Kyanovodík
| Kyanovodík | |
|---|---|
| Obecné | |
| Systematický název | kyanovodík |
| Ostatní názvy | kyselina kyanovodíková, formonitril |
| Latinský název | Hydrogenii cyanidum |
| Anglický název | Hydrogen cyanide |
| Německý název | Cyanwasserstoff |
| Sumární vzorec | HCN |
| Vzhled | bezbarvý plyn nebo kapalina |
| Identifikace | |
| SMILES | C#N |
| Číslo RTECS | MW6825000 |
| Vlastnosti | |
| Molární hmotnost | 27,026 g/mol |
| Teplota tání | −13,24 °C |
| Teplota varu | 25,7 °C |
| Hustota | 0,687 6 g/cm³ (20 °C) 0,000 9 g/cm³ (0 °C, plyn) |
| Dynamický viskozitní koeficient | 0,201 cP (20 °C) |
| Index lomu | nD= 1,267 (10 °C) nD= 1,261 4 (20 °C) |
| Kritická teplota Tk | 183,5 °C |
| Kritický tlak pk | 5 340 kPa |
| Kritická hustota | 0,195 g/cm3 |
| Disociační konstanta pKa | 9,31 (20 °C) 9,22 (25 °C) |
| Relativní permitivita εr | 115 (20 °C) |
| Ionizační energie | 13,8 eV |
| Povrchové napětí | 18,2 mN/m (20 °C) |
| Struktura | |
| Tvar molekuly | lineární |
| Dipólový moment | 9,3•10-30 Cm |
| Termodynamické vlastnosti | |
| Standardní slučovací entalpie ΔHf° | 108,9 kJ/g (kapalina) 135,2 kJ/mol (plyn) |
| Entalpie tání ΔHt | 311,2 J/g |
| Entalpie varu ΔHv | 933,2 J/g |
| Standardní molární entropie S° | 112,9 J K-1 mol-1 (kapalina) 201,8 J K-1 mol-1 (plyn) |
| Standardní slučovací Gibbsova energie ΔGf° | 125,0 kJ/mol (kapalina) 124,7 kJ/mol (plyn) |
| Izobarické měrné teplo cp | 2,615 J K-1 g-1 (kapalina) 1,327 J K-1 g-1 (plyn) |
| Bezpečnost | |
| R-věty | R12 R26 R50/53 |
| S-věty | (S1/2) S7/9 S16 S36/37 S38 S45 S60 S61 |
| NFPA 704 | |
| Teplota vznícení | 538 °C |
|
SI a STP (25 °C, 100 kPa). |
|
Kyanovodík (HCN) je bezbarvá, velmi těkavá kapalina s intenzivním pachem hořkých mandlí. Soli kyanovodíku – kyanidy – se mohou vlivem vzdušné vlhkosti a oxidu uhličitého rozkládat za vzniku kyanovodíku. Roztok kyanovodíku ve vodě je označován jako kyselina kyanovodíková.
Vyrábí se:
- reakcí amoniaku a oxidu uhelnatého při teplotě 500–700 °C za přítomnosti oxidu hlinitého,
- částečnou oxidací směsi methanu a amoniaku vzdušným kyslíkem na rozžhaveném platinovém sítě,
- rozkladem formamidu při teplotě 400 °C za přítomnosti katalyzátoru.
Kyanovodík je velmi silný jed – LD50 kyanovodíku je 1,5 mg/kg těla, LC50 je 25 ppm. Toxický účinek spočívá v blokování enzymů tkáňového dýchání. Transport kyslíku v krvi je zachován, ale nastává tkáňová hypoxie.
Kyanovodík je extrémně hořlavý, hoří podle rovnice:
4HCN +9O2 → 2H2O + 4CO2 + 4NO2
Obsah |
[editovat] Využití
- v organické syntéze
- v chemické analýze
- jako pesticid
- jako bojový plyn
- při vykonávání trestu smrti v plynových komorách.
Kyanovodík přes svou vysokou toxicitu a letálnost (usmrcení) není jako bojový plyn příliš vhodný, protože je lehčí než vzduch a rychle vyprchá do okolní atmosféry. Nebezpečné jsou uzavřené neodvětrané prostory a blízké okolí místa malého úniku. Velké úniky ale mohou vytvořit přízemní mrak únikem ochlazeného vzduchu, který je hlavně ve městě smrtelně nebezpečný.
[editovat] Zajímavosti
Kyanovodík byl objeven jako jedna z prvních organických sloučenin v protoplanetárním disku u hvězdy AA Tauri. Kyanovodík byl jednou z chemických látek, které při katastrofě chemičky v indickém Bhópálu zavinily smrt tisíců lidí.[1]
[editovat] Reference
- ↑ http://www.blisty.cz/art/16135.html V Bhópálu už 19 let pokračuje největší průmyslová katastrofa v dějinách
[editovat] Literatura
- VOHLÍDAL, Jiří; ŠTULÍK, Karel; JULÁK, Alois. Chemické a analytické tabulky. 1. vyd. Praha : Grada Publishing, 1999. ISBN 80-7169-855-5.
[editovat] Související články
|
||||||||