Oxid titanitý

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Oxid titanitý
Molekula oxidu titanitého
Obecné
Systematický název Oxid titanitý
Anglický název Titanium(III) oxide
Německý název Titan(III)-oxid
Sumární vzorec Ti2O3
Vzhled fialovočerná práškovitá látka
Identifikace
Vlastnosti
Molární hmotnost 143,76 g/mol
Teplota tání 1 720 °C
Teplota rozkladu 2 130 °C
Hustota 4,56 g/cm³
Tvrdost 6,5
Rozpustnost ve vodě nerozpustný
Rozpustnost v polárních
rozpouštědlech
kyselina sírová
kyselina chlorovodíková (ne)
kyselina dusičná (ne)
Měrná magnetická susceptibilita 10,97·10-6 cm3g-1
Struktura
Krystalová struktura klencová
Hrana krystalové mřížky a= 542 pm
α= 56°50´
Termodynamické vlastnosti
Standardní slučovací entalpie ΔHf° -1 521 kJ/mol
Entalpie tání ΔHt 361 J/g
Standardní molární entropie S° 78,78 JK-1mol-1
Standardní slučovací Gibbsova energie ΔGf° -1 434 kJ/mol
Izobarické měrné teplo cp 0,677 3 JK-1g-1
NFPA 704
Není-li uvedeno jinak, jsou použity jednotky
SI a STP (25 °C, 100 kPa).

Oxid titanitý (Ti2O3) je sloučenina titanu a kyslíku. Připravuje se reakcí oxidu titaničitého s kovovým titanem při 1 600 °C. Stejně jako ostatní titanité sloučeniny se na vzduchu oxiduje:

2 Ti2O3 + O2 → 4 TiO2

Ti2O3strukturu jako oxid hlinitý Al2O3 (korund). Reaguje s oxidujícími kyselinami. Má polovodivé vlastnosti, které se při cca 200 °C mění na vodivost kovového typu.[1]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Titanium(III) oxide na anglické Wikipedii.

  1. GREENWOOD, Norman N.; EARNSHAW, Alan. Chemistry of the Elements. Oxford : Butterworth Heinemann, 1997. ISBN 0080379419. (anglicky) 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • VOHLÍDAL, Jiří; ŠTULÍK, Karel; JULÁK, Alois. Chemické a analytické tabulky. 1. vyd. Praha : Grada Publishing, 1999. ISBN 80-7169-855-5.