Enrico Fermi
Enrico Fermi (29. září 1901 Řím– 28. listopadu 1954 Chicago) byl italský fyzik známý svými výzkumy jaderných reakcí. Zabýval se výzkumem beta- a gama- záření, podílel se na vývoji prvního jaderného reaktoru a podílel se na rozšiřování a prohlubování kvantové teorie.
Narodil se v Římě jako nejmladší ze tří dětí v rodině železničního zaměstnance. Už od dětství se zajímal o přírodní vědy. Studoval na univerzitě v Pise, kde roku 1922 promoval v oboru fyzika. Od roku 1926 vyučoval teoretickou fyziku na univerzitě v Římě.
V únoru se Enrico Fermi dozvěděl o objevu umělé radioaktivity. Koncem března už publikoval první aktivace neutrony uvolňovanými působením paprsků alfa na berylium. Když října 1934 Fermi mezi zdroj neutronů a stříbrnou fólii na zkoušku vložil vosk, indukovaná radioaktivita stříbra se zvýšila stokrát. Srážkami s lehkými atomy vosku se neutrony zpomalily. Cesta k objevu štěpení uranu byla volná.
V roce 1938 získal Nobelovu cenu za fyziku za potvrzení existence nových radioaktivních prvků vytvořených neutronovým ozařováním a objev jaderných reakcí způsobovaných ozařováním pomalými neutrony. Poté emigroval do USA, aby se jeho rodina vyhnula pronásledování ze strany fašistů (jeho žena byla Židovka). V USA se podílel na Projektu Manhattan (tento projekt měl za cíl zkonstruovat atomovou bombu).
Podle Fermiho je pojmenovaný stý prvek periodické tabulky - fermium - který byl objeven roku 1952.
Fermi je délková jednotka, 1 fermi = 10-15 metru, značka "fm" (jedná se neoficiální název femtometru užívaný jadernými fyziky).
Související články [editovat]
Literatura [editovat]
- Lubomír Sodomka, Magdalena Sodomková, Nobelovy ceny za fyziku, Praha : SET OUT, 1997. ISBN 80-902058-5-2
Externí odkazy [editovat]
