Kyselina azidovodíková
| Kyselina azidovodíková | |
|---|---|
  |
|
| Obecné | |
| Systematický název | Kyselina azidovodíková |
| Ostatní názvy | Azoimid Kyselina dusíkovodíková |
| Anglický název | Hydrazoic acid |
| Německý název | Stickstoffwasserstoffsäure |
| Sumární vzorec | HN3 |
| Vzhled | Bezbarvá kapalina |
| Identifikace | |
| SMILES | N=N=N-H |
| Vlastnosti | |
| Molární hmotnost | 43,029 g/mol |
| Teplota tání | -80 °C |
| Teplota varu | 35,7 °C |
| Hustota | 1,126 g/cm³ (20 °C) |
| Disociační konstanta pKa | 4,59 |
| Tlak páry | 523 hPa (20 °C) |
| Struktura | |
| Tvar molekuly | Lineární |
| Dipólový moment | 2,83 Cm |
| Termodynamické vlastnosti | |
| Standardní slučovací entalpie ΔHf° | 294 kJ/mol (plyn) |
| Entalpie varu ΔHv | 697 J/g |
| Standardní molární entropie S° | 238,8 J K-1 mol-1 (plyn) |
| Standardní slučovací Gibbsova energie ΔGf° | +328 kJ/mol (plyn) |
| Izobarické měrné teplo cp | 1,015 J K-1 g-1 |
| Bezpečnost | |
 Vysoce toxický (T+)  Výbušný (E) |
|
| R-věty | R1, R2 R4 |
| S-věty | ? |
| NFPA 704 | |
|
SI a STP (25 °C, 100 kPa). |
|
Kyselina azidovodíková neboli azoimid (dle nového názvosloví) či kyselina dusíkovodíková je jednou ze tří základních sloučenin dusíku s vodíkem (amoniak,hydrazin,azoimid). Její vzorec je HN3. V její molekule jsou na sebe vázány tři atomy dusíku. Vazby v molekule nejsou rovnocenné. Kyselina azidovodíková je bezbarvá kapalina ostrého zápachu, její bod varu je 35,7 °C, její páry jsou explozivní. Je smrtelným (i když nekumulativním) jedem; ve vzduchu může být nebezpečný i při koncentracích pod 1 ppm. Ve vodných roztocích je stálá. Je to slabá kyselina (zhruba stejně silná jako kyselina octová). Tvoří jeden typ solí – azidy.
[editovat] Příprava
Existují dva způsoby přípravy kyseliny azidovodíkové:
1. reakcí azidu sodného s kyselinou sírovou (tímto způsobem HN3 poprvé připravil v roce 1890 německý chemik Theodor Curtius):
- 2 NaN3 + H2SO4 → 2 HN3 + Na2SO4
2. reakcí soli hydrazinia s kyselinou dusitou:
- N2H5+ + HNO2 → HN3 + H+ + 2 H2O
[editovat] Použití
Nejdůležitějším azidem je azid sodný NaN3, ze kterého se připravují ostatní azidy. Azid sodný je poměrně stálý, dá se bez rozkladu tavit. Právě azid sodný je zodpovědný za exploze airbagů v automobilech. Azidy alkalických kovů a kovů alkalických zemin se chovají podobně, naproti tomu azidy těžkých kovů velmi snadno vybuchují (např. azid olovnatý Pb(N3)2, který se používá jako náplň do rozbušek).
[editovat] Literatura
- VOHLÍDAL, JIŘÍ; ŠTULÍK, KAREL; JULÁK, ALOIS. Chemické a analytické tabulky. 1. vyd. Praha : Grada Publishing, 1999. ISBN 80-7169-855-5.
|
||||||||||||||
