Enrico Fermi

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Enrico Fermi ve 40. letech 20. stol.
Fermiho patentový nákres neutronového reaktoru

Enrico Fermi (29. září 1901 Řím28. listopadu 1954 Chicago) byl italský fyzik známý svými výzkumy jaderných reakcí, kvantové teorie, částicové fyziky a statistické mechaniky. Jako jeden z mála fyziků se zabýval výzkumem jak teoretickým tak i experimentálním. Zkoumal vlastnosti beta- a gama- záření. Podílel se na vývoji prvního jaderného reaktoru Chicago Pile-1. Podal několik patentů v oblasti využití jaderné energie a byl oceněn Nobelovou cenou za práci o indukované radioaktivitě. Bývá označován jako jeden z „otců“ atomové bomby.

Dětství a studia[editovat | editovat zdroj]

Narodil se v Římě jako nejmladší ze tří dětí v rodině Alberta Fermiho - hlavního inspektora ministerstva komunikací. Ačkoliv byla jeho rodina Římsko-katolického vyznání a na přání svých prarodičů byl pokřtěn, po celý svůj dospělý život byl Fermi agnostik. Už od dětství se zajímal o přírodní vědy a jeho zájem o fyziku byl rodinou podporován. Se svým bratrem Giuliem sestavovali elektrické motory a hráli si s mechanickými hračkami. Jeho bratr však zemřel při operaci krku během podávání anestezie. Fermiho zájem o fyziku později podpořil kolega jeho otce, který mu dal několik tematických knih, což vedlo až ke studiu fyziky na univerzitě v Pise. Univerzita poskytovala studentům ubytování zdarma, ale zájemci museli zvládnout obtížné přijímací zkoušky, které zahrnovaly esej. Na uvedené téma „ Specifické charakteristiky zvuku“ se sedmnáctiletý Fermi rozhodl odvodit parciální diferenciální rovnici pro vibrační tyč s využitím Fouriérovy analýzy. Profesor Giuseppe Pittarelli, který práci posuzoval, ji shledal natolik kvalitní, že by stačila i pro přijetí do doktorského studia. Fermi se tak umístil v přijímacím řízení na prvním místě. Na univerzitě se seznámil s Francem Rasettim, který se později stal jeho blízkým přítelem a spolupracovníkem. V průběhu studia také publikoval svou první vědeckou práci v italském časopise Nuovo Cimento pod názvem „Dynamika tuhého systému elektrických nábojů v translačním pohybu“. Roku 1922 promoval a získal italský vysokoškolský titul laurea v nezvykle nízkém věku 21 let. O rok později získal mladý fyzik stipendium, a tak mohl studovat několik měsíců na univerzitě v Göttingenu, kde byl jeho profesorem také Max Born. V roce 1924 se přestěhoval do Leidenu, kde na místní univerzitě spolupracoval s Paulem Ehrenfestem. V letech 1924-1926 pak Fermi přednášel matematickou fyziku a mechaniku na univerzitě ve Florencii. Od roku 1926 vyučoval teoretickou fyziku na univerzitě v Římě, kde se o rok později zvolen profesorem. V roce 1928 se Fermi oženil s Laurou Capon se kterou měl později dvě děti [1][2].

Raný výzkum[editovat | editovat zdroj]

V roce 1926 Fermi objevil statistické zákony známé dnes jako Fermiho statistiky. V roce 1929 se stal členem italské Královské akademie a následně vstoupil do fašistické strany. Později, roku 1938 však oponoval ideologii této strany, když byly přijaty rasové zákony. Tyto zákony zastrašovaly jeho ženu Lauru, která byla Židovka, a také znemožnily pokračování ve výzkumu několika jeho asistentům a spolupracovníkům.

Když 22. října 1934 Fermi mezi zdroj neutronů a stříbrnou fólii na zkoušku vložil vosk, indukovaná radioaktivita stříbra se zvýšila stokrát. Srážkami s lehkými atomy vosku se neutrony zpomalily. Cesta k objevu štěpení uranu byla volná. Tento výzkum byl v roce 1938 korunován Nobelovou cenou za fyziku za potvrzení existence nových radioaktivních prvků vytvořených neutronovým ozařováním a objev jaderných reakcí způsobovaných ozařováním tepelnými neutrony.

Emigrace do USA[editovat | editovat zdroj]

Poté, co obdržel cenu ve Stockholmu, se nevrátil zpět do Itálie, ale emigroval do USA, aby se jeho rodina vyhnula pronásledování ze strany fašistů. Zprvu působil v New Yorku jako profesor na Columbijské univerzitě (1939-1942). Následně se podílel na vývoji prvního jaderného reaktoru Chicago Pile-1 a na Projektu Manhattan, který měl za cíl zkonstruovat atomovou bombu. V roce 1944 se Fermi stal občanem USA.

Po válce se stal profesorem na univerzitě v Chicagu a díky krátké vzdálenosti zároveň pracoval v Argonnské národní laboratoři. Projekt Manhattan se roku 1947 přejmenoval na Atomic Energy Commission a Fermi se stal členem generálního poradního výboru. Současně se věnoval neutronové optice a zkoumal elementární částice vysokých energií a problém nukleon-mezonové interakce.

Zemřel 28. listopadu 1954 na rakovinu žaludku ve svém domě v Chicagu a byl pohřben v Oak Woods Cemetery.

Podle Fermiho je pojmenován stý prvek periodické tabulky - fermium - který byl objeven roku 1952. Fermi je také délková jednotka, 1 fermi = 10-15 metru, značka "fm" je neoficiální název femtometru, který je užíván jadernými fyziky.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. http://www.converter.cz/fyzici/fermi.htm
  2. http://ge.tt/9j8C3Qy/v/53

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Lubomír Sodomka, Magdalena Sodomková, Nobelovy ceny za fyziku, Praha : SET OUT, 1997. ISBN 80-902058-5-2

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]