Střední vlny

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Středovlnný vysílač Blosenbergturm ve Švýcarsku

Střední vlny (zkratka SV nebo též MW - z anglického Medium Wave) je oblast elektromagnetického záření používaná především pro přenos rozhlasového vysílání v atmosféře. Označení vyplývá z toho, že jeho vlnová délka leží v oblasti mezi tzv. krátkými a dlouhými vlnami.

Většina stanic používá frekvence v rozsahu od 520 do 1 610 kHz, což odpovídá vlnovým délkám 186 až 577 metrů. V Severní Americe se využívají frekvence až do 1 710 kHz. Pro přenos zvukového signálu se používá amplitudová modulace. Odstup sousedních frekvencí je v Evropě 9 kHz, v severní Americe 10 kHz.

Podobně jako krátké vlny se mohou i střední vlny šířit částečně odrazem od ionosféry; vzhledem k větší vlnové délce se však lépe ohýbají za přírodními překážkami, zejména terénními vyvýšeninami. Jsou vhodné pro vysílání v okruhu stovek, nejvýše několika málo tisíc kilometrů. Mají tak daleko vyšší dosah oproti velmi krátkým vlnám, takže pro pokrytí stejného území je dostačující daleko nižší počet vysílačů. Dosah vysílání se zvětšuje po setmění.