Americium

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Eu

Am

PlutoniumAmericiumCurium

[Rn] 5f7 7s2

243 Am
95
↓Periodická tabulka prvků↓
Obecné
Název (lat.), značka, číslo Americium (Americium), Am , 95
Registrační číslo CAS 7440-35-9
Umístění v PSP n/a skupina,

7. perioda, blok f

Char. skupina Aktinoidy
Hmotnostní zlomekzem. kůře 7×10-13 ppm
Konc. v mořské vodě {{{koncentrace v mořské vodě}}} mg/l
Počet přírodních izotopů {{{počet přírodních izotopů}}}
Vzhled stříbřitě bílé
Americium pod mikroskopem
[[Soubor:{{{spektrum}}}|255px|Emisní spektrum]]
Atomové vlastnosti
Rel. at. hmotnost (241,056 7)
(243,061 4)
Atomový poloměr 173 pm
Kovalentní poloměr 184 pm
van der Waalsův poloměr 228,5 pm
Elektronová konfigurace [Rn] 5f7 7s2
Elektronů v hladinách 2, 8, 18, 32, 25, 8, 2
Oxidační číslo II, III, IV, V, VI
Fyzikální vlastnosti
Skupenství pevné
Krystalová struktura α - modifikace
hexagonální
a= 346,81 pm
c= 1 124,1 pm
β - modifikace
kubická (stálá nad 600 °C)
a= 489,4 pm
Hustota 13,78 g/cm3 (α - mod.)
13,67 g/cm3 (β - mod.)
Kritická hustota {{{kritická hustota}}} g cm−3
Tvrdost {{{tvrdost}}} (Mohsova stupnice)
Magnetické chování paramagnetický
Měrná magnetická susceptibilita 4×10-6 cm3/g (27 °C)
Teplota tání 994 ± 4 °C (1 267 ± 4 K)
Teplota varu 2 460 °C (2 733 K)
Kritická teplota {{{kritická teplota c}}} °C ({{{kritická teplota k}}} K)
Teplota trojného bodu {{{teplota trojného bodu c}}} °C ({{{teplota trojného bodu k}}} K)
Teplota přechodu do supravodivého stavu {{{teplota supravodivosti}}}
Teplota změny krystalové modifikace {{{teplota změny modifikace}}}
Tlak trojného bodu {{{tlak trojného bodu}}} kPa
Kritický tlak {{{kritický tlak}}} kPa
Molární objem 17,78 · 10−6 m3/mol
Dynamický viskozitní koeficient {{{dynamický viskozitní koef.}}}
Kinematický viskozitní koeficient {{{kinematický viskozitní koef.}}}
Tlak nasycené páry 1 Pa (966 °C)
10 Pa (1 083 °C)
Rychlost zvuku {{{rychlost zvuku}}} m/s
Index lomu {{{index lomu}}}
Relativní permitivita {{{relativní permitivita}}}
Elektrická vodivost {{{elektrická vodivost}}} S·m−1
Měrný elektrický odpor 0,69 µΩ m
Teplotní součinitel el. odporu {{{součinitel elektrického odporu}}}
Tepelná vodivost 10 W·m−1·K−1
Povrchové napětí {{{povrchové napětí}}}
Termodynamické vlastnosti
Skupenské teplo tání {{{skup. teplo tání}}}
Specifické teplo tání 41 J/K
Skupenské teplo varu {{{skup. teplo varu}}}
Specifické teplo varu 890 J/K
Molární atomizační entalpie {{{molární atomizační entalpie}}}
Entalpie fázové přeměny modifikace {{{entalpie fázové přeměny modifikace}}}
absolutní entropie 54 J K-1 mol-1
Měrná tepelná kapacita 62,7 J mol−1 K−1
Molární tepelná kapacita {{{molární tepelná kapacita}}}
Spalné teplo na m³ {{{spalné teplo na m3}}}
Spalné teplo na kg {{{spalné teplo na kg}}}
Různé
Van der Waalsovy konstanty {{{van der Waalsovy konstanty}}}
Teplotní součinitel délkové roztažnosti {{{součinitel délkové roztažnosti}}}
Redoxní potenciál (Am3+ + 3 e → Am) −2,070 V
Elektronegativita 1,3 (Paulingova stupnice)
Ionizační energie první 5,5 eV
druhá 10,9 eV
třetí 23,9 eV
čtvrtá 41,0 eV
Iontový poloměr (Am3+) 107 pm
(Am4+) 92 pm
(Am6+) 71 pm
Bezpečnost


R-věty {{{R-věty}}}
S-věty {{{S-věty}}}
Není-li uvedeno jinak, jsou použity jednotky SI a STP.

Americium, chemická značka Am (lat. Ameritium), je sedmým členem z řady aktinoidů, třetím transuranem, silně radioaktivní kovový prvek, připravovaný uměle v jaderných reaktorech především z plutonia.

Základní fyzikálně-chemické vlastnosti[editovat | editovat zdroj]

Americium je radioaktivní kovový prvek stříbřitě bílé barvy, která se působením vzdušného kyslíku mění na šedavou. Po mechanické stránce je tvárnější než příbuzný uran nebo neptunium. Vyzařuje α a γ záření a je proto nutno s ním manipulovat za dodržování bezpečnostních opatření pro práci s radioaktivními materiály.

Ve sloučeninách se vyskytuje v mocenství od Am2+ po Am6+, přičemž nejstálejší jsou sloučeniny v oxidačním čísle +3.

Výskyt, výroba, vlastnosti[editovat | editovat zdroj]

Americium se v přírodě nevyskytuje. Je to uměle připravený kovový prvek, tzv. transuran.

Americium bylo poprvé připraveno roku 1944 bombardováním 239Pu neutrony v jaderné laboratoři chicagské university. Za jeho objevitele jsou označováni Glenn T. Seaborg, Leon O. Morgan, Ralph A. James a Albert Ghiorso. Prvek byl poté pojmenován podle světadílu, na kterém byl vyroben.

Kovové americium se připravuje redukcí fluoridu americitého AmF3 parami barya.

Je charakterizováno 20 izotopů, z nichž je nejstabilnější 243Am s poločasem rozpadu 7370 let a 241Am s poločasem 432,6 let. Všechny zbývající radioaktivní izotopy mají poločas rozpadu méně než 51 hodin a většina z nich dokonce méně než 100 minut[1]:

Izotop Poločas rozpadu Druh rozpadu Produkt rozpadu
230Am 17 s ε 230Pu
231Am  ? ε (? %)/ α (? %) 231Pu (ε)/ 227Np (α)
232Am 79 s ε (97 %)/ α (3 %) 232Pu (ε)/ 228Np (α)
233Am 3,2 m ε (<97 %)/ α (>3 %) 233Pu (ε)/ 229Np (α)
234Am 2,32 m ε 234Pu
235Am 10,3 m ε (99,60 %)/ α (0,40 %) 235Pu (ε)/ 231Np (α)
236Am 3,6 m ε (? %)/ α (? %) 236Pu (ε)/ 232Np (α)
237Am 73,6 m ε (99,97 %)/ α (0,03 %) 237Pu (ε)/ 233Np (α)
238Am 98 m ε (100,00 %)/ α (10−4 %) 238Pu (ε)/ 234Np (α)
239Am 11,9 h ε (99,99 %)/ α (0,01 %) 239Pu (ε)/ 235Np (α)
240Am 50,8 h ε (100,00 %)/ α (1,9·10−4 %) 240Pu (ε)/ 236Np (α)
241Am 432,6 r α (100,00 %)/SR (4·10−10 %) 237Np (α)
242Am 16,02 h β- (82,70 %)/ ε (17,30 %) 242Cm-)/ 242Pu (ε)
243Am 7370 r α (100,00 %)/SR (3,7·10−9 %) 239Np (α)
244Am 10,1 h β- 244Cm
245Am 2,05 h β- 245Cm
246Am 39 m β- 246Cm
247Am 23 m β- 247Cm
248Am 10 m β- 248Cm
249Am  ? β- 249Cm

Všechny izotopy americia jsou radioaktivní.

Využití, sloučeniny[editovat | editovat zdroj]

Americium se používá v přesných měřících přístrojích a v detektorech kouře jako zdroj α-částic nebo γ-záření. V lékařství se používá při léčbě nádorů štítné žlázy.

Nejdůležitější sloučeninou americia je oxid americičitý AmO2, který je výchozí surovinou pro přípravu ostatních sloučenin tohoto prvku. Další v praxi významnou sloučeninou je fluorid americitý AmF3.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. http://www.nndc.bnl.gov/chart/

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Cotton F. A., Wilkinson J.: Anorganická chemie, souborné zpracování pro pokročilé, ACADEMIA, Praha 1973
  • N. N. Greenwood – A. Earnshaw, Chemie prvků II. 1. díl, 1. vydání 1993 ISBN 80-85427-38-9

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

  • Kategorie Americium ve Wikimedia Commons
  • Slovníkové heslo americium ve Wikislovníku
  • VOHLÍDAL, Jiří; ŠTULÍK, Karel; JULÁK, Alois. Chemické a analytické tabulky. 1. vyd. Praha : Grada Publishing, 1999. ISBN 80-7169-855-5.  



Periodická tabulka chemických prvků
1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18
H (přehled) He
Li Be B C N O F Ne
Na Mg Al Si P S Cl Ar
K Ca Sc Ti V Cr Mn Fe Co Ni Cu Zn Ga Ge As Se Br Kr
Rb Sr Y Zr Nb Mo Tc Ru Rh Pd Ag Cd In Sn Sb Te I Xe
Cs Ba * Hf Ta W Re Os Ir Pt Au Hg Tl Pb Bi Po At Rn
Fr Ra ** Rf Db Sg Bh Hs Mt Ds Rg Cn Uut Fl Uup Lv Uus Uuo
 
*Lanthanoidy  La Ce Pr Nd Pm Sm Eu Gd Tb Dy Ho Er Tm Yb Lu
**Aktinoidy  Ac Th Pa U Np Pu Am Cm Bk Cf Es Fm Md No Lr
 
Skupiny prvků: Kovy · Nekovy · Polokovy | Blok s · Blok p · Blok d · Blok f