Kyselina azidovodíková

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Kyselina azidovodíková
Vazebné úhly a délky azoimidu 3D struktura azoimidu
Obecné
Systematický název Kyselina azidovodíková
Ostatní názvy Azoimid
Kyselina dusíkovodíková
Anglický název Hydrazoic acid
Německý název Stickstoffwasserstoffsäure
Sumární vzorec HN3
Vzhled Bezbarvá kapalina
Identifikace
SMILES N=N=N-H
Vlastnosti
Molární hmotnost 43,029 g/mol
Teplota tání -80 °C
Teplota varu 35,7 °C
Hustota 1,126 g/cm3 (20 °C)
Disociační konstanta pKa 4,59
Tlak páry 523 hPa (20 °C)
Struktura
Tvar molekuly lineární
Dipólový moment 2,83 Cm
Termodynamické vlastnosti
Standardní slučovací entalpie ΔHf° 294 kJ/mol (plyn)
Entalpie varu ΔHv 697 J/g
Standardní molární entropie S° 238,8 JK-1mol-1 (plyn)
Standardní slučovací Gibbsova energie ΔGf° +328 kJ/mol (plyn)
Izobarické měrné teplo cp 1,015 JK-1g-1
Bezpečnost
Vysoce toxický
Vysoce toxický (T+)
Výbušný
Výbušný (E)
R-věty R1, R2 R4
S-věty  ?
NFPA 704
Není-li uvedeno jinak, jsou použity jednotky
SI a STP (25 °C, 100 kPa).

Kyselina azidovodíková neboli azoimid (dle nového názvosloví) či kyselina dusíkovodíková je jednou ze tří základních sloučenin dusíku s vodíkem (amoniak,hydrazin,azoimid). Její vzorec je HN3. V její molekule jsou na sebe vázány tři atomy dusíku. Vazby v molekule nejsou rovnocenné. Kyselina azidovodíková je bezbarvá kapalina ostrého zápachu, její bod varu je 35,7 °C, její páry jsou explozivní. Je smrtelným (i když nekumulativním) jedem; ve vzduchu může být nebezpečný i při koncentracích pod 1 ppm. Ve vodných roztocích je stálá. Je to slabá kyselina (zhruba stejně silná jako kyselina octová). Tvoří jeden typ solí – azidy.

Příprava[editovat | editovat zdroj]

Existují dva způsoby přípravy kyseliny azidovodíkové:

1. reakcí azidu sodného s kyselinou sírovou (tímto způsobem HN3 poprvé připravil v roce 1890 německý chemik Theodor Curtius):

2 NaN3 + H2SO4 → 2 HN3 + Na2SO4

2. reakcí soli hydrazinia s kyselinou dusitou:

N2H5+ + HNO2 → HN3 + H+ + 2 H2O

Použití[editovat | editovat zdroj]

Nejdůležitějším azidem je azid sodný NaN3, ze kterého se připravují ostatní azidy. Azid sodný je poměrně stálý, dá se bez rozkladu tavit. Právě azid sodný je zodpovědný za exploze airbagů v automobilech. Azidy alkalických kovů a kovů alkalických zemin se chovají podobně, naproti tomu azidy těžkých kovů velmi snadno vybuchují (např. azid olovnatý Pb(N3)2, který se používá jako náplň do rozbušek).

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • VOHLÍDAL, JIŘÍ; ŠTULÍK, KAREL; JULÁK, ALOIS. Chemické a analytické tabulky. 1. vyd. Praha : Grada Publishing, 1999. ISBN 80-7169-855-5.  

Logo Wikimedia Commons Obrázky, zvuky či videa k tématu Hydrogen azide ve Wikimedia Commons