Oxid dusičitý

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Oxid dusičitý
NO2 (vlevo) a N2O4 (vpravo)Struktura oxidu dusičitého
Obecné
Systematický název oxid dusičitý
Anglický název Nitrogen dioxide
Německý název Stickstoffdioxid
Sumární vzorec NO2 (monomer)
N2O4 (dimer)
Vzhled červenohnědý plyn
žlutohnědá kapalina
bílé krystaly
Identifikace
UN kód 1067
Číslo RTECS QW9800000
Vlastnosti
Molární hmotnost 46,006 g/mol (NO2)
92,012 g/mol (N2O4)
Teplota tání -11,20 °C
Teplota varu 21,20 °C
Hustota 1,981 4 g/cm3 (-195 °C)
1,449 4 g/cm3 (20 °C)
3,4 kg/m3 (22 °C)
Index lomu nD= 1,40 (20 °C)
Kritická teplota Tk 157,8 °C
Kritický tlak pk 10 100 kPa
Rozpustnost ve vodě reaguje za vzniku HNO3
Rozpustnost v polárních
rozpouštědlech
roztok kyseliny dusičné (hnědé zbarvení)
Rozpustnost v nepolárních
rozpouštědlech
diethylether
chloroform
sirouhlík
Tlak páry 34,33 kPa (0 °C)
Van der Waalsovy konstanty stavové rovnice a= 0,535 4 Pa.m6mol-2
b= 44,24•10-6 m3mol-1
Měrná magnetická susceptibilita -3,52 Sm-1 (-16 °C)
Ionizační energie 9,79 eV
Struktura
Krystalová struktura krychlová
Termodynamické vlastnosti
Standardní slučovací entalpie ΔHf° 33,2 kJ/mol1
Entalpie tání ΔHt 252 J/g
Standardní molární entropie S° 240,1 JK-1mol-1
Standardní slučovací Gibbsova energie ΔGf° 51,32 kJ/mol
Izobarické měrné teplo cp 0,809 JK-1g-1
Bezpečnost
Oxidující
Oxidující (O)
Vysoce toxický
Vysoce toxický (T+)
R-věty R8 R26 R34
S-věty (S1/2) S9 S26 S28 S36/37/39 S45

GHS04 – plyny pod tlakem
GHS04

GHS03 – oxidační látky
GHS03

GHS06 – toxické látky
GHS06

GHS05 – korozivní a žíravé látky
GHS05

H-věty H270 H330 H314
NFPA 704
NFPA 704.svg
0
3
0
OX
Není-li uvedeno jinak, jsou použity jednotky
SI a STP (25 °C, 100 kPa).

Oxid dusičitý (NO2) je jedním z pěti oxidů dusíku.

Vlastnosti[editovat | editovat zdroj]

V plynném stavu jde o červenohnědý, agresivní, prudce jedovatý plyn, v kapalném stavu je to žlutohnědá látka, která tuhne na bezbarvé krystaly. Změna barvy při skupenských přechodech souvisí s rovnováhou mezi dimerní formou (N2O4, převládá v kondenzovaných fázích, je bezbarvá) a monomerní formou (NO2, je přítomna v plynné fázi, intenzivně červenohnědá):

N2O4 ↔ 2 NO2

Vznik a výroba[editovat | editovat zdroj]

Vzniká ve spalovacích motorech oxidací vzdušného dusíku za vysokých teplot, uvolňuje se také rozkladem kyseliny dusičné. Průmyslově se vyrábí dvoustupňovou oxidací amoniaku:

4 NH3 + 5 O2 → 4 NO + 6 H2O
2 NO + O2 → 2 NO2

S vodou reaguje oxid dusičitý za vzniku kyseliny dusičné a oxidu dusnatého:

3 NO2 + H2O → 2 HNO3 + NO.

Použití[editovat | editovat zdroj]

Kapalný oxid dusičitý se používá v dvousložkových pohonných látkách (bipropelantech) jako okysličovadlo v raketových motorech, nejčastěji v kombinaci s hydrazinem jako palivem; spalování probíhá dle rovnice

2 N2H4 + N2O4→ 3 N2 + 4 H2O.

Směs hydrazinu s oxidem dusičitým je hypergolická, tj. uvedená reakce započne automaticky po smíchání obou složek pohonné látky. Proto při použití této směsi jsou raketové motory jednodušší, neboť nepotřebují zážehový systém.

Ekologická a zdravotní rizika[editovat | editovat zdroj]

V ovzduší patří oxid dusičitý k plynům, které způsobují kyselé deště.Oxid dusičitý může vyvolávat biochemické změny již při relativně nízkých koncentracích počínaje 30minutovou expozicí při koncentraci okolo 380 µg/m3 (0,20 ppm)

Oxid dusičitý je pohlcován hlenem dýchacích cest z 80 až 90 procent. Způsobuje záněty dýchacích cest od lehkých forem až po edém plic.[1]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Miroslav Šuta: Účinky výfukových plynů z automobilů na lidské zdraví, Děti Země 2008, ISBN 80-86678-10-5

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • VOHLÍDAL, Jiří; ŠTULÍK, Karel; JULÁK, Alois. Chemické a analytické tabulky. 1. vyd. Praha : Grada Publishing, 1999. ISBN 80-7169-855-5.