Dlouhé vlny

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Stožár vysílače Liblice B

Dlouhé vlny (zkratka DV, případně LW či LF z anglického Long wave a Low frequency) je pásmo elektromagnetických vln o frekvenci mezi 30 až 300 kHz, čemuž odpovídá délka vlny 10 až 1 km. Vyznačuje se spolehlivým šířením pozemní (přímé) vlny na velké vzdálenosti, proto se používá pro navigaci, komunikaci a rozhlasové vysílání, které mají pokrýt velká území. Dlouhovlnný vysílač ovšem vyžaduje velký výkon a vysoké vysílací antény (stožáry).

Obsah

Historie [editovat]

První pokusy s bezdrátovým přenosem signálu užívaly neladěné (např. jiskrové) generátory, přenos se však fakticky odehrával v oblasti pozdějších „dlouhých vln“. Rozkvět dlouhovlnného vysílání spadá hlavně do prvních desetiletí 20. století a od 30. let se běžné rozhlasové vysílání postupně přesouvalo na stále kratší vlnové délky. Hlavními důvody byla nákladnost dlouhovlnných vysílačů, pokroky radiotechniky na stále vyšších frekvencích i okolnost, že při šířce pásma AM vysílače 9 kHz se do pásma dlouhých vln dal umístit jen omezený počet vysílačů, aniž by se navzájem rušily.

Současnost [editovat]

Dnes na dlouhých vlnách vysílá jen několik národních rozhlasových vysílačů velkých států a pásmo se hlavně využívá pro takové účely, kde je na prvním místě spolehlivost a výhody pozemní vlny. To jsou například frekvenční a časové standardy (DCF77), radiomajáky, případně i komunikace s ponorkami.

Odkazy [editovat]

Literatura [editovat]

  • Ottův slovník naučný nové doby, heslo Bezdrátový přenos. Sv. 1, str. 589

Související články [editovat]

Externí odkazy [editovat]

Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu
  • Tento článek využívá informace z odpovídajícího článku anglické a německé Wikipedie.