Přeměna beta minus

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Přeměna beta minus (β-) je druh radioaktivní přeměny, při které neutronatomovém jádru vyzáří elektron a elektronové antineutrino, přičemž se změní na proton. Protonové číslo nuklidu se tak zvýší o 1 a nukleonové číslo se nezmění.

Příklady[editovat | editovat zdroj]

Nejjednodušším příkladem beta minus přeměny je přeměna tritia na helium-3, která probíhá s poločasem 12,32 roku:

3
1
H → 3
2
He + 0
-1
e,

dalším příkladem je draslík-42 vytvářející vápník-42:

42
19
K → 42
20
Ca + 0
-1
e.

Zde je poločas přeměny asi 12,321 h.[1]

Účast elektronu (pozitronu) při jaderných přeměnách poukazuje na skutečnost, že nukleony nejsou fundamentální částice. Při přeměně beta mínus se totiž uvnitř jádra mění neutron takto:

{}^{1}_{0} \mathrm {n} \to {}^{1}_{1} \mathrm {p} + \mathrm{e}^{-} + \overline{\nu}_e

Podmínka přeměny:

m ({}^{A}_{Z} \mathrm {X}) > m({}^{A}_{Z+1} \mathrm {Y})

Obecně k této přeměně dochází nejčastěji u nuklidů, které jsou těžší než stabilní izotop(y) prvku, u prvků bez stabilních izotopů se takto přeměňují těžší izotopy (může to však být i ten nejstabilnější).

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. http://www.nndc.bnl.gov/chart/reCenter.jsp?z=19&n=23