Oxid titanitý

Oxid titanitý
Obecné
Systematický název	Oxid titanitý
Anglický název	Titanium(III) oxide
Německý název	Titan(III)-oxid
Sumární vzorec	Ti2O3
Vzhled	fialovočerná práškovitá látka
Identifikace
Registrační číslo CAS	1344-54-3 {{{Další čísla CAS}}}
EC-no (EINECS/ELINCS/NLP)	{{{Číslo EINECS}}}
Indexové číslo
Číslo EC (enzymy)	{{{Číslo EC}}}
PubChem	123111
ChEBI	{{{ChEBI}}}
Vlastnosti
Molární hmotnost	143,76 g/mol
Teplota tání	1 720 °C
Teplota rozkladu	2 130 °C
Hustota	4,56 g/cm³
Tvrdost	6,5
Rozpustnost ve vodě	nerozpustný
Rozpustnost v polárních rozpouštědlech	kyselina sírová kyselina chlorovodíková (ne) kyselina dusičná (ne)
Měrná magnetická susceptibilita	10,97·10-6 cm3g-1
Struktura
Krystalová struktura	klencová
Hrana krystalové mřížky	a= 542 pm α= 56°50´
Termodynamické vlastnosti
Standardní slučovací entalpie ΔHf°	-1 521 kJ/mol
Entalpie tání ΔHt	361 J/g
Standardní molární entropie S°	78,78 JK-1mol-1
Standardní slučovací Gibbsova energie ΔGf°	-1 434 kJ/mol
Izobarické měrné teplo cp	0,677 3 JK-1g-1
NFPA 704
Není-li uvedeno jinak, jsou použity jednotky SI a STP (25 °C, 100 kPa).

Oxid titanitý (Ti₂O₃) je sloučenina titanu a kyslíku. Připravuje se reakcí oxidu titaničitého s kovovým titanem při 1 600 °C. Stejně jako ostatní titanité sloučeniny se na vzduchu oxiduje:

2 Ti₂O₃ + O₂ → 4 TiO₂

Ti₂O₃ má strukturu jako oxid hlinitý Al₂O₃ (korund). Reaguje s oxidujícími kyselinami. Má polovodivé vlastnosti, které se při cca 200 °C mění na vodivost kovového typu.

References

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Titanium(III) oxide na anglické Wikipedii.

Literatura

• VOHLÍDAL, Jiří; ŠTULÍK, Karel; JULÁK, Alois. Chemické a analytické tabulky. 1. vyd. Praha : Grada Publishing, 1999. ISBN 80-7169-855-5.