké dávce štěstí mohl zapojit González, měl rozhodnout okruh v Barceloně, Pedralbes. Okruh v minulosti hostil pouze závody Penya Rhin. V kvalifikaci rozdílem 1.68 sekundy zvítězil Ascari před Fangiem. Ve čtvrtém kole převzal Fangio vedoucí pozici od Ascariho a poté, co pneumatiky Ferrari začaly rychle odcházet (tým zvolil menší kola než klasicky), Fangio už byl 2 kola napřed a přesvědčivě zvítězil s Gonzálesem na druhém a Farinou na třetím místě. Fangio získal první ze svých pěti šampionátů Formule 1.
Konečné hodnocení Mistrovství Světa[editovat | editovat zdroj]
Pohár jezdců[editovat | editovat zdroj]
Jezdci[editovat | editovat zdroj]
| * | Jezdec | Body | Vítězství | Podium | Pole | Nej. kolo | Km v čele | Km ujeté |
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| 1 | Juan Manuel Fangio | 31 (37) | 3 | 5 (3-2-0) | 4 | 5 | 1304 | 2922 |
| 2 | Alberto Ascari | 25 (28) | 2 | 4 (2-2-0) | 2 | 827 | 2801 | |
| 3 | Jose Froilan Gonzalez | 24 (27) | 1 | 5 (1-3-1) | 1 | 297 | 2222 | |
| 4 | Giuseppe Farina | 19 (22) | 1 | 4 (1-0-3) | 2 | 776 | 2578 | |
| 5 | Luigi Villoresi | 15 (18) | 3 (0-0-3) | 28 | 2840 | |||
| 6 | Piero Taruffi | 10 | 1 (0-1-0) | 1556 | ||||
| 7 | Lee Wallard | 9 | 1 | 1 (1-0-0) | 1 | 664 | 805 | |
| 8 | Felice Bonetto | 7 | 1 (0-0-1) | 5 | 1423 | |||
| 9 | Mike Nazaruk | 6 | 1 (0-1-0) | 805 | ||||
| 10 | Reg Parnell | 5 | 966 | |||||
| 11 | Luigi Fagioli | 4 | 1 | 1 (1-0-0) | 430 | |||
| 12 | Consalvo Sanesi | 3 | 1298 | |||||
| 13 | Andy Linden | 3 | 805 | |||||
| 14 | Louis Rosier | 3 | 2 783 | |||||
| 15 | Toulo de Graffenried | 2 | 768 | |||||
| 16 | Manuel Ayulo | 2 | 1 (0-0-1) | 402 | ||||
| 17 | Bobby Ball | 2 | 805 | |||||
| 18 | Jack McGrath | 2 | 1 (0-0-1) | 48 | 402 | |||
| 19 | Yves Giraud-Cabantous | 2 | 2023 | |||||
| 20 | Jimmy Davies | 72 | 443 | |||||
| 21 | Cecil Green | 20 | 322 |
Vozy[editovat | editovat zdroj]
Pohár konstruktérů se oficiálně pořádá od roku 1958
| * | Vůz | Body | Vítězství | Podium | Pole | Nej. kolo | Km v čele | Km ujeté |
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| 1 | Ferrari | 86 | 3 | 12 (3-5-4) | 3 | 1152 | 11303 | |
| 2 | Alfa Romeo | 75 | 4 | 9 (4-2-3) | 4 | 7 | 2085 | 9616 |
| 3 | Kurtis Kraft | 19 | 1 | 3 (1-1-1) | 1 | 1 | 732 | 7825 |
| 4 | Talbot | 5 | 13617 | |||||
| 5 | Sharman | 3 | 805 | |||||
| 6 | Schroeder | 2 | 1098 | |||||
| 7 | BRM | 2 | 786 | |||||
| 8 | Pawl | 72 | 443 | |||||
| 9 | Simca | 3047 | ||||||
| 10 | Deidt | 2020 | ||||||
| 11 | Maserati | 1 853 | ||||||
| 12 | Moore | 805 | ||||||
| 13 | ERA | 772 | ||||||
| 14 | Kuzma | 495 | ||||||
| 15 | HWM | 459 | ||||||
| 16 | OSCA | 422 | ||||||
| 17 | Hall | 390 | ||||||
| 18 | Marchese | 374 | ||||||
| 19 | Alta | 349 | ||||||
| 20 | Bromme | 137 | ||||||
| 21 | Trevis | 117 | ||||||
| 22 | Lesovsky | 117 | ||||||
| 23 | A. J. Watson | 32 | ||||||
| 24 | Maserati Milano | 16 |
Národy[editovat | editovat zdroj]
| * | Vůz | Body | Vítězství | Podium | Pole | Nej. kolo | Km v čele | Km ujeté |
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| 1 | Itálie | 92 | 4 | 14 (4-3-7) | 2 | 2 | 1635 | 13348 |
| 2 | Argentina | 64 | 4 | 10 (4-5-1) | 5 | 5 | 1601 | 5159 |
| 3 | USA | 24 | 1 | 4(1-1-2) | 1 | 1 | 805 | 15180 |
| 4 | Francie | 5 | 11478 | |||||
| 5 | Velká Británie | 5 | 4429 | |||||
| 6 | Švýcarsko | 2 | 1554 | |||||
| 7 | Belgie | 3082 | ||||||
| 8 | Monako | 1671 | ||||||
| 9 | Španělsko | 379 | ||||||
| 10 | Irsko | 349 | ||||||
| 11 | Německo | 251 | ||||||
| 12 | Thajsko | 6 | ||||||
| 13 | Brazílie | 6 |
Závody nezapočítávané do MS[editovat | editovat zdroj]
| Jezdec | Vítězství | Podium | Pole position | Nej. kolo |
|---|---|---|---|---|
 Luigi Villoresi
|
2 | 2 (2-0-0) | ||
| Alberto Ascari
|
1 | 1 (1-0-0) | 4 | 3 |
 Princ Bira
|
1 | 1 (1-0-0) | 1 | |
.svg){kind=small} Graham Whitehead
|
1 (0-0-1) | 1 | ||
 Louis Rosier
|
2 | 6 (2-3-1) | 1 | 1 |
| Reg Parnell
|
1 | 3 (1-2-0) | 1 | 1 |
| Consalvo Sanesi
|
1 | |||
| Giuseppe Farina
|
3 | 4 (3-0-1) | 2 | 2 |
 Juan Manuel Fangio
|
1 | 1 (1-0-0) | 1 | 2 |
 Toulo de Graffenried
|
1 | |||
| Philip Fotheringham Parker
|
1 | 1 (1-0-0) | ||
 Joe Kelly
|
1 | |||
.svg){kind=small} André Pilette
|
1 | |||
| Maurice Trintignant
|
1 | 1 (1-0-0) | 1 | 1 |
| Jose Froilan Gonzalez
|
1 | 3 (1-2-0) | 1 | |
| Tony Rolt
|
1 (0-0-1) | 1 | ||
| Dorino Serafini
|
2 (0-2-0) | |||
| Rudi Fischer
|
3 (0-1-2) | |||
| Brian Shawe-Taylor
|
2 (0-1-1) | |||
| Duncan Hamilton
|
2 (0-1-1) | |||
| Peter Whitehead
|
1 (0-0-1) | |||
| Gillie Tyrer
|
1 (0-1-0) | |||
| Philippe Étancelin
|
2 (0-1-1) | |||
| Ian Stewart
|
1 (0-0-1) | |||
| Stirling Moss
|
1 (0-0-1) | |||
 Louis Chiron
|
1 (0-0-1) | |||
| Piero Taruffi
|
1 (0-0-1) |
Roční statistiky[editovat | editovat zdroj]
| Vítězství | Vůz | Motor | Národ |
|---|---|---|---|
| Juan Manuel Fangio 3×
|
Alfa Romeo 4× | Alfa Romeo 4× | Argentina 4×
|
| Alberto Ascari 2×
|
Ferrari 3× | Ferrari 3× | Itálie 4×
|
| Giuseppe Farina 1×
|
Kurtis Kraft 1× | Offenhauser 1× |  USA 1×
|
| Luigi Fagioli 1×
|
|||
| Lee Wallard 1×
|
|||
| Jose Froilan Gonzalez 1×
|
| Pole Position | Vůz | Motor | Národ |
|---|---|---|---|
| Juan Manuel Fangio 4×
|
Alfa Romeo 4× | Alfa Romeo 4× | Argentina 5×
|
| Alberto Ascari 2×
|
Ferrari 3× | Ferrari 3× | Itálie 2×
|
| Duke Nalon 1×
|
Kurtis Kraft 1× | Novi 1× | USA 1×
|
| Jose Froilan Gonzalez 1×
|
| Nejrychlejší kolo | Vůz | Motor | Národ |
|---|---|---|---|
| Juan Manuel Fangio 5×
|
Alfa Romeo 7× | Alfa Romeo 7× | Argentina 5×
|
| Giuseppe Farina 2×
|
Kurtis Kraft 1× | Offenhauser 1× | Itálie 2×
|
| Lee Wallard 1×
|
USA 1×
|
| Podium | Vůz | Motor | Národ |
|---|---|---|---|
| Jose Froilan Gonzalez 5×
|
Ferrari 12× | Ferrari 12× | Itálie 14×
|
| Juan Manuel Fangio 5×
|
Alfa Romeo 9× | Alfa Romeo 9× | Argentina 10×
|
| Giuseppe Farina 4×
|
Kurtis 3× | Offenhauser 3× | USA 4×
|
| Alberto Ascari 4×
|
|||
| Luigi Villoresi 3×
|
|||
| Piero Taruffi 1×
|
|||
| Luigi Fagioli 1×
|
|||
| Mike Nazaruk 1×
|
|||
| Manuel Ayulo 1×
|
|||
| Lee Wallard 1×
|
|||
| Jackm McGrath 1×
|
|||
| Felice Bonetto 1×
|
| Nejrychlejší GP | Jezdec | Vůz | Rychlost |
|---|---|---|---|
| Indy 500
|
Lee Wallard
|
Kurtis Kraft | 203,153 km/h |
| Itálie
|
Alberto Ascari
|
Ferrari 375 | 185,915 km/h |
| Belgie
|
Giuseppe Farina
|
Alfa Romeo 159 | 183,985 km/h |
| Francie
|
Fangio / Fagioli
|
Alfa Romeo 159 | 178,600 km/h |
 Španělsko
|
Juan Manuel Fangio
|
Alfa Romeo 159 | 158,939 km/h |
| Velká Británie
|
Jose Froilan Gonzalez
|
Ferrari 375 | 154,677 km/h |
| Švýcarsko
|
Juan Manuel Fangio
|
Alfa Romeo 159 | 143,444 km/h |
 Německa
|
Alberto Ascari
|
Ferrari 375 | 134,801 km/h |
| Nejtěsnější vítězství | Vítěz | Druhý | Rozdíl |
|---|---|---|---|
| Německa
|
Ascari
|
Fangio
|
0:30.500s |
| Itálie
|
Ascari
|
Gonzalez
|
0:44.601s |
| Velká Británie
|
Gonzalez
|
Fangio
|
0:51.000s |
| Španělsko
|
Fangio
|
Gonzalez
|
0:54.280s |
| Švýcarsko
|
Fangio
|
Taruffi
|
0:55.240s |
| Francie
|
Fangio/ Fagioli
|
Ascari/ Gonzalez
|
0:58.200 |
| Indy 500
|
Wallard
|
Nazaruk
|
1:47.243 |
| Belgie
|
Farina
|
Ascari
|
2:51.000 |
Tabulka rekordů[editovat | editovat zdroj]
| * | * | Jezdci | * | * |
|---|---|---|---|---|
| Vítězství | Pole Position | Nej. kolo | Body | Podium |
| Fangio 6×
|
Fangio 8×
|
Fangio 8×
|
Fangio 64
|
Fangio 8×
|
| Farina 4×
|
Farina 2×
|
Farina 5×
|
Farina 52
|
Farina 7×
|
| Ascari 2×
|
Ascari 2×
|
Parsons 1×
|
Ascari 39
|
Fagioli 6×
|
| Parsons 1×
|
Faulkner 1×
|
Wallard 1×
|
Fagioli 32
|
Ascari 6×
|
| Fagioli 1×
|
Nalon 1×
|
Gonzalez 27
|
Gonzalez 5×
| |
| Wallard 1×
|
Gonzalez 1×
|
Villoresi 18
|
Villoresi 3×
| |
| Gonzalez 1×
|
Rosier 16
|
Rosier 2×
| ||
| Taruffi 10
|
Parnell 1×
| |||
| Parnell 9
|
Chiron 1×
| |||
| Bonetto 9
|
Holland 1×
|
| * | * | Vozy | * | * |
|---|---|---|---|---|
| Vítězství | Pole Position | Nej. kolo | Body | Podium |
| Alfa Romeo 10× | Alfa Romeo 10× | Alfa Romeo 13× | Alfa Romeo 163 | Alfa Romeo 21× |
| Ferrari 3× | Ferrari 3× | Kurtis Kraft 2× | Ferrari 111× | Ferrari 15× |
| Kurtis Kraft 2× | Kurtis Kraft 2× | Kurtis Kraft 33 | Kurtis Kraft 4× | |
| Talbot 22 | Deidt 3× | |||
| Maserati 11 | Talbot 2× | |||
| Deidt 10 | Maserati 1× | |||
| Simca 3 | ||||
| Sharman 3 | ||||
| Shroeder 2 | ||||
| BRM 2 |
| * | * | Národy | * | * |
|---|---|---|---|---|
| Vítězství | Pole Position | Nej. kolo | Body | Podium |
| Itálie 7×
|
Argentina 9×
|
Argentina 8×
|
Itálie 169
|
Itálie 25×
|
| Argentina 7×
|
Itálie 5×
|
Itálie 5×
|
Argentina 91
|
Argentina 13×
|
| USA 2×
|
USA 2×
|
USA 2×
|
USA 48
|
USA 7×
|
| Francie 28
|
Francie 2×
| |||
| Velká Británie 13
|
Velká Británie 2×
| |||
| Thajsko 5
|
Monako 1×
| |||
| Monako 4
|
||||
| Švýcarsko 2
|
Související články[editovat | editovat zdroj]
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Formule 1 v roce 1951 na Wikimedia Commons
