James Prescott Joule

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
James Prescott Joule

James Prescott Joule (24. prosince 1818 Salford u Manchesteru, 11. října 1889) byl anglický fyzik.

Studoval povahu tepla, a objevil její vztah k mechanické práci a energii. To vedlo k teorii zachování energie (První zákon termodynamiky). Spolupracoval s Williamem Thomsonem na vytvoření absolutní teplotní stupnice, provedl pozorování magnetostrikce a našel vztah nyní nazývaný Jouleův zákon.

Dětství[editovat | editovat zdroj]

Narodil se jako čtvrtý syn Benjamina a Alice Joulových. První dva chlapci, které spolu měli, zemřeli v dětství. Po něm se narodili ještě tři sourozenci - Alice, která zemřela ve 14 letech, sestra Mary a bratr John.

V mládí trpěl chorobou páteře, což mělo velký vliv na jeho uzavřenější a stydlivější povahu. Nechodil do normální školy, ale byl vyučován domácími učiteli. Ve čtrnácti letech počal navštěvovat univerzitu v Manchesteru, ale již o dva roky později ji opustil kvůli studiu u významného britského chemika a fyzika Johna Daltona zastánce atomistické teorie.

Jako dítě měl rád vlaky a tento zájem o parní lokomotivy zřejmě ovlivnil jeho pozdější vztah k tepelné energii a k termodynamice.

První experimenty[editovat | editovat zdroj]

Ačkoliv pracoval v otcově pivovaru, jeho zájem tkvěl v experimentování s jevy, jež jsou v přírodě samovolné. John Dalton mu vštěpoval, že musí být naprosto přesný experimentátor. Dalton krom učení aritmetiky a geometrie jej zasvěcoval do chemie. V průběhu školení se stal velmi zručný v práci s laboratorním zařízením. Po návratu domů mu jeho otec nechal postavit laboratoř. James si dokázal vyrobit měřicí přístroje s opravdu vysokým stupněm přesnosti.

Od roku 1837 do 1856 pracoval v rodinném pivovaru. Doufal, že nahradí parní stroje elektrickými motory. Jeho první výzkum se soustředil na zlepšení efektivity elektrických motorů. Již ve dvaceti letech sestrojil elektrický motor, který využíval otáčivého pohybu vodiče s proudem v magnetickém poli. Jeho výzkum se týkal však i produkce tepla. Jeden z jeho prvních zájmů bylo elektrické pole. Snažil se vylepšit elektrický motor tím, že budou baterie a elektromagnet mnohem výkonnější. Jeho pokusy navrhnout motor, aby vyráběl elektřinu nekonečné síly, selhaly a on postupně zjišťoval, že jeho cíl je nedosažitelný.

Začal se zabývat měřením práce a tepla vyrobeného elektřinou. Stále věřil, že elektrický motor nahradí jednou parní stroj. Směr svého zájmu změnil na přeměnu elektrické energie v teplo. To mu přineslo cenný poznatek:

Množství tepla vyvinutého za sekundu ve vodiči, kterým protéká elektrický proud, je přímo úměrné čtverci proudu a elektrického odporu vodiče.

Tento zákon, který je dnes uveřejňován jako, Jouleův zákon byl zveřejněn v prosinci roku 1840.

Vrchol tepelných výzkumů[editovat | editovat zdroj]

Nejvíce výzkumů provedl mezi roky 18371847. V této době spolupracoval s Hermannem von Helmholtzem, Juliem von Mayerem, Williamem Thomsonem . Pro množství práce potřebné pro vytvoření jednotky tepla nazývaný měrný tepelný ekvivalent. S použitím různých materiálů, také zjistil, že teplo je forma energie nezávisející na látce, která je zahřívána. Zjistil, že jakmile byla elektřina vytvořena elektrickou, nebo mechanickou energií, výsledné teplo bylo úplně stejné. Dokázal, že jakákoliv forma energie, ať už elektrická, chemická nebo mechanická vyrábí stejné množství tepla. S těmito pokusy udělal krok dále k určení přesného mechanického ekvivalentu tepla.

Zjistil také, že teplo není tekutina, čemu se v jeho době běžně věřilo, ale forma energie. Poukázal na to, že energie je uchována během práce a z toho vznikl jeho zákon zachování energie. Vysvětlil, že energie nikam nemizí, pouze přechází do jiných podob. Jedná se o jeden ze základních fyzikálních zákonů, který se dnes nazývá ”zákon zachování energie”. Ten dal vznik nové vědní disciplíně zvané termodynamika. Právě jeho experimenty dokázaly, že teplo je produkováno pohybem, popírající kalorickou teorii. V roce 1846 objevil jev magnetostrikce, železná tyč trochu změní svoji délku, když je zmagnetizována. Tento jev se nyní používá ve spojení s ultrasonickými zvukovými vlnami.

Nebyl jen obyčejný badatel, protože byl také vynálezce. Mezi jeho vynálezy patří například elektrické svařování nebo výtlaková pumpa. Dříve byl kritizován za to, že kreslil náčrty založené na svých výzkumech, které nebyly kompletně ověřeny. Protože mu byla známa nepřesnost svých vlastních výzkumů byl velice opatrný při vytváření závěrů o nich.

Konec života[editovat | editovat zdroj]

Byl zvolen do Královské společnosti v roce 1850, zastával funkci prezidenta Britské asociace pro pokrok ve vědě v letech 1872 a 1887. Nikdy se nestal profesorem a celý svůj život zůstal pivovarníkem.

Své výzkumy financoval z vlastních finančních zdrojů, což mělo své výhody i nevýhody. Jednou z výhod bylo, že si sám udával pracovní dobu a předmět studia. Nevýhodou byla nedostatečná finanční podpora, která byla neustále potřeba. V roce 1875 mu peníze došly a od tohoto roku začaly kumulovat jeho zdravotní problémy. 11. října 1889 podlehl blíže neurčené formě degenerace mozku.

Související články[editovat | editovat zdroj]