Oxid antimonitý

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Oxid antimonitý
Oxid antimonitý
Obecné
Systematický název Oxid antimonitý
Anglický název Antimony trioxide
Německý název Antimon(III)-oxid
Sumární vzorec Sb4O6
Vzhled Bílá práškovitá látka
Identifikace
Vlastnosti
Molární hmotnost 291,52 g/mol
Teplota tání 656 °C
Teplota varu 1 426 °C
Teplota změny krystalové modifikace 572 °C
Hustota 5,19 g/cm3 (α-modifikace)
5,778 g/cm3 (β-modifikace)
Rozpustnost ve vodě 1,4 mg/100 ml (30 °C)
Rozpustnost v polárních
rozpouštědlech
rozpustný v koncentrovaných kyselinách a zásadách
Relativní permitivita εr 12,8
Tlak páry 13,3 hPa (660 °C)
Měrná magnetická susceptibilita -2,978 Sm-1
Struktura
Krystalová struktura krychlová (α-modifikace)
kosočtverečná (β-modifikace)
Hrana krystalové mřížky a=1 113 pm (α-modifikace)
a=492 pm; b=1 246 pm; c=542 pm (β-modifikace)
Koordinační geometrie pyramida
Dipólový moment 0 C.m
Termodynamické vlastnosti
Standardní slučovací entalpie ΔHf° -709 kJ/mol (α-modifikace)
Entalpie tání ΔHt 188 J/g
Entalpie varu ΔHv 256 J/g
Standardní molární entropie S° 133 J.K-1.mol-1 (α-modifikace)
Standardní slučovací Gibbsova energie ΔGf° -626,5 kJ/mol (α-modifikace)
-617,8 (β-modifikace)
Zdraví škodlivý
Zdraví škodlivý (Xn)
R-věty R40
S-věty S2, S22, S36/37
NFPA 704
NFPA 704.svg
1
2
0
Není-li uvedeno jinak, jsou použity jednotky
SI a STP (25 °C, 100 kPa).

Oxid antimonitý (chemický vzorec Sb4O6, někdy zkráceně jen Sb2O3) je nejdůležitější sloučeninou antimonu.

Příprava[editovat | editovat zdroj]

Oxid antimonitý lze připravit více způsoby:

4 Sb + 3 O2 → Sb4O6..

4 SbCl3 + 6 H2O → Sb4O6 + 12 HCl.

  • Pražením minerálů antimonu (hlavní průmyslová metoda přípravy).

Chemické vlastnosti[editovat | editovat zdroj]

Oxid antimonitý je amfoterní oxid. Lze ho přímo oxidovat na oxid antimoničný nebo jiné sloučeniny antimoničné. Také ho lze jednoduše redukovat na antimon.

Struktura[editovat | editovat zdroj]

Struktura molekuly

V pevném stavu se oxid antimonitý vyskytuje ve struktuře, která tvarem odpovídá struktuře adamantanu. Každý atom antimonu je vázán se třemi atomy kyslíku a ty následně s dalšími třemi atomy antimonu. Všechny atomy antimonu jsou tedy vzájemně provázány přes "kyslíkové můstky". Je proto vhodnější zapisovat vzorec oxidu jako Sb4O6 a nikoliv Sb2O3 i když tento zápis není chybně, ale nezachycuje plně strukturu sloučeniny.

V plynné fázi existuje tento oxid v dimerní formě Sb4O6, která je isostrukturní s oxidem fosforečným, tato forma je přítomna také v krystalické kubické formě. Monoklinická forma má lístkovou strukturu složenou z pyramidálních skupin {SbO3}, které sdílejí atom kyslíku.

Použití[editovat | editovat zdroj]

Toxikologie[editovat | editovat zdroj]

Oxid antimonitý je pouze slabě absorbován zažívací soustavou, hlavní cestou expozice je vdechování prachu. Vylučování antimonu z těla je pomalé, takže je nebezpečný z hlediska chronické toxicity. Akutní otravy nejsou časté.[zdroj?]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • VOHLÍDAL, JIŘÍ; ŠTULÍK, KAREL; JULÁK, ALOIS. Chemické a analytické tabulky. 1. vyd. Praha : Grada Publishing, 1999. ISBN 80-7169-855-5.  
Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu