Team Lotus

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Tento článek pojednává o slavném závodním týmu z let 1954 až 1994. Další významy jsou uvedeny v článku Team Lotus (rozcestník).
Lotus
Celý název Team Lotus
Sídlo Hethel, Norfolk, Spojené království
Zakladatel/é Colin Chapman
Významní zaměstnanci Maurice Philippe
Peter Wright
Peter Warr
Mike Costin
Keith Duckworth
Gérard Ducarouge
Frank Dernie
Chris Murphy
Andrew Ferguson
Sam Michael
Významní jezdci GBR Jim Clark
GBR Graham Hill
GBR Stirling Moss
BRA Emerson Fittipaldi
AUT Jochen Rindt
USA Mario Andretti
GBR Nigel Mansell
ITA Elio de Angelis
BRA Ayrton Senna
BRA Nelson Piquet
FIN Mika Häkkinen
SWE Ronnie Peterson
GBR Johnny Herbert
ITA Alessandro Zanardi
ARG Carlos Reutemann
Motory Climax, BRM, Ford-Cosworth, Pratt & Whitney, Renault, Honda, Judd, Lamborghini
Pneumatiky Dunlop, Firestone, Goodyear, Michelin, Pirelli
Statistiky ve Formuli 1
Debut Grand Prix Monaka 1958
Poslední závod Grand Prix Austrálie 1994
Počet startů 491 (489 startů)
Počet titulů konstruktérů 7 (1963, 1965, 1968, 1970, 1972, 1973, 1978)
Počet titulů jezdců 6 (1963, 1965, 1968, 1970, 1972, 1978)
Počet bodů 1 368
Počet vítězství 73
Počet Pole position 102
Počet nejrychlejších kol 65
Piloti

Team Lotus byl závodní tým britského výrobce sportovních vozů Lotusu působící v letech 1954—1994 v mnoha automobilových kategoriích včetně Formule 1, Formule 2 nebo IndyCar. I několik let od svého posledního poslední závodu zůstává Lotus jedním z nejúspěšnějších závodních týmů všech dob se sedmi tituly mistra světa konstruktérů, šesti mistra světa jezdců Formule 1 a šesti vítězstvími v 500 mil Indianapolis. Pod vedením zakladatele a designéra Colina Chapmana představoval Lotus jednoho z největších inovátorů v oblasti techniky i obchodu.

Jméno Team Lotus se do Formule 1 vrátilo v 2010, jako tým Tonyho Fernandese s plným názvem Lotus Racing v roce 2010 a Team Lotus v roce 2011. V roce 2011 se pak vrátila i pro Lotus typická barevná kombinace černé a zlaté, když výrobce aut Lotus Cars sponzoroval tým Renault pod novým jménem Lotus Renault F1. Ten se o rok později přejmenoval na Lotus F1.

50. léta – počátky Lotusu[editovat | editovat zdroj]

V roce 1952 založil technik a závodník Colin Chapman v Hornsey společnost Lotus Engineering . Ta se setkala s rychlým úspěchem se závodními modely Mk II a Mk IV. O rok později k Lotus Engineering přibyla společnost Lotus Cars, aby se z nich v roce 1954 oddělil ještě závodní tým pod jménem Team Lotus, který s dalším modelem Mk VIII dokázal už od počátku sbírat úspěchy.[1]

Lotus Mk IX (1955), předchůdce Lotus Eleven

Lotus se zatím zaměřoval na Trial (jízdy zručnosti v terénu), kterému se sám Chapman věnoval ještě před založení společnosti.[2] Chapman však mířil výš a tak se počínaje rokem 1956 se Lotus začíná věnovat i formulovému závodění, kdy se ve Velké Británii účastní závodů Formuli 2 s modelem Lotus Eleven. Ten byl prodáván jako stavebnice k dotvoření pro jednotlivé jezdce a týmy.[1] Stejný model vyhrál v roce 1956 i třídu v závodě série Le Mans.[2]

Lotus Eleven pro Le Mans (1956)

Další rok představil Lotus další verzi svého závodního auta – Lotus 12. Jako piloti se v Lotusu představil Cliff Allison a Reg Bicknell. Allison ve voze Lotus 12 vyhrál International Trophy v Silverstonu v kategorii Formule 2.[3] S motorem Coventry Climax zvětšeným na 2,2 litrů se Chapman rozhodl pro vstup na závody Formule 1 v Grand Prix v Monaku v roce 1958 s jezdeckým párem Graham HillCliff Allison. Allison dojel do cíle na tehdy nebodovaném šestém místě.[4][5]

V této době ve Formuli 1 dosahovaly nejlepších výsledků vozy Cooper, které měli, na rozdíl od Lotusů, motory umístěné vzadu. Chapman se proto rozhodl přesunout více dozadu i motory svých vozů. Takto upravená verze Lotusu 12 – Lotus 18 přinesla Lotusu další úspěchy, v Grand Prix Monaka s ní Stirling Moss vybojoval vítězství pro tým Roba Walkera v letech 1960[6] a 1961.[1][7]

Lotus 18, ve kterém Moss vyhrál závod v Monaku v roce 1961

60. a 70. léta – velký úspěch[editovat | editovat zdroj]

Již na začátku 60. let dosáhl Team Lotus i na první vítězství ve Formuli 1 jako tým, nejen jako konstruktér, když Velkou cenu USA 1961 vyhrál Innes Ireland s dalším modelem v pořadí Lotusem 21.[1] Současně se Lotus účastní i závodů Formule 2, 24 hodin Le Mans, 500 mil Indianapolis a dalších soutěží.[4] Lotus zažíval velké úspěchy i v prodeji sportovních aut, Lotusů Seven se vyrobilo a prodalo přes tisíc[8], zdárné byly i Lotus Elite a v roce 1962 silniční Lotus Elan.[1]

Lotus 25 pilotovaný v roce 1963 Jimem Clarkem dojel hned třikrát na prvním místě v závodech Formule 1 a v závodě 500 mil Indianapolis vyjel druhé místo, kde Lotus překvapil takovýmto úspěchem malého auta s motorem vzadu.[P 1][4] O rok později Clark získal hned sedm vítězství ve Formuli 1 a získal pro Lotus první titul mistra světa jako pilot i jako tým.[1] Také v Indianapolis se Lotusu nadále dařilo, v roce 1964 Clark vedl, ale odstoupil s poruchou brzd, v dalším závodě už ale Clark dovezl Lotus 38 až na první místo.

Ve stejné době se však Chapman potýkal i s výraznou kritikou jeho vozů, které byly pro svou lehkou konstrukci označovány za příliš nebezpečné. V roce 1962 dokonce komisaři z tohoto důvodu odmítli umožnil Clarkovi odjet závod Le Mans ve voze Lotus 23.[4] V autech Lotusu se vážně zranilo nebo zabilo mnoho jezdců, včetně Stirlinga Mosse, Jima Clarka , Graham Hill, Jochen Rindt nebo Ronnie Peterson. Chapmanova auta však do motorsportu přinesla značný technický pokrok a jezdci tak nebezpečí brali jako cenu za úspěch.[4]Jeden z pilotů Lotusu, Dan Gurney o tomto problému řekl: „Jestli jsem si myslel, že tak, jak to dělal Lotus, to bylo dobré? No. Měli jsme několik selhání techniky. Ale v té době jsem si myslel, že to byla cena, kterou musíte zaplatit za to, že jste o hodně lepší“.[9]

Lotus 49
Lotus 49B

Pro sezónu 1966 přinesla Formule 1 zvětšení objemu motorů, což Lotus zastihlo nepřepravený po té, co jejich dosavadní dodavatel Coventry Climax nebyl schopný vyrobit nový 3litrový motor a následné nespolehlivosti motorů H16 od British Racing Motors. Pro rok 1967 tak Lotus přešel k motorům Ford-Cosworth DFV, navrženými dřívějším zaměstnancem Lotusu Keithem Duckworthem, zabudovanými do skořepiny Lotusů 49[4] a vrátil se ke ztracené formě hned v prvním závodě vítězstvím Jima Clarka[1], ale celkové prvenství se v tomto roce týmu získat nepodařilo.

Hned v další sezóně však Lotus přišel o svého pilota Clarka, který se za volantem Lotusu 48 zabil při neoficiálním závodě Formule 2 v Hockenheimu.[1] Tento rok také přinesl křídla na autech Lotusu, když Chapman v Monaku přidal verzi 49 malé přední křídlo a zadní spoiler a vytvořil Lotus 49B, se kterým Graham Hill získal titul mistra světa. Současně Chapman přišel s další revolucí ve Formuli 1, když jako sponzora získal tabákovou společnost Gold Leaf a díky tomu nemalé finanční prostředky.[4]

Fittipaldi v Lotusu 72

V roce 1969 věnoval tým mnoho času experimentování s turbínovou pohonnou jednotkou a pohonem na všech čtyř kol, v obou případech neúspěšně.[4] Oproti tomu v roce 1970 přišel Lotus s revolučním autem Lotus 72 s výraznými postranními chladiči, speciálním odpružením, plochou podlahou.[1] I přes původní technické problémy se vůz podařilo vyladit a Jochen Rindt dominoval šampionátu, ale v Monze neselhaly brzy. V důsledku odmítnutí bezpečnostních pásů v rozkroku pro něj byla tato nehoda byla fatální.[10] I díky výkonu druhého pilota Lotusu, Emersona Fittipaldiho, zůstal Rindt na prvním místě šampionátu až do posledního závodu a k roku 2013 je zatím jediným pilotem Formule 1, který titul získal posmrtně.[11]

Právě Fittipaldi pak získal titul mistra v roce 1972, v sezóně, kdy se hlavním sponzor Lotusu Imperial Tobacco přišel s novým černo-zlatým zabarvením a značkou John Player Special (JPS). Fittipaldi se stal nejmladším mistrem světa a zůstal jím až do roku 2005, kdy ho o tento rekord připravil Fernando Alonso.[12] Ještě v roce 1973 získal Lotus další, šestý titul mistra světa jako konstruktér, než po aerodynamické stránce vynikající Lotus 72 zestárnul a následný model Lotus 76 byl zklamáním.

Tým Lotus byl prvním týmem Formule 1, kterému se podařilo získat 50 vítězství v Grand Prix.[P 2]

Lotus 78

V Grand Prix USA 1976 se Lotusu poprvé v jeho historii ve Formuli 1 nepodařilo jedním vozem (Lotus 77) ani kvalifikovat do závodu, druhý vůz se kvalifikoval na 20. místě a po selhání techniky odstoupil ještě v prvním kole. Chapman se po tomto neúspěchu rozhodl spojit s Mariem Andrettim, který měl svými schopnostmi pomoci při dalších vývoji auta.

A právě další vývojové stupně – Lotus 78 a Lotus 79 s velkým přísavným efektem – přinesli další velké úspěchy, když Mario Andretti získal v roce 1978 mistrovský titul. Lotus se následně pokusil jít ve vývoji přísavného efektu ještě dále s vozy Lotus 80 a Lotus 88, ale právě poslední jmenovaný model byl nakonec v roce 1981 zakázán pro použití "dvojitého šasí", které pomocí zdvojeného odpružení odporovalo pravidlům o minimální světlé výšce.[13]

80. léta – pád Lotusu[editovat | editovat zdroj]

Angelis a Lotus 97T

V prosinci roku 1982 dostal Chapman infarkt a zemřel.[1] Tým Lotus převzal Peter Warr, ale několik dalších návrhů se ukázalo nefunkčními a v roce 1983 tak Lotus zaměstnal francouzského designéra Gérarda Ducarouge.[14] Ten během několika týdnů postavil Lotus 94T poháněný turbo motorem od Renaultu. V roce 1984, to přineslo třetí místo v celkovém pořadí jak týmu, tak pilotovi Eliu de Angelovi, přestože nevyhrál jediný závod.[15]

Pro sezónu 1985 přišel do týmu Ayrton Senna, který s Lotusem 97T dokázal vyhrál v Portugalsku a Belgii, a Angelis přidal výhru v italské Imole. I přes to Lotus obsadil jen čtvrté místo v celkovém pořadí. O rok později se Lotus vrátil na třetí místo s dvěma výhrami Senny v Lotusu 98T. Třetí místo pak Lotus a Senna získali i v další sezóně s Lotusem 99T, tentokrát poháněným motorem Honda. Po odchodu Senny pro sezónu 1988 pak Lotus dále klesal v tabulkách.

90. léta – konec Lotusu[editovat | editovat zdroj]

Další verze Lotus-Honda 100T znovu nebyla příliš úspěšná a Ducarouge se v polovině roku 1989 rozhodl odejít. Lotus ho nahradil Frankem Derniem, současně nahradil Warra Rupertem manwaringem a kvůli změně pravidel přešel k novému dodavateli motorů, V8 od společnosti Judd. Na konci sezóny pak od týmu odešli i jezdci Piquet a Nakajima; novými jezdci se pro sezónu 1990 stali Derek Warwick a Martin Donnelly a Lotus znovu změnil i dodavatele motorů když přesoupil k Lamborghini. Derniův Lotus 102 však nepřinesl výrazné zlepšení a Lotus získal celkem jen tři body zásluhou Wawricka. Donnelly navíc vážně havaroval v Jerezu a na konci sezóny ukončil spolupráci s Lotusem hlavní sponzor Camel.

Lotus 102B (1991)

Na konci roku 1990 se bývalí zaměstnanci Lotus Peter Collins a Peter Wright dohodli s rodinou Colina Chapmana na převzetí týmů a s novými jezdci Mikou Häkkinenem a Julianem Baileym vstoupili do sezóny 1991 s vylepšeným modelem 102B a návratem k motorům Judd.[16] Týmu se podařilo v San Marinu získat dvojité body, když Häkkinen dojel pátý a Bailey šestý. Pro další rok Lotus znovu změnil dodavatele když do Lotusu 107 namontoval HB V8 od Fordu. Tým se dostává do finančních potíží, ale ve výsledku dopadnu v sezóny 1992 lépe než o rok dříve – páté místo –, když Häkkinen získal 11 bodů a druhý pilot Johnny Herbert přidal další dva. V roce 1993 je Häkkinen, který odešel do McLarenu, nahrazen Alexem Zanardim a ten po nehodě v Belgii Pedrem Lamym. Celkem Lotus získal o bod méně než v předchozí sezóně, 12, a skončil šestý, tedy o jednu příčku níže.

Dluhy týmu Lotus narůstaly a ten tak nebyl schopný dalšího vývoje a do další sezóny tak tým nastoupil znovu s Lotusem 107, tentokrát poháněným motory Honda. Nové auto, Lotus 109, bylo představeno až na pátém závodě sezóny ve Španělsku. Pro velké dluhy dva závody sezóny odjel i platící jezdec Philippe Adams.

12. září 1994 upadl Lotus do bankrotu, čestné prohlášení ukázalo, že dluží 12 milionů liber. Tým byl prodán Davidu Huntovi, bratrovi slavnějšího Jamese Hunta, a ten povolal jako jezdce Miku Sala. V prosinci ale byly další práce na novém autě Lotus 112 zastaveny. V únoru 1995 pak Hunt oznámil spojení s Pacific Racing a tým Lotus tak zanikl, jeho posledním závodem byla Grand Prix Austrále 1994. Po posledním závodě sezóny 1995 v Austrálii ukončil svou činnost i Pacific.

2010 – návrat jména Lotus[editovat | editovat zdroj]

Hlavní články: Lotus F1 a Team Lotus (2010–2011)

Od bankrotu Lotusu v roce 1994 držel práva ke jménu Team Lotus David Hunt. Když v roce 2009 oznámila FIA plán omezených rozpočtů pro rok 2010, získal pro sebe práva ke jménu Litespeed s myšlenkou přihlásit se jako Team Lotus do tohoto ročníku Formule 1[17][18], ale Litespeed Team Lotus nebyl vybrán, když v červnu 2009 FIA představila seznam účastníků.[19] V září stejného roku se začaly objevovat zprávy, že malajská vláda plánuje podpořit Lotus při vstupu do Formule 1 pro rok 2010[20] za účelem podpory malajského výrobce aut Protonu, který byl vlastníkem Lotus Cars. 15. září pak FIA potvrdila, že tým Lotus Racing podpořený malajskou vládou získal povolení pro účast v roce 2010.[21] [22] Skupina Lotus (Group Lotus) ale později odvolala licenci k použití jména Lotus pro další sezóny v důsledku "zřejmého a vytrvalého porušení licence" týmem Lotus Racing.[23] O rok později, 24. září 2010, oznámil šéf Lotus Racing Tony Ferdandes, že získal práva ke jménu Team Lotus od Davida Hunta.[24]

V prosinci 2010 pak Group Lotus ve spojení s Genii Capital jako nástupce Renault F1 představili Lotus Renault GP, který se měl účastnit sezóny 2011[25] , čímž ve Formuli 1 působily dva týmy se jménem Lotus – Team Lotus Tonyho Fernandese a Lotus Renault pod hlavičkou Group Lotus. Rodina Colina Chapmana pak vydala prohlášení, ve kterém podpořila Group Lotus ve sporu o použití jména Lotus a dala přednost neexistenci jména "Team Lotus" ve Formuli 1.[26][27]

V květnu 2011 pak soud rozhodl, že Tony Ferdnandes má právo na užití jména Team Lotus díky odkoupení práv od Davida Hunta ale Group Lotus má právo užívat původní černo-zlaté zbarvení na monopostech Formule 1 a značku Lotus pro silniční vozy, čímž byla stvrzena účast dvou Lotusu v sezóně 2011.[28]

Pro sezónu 2012 se Fernandesův Team Lotus přejmenovál na Caterham F1[29] po té, co koupil Caterham Cars a Lotus Renault GP se přejmenoval na Lotus F1.[30]

Kompletní výsledky ve Formuli 1[editovat | editovat zdroj]

(Legenda, tučně vyznačené závody znamenají zisk pole position, závody vyznačené kurzívou označují zajetí nejrychlejšího kola v závodě)

Rok Šasi Motor Pneu Jezdci 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 Body Umístění
1958 Lotus 12
Lotus 16
Climax Straight-4 D ARG MON NED 500 BEL FRA GBR GER POR ITA MOR 3 6. místo
UK Cliff Allison 6 6 4 Ret Ret 10 7 10
UK Graham Hill Ret Ret Ret Ret Ret Ret* Ret 6 16
UK Alan Stacey 8 Ret
1959 Lotus 16 Climax Straight-4 D MON 500 NED FRA GBR GER POR ITA USA 5 4. místo
USA Pete Lovely DNQ
UK Graham Hill Ret 7 Ret 9 Ret Ret Ret
UK Innes Ireland 4 Ret Ret Ret 5
UK Alan Stacey Ret
1960 Lotus 18
Lotus 16
Climax Straight-4 D ARG MON 500 NED BEL FRA GBR POR ITA USA 34 (37) 2. místo
UK Innes Ireland 6 9 2 Ret 7 3 6 2
ARG Alberto Larreta 9
UK Alan Stacey Ret Ret Ret Ret
UK Jim Clark Ret 5 5 16 3 16
UK Ron Flockhart 6
UK John Surtees Ret 2 Ret Ret
1961 Lotus 21
Lotus 18
Climax Straight-4 D MON NED BEL FRA GBR GER ITA USA 35 2. místo
UK Innes Ireland Ret 4 10 NC Ret 1
UK Jim Clark 10 3 12 3 Ret 4 Ret 7
UK Trevor Taylor 13
BEL Willy Mairesse Ret
1962 Lotus 25
Lotus 24
Climax V8 D NED MON BEL FRA GBR GER ITA USA RSA 36 (38) 2. místo
UK Jim Clark 9 Ret 1 Ret 1 4 Ret 1 Ret
UK Trevor Taylor 2 Ret Ret 8 8 Ret Ret 12 Ret
1963 Lotus 25 Climax V8 D MON BEL NED FRA GBR GER ITA USA MEX RSA 54 (74) 1. místo
UK Jim Clark 8 1 1 1 1 2 1 3 1 1
UK Trevor Taylor 6 Ret 10 13 DSQ 8 Ret Ret 8
UK Mike Spence 13
Mexiko Pedro Rodríguez Ret Ret
1964 Lotus 33
Lotus 25
Climax V8 D MON NED BEL FRA GBR GER AUT ITA USA MEX 37 (40) 3. místo
UK Jim Clark 4 1 1 Ret 1 Ret Ret Ret 7 5
UK Peter Arundell 3 3 9 4
UK Mike Spence 9 8 Ret 6 7 4
GER Gerhard Mitter 9
USA Walt Hansgen 5
Mexiko Moisés Solana 10
1965 Lotus 33
Lotus 25
Climax V8 D RSA MON BEL FRA GBR NED GER ITA USA MEX 54 (58) 1. místo
UK Jim Clark 1 1 1 1 1 1 10 Ret Ret
UK Mike Spence 4 7 7 4 8 Ret 11 Ret 3
GER Gerhard Mitter Ret
ITA Giacomo Russo Ret
Mexiko Moisés Solana 12 Ret
1966 Lotus 33 Climax V8 F MON BEL FRA GBR NED GER ITA USA MEX 21 5. místo
UK Jim Clark Ret Ret DNS 4 3 Ret
ITA Giacomo Russo 9
UK Peter Arundell 6
Lotus 43
Lotus 33
BRM H 16
BRM V8
UK Peter Arundell DNS Ret Ret Ret 8 8 7
UK Jim Clark Ret 1 Ret
1967 Lotus 43
Lotus 33
BRM V8 F RSA MON NED BEL FRA GBR GER CAN ITA USA MEX 44 2. místo
UK Jim Clark Ret
UK Graham Hill Ret 2
Lotus 33 Climax V8 UK Jim Clark Ret
Lotus 49 Ford Cosworth DFV 1 6 Ret 1 Ret Ret 3 1 1
UK Graham Hill Ret Ret Ret Ret Ret 4 Ret 2 Ret
ITA Giancarlo Baghetti Ret
Mexiko Moisés Solana Ret Ret
1968 Lotus 49
Lotus 49B
Ford Cosworth DFV F RSA ESP MON BEL NED FRA GBR GER ITA CAN USA MEX 75 1. místo
UK Graham Hill 2 1 1 Ret 9 Ret Ret 2 Ret 4 2 1
UK Jim Clark 1
UK Jackie Oliver Ret 5 NC Ret 11 Ret Ret DNS 3
CAN Bill Brack Ret
USA Mario Andretti Ret
Mexiko Moisés Solana Ret
1969 Lotus 49B
Lotus 63
Ford Cosworth DFV F RSA ESP MON NED FRA GBR GER ITA CAN USA MEX 47 3. místo
UK Graham Hill 2 Ret 1 7 6 7 4 9 Ret Ret
AUT Jochen Rindt Ret Ret Ret Ret 4 Ret 2 3 1 Ret
USA Mario Andretti Ret Ret Ret
UK Richard Attwood 4
UK John Miles Ret 10 Ret Ret Ret
1970 Lotus 72C
Lotus 72B
Lotus 72
Lotus 49
Ford Cosworth DFV F RSA ESP MON BEL NED FRA GBR GER AUT ITA CAN USA MEX 59 1. místo
AUT Jochen Rindt 13 Ret 1 Ret 1 1 1 1 Ret DNS
UK John Miles 5 DNQ DNQ Ret 7 8 Ret Ret Ret DNS
BRA Emerson Fittipaldi 8 4 15 DNS 1 Ret
SWE Reine Wisell 3 NC
1971 Lotus 72C
Lotus 72D
Ford Cosworth DFV F RSA ESP MON NED FRA GBR GER AUT ITA CAN USA 21 5. místo
BRA Emerson Fittipaldi Ret Ret 5 3 3 Ret 2 7 NC
SWE Reine Wisell 4 NC Ret DSQ 6 8 4 5 Ret
Jihoafrická republika Dave Charlton Ret
Lotus 56B Pratt & Whitney turbine Australia Dave Walker Ret
SWE Reine Wisell NC
BRA Emerson Fittipaldi 8
1972 Lotus 72D Ford Cosworth DFV F ARG RSA ESP MON BEL FRA GBR GER AUT ITA CAN USA 61 1. místo
BRA Emerson Fittipaldi Ret 2 1 3 1 2 1 Ret 1 1 11 Ret
AUS David Walker DSQ 10 9 14 14 18 Ret Ret Ret Ret
SWE Reine Wisell Ret 10
1973 Lotus 72D
Lotus 72E
Ford Cosworth DFV G ARG BRA RSA ESP BEL MON SWE FRA GBR NED GER AUT ITA CAN USA 92 (96) 1. místo
BRA Emerson Fittipaldi 1 1 3 1 3 2 12 Ret Ret Ret 6 Ret 2 2 6
SWE Ronnie Peterson Ret Ret 11 Ret Ret 3 2 1 2 11 Ret 1 1 Ret 1
1974 Lotus 76
Lotus 72E
Ford Cosworth DFV G ARG BRA RSA ESP BEL MON SWE NED FRA GBR GER AUT ITA CAN USA 42 4. místo
SWE Ronnie Peterson 13 6 Ret Ret Ret 1 Ret 8 1 10 4 Ret 1 3 Ret
BEL Jacky Ickx Ret 3 Ret Ret Ret Ret Ret 11 5 3 5 Ret Ret 13 Ret
AUS Tim Schenken DSQ
1975 Lotus 72F
Lotus 72E
Ford Cosworth DFV G ARG BRA RSA ESP MON BEL SWE NED FRA GBR GER AUT ITA USA 9 7. místo
SWE Ronnie Peterson Ret 15 10 Ret 4 Ret 9 15 10 Ret Ret 5 Ret 5
BEL Jacky Ickx 8 9 12 2 8 Ret 15 Ret Ret
UK Jim Crawford Ret 13
UK Brian Henton 16 DNS NC
UK John Watson Ret
1976 Lotus 77 Ford Cosworth DFV G BRA RSA USW ESP BEL MON SWE FRA GBR GER AUT NED ITA CAN USA JPN 29 4. místo
USA Mario Andretti Ret Ret Ret Ret 5 Ret 12 5 3 Ret 3 Ret 1
SWE Ronnie Peterson Ret
SWE Gunnar Nilsson Ret Ret 3 Ret Ret Ret Ret Ret 5 3 Ret 13 12 Ret 6
UK Bob Evans 10 DNQ
1977 Lotus 78 Ford Cosworth DFV G ARG BRA RSA USW ESP MON BEL SWE FRA GBR GER AUT NED ITA USA CAN JPN 62 2. místo
USA Mario Andretti 5 Ret Ret 1 1 5 Ret 6 1 14 Ret Ret Ret 1 2 9 Ret
SWE Gunnar Nilsson DNS 5 12 8 5 Ret 1 19 4 3 Ret Ret Ret Ret Ret Ret Ret
1978 Lotus 78
Lotus 79
Ford Cosworth DFV G ARG BRA RSA USW MON BEL ESP SWE FRA GBR GER AUT NED ITA USA CAN 116 1. místo
USA Mario Andretti 1 4 7 2 11 1 1 Ret 1 Ret 1 Ret 1 6 Ret 10
SWE Ronnie Peterson 5 Ret 1 4 Ret 2 2 3 2 Ret Ret 1 2 Ret
FRA Jean-Pierre Jarier 15 Ret
1979 Lotus 79
Lotus 80
Ford Cosworth DFV G ARG BRA RSA USW ESP BEL MON FRA GBR GER AUT NED ITA CAN USA 39 4. místo
USA Mario Andretti 5 Ret 4 4 3 Ret Ret Ret Ret Ret Ret Ret 5 10 Ret
ARG Carlos Reutemann 2 3 5 Ret 2 4 3 13 8 Ret Ret Ret 7 Ret Ret
1980 Lotus 81
Lotus 81B
Ford Cosworth DFV G ARG BRA RSA USW BEL MON FRA GBR GER AUT NED ITA CAN USA 17 5. místo
USA Mario Andretti Ret Ret 12 Ret Ret 7 Ret Ret 7 Ret 8 Ret Ret 6
ITA Elio de Angelis Ret 2 Ret Ret 10 9 Ret Ret 16 6 Ret 4 10 4
UK Nigel Mansell Ret Ret DNQ
1981 Lotus 81B
Lotus 87
Ford Cosworth DFV M


G

USW BRA ARG SMR BEL MON ESP FRA GBR GER AUT NED ITA CAN CPL 22 7. místo
UK Nigel Mansell Ret 11 Ret 3 Ret 6 7 DNQ Ret Ret Ret Ret Ret 4
ITA Elio de Angelis Ret 5 6 5 Ret 5 6 DSQ 7 7 5 4 6 Ret
1982 Lotus 87B
Lotus 91
Ford Cosworth DFV G RSA BRA USW SMR BEL MON DET CAN NED GBR FRA GER AUT SUI ITA CPL 30 5. místo
UK Nigel Mansell Ret 3 7 Ret 4 Ret Ret Ret 9 Ret 8 7 Ret
ITA Elio de Angelis 8 Ret 5 4 5 Ret 4 Ret 4 Ret Ret 1 6 Ret Ret
BRA Roberto Moreno DNQ
UK Geoff Lees 12
1983 Lotus 91
Lotus 92
Ford Cosworth DFV P BRA USW FRA SMR MON BEL DET CAN GBR GER AUT NED ITA EUR RSA 11 8. místo
ITA Elio de Angelis DSQ
UK Nigel Mansell 12 12 Ret 12 Ret Ret 6 Ret
Lotus 93T
Lotus 94T
Renault V6 (t/c) ITA Elio de Angelis Ret Ret Ret Ret 9 Ret Ret Ret Ret Ret Ret 5 Ret Ret
UK Nigel Mansell 4 Ret 5 Ret 8 3 NC
1984 Lotus 95T Renault V6 (t/c) G BRA RSA BEL SMR FRA MON CAN DET DAL GBR GER AUT NED ITA EUR POR 47 3. místo
UK Nigel Mansell Ret Ret Ret Ret 3 Ret 6 Ret 6 Ret 4 Ret 3 Ret Ret Ret
ITA Elio de Angelis 3 7 5 3 5 5 4 2 3 4 Ret Ret 4 Ret Ret 5
1985 Lotus 97T Renault V6 (t/c) G BRA POR SMR MON CAN DET FRA GBR GER AUT NED ITA BEL EUR RSA AUS 71 4. místo
BRA Ayrton Senna Ret 1 7 Ret 16 Ret Ret 10 Ret 2 3 3 1 2 Ret Ret
ITA Elio de Angelis 3 4 1 3 5 5 5 NC Ret 5 5 6 Ret 5 Ret DSQ
1986 Lotus 98T Renault V6 (t/c) G BRA ESP SMR MON BEL CAN DET FRA GBR GER HUN AUT ITA POR MEX AUS 58 3. místo
BRA Ayrton Senna 2 1 Ret 3 2 5 1 Ret Ret 2 2 Ret Ret 4 3 Ret
UK Johnny Dumfries 9 Ret Ret DNQ Ret Ret 7 Ret 7 Ret 5 Ret Ret 9 Ret 6
1987 Lotus 99T Honda V6 (t/c) G BRA SMR BEL MON DET FRA GBR GER HUN AUT ITA POR ESP MEX JPN AUS 64 3. místo
BRA Ayrton Senna Ret 2 Ret 1 1 4 3 3 2 5 2 7 5 Ret 2 DSQ
JPN Satoru Nakajima 7 6 5 10 Ret NC 4 Ret Ret 13 11 8 9 Ret 6 Ret
1988 Lotus 100T Honda V6 (t/c) G BRA SMR MON MEX CAN DET FRA GBR GER HUN BEL ITA POR ESP JPN AUS 23 5. místo
BRA Nelson Piquet 3 3 Ret Ret 4 Ret 5 5 Ret 8 4 Ret Ret 8 Ret 3
JPN Satoru Nakajima 6 8 DNQ Ret 11 DNQ 7 10 9 7 Ret Ret Ret Ret 7 Ret
1989 Lotus 101 Judd V8 G BRA SMR MON MEX USA CAN FRA GBR GER HUN BEL ITA POR ESP JPN AUS 15 6. místo
BRA Nelson Piquet Ret Ret Ret 11 Ret 4 8 4 5 6 DNQ Ret Ret 8 4 Ret
JPN Satoru Nakajima 8 NC DNQ Ret Ret DNQ Ret 8 Ret Ret DNQ 10 7 Ret Ret 4
1990 Lotus 102 Lamborghini V12 G USA BRA SMR MON CAN MEX FRA GBR GER HUN BEL ITA POR ESP JPN AUS 3 8. místo
UK Martin Donnelly DNS Ret 8 Ret Ret 8 12 Ret Ret 7 12 Ret Ret DNS
UK Derek Warwick Ret Ret 7 Ret 6 10 11 Ret 8 5 11 Ret Ret Ret Ret Ret
UK Johnny Herbert Ret Ret
1991 Lotus 102B Judd V8 G USA BRA SMR MON CAN MEX FRA GBR GER HUN BEL ITA POR ESP JPN AUS 3 10. místo
FIN Mika Häkkinen 13 9 5 Ret Ret 9 DNQ 12 Ret 14 Ret 14 14 Ret Ret 19
UK Julian Bailey DNQ DNQ 6 DNQ
UK Johnny Herbert DNQ 10 10 14 7 Ret Ret 11
GER Michael Bartels DNQ DNQ DNQ DNQ
1992 Lotus 102D
Lotus 107
Ford V8 G RSA MEX BRA ESP SMR MON CAN FRA GBR GER HUN BEL ITA POR JPN AUS 13 5. místo
FIN Mika Häkkinen 9 6 10 Ret DNQ Ret Ret 4 6 Ret 4 6 Ret 5 Ret 7
UK Johnny Herbert 6 7 Ret Ret Ret Ret Ret 6 Ret Ret Ret 13 Ret Ret Ret 13
1993 Lotus 107B Ford V8 G RSA BRA EUR SMR ESP MON CAN FRA GBR GER HUN BEL ITA POR JPN AUS 12 6. místo
UK Johnny Herbert Ret 4 4 8 Ret Ret 10 Ret 4 10 Ret 5 Ret Ret 11 Ret
ITA Alessandro Zanardi Ret 6 8 Ret 14 7 11 Ret Ret Ret Ret DNS
POR Pedro Lamy 11 Ret 13 Ret
1994 Lotus 107C
Lotus 109
Mugen-Honda V10 G BRA PAC SMR MON ESP CAN FRA GBR GER HUN BEL ITA POR EUR JPN AUS 0 -
UK Johnny Herbert 7 7 10 Ret Ret 8 7 11 Ret Ret 12 Ret 13
POR Pedro Lamy 10 8 Ret 11
ITA Alex Zanardi 9 15 Ret Ret Ret 13 Ret 16 13 Ret
BEL Philippe Adams Ret 16
FRA Éric Bernard 18
FIN Mika Salo 10 Ret

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. V USA v této době stále převažovala robustní auta s motorem vzadu, což se změnilo právě po úspěchu Lutusu.[4]
  2. Ferrari se stalo druhým, přestože svůj první závod vyhrálo už v roce 1951, sedm let před Lotusem.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c d e f g h i j KOCOUREK, Tomáš. Lotus Historie [online]. Fan stránka věnovaná Lotusu, 3. prosince 2010, [cit. 2013-11-20]. Dostupné online.  
  2. a b Lotus už chybí 15 let, díl 1. [online]. F1sports, 22. ledna 2009, [cit. 2013-11-20]. Dostupné online.  
  3. GALPIN, Darren. 1958 Non-World Championship Grands Prix [online]. [cit. 2013-11-20]. Dostupné online.  
  4. a b c d e f g h i Lotus už chybí 15 let, díl 2. [online]. F1sports, 23. ledna 2009, [cit. 2013-11-20]. Dostupné online.  
  5. Výsledky Grand Prix Monaka 1958 [online]. Formula One World Championship, [cit. 2013-11-21]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. Výsledky Grand Prix Monaka 1960 [online]. Formula One World Championship, [cit. 2013-11-21]. Dostupné online. (anglicky) 
  7. Výsledky Grand Prix Monaka 1961 [online]. Formula One World Championship, [cit. 2013-11-21]. Dostupné online. (anglicky) 
  8. KOCOUREK, Tomáš. Lotus Seven [online]. Fan stránka věnovaná Lotusu, 3. prosince 2010, [cit. 2013-11-20]. Dostupné online.  
  9. FRIEDMAN, Dave. Indianapolis Racing Memories 61-69. [s.l.] : Motorbooks Intl, 1997. 160 s. ISBN 0760301425. (anglicky) 
  10. Legendy: Život na limitu — Jochen Rindt. F1MAG [online]. srpen 2008, roč. 08, čís. 39 [cit. 2013-11-21]. Dostupné online.  
  11. ŽEMLIČKA, Jiří. Před 40. lety zahynul Jochen Rindt. F1news [online]. 6. září 2010 [cit. 2013-11-21]. Dostupné online.  
  12. Fittipaldi má chuť závodit i v šedesáti. iDnes.cz [online]. 8. srpna 2006 [cit. 2013-11-21]. Dostupné online.  
  13. Lotus už chybí 15 let, díl 3. [online]. F1sports, 24. ledna 2009, [cit. 2013-11-20]. Dostupné online.  
  14. FIKEJZ, Filip. Bojovník s lvím srdcem Nigel Mansell oslavil šedesáté narozeniny. F1sports [online]. 10. srpna 2013 [cit. 2013-11-21]. Dostupné online.  
  15. MIKOLÁŠ, Michal. Elio de Angelis, poslední gentleman ve formuli 1, by oslavil 55 let. F1sports [online]. 30. března 2013 [cit. 2013-11-21]. Dostupné online.  
  16. Peter Collins [online]. GrandPrix.com, [cit. 2013-11-21]. Dostupné online. (anglicky) 
  17. RICHTR TOMÁŠ. Vedle Brabhama a Marche o návrat do F1 usiluje také Lotus. F1sports [online]. 7. června 2009 [cit. 2013-11-21]. Dostupné online.  
  18. O třináctém týmu F1 se rozhodne příští týden. F1news [online]. 11. září 2009 [cit. 2013-11-21]. Dostupné online.  
  19. 2010 FIA Formula One World Championship Entry List [online]. Bleacher report, [cit. 2013-11-21]. Dostupné online. (anglicky) 
  20. PASTOREK, Jan. O poslední místo na roštu usiluje Lotus podporovaný Malajci. F1news [online]. 3. září 2009 [cit. 2013-11-21]. Dostupné online.  
  21. PASTOREK, Jan. Poslední volné místo na startovním roštu 2010 získal Lotus. F1news [online]. 15. září 2009 [cit. 2013-11-21]. Dostupné online.  
  22. FIA publish revised 2010 entry list [online]. FIA, 3. března 2010, [cit. 2013-11-21]. Dostupné online. (anglicky) 
  23. VYČICHLOVÁ, Lucie. Bitva o Lotus začíná: Proton vypověděl smlouvu s týmem, ten se obrátil na soud. F1news [online]. 27. září 2010 [cit. 2013-11-21]. Dostupné online.  
  24. RICHTR, Tomáš. Lotus vs. Lotus. F1sports [online]. 28. září 2010 [cit. 2013-11-21]. Dostupné online.  
  25. PASTOREK, Jan. Proton se spojil s Genii a vznikl druhý tým Lotus Renault. F1sports [online]. 8. prosince 2010 [cit. 2013-11-21]. Dostupné online.  
  26. HLAWICZKA, Petr. Chapmanova rodina se k Fernandesovi obrací zády, bude podporovat Group Lotus. F1news [online]. 23. prosince 2010 [cit. 2013-11-21]. Dostupné online.  
  27. RICHTR, Tomáš. Chapmanova rodina: malajsijský Group Lotus je "skutečný" Lotus. F1sport [online]. 23. prosince 2010 [cit. 2013-11-21]. Dostupné online.  
  28. PASTOREK, Jan. Soud zamítl odvolání skupiny Lotus v kauze Lotus. F1sports [online]. 23. června 2011 [cit. 2013-11-21]. Dostupné online.  
  29. HLAWICZKA, Petr. Týmy Fernandesovi udělily souhlas k přejmenování Lotusu na Caterham. F1news [online]. 30. září 2011 [cit. 2013-11-21]. Dostupné online.  
  30. PASTOREK, Jan. Komise F1 schválila přejmenování tří týmů. F1sports [online]. 3. listopadu 2011 [cit. 2013-11-21]. Dostupné online.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí galerii k tématu