Záření beta

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Záření beta-, v neutronu se přeskupí kvarky a poté se neutron rozpadne.

Záření beta jsou fermiony, částice hmoty (elektrony nebo pozitrony), které jsou vysílány radioaktivními jádry prvků při beta rozpadu.

Pohybují se velmi rychle, nesou kladný nebo záporný elektrický náboj a jejich pohyb může být tedy ovlivňován elektrickým polem. Proud částic β prostorem se označuje jako záření beta, z historických důvodů, a to i přesto, že nejde o elektromagnetické záření: Nejde o fotony, ale o částice hmoty s nenulovou klidovou hmotností, proto se nemohou pohybovat rychlostí světla, ale pouze nižšími rychlostmi.

Jejich pronikavost je větší než u alfa částic, mohou pronikat materiály s nízkou hustotou nebo malou tloušťkou, k jejich zastavení stačí vrstva vzduchu silná 1 m nebo kovu o šířce 1 mm.

Jednomu typu přeměny beta podléhá bismut 212Bi. Při ní se v jádře atomu přemění neutron na proton, elektron a antineutrino. Proton zůstane v jádře a elektron s antineutrinem jádro opustí. Pohybující se elektron se stal beta zářením. Nové jádro má o jeden proton více. Beta rozpadem bismutu takto vzniká polonium 212Po.

Vznik[editovat | editovat zdroj]

Radioaktivní přeměna beta je taková přeměna, při které se nemění nukleonové číslo A jádra. Jejím prostřednictvím může jádro s nadbytkem neutronů změnit poměr Z/A, a tak dosáhnout větší stability. Základním rysem všech beta přeměn je emise elektronového neutrina (antineutrina) a uvolnění energie odpovídající hmotnostnímu úbytku systému.

Přeměna beta minus[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Přeměna beta minus.

Je emitován elektron.

Obecný předpis

{}^{A}_{Z} \mathrm {X} \to {}^{A}_{Z+1} \mathrm {Y} + \mathrm{e}^{-} \mathrm + \overline{\nu}_e.

Příklad:

{}^{234}_{91} \mathrm {Pa} \to {}^{234}_{92} \mathrm {U} + {}^{0}_{-1} \mathrm {e} \mathrm + \overline{\nu}_e.

Účast elektronu (pozitronu) při jaderných přeměnách poukazuje na skutečnost, že nukleony nejsou fundamentální částicemi. Při přeměně beta mínus se totiž uvnitř jádra mění neutron takto:

{}^{1}_{0} \mathrm {n} \to {}^{1}_{1} \mathrm {p} + \mathrm{e}^{-} + \overline{\nu}_e

Podmínka přeměny:

m ({}^{A}_{Z} \mathrm {X}) > m({}^{A}_{Z+1} \mathrm {Y})

Přeměna beta plus[editovat | editovat zdroj]

Dochází k emisi pozitronu (antičástice k elektronu)

Obecný předpis

{}^{A}_{Z} \mathrm {X} \to {}^{A}_{Z-1} \mathrm {Y} + \mathrm{e}^{+} + \nu_e

Příklad:

{}^{30}_{15} \mathrm {P} \to {}^{30}_{14} \mathrm {Si} + {}^{0}_{1} \mathrm {e} \mathrm + \nu_e .

Přeměna beta plus spočívá v transformaci protonu na neutron

{}^{1}_{1} \mathrm {p} \to {}^{1}_{0} \mathrm {n} + \mathrm{e}^{+} + \nu_e

Záchyt elektronu jádrem[editovat | editovat zdroj]

Jádro pohltí jeden z elektronů z vnitřních slupek svého obalu a jaderný proton se mění na neutron za současné emise neutrina.

Podle obecné rovnice reakce probíhá takto:

0-1e + 11p ⇒ 10n + ve

a jádro podléhá přeměně, kterou lze obecně vyjádřit rovnicí:

AZX + 0-1e ⇒ AZ-1Y

Elektronový obal je po tomto ději v excitovaném (základním) stavu; místo po zachyceném elektronu nezůstane prázdné, nýbrž je zaplněno elektronem z některého z vyšších atomových orbitalů. Současně dojde k emisi kvanta elektromagnetického záření, tj. fotonu.

Podmínka přeměny:

m ({}^{A}_{Z} \mathrm {X}) > m ({}^{A}_{Z-1} \mathrm {Y}) + 2.\mathrm {m}_{e} ⇒ m ({}^{A}_{Z} \mathrm {X}) > m ({}^{A}_{Z-1} \mathrm {Y}) + {E}_{ny} {/} {c}^{2}

Související články[editovat | editovat zdroj]