Oxid telluričitý
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
| Oxid telluričitý | |
|---|---|
 |
|
| Obecné | |
| Systematický název | Oxid telluričitý |
| Anglický název | Tellurium dioxide, tellurium(IV)oxide |
| Německý název | Tellurdioxid |
| Sumární vzorec | TeO2 |
| Vzhled | Bílá pevná látka |
| Identifikace | |
| SMILES | Te(=O)=O |
| InChI | 1S/O2Te/c1-3-2 |
| Vlastnosti | |
| Molární hmotnost | 159,60 g/mol |
| Teplota tání | 732,6 °C |
| Teplota varu | 1 245 °C (rozklad) |
| Hustota | 6,02 g/cm3 (α, 20 °C) 5,91 g/cm3 (β, 0 °C) 5,87 g/cm3 (β, 20 °C) |
| Index lomu | β - modifikace nLia= 2,00 nLib= 2,18 nLic= 2,35 |
| Rozpustnost ve vodě | 0,000 67 g/100 ml (20 °C) |
| Rozpustnost v polárních rozpouštědlech |
silné kyseliny silné zásady (na telluričitany) |
| Měrná magnetická susceptibilita | -1,39·10-6 cm3g-1 (18 °C) |
| Struktura | |
| Krystalová struktura | čtverečná (α) kosočtverečná (β) |
| Hrana krystalové mřížky | α - modifikace a= 481 pm c= 761,3 pm β - modifikace a= 561,7 pm b= 1 203,4 pm c= 546,3 pm |
| Termodynamické vlastnosti | |
| Standardní slučovací entalpie ΔHf° | -321,7 kJ/mol (α) -323 kJ/mol (β) |
| Entalpie tání ΔHt | 185 J/g |
| Entalpie varu ΔHv | 1 285 J/g |
| Standardní molární entropie S° | 56,6 JK-1mol-1 (α) 79,5 JK-1mol-1 (β) |
| Standardní slučovací Gibbsova energie ΔGf° | -264,6 kJ/mol (α) -270 kJ/mol (β) |
| Izobarické měrné teplo cp | 0,401 JK-1g-1 (α) |
| Bezpečnost | |
| R-věty | žádné nejsou |
| S-věty | žádné nejsou |
| NFPA 704 | |
|
SI a STP (25 °C, 100 kPa). |
|
Oxid telluričitý je jedním z oxidů telluru, který v něm má oxidační číslo IV. Je to anhydrid kyseliny telluričité. V přírodě se vyskytuje jako minerál paratellurit, který krystaluje v čtvercové modifikaci, a minerál tellurit, který krystaluje v kosočtverečné modifikaci.
Literatura [editovat]
- VOHLÍDAL, Jiří; ŠTULÍK, Karel; JULÁK, Alois. Chemické a analytické tabulky. 1. vyd. Praha : Grada Publishing, 1999. ISBN 80-7169-855-5.
