Ionizace
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Ionizace je proces, při kterém se z elektricky neutrálního atomu nebo molekuly stává iont. Pojem „ionizace“ také označuje stav hmoty, která obsahuje ionty.
Opačným dějem k ionizaci je rekombinace.
Obsah |
[editovat] Popis procesu
Vznik záporných iontů, aniontů, je zpravidla způsoben dodáním záporného elektrického náboje - prostřednictvím jednoho nebo více elektronů - do elektronového obalu částice. Vznik kladných iontů, kationtů, je naopak podmíněn odtržením jednoho či více elektronů z elektronového obalu, k čemuž je potřeba částici dodat energii, nejčastěji ve formě dopadajícího elektromagnetického záření - fotonů.
Minimální energie potřebná k odstranění jednoho elektronu se označuje jako ionizační potenciál (ionizační energie). Je to minimální energie, kterou musí mít dopadající částice, aby mohlo dojít k ionizaci a vytvoření kationtu. Ionitační potenciál se udává v elektronvoltech (1 eV = 1,6•10-19 J). Pro vodík má hodnotu 13,53 eV, kyslík 15,8 eV a rtuť 10,4 eV.
Přidáním elektronu k atomu určitého prvku dojde k uvolnění jisté energie, kterou označujeme jako elektronovou afinitu.
[editovat] Příklad
Vzduch je vždy alespoň částečně ionizován účinkem kosmického záření a radioaktivitou zemské kůry. Běžně vzniká v 1 cm3 vzduchu každou sekundu přibližně deset kladných iontů a elektronů. Elektrony se poté mohou spojit s neutrální molekulou a vytvořit záporný iont. Obecně ionizace plynu se uskutečnuje např. el.výbojem, vysokou teplotou či srážkami molekul s velkou kinetickou energii
- Fotoionizace - vznik iontů absorbcí ultrafialového, rentgenového či ʏ-záření
- Násobná ionizace - odtržení více než jednoho elektronu od neutrální molekuly (atomu)
[editovat] Použitá literatura
- Malá encyklopedie chemie, Praha 1976
