Oxid chloričitý

Oxid chloričitý
Obecné
Systematický název	Oxid chloričitý
Anglický název	Chlorine dioxide
Německý název	Chlordioxid
Sumární vzorec	ClO2
Vzhled	Oranžový plyn
Identifikace
Registrační číslo CAS	10049-04-4 {{{Další čísla CAS}}}
EC-no (EINECS/ELINCS/NLP)	233-162-8
Indexové číslo	017-026-00-3
Číslo EC (enzymy)	{{{Číslo EC}}}
PubChem	24870
ChEBI	{{{ChEBI}}}
Číslo RTECS	FO3000000
Vlastnosti
Molární hmotnost	67,452 g/mol
Teplota tání	-59,5 °C
Teplota varu	9,7 °C
Hustota	1,64 g/cm³ (0 °C, kapalina) 0,003 04 g/cm³ (11 °C, plyn)
Rozpustnost ve vodě	6,16 g/100 ml (4 °C) 2 000 cm³/100 ml (4 °C)
Rozpustnost v nepolárních rozpouštědlech	Tetrachlormethan Ethan Diethylether
Tlak páry	1,01 kPa (-64,5 °C) 10,1 kPa (-32,5 °C) 25,3 kPa (-17,2 °C) 50,6 kPa (--4,2 °C)
Struktura
Dipólový moment	5,95 Cm
Termodynamické vlastnosti
Standardní slučovací entalpie ΔHf°	102,6 kJ/mol
Entalpie varu ΔHv	390 J/g
Standardní molární entropie S°	256,9 J K-1 mol-1
Standardní slučovací Gibbsova energie ΔGf°	120,6 kJ/mol
Izobarické měrné teplo cp	0,623 J K-1 g-1
Bezpečnost
Oxidující (O) Vysoce toxický (T+) Nebezpečný pro životní prostředí (N)
R-věty	R6, R8, R26, R34, R50
S-věty	S1/2, S23, S26, S28, S36/37/39, S38, S45, S61
GHS04 GHS03 GHS06 GHS05 GHS09
H-věty	H270 H330 H314 H400 EUH006
NFPA 704
Není-li uvedeno jinak, jsou použity jednotky SI a STP (25 °C, 100 kPa).

Oxid chloričitý je chemická sloučenina se sumárním vzorcem ClO₂. Tento oranžový plyn krystalizuje při teplotě −59 °C do podoby oranžových krystalů. Jako jeden z oxidů chloru je účinným a užitečným oxidačním činidlem používaným při úpravě vody a při bělení. Oxid chloričitý je jediný známý oxid halogenu, kde je halogen v sudém oxidačním čísle. Je to anhydrid kyseliny chloričité, která je ovšem nestabilní a ihned se rozkládá na kyselinu chloritou a kyselinu chlorečnou.

Použití

Vodný roztok oxidu chloričitého

Oxid chloričitý se primárně (z více než 95 %) používá pro bělení buničiny, ale své místo má i při bělení mouky a k dezinfekci pitné vody ve veřejných zdrojích. Úpravna vody pro New York (na Niagarských vodopádech) poprvé použila oxid chloričitý v roce 1944, a to k odstranění fenolu. Použití oxidu chloričitého jako prostředku k dezinfekci pitné vody bylo ve větším měřítku zahájeno v roce 1956, kdy v belgickém Bruselu přešli od chloru k oxidu chloričitému. Oxid chloričitý se při úpravě vody často používá jako předběžný oxidant před vlastním chlorováním, aby se zničily nečistoty, které by při kontaktu s volným chlorem způsobovaly tvorbu trihalomethanů. Trihalomethany jsou vedlejší produkty chlorové dezinfekce vzniklé reakcí chloru s přirozeně se vyskytujícími organickými látkami v surové vodě a jsou podezřelé z karcinogenity. Oxid chloričitý je také lepší než chlor, pokud se pracuje v prostředí s pH nad 7, v přítomnosti amoniaku a aminů a/nebo pro likvidaci biofilmů ve vodovodních distribučních systémech. Oxid chloričitý se též používá jako biocid v mnoha procesech průmyslové úpravy vody, včetně vody do chladicích věží, vody pro různé technické účely a pro zpracování potravin. Oxid chloričitý je méně žíravý než chlor a je lepší pro eliminaci bakterií Legionella.

Reference

• V tomto článku je použit překlad textu z článku Chlorine dioxide na anglické Wikipedii.

Literatura

• VOHLÍDAL, JIŘÍ; ŠTULÍK, KAREL; JULÁK, ALOIS. Chemické a analytické tabulky. 1. vyd. Praha : Grada Publishing, 1999. ISBN 80-7169-855-5.  

Externí odkazy

• (anglicky) Hesselink, T.L. MD.; "Mechanisms of Toxicity of Chlorine Dioxide Against Malarial Parasites - An Overview; 06/09/2007
• (anglicky) Catalytic Chlorine Dioxide Generation
• (anglicky) Stabilized Chlorine Dioxide used for oral hygiene