Oxid dusičitý
| Oxid dusičitý | |
|---|---|
  |
|
| Obecné | |
| Systematický název | oxid dusičitý |
| Anglický název | Nitrogen dioxide |
| Německý název | Stickstoffdioxid |
| Sumární vzorec | NO2 (monomer) N2O4 (dimer) |
| Vzhled | červenohnědý plyn žlutohnědá kapalina bílé krystaly |
| Identifikace | |
| UN kód | 1067 |
| Číslo RTECS | QW9800000 |
| Vlastnosti | |
| Molární hmotnost | 46,006 g/mol (NO2) 92,012 g/mol (N2O4) |
| Teplota tání | -11,20 °C |
| Teplota varu | 21,20 °C |
| Hustota | 1,981 4 g/cm3 (-195 °C) 1,449 4 g/cm3 (20 °C) 3,4 kg/m3 (22 °C) |
| Index lomu | nD= 1,40 (20 °C) |
| Kritická teplota Tk | 157,8 °C |
| Kritický tlak pk | 10 100 kPa |
| Rozpustnost ve vodě | reaguje za vzniku HNO3 |
| Rozpustnost v polárních rozpouštědlech |
roztok kyseliny dusičné (hnědé zbarvení) |
| Rozpustnost v nepolárních rozpouštědlech |
diethylether chloroform sirouhlík |
| Tlak páry | 34,33 kPa (0 °C) |
| Van der Waalsovy konstanty stavové rovnice | a= 0,535 4 Pa m6 mol-2 b= 44,24•10-6 m3 mol-1 |
| Měrná magnetická susceptibilita | -3,52 Sm-1 (-16 °C) |
| Ionizační energie | 9,79 eV |
| Struktura | |
| Krystalová struktura | krychlová |
| Termodynamické vlastnosti | |
| Standardní slučovací entalpie ΔHf° | 33,2 kJ/mol1 |
| Entalpie tání ΔHt | 252 J/g |
| Standardní molární entropie S° | 240,1 J K-1 mol-1 |
| Standardní slučovací Gibbsova energie ΔGf° | 51,32 kJ/mol |
| Izobarické měrné teplo cp | 0,809 J K-1 g-1 |
| Bezpečnost | |
 Oxidující (O)  Vysoce toxický (T+) |
|
| R-věty | R8 R26 R34 |
| S-věty | (S1/2) S9 S26 S28 S36/37/39 S45 |
|
|
|
| H-věty | H270 H330 H314 |
| NFPA 704 | |
|
SI a STP (25 °C, 100 kPa). |
|
Oxid dusičitý (NO2) je jedním z pěti oxidů dusíku.
Obsah |
Vlastnosti[editovat]
V plynném stavu jde o červenohnědý, agresivní, prudce jedovatý plyn, v kapalném stavu je to žlutohnědá látka, která tuhne na bezbarvé krystaly. Změna barvy při skupenských přechodech souvisí s rovnováhou mezi dimerní formou (N2O4, převládá v kondenzovaných fázích, je bezbarvá) a monomerní formou (NO2, je přítomna v plynné fázi, intenzivně červenohnědá):
- N2O4 ↔ 2 NO2
Vznik a výroba[editovat]
Vzniká ve spalovacích motorech oxidací vzdušného dusíku za vysokých teplot, uvolňuje se také rozkladem kyseliny dusičné. Průmyslově se vyrábí dvoustupňovou oxidací amoniaku:
- 4 NH3 + 5 O2 → 4 NO + 6 H2O
- 2 NO + O2 → 2 NO2
S vodou reaguje oxid dusičitý za vzniku kyseliny dusičné a oxidu dusnatého:
- 3 NO2 + H2O → 2 HNO3 + NO.
Použití[editovat]
Kapalný oxid dusičitý se používá v dvousložkových pohonných látkách (bipropelantech) jako okysličovadlo v raketových motorech, nejčastěji v kombinaci s hydrazinem jako palivem; spalování probíhá dle rovnice
- 2 N2H4 + N2O4→ 3 N2 + 4 H2O.
Směs hydrazinu s oxidem dusičitým je hypergolická, tj. uvedená reakce započne automaticky po smíchání obou složek pohonné látky. Proto při použití této směsi jsou raketové motory jednodušší, neboť nepotřebují zážehový systém.
Ekologická a zdravotní rizika[editovat]
V ovzduší patří oxid dusičitý k plynům, které způsobují kyselé deště.Oxid dusičitý může vyvolávat biochemické změny již při relativně nízkých koncentracích počínaje 30 minutovou expozicí při koncentraci okolo 380 µg/m3 (0,20 ppm)
Oxid dusičitý je pohlcován hlenem dýchacích cest z 80 až 90 procent. Způsobuje záněty dýchacích cest od lehkých forem až po edém plic.[1]
Reference[editovat]
- ↑ Miroslav Šuta: Účinky výfukových plynů z automobilů na lidské zdraví, Děti Země 2008, ISBN 80-86678-10-5
Literatura[editovat]
- VOHLÍDAL, Jiří; ŠTULÍK, Karel; JULÁK, Alois. Chemické a analytické tabulky. 1. vyd. Praha : Grada Publishing, 1999. ISBN 80-7169-855-5.
