Erwin Schrödinger

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Erwin Schrödinger
Busta Schrödingera - univerzita ve Vídni

Erwin Rudolf Josef Alexander Schrödinger (12. srpna 1887 Vídeň4. ledna 1961 Vídeň) byl rakouský teoretický fyzik, jeden ze zakladatelů kvantové mechaniky, který se proslavil především formulací nerelativistické vlnové rovnice pro popis hmotných částic, kterou na jeho počest nazýváme Schrödingerova rovnice. Za tuto základní práci obdržel v roce 1933 společně s Paulem Diracem Nobelovu cenu. Je také autorem proslulého myšlenkového experimentu Schrödingerova kočka, který asi nejlépe vystihuje Schrödingerův (a také mnoha dalších) skeptický postoj k obecně přijímané pravděpodobnostní interpretaci kvantové mechaniky.

Erwin Schrödinger přispěl významnou měrou nejen ke kvantové fyzice. Zabýval se též historií a filozofií fyziky a vědy obecně a jeho kniha What is Life? (Co je život?) z roku 1944, přestože byla určena široké veřejnosti, ovlivnila celou řadu vědců, kteří stáli u zrodu molekulární biologie a mezi kterými nechyběli objevitelé molekuly DNA Francis Crick či James D. Watson.

Biografie[editovat | editovat zdroj]

Mládí a studium[editovat | editovat zdroj]

Narodil se za Rakouska-Uherska ve Vídni jako jedináček. Otec byl majitelem továrny, věnoval se také italskému umění. Matka i teta chlapce zbožnovaly a Erwin prožil ideální dětství. Nejprve měl soukromé učitele, poté navštěvoval akademické gymnázium se zaměřením na literaturu a filosofii. Gymnázium dokončil v roce 1906, poté nastoupil na Vídeňskou univerzitu. Velmi ho ovlivnily přednášky Fridericha Hasenöhrla z teoretické fyziky, v matematice ho zaujala algebra přednášená Franzem Mertensenem. Dále studoval teorii funkcí, diferenciální rovnice a matematickou statistiku u Wilhelma Wirtinhera a projektivní geometrii, algebraické křivky a spojité grupy v přednáškách Gustava Kohna. V teoretické fyzice studoval analytickou mechaniku, různé aplikace parciálních diferenciálních rovnic v dynamice, problém vlastních čísel, Maxwellovy rovnice a teorii elektromagnetického pole, optiku, termodynamiku a statistickou mechaniku.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

V roce 1920 se Schrödinger stal asistentem Maxe Wiena v německé Jeně. Poté krátkou dobu pracoval ve Stuttgartu, kde se spřátelil s Hansem Reichenbachem. Další místo získal v Vratislavi a na konci roku 1921 pak začal pracovat na katedře teoretické fyziky Univerzity v Zürichu. Zde se nejprve zabýval studiem struktury atomu, silně ovlivněn prací Louise de Broglie se v roce 1924 začal věnovat kvantové statistice.

V roce 1926 Schrödinger publikoval svoji revoluční práci o vlnové mechanice a obecné teorii relativity. Díky tomuto úspěchu se stal hlavním kandidátem na Planckovo místo na Univerzitě v Berlíně, kam se v říjnu 1927 odstěhoval. Stal se zde Einsteinovým spolupracovníkem.

V souvislosti s perzekucí Židů se Schrödinger rozhodl, že nebude žít v zemi s takovouto politikou. Roku 1933 získal místo v Magdalen College. Krátce po svém příjezdu do Oxfordu se dověděl, že jeho práce ve vlnové mechanice byla oceněna Nobelovou cenou za fyziku.

Schrödinger byl v roce 1934 pozván do Princeton University, aby zde přednášel. Bylo mu dokonce nabídnuto stálé místo, které byl ale nucen z osobních důvodů odmítnout.

O rok později publikoval práci o třech částech "Současná situace v kvantové mechanice", ve které se poprvé objevil známý paradox Schrödingerovy kočky.

V letech 1936 až 1938 pobýval v Rakousku na Univerzitě v Grazu. V souvislosti s jeho postojem vůči připojení Rakouska k Třetí říši byl pro svou "politickou nespolehlivost" odvolán. Byl nucen narychlo odjet do Říma. Dále se pak stěhoval do Oxfordu a Gentu, roku 1939 se nakonec na delší dobu usadil v Dublinu. Studoval zde teorii elektromagnetického pole a teorii relativity. Začal se také zabývat sjednocenou teorií pole, která se ale setkala s kritikou Alberta Einsteina. Kromě fyziky studoval také řeckou vědu a filozofii. V Dublinu pracoval až do roku 1956, kdy se vrátil do Vídně.

Osobní život[editovat | editovat zdroj]

6. dubna 1920 se Schrödinger oženil s Annemarie Bertelovou. Vztahy s manželkou ale nikdy nebyly příliš dobré a s jejím vědomím měl řadu vztahů. Anny již dlouhou dobu milovala Schrödingerova přítele Weyla.

30. května 1934 se mu narodila dcera Ruth Georgie Erica. Matkou byla Hilde, manželka jeho asistenta Arthura Marcha. Kvůli těmto okolnostem nepřijal místo v Princetonu, které mu bylo roku 1934 nabídnuto. Žít otevřeně se dvěma ženami a mít dítě s manželkou jiného muže bylo v té době ve Spojených státech společensky nepřijatelné.

Později měl Schrödinger další dvě dcery se dvěma irskými ženami. 4. ledna 1961 zemřel ve věku 73 let na tuberkulózu. Pohřben byl v rakouském Alpbachu.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]