Bhópálská katastrofa

Mapa Indie s polohou Bhópálu

Protest obětí katastrofy

Bhópálská katastrofa je největší známá průmyslová havárie v historii. V noci z 2. na 3. prosince 1984 se stala v indickém městě Bhópál průmyslová katastrofa v chemické továrně patřící americké společnosti Union Carbide. Během nehody uniklo do okolí továrny cca 40 tun methylisokyanátu, kyanovodíku a dalších látek poškozující lidské zdraví. Během tří dnů po havárii zemřelo v Bhópálu a jeho okolí přibližně 8,000 lidí, do dnešního dne přibližně 20,000 lidí. a celkový počet zasažených lidí dosáhl počtu 520,000.

Příčiny

Továrna na pesticidy společnosti Union Carbide na západním kraji indického města Bhópál byla v sobotu 2. prosince 1984 odstavena kvůli údržbě. Místní dělníci dostali za úkol natřít víko nádrže, ve kterém se nacházel kapalný methylisokyanát (CH₃NCO), o čemž ovšem pracovníci neměli ani tušení. Při práci někdo omylem převrhl nádobu s pitnou vodou a ta přes netěsné víko natekla dovnitř. Protože nikdo nevěděl, co se v nádrži nachází, zůstala událost bez povšimnutí a mohlo tak dojít ke smísení kapalin. Došlo k reakci, při které se začal methylisokyanát odpařovat a zhruba 40 minut po půlnoci začal ve formě jedovatého plynu unikat ven. Vedoucí směny v továrně sice po zjištění nebezpečí zapnul poplašné sirény, ale velká část jich nefungovala a lidé tak byli zasaženi ve spánku, kdy neměli šanci utéct. Plyn byl těžší než vzduch a pomalu postupoval ve směru větru k blízké chudinské čtvrti, kde začal zabíjet. Účinek jedu byl okamžitý a postupně zasáhl oblast o rozloze 60 km². Jed měl za následek okamžitou smrt (či slepotu s následnou smrtí) vlivem „spálení“ tkání očí a plic. Toxické látky pronikly do krevního řečiště, kde vážně poškodily další tělesné orgány. První akutní příznaky zasažení se projevovaly zvracením, pocitem pálení očí, v nose a v krku. Následné respirační selhání bylo hlavní příčinou úmrtí. V některých případech vyvolal plyn silnou vnitřní sekreci, která měla za následek zaplnění plic tekutinou.

Ti, co přežili první zasažení plynem, měli nenávratně poškozené plíce, neurologické symptomy zahrnující bolesti hlavy, poruchy rovnováhy, deprese, únavu, vyčerpání, podrážděnost. Dalšími poruchami bylo poškození trávicí trubice, pohybového aparátu, rozmnožovacího a imunitního systému. Těhotným ženám byl umožněn potrat, jiným se narodily postižené děti.

Důsledky

Památník obětem katastrofy

Společnost Union Carbide odmítla požadavek na odškodnění obětí ve výši 220 miliónů dolarů, které v rámci předběžného vyrovnání požadovaly organizace sdružující oběti. Svůj postoj odůvodnila mimo jiné tím, že postižení obyvatelé se „na černo“ zabydleli v bezpečnostní zóně, kde nikdo bydlet nesměl, takže vina není na její straně, ale na straně poškozených, kteří riskovali na vlastní nebezpečí. Vyšetřování ovšem odhalilo trestuhodné zanedbání bezpečnosti provozu; tyto organizace později zažalovaly společnost Union Carbide a žádaly náhradu 20 miliard dolarů pro poškozené. Po pěti letech soudních tahanic se rozhodla indická vláda přistoupit na mimosoudní vyrovnání ve výši 470 miliónů dolarů. Výplata odškodného na osobu dosáhla okolo 270 až 530 dolarů (ve většině případů částka nestačila ani na uhrazení lékařské péče za pět let od katastrofy).

Společnost Union Carbide uskutečnila fúzi v roce 1999 se společností Dow Chemical (prodej firmy za 9,3 miliardy dolarů), která převzala veškeré její pohledávky vyjma odpovědnosti za katastrofu. Firma se tak stala druhou největší chemickou společností na světě.

Indická vláda prostřednictvím vojska sice v průběhu katastrofy pomáhala s evakuací obyvatel, ale poté byla ostře kritizována za to, že dovolila výstavbu tak nebezpečného závodu v hustě obydlené části země. Rovněž soudní tahanice vlekoucí se přes čtvrt století, pozdní nebo žádné kompenzace pro chudé obyvatele a neschopnost potrestat viníky vedla ke kritice úřadů a soudního systému.

Po havárii

Opuštěná část chemičky Union Carbide

Chemička ihned po havárii ukončila svůj provoz. Tovární komplex byl zanechán v dezolátním stavu, zamořený jedovatými látkami, které se pomalu uvolňují do okolí respektive do spodní vody. V roce 1999 navštívili tovární oblast experti Greenpeace. Jejich zpráva uvádí, že celý komplex je kontaminován pesticidy, těžkými kovy a chlorovanými chemikáliemi (nalezena rtuť, olovo, nikl, měď, hexachlorcyklohexan a další). Některé měřené hodnoty přesahují až milionkrát doporučené hodnoty Světové zdravotnické organizace.

Přibližně 20,000 lidí žijících v okolí chemičky je bez přístupu k pitné vodě, což má za následek vystavení již druhé generace obyvatel v řadě účinku toxických látek.

Soud

Indický soud shledal 7. června 2010 vinnými z podílu na katastrofě sedm manažerů společnosti Union Carbide. Nejvýše postaveným z nich byl Kešub Mahíndra, který byl v době havárie předsedou Union Carbide India Ltd., dceřiné společnosti americké firmy Union Carbide, a v době soudu manažerem přední indické firmy na výrobu traktorů a zemědělských strojů Mahindra & Mahindra. Případ se táhne přes 20 let; v roce 1987 indická Centrální kancelář pro vyšetřování obvinila 9 osob „ze zabití nerovnajícího se vraždě“, za což mohli být odsouzeni až na 10 let vězení. V roce 1996 ale indický nejvyšší soud snížil obvinění na „způsobení smrti z nedbalosti“ s maximální sazbou do dvou let odnětí svobody. Během procesu jeden ze souzených zemřel a Američan Warren Anderson, který by v době havárie ředitel koncernu Union Carbide, se odmítl k soudu dostavit.

Související články

• Černobylská havárie
• Exxon Valdez
• Union Carbide

Externí odkazy

• (česky) Informace o Bhopálu na stránkách české pobočky Greenpeace
• (česky) Miroslav Šuta: V Bhópálu už 19 let pokračuje největší průmyslová katastrofa v dějinách, Britské listy, 3.12.2003
• (anglicky) Stránky The International Campaign for Justice in Bhopal
• (anglicky) The Disaster in Bhopal