Kyanovodík

Kyanovodík
Obecné
Systematický název	kyanovodík
Ostatní názvy	kyselina kyanovodíková, formonitril
Latinský název	Hydrogenii cyanidum
Anglický název	Hydrogen cyanide
Německý název	Cyanwasserstoff
Sumární vzorec	HCN
Vzhled	bezbarvý plyn nebo kapalina
Identifikace
Registrační číslo CAS	74-90-8 {{{Další čísla CAS}}}
EC-no (EINECS/ELINCS/NLP)	200-821-6
Indexové číslo
Číslo EC (enzymy)	{{{Číslo EC}}}
PubChem	768
ChEBI	{{{ChEBI}}}
SMILES	C#N
Číslo RTECS	MW6825000
Vlastnosti
Molární hmotnost	27,026 g/mol
Teplota tání	−13,24 °C
Teplota varu	25,7 °C
Hustota	0,687 6 g/cm³ (20 °C) 0,000 9 g/cm³ (0 °C, plyn)
Dynamický viskozitní koeficient	0,201 cP (20 °C)
Index lomu	nD= 1,267 (10 °C) nD= 1,261 4 (20 °C)
Kritická teplota Tk	183,5 °C
Kritický tlak pk	5 340 kPa
Kritická hustota	0,195 g/cm3
Disociační konstanta pKa	9,31 (20 °C) 9,22 (25 °C)
Relativní permitivita εr	115 (20 °C)
Ionizační energie	13,8 eV
Povrchové napětí	18,2 mN/m (20 °C)
Struktura
Tvar molekuly	lineární
Dipólový moment	9,3•10-30 Cm
Termodynamické vlastnosti
Standardní slučovací entalpie ΔHf°	108,9 kJ/g (kapalina) 135,2 kJ/mol (plyn)
Entalpie tání ΔHt	311,2 J/g
Entalpie varu ΔHv	933,2 J/g
Standardní molární entropie S°	112,9 J K-1 mol-1 (kapalina) 201,8 J K-1 mol-1 (plyn)
Standardní slučovací Gibbsova energie ΔGf°	125,0 kJ/mol (kapalina) 124,7 kJ/mol (plyn)
Izobarické měrné teplo cp	2,615 J K-1 g-1 (kapalina) 1,327 J K-1 g-1 (plyn)
Bezpečnost
Extrémně hořlavý (F+) Vysoce toxický (T+) Nebezpečný pro životní prostředí (N)
R-věty	R12 R26 R50/53
S-věty	(S1/2) S7/9 S16 S36/37 S38 S45 S60 S61
NFPA 704	4 4 1
Teplota vznícení	538 °C
Není-li uvedeno jinak, jsou použity jednotky SI a STP (25 °C, 100 kPa).

Kyanovodík (HCN) je bezbarvá, velmi těkavá kapalina s intenzivním pachem hořkých mandlí. Soli kyanovodíku – kyanidy – se mohou vlivem vzdušné vlhkosti a oxidu uhličitého rozkládat za vzniku kyanovodíku. Roztok kyanovodíku ve vodě je označován jako kyselina kyanovodíková.

Vyrábí se:

• reakcí amoniaku a oxidu uhelnatého při teplotě 500–700 °C za přítomnosti oxidu hlinitého,
• částečnou oxidací směsi methanu a amoniaku vzdušným kyslíkem na rozžhaveném platinovém sítě,
• rozkladem formamidu při teplotě 400 °C za přítomnosti katalyzátoru.

Kyanovodík je velmi silný jed – LD₅₀ kyanovodíku je 1,5 mg/kg těla, LC₅₀ je 25 ppm. Toxický účinek spočívá v blokování enzymů tkáňového dýchání. Transport kyslíku v krvi je zachován, ale nastává tkáňová hypoxie.

Kyanovodík je extrémně hořlavý, hoří podle rovnice:

4HCN +9O₂ → 2H₂O + 4CO₂ + 4NO₂

Využití

• v organické syntéze
• v chemické analýze
• jako pesticid
• jako bojový plyn
• při vykonávání trestu smrti v plynových komorách.

Kyanovodík přes svou vysokou toxicitu a letálnost (usmrcení) není jako bojový plyn příliš vhodný, protože je lehčí než vzduch a rychle vyprchá do okolní atmosféry. Nebezpečné jsou uzavřené neodvětrané prostory a blízké okolí místa malého úniku. Velké úniky ale mohou vytvořit přízemní mrak únikem ochlazeného vzduchu, který je hlavně ve městě smrtelně nebezpečný.

Zajímavosti

Kyanovodík byl objeven jako jedna z prvních organických sloučenin v protoplanetárním disku u hvězdy AA Tauri. Kyanovodík byl jednou z chemických látek, které při katastrofě chemičky v indickém Bhópálu zavinily smrt tisíců lidí.

Literatura

• VOHLÍDAL, Jiří; ŠTULÍK, Karel; JULÁK, Alois. Chemické a analytické tabulky. 1. vyd. Praha : Grada Publishing, 1999. ISBN 80-7169-855-5.  

Související články

• Cyklon B
• Kyanid draselný