Oxid chloričitý
| Oxid chloričitý | |
|---|---|
| Obecné | |
| Systematický název | Oxid chloričitý |
| Anglický název | Chlorine dioxide |
| Německý název | Chlordioxid |
| Sumární vzorec | ClO2 |
| Vzhled | Oranžový plyn |
| Identifikace | |
| Číslo RTECS | FO3000000 |
| Vlastnosti | |
| Molární hmotnost | 67,452 g/mol |
| Teplota tání | -59,5 °C |
| Teplota varu | 9,7 °C |
| Hustota | 1,64 g/cm³ (0 °C, kapalina) 0,003 04 g/cm³ (11 °C, plyn) |
| Rozpustnost ve vodě | 6,16 g/100 ml (4 °C) 2 000 cm³/100 ml (4 °C) |
| Rozpustnost v nepolárních rozpouštědlech |
Tetrachlormethan Ethan Diethylether |
| Tlak páry | 1,01 kPa (-64,5 °C) 10,1 kPa (-32,5 °C) 25,3 kPa (-17,2 °C) 50,6 kPa (--4,2 °C) |
| Struktura | |
| Dipólový moment | 5,95 Cm |
| Termodynamické vlastnosti | |
| Standardní slučovací entalpie ΔHf° | 102,6 kJ/mol |
| Entalpie varu ΔHv | 390 J/g |
| Standardní molární entropie S° | 256,9 J K-1 mol-1 |
| Standardní slučovací Gibbsova energie ΔGf° | 120,6 kJ/mol |
| Izobarické měrné teplo cp | 0,623 J K-1 g-1 |
| Bezpečnost | |
| R-věty | R6, R8, R26, R34, R50 |
| S-věty | S1/2, S23, S26, S28, S36/37/39, S38, S45, S61 |
| H-věty | H270 H330 H314 H400 EUH006 |
| NFPA 704 | |
|
SI a STP (25 °C, 100 kPa). |
|
Oxid chloričitý je chemická sloučenina se sumárním vzorcem ClO2. Tento oranžový plyn krystalizuje při teplotě −59 °C do podoby oranžových krystalů. Jako jeden z oxidů chloru je účinným a užitečným oxidačním činidlem používaným při úpravě vody a při bělení. Oxid chloričitý je jediný známý oxid halogenu, kde je halogen v sudém oxidačním čísle. Je to anhydrid kyseliny chloričité, která je ovšem nestabilní a ihned se rozkládá na kyselinu chloritou a kyselinu chlorečnou.
Obsah |
[editovat] Použití
Oxid chloričitý se primárně (z více než 95 %) používá pro bělení buničiny, ale své místo má i při bělení mouky a k dezinfekci pitné vody ve veřejných zdrojích. Úpravna vody pro New York (na Niagarských vodopádech) poprvé použila oxid chloričitý v roce 1944, a to k odstranění fenolu. Použití oxidu chloričitého jako prostředku k dezinfekci pitné vody bylo ve větším měřítku zahájeno v roce 1956, kdy v belgickém Bruselu přešli od chloru k oxidu chloričitému. Oxid chloričitý se při úpravě vody často používá jako předběžný oxidant před vlastním chlorováním, aby se zničily nečistoty, které by při kontaktu s volným chlorem způsobovaly tvorbu trihalomethanů. Trihalomethany jsou vedlejší produkty chlorové dezinfekce vzniklé reakcí chloru s přirozeně se vyskytujícími organickými látkami v surové vodě a jsou podezřelé z karcinogenity. Oxid chloričitý je také lepší než chlor, pokud se pracuje v prostředí s pH nad 7, v přítomnosti amoniaku a aminů a/nebo pro likvidaci biofilmů ve vodovodních distribučních systémech. Oxid chloričitý se též používá jako biocid v mnoha procesech průmyslové úpravy vody, včetně vody do chladicích věží, vody pro různé technické účely a pro zpracování potravin. Oxid chloričitý je méně žíravý než chlor a je lepší pro eliminaci bakterií Legionella.
[editovat] Reference
- V tomto článku je použit překlad textu z článku Chlorine dioxide na anglické Wikipedii.
[editovat] Literatura
- VOHLÍDAL, JIŘÍ; ŠTULÍK, KAREL; JULÁK, ALOIS. Chemické a analytické tabulky. 1. vyd. Praha : Grada Publishing, 1999. ISBN 80-7169-855-5.
[editovat] Externí odkazy
- (anglicky) Hesselink, T.L. MD.; "Mechanisms of Toxicity of Chlorine Dioxide Against Malarial Parasites - An Overview; 06/09/2007
- (anglicky) Catalytic Chlorine Dioxide Generation
- (anglicky) Stabilized Chlorine Dioxide used for oral hygiene
|
|||||