Oxid praseodymito-praseodymičitý

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Oxid praseodymito-praseodymičitý
     Pr3+/4+      O2−
     Pr3+/4+
     O2−
Obecné
Systematický názevOxid praseodymito-praseodymičitý
Německý názevPraseodym(III,IV)-oxid
Funkční vzorecPr2O3 · 4 PrO2
Sumární vzorecPr6O11
Vzhledčerná bezzápašná pevná látka[1]
Identifikace
Registrační číslo CAS12037-29-5
PubChem16211481
Vlastnosti
Molární hmotnost1 021,44 g/mol
Teplota tání2 500 °C[1]
Teplota varu4 200 °C[1]
Hustota6,5 g/cm3 (při 20 °C v pevném stavu)[1]
Rozpustnost ve voděprakticky nerozpustný ve vodě[1]
Bezpečnost
GHS07 – dráždivé látky
GHS07
[1][2]
Varování[2]
H-větyH315, H319, H335
P-větyP261, P305+351+338[1]
Není-li uvedeno jinak, jsou použity
jednotky SI a STP (25 °C, 100 kPa).
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Oxid praseodymito-praseodymičitý (Pr6O11) je chemická sloučenina prvků praseodymu a kyslíku, kterou lze zařadit mezi oxidy kovů.

Výskyt v přírodě[editovat | editovat zdroj]

Oxid praseodymito-praseodymičitý se v přírodě nejčastěji vyskytuje jako příměs v některých minerálech, např. v bastnesitu, monazitu nebo xenotimu.[3]

Vlastnosti[editovat | editovat zdroj]

Oxid praseodymito-praseodymičitý je černá pevná látka bez vůně, či zápachu, prakticky zcela nerozpustná ve vodě.[1] V základní struktuře je trojmocný praseodym zastoupen dvakrát, čtyřmocný čtyřikrát, formálně správnější by tedy byl funkční vzorec Pr2O3 · 4 PrO2. Krystalizuje v kubické krystalografické soustavě se strukturou fluoritu, kde však 1/12 kyslíkových pozic zůstává neobsazena; mřížková konstanta zde činí 5,468 Å.[4][5][6] Rozkládá se při kontaktu s vodní párou za vzniku oxidu praseodymičitého a hydroxidu praseodymitého.[7]

Za povšimnutí stojí též fakt, že existuje ještě jedna mezifáze mezi oxidem praseodymitým a oxidem praseodymičitým, s funkčním vzorcem 2 Pr2O3 · n PrO2 (kde n je libovoné číslo mezi 0 a 8), respektive sumárním vzorcem PrnO2n−2 (kde n je libovolné číslo mezi 4 a 12).[8]

Příprava/výroba[editovat | editovat zdroj]

Oxid praseodymito-praseodymičitý může být získán jednoduchým spálením praseodymu za přítomnosti kyslíku.[9]

Použití[editovat | editovat zdroj]

Oxid praseodymito-praseodymičitý se pro svoji sytě černou barvu používá například při barvení skla nebo keramiky.

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Praseodym(III,IV)-oxid na německé Wikipedii.

  1. ↑ a b c d e f g h Záznam sloučeniny CAS 12037-29-5[nedostupný zdroj] v databázi GESTIS Institutu bezpečnosti a zdraví německé asociace pojišťovatelů, zadán dne 2. února 2013.
  2. ↑ a b Praseodymium(III,IV) oxide. pubchem.ncbi.nlm.nih.gov [online]. PubChem [cit. 2021-05-24]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. ↑ SASTRI, V. S.; BUNZLI, Jean-Claude G.; RAMACHANDRA RAO, V. Modern Aspects of Rare Earths and Their Complexes. [s.l.]: Elsevier Science & Technology, 2003. Dostupné online. ISBN 978-0-44451010-5. S. 13. 
  4. ↑ JØRGENSEN, Christian Klixbüll; RIITERSHAUS, Elfriede. Powder-diagram and Spectroscopic Studies of Mixed Oxides of Lanthanides and Quadrivalent Metals. Mat. Fys. Medd. Dan. Vid. Selsk.. 1967, roč. 15, čís. 35, s. 15. Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-09-02. 
  5. ↑ MCCULLOUGH, J. D. An X-Ray Study of the Rare-earth Oxide Systems: CeIV—NdIII, CrIV—PrIII, CeIV—PrIV and PrIV—NdIII. Journal of the American Chemical Society. 1950, roč. 72, čís. 3, s. 1386–1390. DOI 10.1021/ja01159a085. 
  6. ↑ GUTH, E. Daniel; HOLDEN, J. R.; BAENZIGER, N. C.; EYRING, LeRoy. Praseodymium Oxides. II. X-Ray and Differential Thermal Analyses. Journal of the American Chemical Society. 1954, roč. 76, čís. 20, s. 5239–5242. DOI 10.1021/ja01649a088. 
  7. ↑ BECKY L., Treu; FAHRENHOLTZ, William; O'KEEFE, Matthew; MORRIS, Eric; ALBERS, Richard. Effect of Phase on the Electrochemical and Morphological Properties of Praseodymium-Based Coatings. ECS Transactions. 2011, roč. 35, čís. 33, s. 53–66. DOI 10.1149/1.3577753. 
  8. ↑ MASHELKAR, R. A. Solid State Chemistry: Selected Papers of C N R Rao. [s.l.]: World Scientific, 1995. ISBN 981279589-8. S. 339. 
  9. ↑ ADACHI, Ginya; IMANAKA, Nobuhito; KANG, Zhen Chuan. Binary rare earth oxides. [s.l.]: Springer Netherlands, 2004. ISBN 978-1-40202568-6. S. 166. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • MARTIN, R. L. Oxides of Praseodymium. Nature. 4. února 1950, roč. 165, čís. 4188, s. 202–203. DOI 10.1038/165202b0. 
  • WEISEMOELLER, T.; DEITER, C.; BERTRAM, F.; GEVERS, S.; GIUSSANI, A.; ZAUMSEIL, P.; SCHROEDER, T. Epitaxy of single crystalline PrO2 films on Si(111). Applied Physics Letters. 2008, roč. 93, čís. 3, s. 032905. Dostupné online [PDF]. DOI 10.1063/1.2958227. [nedostupný zdroj]
  • SHAMSHI HASSAN, M.; SHAHEER AKHTAR, M.; SHIM, Kyung-Bo; YANG, O-Bong. Morphological and Electrochemical Properties of Crystalline Praseodymium Oxide Nanorods. Nanoscale Research Letters. 2010, roč. 5, čís. 4, s. 735–740. DOI 10.1007/s11671-010-9547-8. 
  • FERRO, Sergio. Physicochemical and Electrical Properties of Praseodymium Oxides. International Journal of Electrochemistry. 2011, roč. 2011, čís. 561204, s. 1–7. DOI 10.4061/2011/561204. 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Oxidy s prvkem v oxidačním čísle III.
Oxid hlinitý (Al2O3) • Oxid antimonitý (Sb2O3) • Oxid arsenitý (As2O3) • Oxid bismutitý (Bi2O3) • Oxid boritý (B2O3) • Oxid ceritý (Ce2O3) • Oxid chromitý (Cr2O3) • Oxid dusitý (N2O3) • Oxid erbitý (Er2O3) • Oxid gadolinitý (Gd2O3) • Oxid gallitý (Ga2O3) • Oxid holmitý (Ho2O3) • Oxid inditý (In2O3) • Oxid železitý (Fe2O3) • Oxid lanthanitý (La2O3) • Oxid lutecitý (Lu2O3) • Oxid měditý (Cu2O3) • Oxid niklitý (Ni2O3) • Oxid fosforitý (P4O6) • Oxid promethitý (Pm2O3) • Oxid rhoditý (Rh2O3) • Oxid samaritý (Sm2O3) • Oxid skanditý (Sc2O3) • Oxid stříbrno-stříbřitý (AgO2) • Oxid stříbřitý (Ag2O3) • Oxid terbitý (Tb2O3) • Oxid thallitý (Tl2O3) • Oxid thulitý (Tm2O3) • Oxid titanitý (Ti2O3) • Oxid wolframitý (W2O3) • Oxid vanaditý (V2O3) • Oxid ytterbitý (Yb2O3) • Oxid yttritý (Y2O3) • Oxid zlatitý (Au2O3) • Oxid chloritý (Cl2O3) • Oxid americitý (Am2O3)
Oxidy s prvkem v oxidačním čísle IV.
Oxid americičitý (AmO2) • Oxid uhličitý (CO2) • Oxid ceričitý (CeO2) • Oxid chloričitý (ClO2) • Oxid chromičitý (CrO2) • Oxid dusičitý (NO2) • Oxid germaničitý (GeO2) • Oxid hafničitý (HfO2) • Oxid neptuničitý (NpO2) • Oxid olovičitý (PbO2) • Oxid manganičitý (MnO2) • Oxid molybdeničitý (MoO2) • Oxid osmičitý (OsO2) • Oxid platiničitý (PtO2) • Oxid plutoničitý (PuO2) • Oxid protaktiničitý (PaO2) • Oxid rheničitý (ReO2) • Oxid rutheničitý (RuO2) • Oxid seleničitý (SeO2) • Oxid křemičitý (SiO2) • Oxid siřičitý (SO2) • Oxid telluričitý (TeO2) • Oxid thoričitý (ThO2) • Oxid cíničitý (SnO2) • Oxid titaničitý (TiO2) • Oxid wolframičitý (WO2) • Oxid uraničitý (UO2) • Oxid vanadičitý (VO2) • Oxid zirkoničitý (ZrO2)
Anorganické soli praseodymité
Halogenidy a pseudohalogenidy
Soli kyslíkatých kyselin

(neuvedeny soli
se záměnou kyslíku za jiný prvek,

složené a „zásadité“)
Chlorečnan praseodymitý (Pr(ClO3)3) • Chloristan praseodymitý (Pr(ClO4)3) • Bromičnan praseodymitý (Pr(BrO3)3) • Jodičnan praseodymitý (Pr(IO3)3) • Orthojodistan praseodymitý (Pr5(IO6)3) • Metajodistan praseodymitý (Pr6I4O23) • Siřičitan praseodymitý (Pr2(SO3)3) • Síran praseodymitý (Pr2(SO4)3) • Dithionan praseodymitý (Pr2(S2O3)3) • Seleničitan praseodymitý (Pr2(SeO3)3) • Selenan praseodymitý (Pr2(SeO4)3) • Dusičnan praseodymitý (Pr(NO3)3) • Fosforečnan praseodymitý (PrPO4) • Hydrogenfosforečnan praseodymitý (Pr2(HPO4)3) • Metafosforečnan praseodymitý (Pr(PO3)3) • Hydrogendifosforečnan praseodymitý (PrHP2O7) • Uhličitan praseodymitý (Pr2(CO3)3) • Wolframan praseodymitý (Pr2(WO4)3) • Vanadičnan praseodymitý (PrVO4) • Orthoboritan praseodymitý (PrBO3)
Soli tvořené záměnou vodíku
ze sloučenin typu prvekx – vodíky
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Oxid_praseodymito-praseodymičitý&oldid=20098973“