Operace Spojenecká síla
| Operace Spojenecká síla | |||||||||||||||
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| Konflikt: Válka v Kosovu | |||||||||||||||
 Hoříčí věž Ušće |
|||||||||||||||
|
|||||||||||||||
| Strany | |||||||||||||||
 NATO |
 Svazová republika Jugoslávie |
||||||||||||||
| Velitelé | |||||||||||||||
| Wesley Clark Javier Solana |
Slobodan Milošević | ||||||||||||||
| Síla | |||||||||||||||
| Ztráty | |||||||||||||||
| 2 mrtví při nehodě vrtulníku 1 Lockheed F-117 Nighthawk 4 bezpilotní letouny |
462 mrtvých vojáků 6 sestřelených letadel přes 500-3500 civilistů zemřelo při bombardování[zdroj?] |
||||||||||||||
| {{{poznámky}}} | |||||||||||||||
Bombardování Svazové republiky Jugoslávie silami NATO (Operation Allied Force), v Srbsku označováno jako „Agrese NATO“ (srbsky Агресиjа НАТО), trvalo od 24. března[2] do 10. června 1999 a bylo součástí Kosovské války. Tento vojenský útok představoval druhé otevřené použití vojenské síly státy NATO v bývalé Jugoslávii. Prvním bylo bombardování bosenskosrbské armády v roce 1995. Zároveň se jednalo o největší vojenský střet na území Srbska a Černé Hory od dob druhé světové války.
Deklarovaným motivem bombardování SRJ byla snaha přinutit jugoslávskou vládu řízenou Slobodanem Miloševićem k ukončení vyhánění a provádění násilných akcí vůči albánskému obyvatelstvu Kosova[2], k němuž mělo podle prohlášení NATO docházet v rámci ozbrojeného konfliktu mezi jugoslávskou armádou a srbskými paravojenskými oddíly na jedné straně a albánskou Osvobozeneckou armádou Kosova (UÇK) na straně druhé.[3][4] NATO požadovalo souhlas Rady bezpečnosti OSN s vojenskou intervencí, ten však nebyl poskytnut kvůli vetu Ruska a Číny.
Obsah |
Průběh operace [editovat]
NATO zahájilo své vzdušné útoky na vojenské cíle SRJ 24. března 1999. Později byly údery vedeny také proti průmyslovým a civilním objektům, jež mohly být podle NATO využity jugoslávskou armádou, ale i proti jiným cílům. Během 78 dní trvajícího bombardování byla těžce poškozena infrastruktura, mosty, průmyslové objekty, elektrárny a telekomunikační zařízení. Zničeno bylo rovněž ústředí a vysílač srbské státní televize. V některých případech došlo také k útokům proti ryze nevojenským cílům (kolona uprchlíků, osobní vlak, autobus, několik soukromých objektů, čínské velvyslanectví, nemocnice v Bělehradě atd.). V průběhu bombardování bylo zabito podle zprávy Human Rights Watch 489 - 528 civilistů veskrze srbské či albánské národnosti.[5][6] Několik řízených střel dopadlo do Bulharska.
Vojenské ztráty Jugoslávie [editovat]
Po ukončení války NATO vyčíslilo jugoslávské škody na 5-10 tisíc vojáků, většinu letounů MiG-29, třetinu letounů MiG-21 a stovky tanků. Jako první tyto údaje zpochybnil britský velitel jednotek v Kosovu Mike Jackson, který potvrzoval, že škody byly menší. V Kosovu bylo objeveno mnoho zničených osobních i nákladních aut a autobusů, ale tanků pouze 14. Oficiální jugoslávské údaje hovořily o 576 zabitých vojácích a 13 zničených tancích, což se více blíží realitě. Bylo zjištěno, že jugoslávská armáda s úspěchem používala makety tanků, děl a letadel, a také stavěla polyetylénové mosty. Tyto klamné cíle byly opakovaně bombardovány. Generál Clark těmto údajům zprvu nevěřil, proto vyslal komisi, která však předcházející údaje o jugoslávských ztrátách potvrdila.[7]
Hospodářské a civilní ztráty [editovat]
Pro vkladatele šablony: Na diskusní stránce zdůvodněte vložení šablony.
Generál Wesley Clark prohlašoval, že NATO útočí na vojenské cíle.[zdroj?] Byla bombardována civilní infrastruktura jako elektrárny a trafostanice, dále automobilka Zastava v Kragujevaci, továrna na elektrospotřebiče Sloboda v Čačaku, rafinérie v Novim Sadu, továrny na umělá hnojiva v Pančevu a mnoho dalších závodů.[zdroj?]
Bylo provedeno několik útoků na města i vesnice, kde se nenacházeli příslušníci jugoslávské armády a nebyla žádná vojenská výroba.[zdroj?]Dne 2. května při útoku na most u Lužane zasáhl letoun autobus a sanitku přejíždějící most, přičemž bylo zabito 39 civilistů.[zdroj?]Poté bomby z letounů NATO dvakrát zasáhly konvoj vozidel s uprchlíky na silnici Djakovica - Prizren.[zdroj?]Na brífinku v Bruselu potvrdil[zdroj?] Giuseppee Marani pravost zvukového záznamu pilotů, kteří zaútočili proti jednoznačně civilnímu cíli a který se dostal „nedopatřením“[zdroj?] do rukou novinářů.[zdroj?] Dne 19. dubna bombardovala letadla v Novem Sadu sídlo vojvodinského parlamentu, bomby několikrát dopadly i na Suboticu, centrum maďarské menšiny.[7]
Kontroverzním případem byl noční útok na budovu srbské televize v Bělehradě, při kterém zahynulo 16 civilistů. Podle velení NATO byla televize legitimním cílem, jelikož šířila propagandu Miloševičova režimu a tím přispívala k prohloubení etnických konfliktů.[8] Naopak organizace Amnesty International tento útok označila za válečný zločin, jelikož šlo o civilní objekt a vyzvala členské státy NATO k zajištění nezávislého šetření.[9]
Celkové číslo obětí bombardování nebylo oficiálně oznámeno, nicméně jugoslávská strana uvádí odhady 1200 až 2500 mrtvých[10] a kolem 5000 zraněných. O práci přišly tisíce obyvatel Jugoslávie, škody pocítily nepřímo i okolní státy. Předpokládaná výše škod na jugoslávské ekonomice se pohybuje kolem částky 30 miliard dolarů.[zdroj?] Vzrostl také počet lidí trpících postraumatickým stresem.
Ztráty NATO [editovat]
Dne 28. března sestřelila jugoslávská protivzdušná obrana americký letoun F 117-A Stealth, což bylo po odvysílání záběrů v televizi americkou stranou přiznáno.[11] 6. dubna byl údajně nad oblastí Fruska Gora sestřelen další letoun F-117. 28. dubna večer se na severu Albánie asi 40 kilometrů severovýchodně od Tirany zřítil americký bojový vrtulník Hughes AH-64 Apache. 4. května došlo k obdobné havárii vrtulníku AH-64, při které oba piloti zahynuli. 1. května sestřelen americký letoun se svislým vzletem a přistáním AV-8B Harrier. 2. května byl sestřelen americký letoun F-16, údajně ve vzdušném boji s letounem MiG-29. 5. května byl poblíž města Bajina Bašta patrně sestřelen další letoun NATO. Byly také sestřeleny 4 bezpilotní letouny. Další letouny byly poškozeny, některé z nich musely nouzově přistát na letištích v okolních státech.[12]
Ukončení útoku [editovat]
Útok byl ukončen 10. června 1999 po podpisu smlouvy o stažení jugoslávské armády a policie z území Kosova a Metohije.
Kritika operace [editovat]
Deklarovaný důvod celé operace byl zpochybňován, například knihou německého brigádního generála ve výslužbě Heinze Loquaie publikované v dubnu 2000, která podává svědectví o tzv. operaci Koňská podkova a jejím zneužití jako casus belli pro bombardování Jugoslávie.[13] Michel Collon[14] ve své knize uvádí, že v médiích existovala dlouhodobá desinformační kampaň připravující lživou záminku pro ospravedlnění napadení Jugoslávie ze strany NATO.
Bývalý velitel sil UNPROFOR v Sarajevu Lewis MacKenzie pak v článku pro kanadský The National Post uvádí že k žádné genocidě nedošlo.[15]
Kontroverze ohledně použití munice s ochuzeným uranem [editovat]
Mluvčí NATO generál Giuseppe Marani tvrdí: „protipancéřové náboje s ochuzeným uranem byly používány piloty spojenecké armády proti srbským silám v Kosovu“ a náboje „nejsou vůbec nebezpečné“ [16]
 |
Tato část článku je příliš stručná nebo neobsahuje všechny důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že ji vhodně rozšíříte. |
Reference [editovat]
- ↑ United Nations Security Council Resolution 1244 [1]
- ↑ a b KOVAČEVIĆ, Živorad. Amerika i raspad Jugoslavije. Beograd : Filip Višnjić, 2007. s. 275. (srbština)
- ↑ Operace Spojenecká síla na stránkách Nato [2]
- ↑ KOVAČEVIĆ, Živorad. Amerika i raspad Jugoslavije. Beograd : Filip Višnjić, 2007. s. 287. (srbština)
- ↑ http://www.hrw.org/legacy/reports/2000/nato/Natbm200-01.htm#TopOfPage
- ↑ http://www.hrw.org/legacy/reports/2000/nato/Natbm200-03.htm#TopOfPage
- ↑ a b Jiří Dienstbier, Daň z krve, Nakladatelství Lidové noviny 2002
- ↑ KOVAČEVIĆ, Živorad. Amerika i raspad Jugoslavije. Beograd : Filip Višnjić, 2007. s. 299. (srbština)
- ↑ http://magazin.ceskenoviny.cz/tema/index_view.php?id=372877&id_seznam=45 AI: Nálet letadel NATO na srbskou televizi byl válečný zločin. České noviny, 23.04.2009
- ↑ Zpráva na glassrbije.org (srbsky)
- ↑ KOVAČEVIĆ, Živorad. Amerika i raspad Jugoslavije. Beograd : Filip Višnjić, 2007. s. 296. (srbština)
- ↑ http://www.atmonline.cz/analyzy/jugo/jugo.htm
- ↑ Heinz Loquai, Der Kosovo-Konflikt - Wege in einen vermeidbaren Krieg: die Zeit von Ende November 1997 bis März 1999, Nomos, 2000
- ↑ Michel Collon, Media Lies and the Conquest of Kosovo: NATO's Prototype for the Next Wars of Globalization, Unwritten History Inc., 2007
- ↑ http://www.freerepublic.com/focus/f-news/1112681/posts
- ↑ http://www.bulgaria-italia.com/fry/docs/fo.htm Hlasy proti válce v Kosovu
Externí odkazy [editovat]
- 10 let od zahájení leteckých útoků na Jugoslávii - Pořad ČT24, 24.3.2009 (video)
- ČTK: Před 10 lety byl vydán rozkaz k bombardování Jugoslávie, ceskenoviny.cz
- Prof. MUDr. Rajko Doleček, DrSc.:
- Desáté výročí agrese NATO proti Jugoslávii (1999 - 2009), Res publica, 17. března 2009
- ŽALUJI! - Výňatky z knihy (Praha, Futura, 1998)
- Lukáš Visingr: Operace Allied Force, Mezinárodní společenství na Balkáně (POL 267) - seminární práce, Masarykova univerzita, Fakulta sociálních studií, Katedra politologie, 21. 11. 2007
Literatura [editovat]
- Jiří Dienstbier, Daň z krve, Nakladatelství Lidové noviny 2002
