Elektromagnetické záření

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Část viditelného spektra

Elektromagnetické záření (viz též elektromagnetické vlny) je kombinace příčného postupného vlnění magnetického a elektrického pole tedy elektromagnetického pole. Elektromagnetickým zářením se zabývá obor fyziky nazvaný elektrodynamika, což je podobor elektromagnetismu. Infračerveným zářením, viditelným světlem a ultrafialovým zářením (viz níže) se zabývá optika.

Jakýkoli elektrický náboj pohybující se s nenulovým zrychlením vyzařuje elektromagnetické vlnění. Když vodičem (nebo jiným objektem, např. anténou) prochází střídavý elektrický proud, vyzařuje elektromagnetické záření o frekvenci proudu. Na elektromagnetické záření se stejně jako na cokoliv jiného dá nahlížet jako na vlnu nebo proud částic. Jako vlnu je charakterizuje rychlost šíření (rovná rychlosti světla ve vakuu), vlnová délka a frekvence. Částicí elektromagnetického vlnění je foton. Energie fotonu E = hf, kde h = 6,626 × 10−34 J·s = 4,14 × 10−15 eV·s je Planckova konstanta, f je frekvence.

Elektromagnetické pole může ve vodiči indukovat napětí a naopak, toho se využívá v anténách. Elektromagnetické vlnění mohou pohlcovat molekuly, přijatá energie se bude přeměňovat na teplo. Dochází zde k proměne jedné formy energie na jinou formu (formy) energie. Toho se využívá v mikrovlnné troubě.

Vlastním přenašečem elektrické energie je právě elektromagnetické pole jako takové (nikoliv tedy ani napětí ani proud, což jsou pouze vnější projevy tohoto pole).

Druhy elektromagnetického záření[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Elektromagnetické spektrum.

Řazeno sestupně podle vlnové délky:

Související články[editovat | editovat zdroj]

Kategorie Electromagnetic radiation ve Wikimedia Commons