Oxid arsenitý

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Oxid arsenitý
Obecné
Systematický název	Oxid arsenitý
Triviální název	Arsenik Otrušík
Ostatní názvy	Utrejch Utrých
Anglický název	Arsenic trioxide
Německý název	Arsen(III)-oxid
Sumární vzorec	As4O6
Vzhled	Bílá pevná látka
Identifikace
Registrační číslo CAS	1327-53-3
Registrační číslo EINECS	215-481-4
Číslo EC	{{{Číslo EC}}}
PubChem	518740
ChEBI	{{{ChEBI}}}
Vlastnosti
Molární hmotnost	395,682 g/mol
Teplota tání	278 °C (modifikace α) 314 °C (modifikace β)
Teplota varu	457,2 °C (modifikace α) 457,2 °C (modifikace β)
Teplota sublimace	193 °C (modifikace γ)
Hustota	3,865 g/cm3 (modifikace α, 25 °C) 4,15 g/cm3 (modifikace β, 25 °C) 3,738 (modifikace γ)
Tvrdost	1,5
Disociační konstanta pKa	9,2
Rozpustnost ve vodě	1,21 g/100ml (0 °C) 2,047 g/100ml (25 °C) 2,93 g/100ml (40 °C) 4,4 g/100ml (60 °C) 5,6 g/100ml (75 °C) 8,16 g/100ml (98,5 °C) (vše pro modifikaci α) 3,738 g/100ml (20 °C) 10,14 g/100ml (100 °C) (modifikace γ)
Měrná vodivost	-2,978 Sm-1
Struktura
Krystalová struktura	Krychlová (modifikace α) Jednoklonná (modifikace β) Amorfní (modifikace γ)
Hrana krystalové mřížky	a= 1 107,44 (modifikace α) a:b:c = 0,409:1:0,349 (modifikace β)
Dipólový moment	0 Cm
Termodynamické vlastnosti
Standardní slučovací entalpie ΔHf°	-1 334,7 kJ/mol (modifikace α) -1 331,6 J/mol (modifikace β)
Entalpie tání ΔHt	122,6 J/g (modifikace α) 141,8 J/g (modifikace β)
Entalpie varu ΔHv	114 J/g (modifikace α) 141,8 J/g (modifikace β)
Standardní molární entropie S°	233,5 J K-1 mol-1 (modifikace α) 245 J K-1 mol-1 (modifikace β)
Standardní slučovací Gibbsova energie ΔGf°	-1 176,4 kJ/mol (modifikace α) -1 178,8 J/mol (modifikace β)
Izobarické měrné teplo cp	0,516 J K-1 g-1 (25 °C, modifikace α) 0,561 J K-1 g-1 (25 °C, modifikace β)
Bezpečnost
Vysoce toxický (T+) Nebezpečný pro životní prostředí (N)
R-věty	R45, R28, R34, R50/53
S-věty	S53, S45, S60, S61
NFPA 704	0 3 2
Není-li uvedeno jinak, jsou použity jednotky SI a STP (25 °C, 100 kPa).

Oxid arsenitý, známý také pod triviálním názvem arsenik nebo otrušík, případně pod staršími českými jmény utrejch nebo utrých, je jeden ze tří oxidů arsenu. Setkáváme se s ním nejčastěji v podobě bílého krystalického nebo amorfního prášku nebo hrudek. Jedná se o látku bez zápachu, velmi toxickou. Arsen má rovněž karcinogenní účinky, tudíž může při dlouhodobé otravě dojít k rozvoji nádorů, např. rakoviny kůže, plic nebo jater.

Připravuje se oxidací kovového práškového arsenu vzdušným kyslíkem při zahřívání na vyšší teplotu:

4 As + 3 O₂ → As₄O₆,

případně žíháním arsenových rud za přístupu vzduchu, např. arsenopyritu:

4 FeAsS + 10 O₂ → 2 Fe₂O₃ + As₄O₆ + 4 SO₂,

přičemž čistý oxid arsenitý sublimuje při teplotě 315 °C (za normálního tlaku).

Oxid arsenitý se vyskytuje ve třech modifikacích: krystaluje jednak v krychlové, jednak v jednoklonné soustavě, nebo jako amorfní forma. V roztoku a v plynné fázi se vyskytuje v dimerní formě (viz tabulka); teprve při zahřátí par nad 1800 °C se mění v monomerní formu sumárního vzorce As₂O₃. Je slabě rozpustný ve vodě a dobře rozpustný v kyselině chlorovodíkové za vzniku chloridu arsenitého:

As₄O₆ + 12 HCl → 4 AsCl₃ + 6 H₂O

Oxid arsenitý je amfoterní, tzn. rozpouští se v kyselinách i v silných zásadách, např. hydroxidu draselném za vzniku solí kyseliny arsenité, arsenitanů, v tomto případě arsenitanu tridraselného:

As₄O₆ + 12 KOH → 4 K₃AsO₃ + 6 H₂O.

Kyslíkem se dále oxiduje na oxid arseničný:

As₄O₆ + 2 O₂ → As₄O₁₀.

V přírodě se oxid arsenitý nachází ve formě minerálů arsenolitu, tzv. arsenový květ (krychlová modifikace) a claudetitu (jednoklonná modifikace).

Obsah 1 Použití 2 Otrava arsenikem 2.1 Příznaky otravy 2.2 Léčení 3 Literatura

[editovat] Použití

V minulosti nacházel velmi široké uplatnění:

• příprava jiných sloučenin arsenu v anorganické a organické chemii
• výroba skla (čeření skla)
• výroba emailů a barev (tzv. arseniková zeleň)
• konzervace kůže a dřeva
• jako součást jedů na hlodavce (rodenticidy)
• jako součást prostředků pro hubení roztočů (akaricidy)

Oxid arsenitý se v současnosti již k těmto účelům nevyužívá, zejména z důvodu jeho toxicity, karcinogenity a nepříznivého vlivu na přírodní prostředí.

[editovat] Otrava arsenikem

Otrava arsenikem je nejčastějším případem otravy sloučeninami arsenu. Přibližně 1000 let byl arsenik užíván jako jed na hlodavce, protože je bezbarvý, bez chuti a zápachu. Na přelomu 19. a 20. století byl užíván v medicíně jako Fowlerův roztok (Liquor Kalii arsenicosi) v jednoprocentní směsi s uhličitanem draselným, zejména k léčení kožních onemocnění. Při předávkování tento koktejl způsoboval vleklou (chronickou) otravu.

Smrt nastává po požití 0,3 g arseniku (s ohledem na individuální stav osoby). Při dostatečně velké dávce nastává smrt během několika hodin. Smrtelná dávka (LD50) je 20 mg/kg

[editovat] Příznaky otravy

Příznaky akutní otravy jsou bolest břicha, nucení ke zvracení a třes. Při požití menší dávky nebo při vleklé otravě nastupují příznaky apatie, zvracení, průjem, později dehydratace, selhání ledvin. Pokud postižená osoba přežije toto období, dochází k trvalému poškození jater a nervového systému (polyneuropatie).

Jinými běžnými příznaky vleklé otravy jsou:

• kožní změny
• zánět středního ucha
• bolesti břicha
• průjmy
• poruchy periferní cirkulace krve
• úbytek míšní hmoty
• padání vlasů
• pruhy na nehtech a jejich lámavost

V místech, kde byly podzemní vody, užívané jak zdroj pitné vody, bohaté na sloučeniny arsenu, je známo, že organismus místních obyvatel si na nadměrný přísun arsenu do těla zvykl a projevy chronické otravy s buď neprojevily vůbec, nebo byly jen velmi mírné. Dnes je tento jev díky chemické kontrole zdrojů vody velmi vzácný.

[editovat] Léčení

• vypumpování žaludku s dodatkem magnesia
• podání protijedu metallorum Sautera
• léčení následného porušení elektrolytické rovnováhy těla, nízkého krevního tlaku aj.

[editovat] Literatura

• VOHLÍDAL, JIŘÍ; ŠTULÍK, KAREL; JULÁK, ALOIS. Chemické a analytické tabulky. 1. vyd. Praha : Grada Publishing, 1999. ISBN 80-7169-855-5.

Oxidy s prvkem v oxidačním čísle III.

Oxid hlinitý (Al2O3)• Oxid antimonitý (Sb2O3)• Oxid arsenitý (As2O3)• Oxid bismutitý (Bi2O3)• Oxid boritý (B2O3)• Oxid chromitý (Cr2O3)• Oxid dusitý (N2O3)• Oxid erbitý (Er2O3)• Oxid gadolinitý (Gd2O3)• Oxid gallitý (Ga2O3)• Oxid holmitý (Ho2O3)• Oxid inditý (In2O3)• Oxid železitý (Fe2O3)• Oxid lanthanitý (La2O3)• Oxid lutecitý (Lu2O3)• Oxid niklitý (Ni2O3)• Oxid fosforitý (P4O6)• Oxid promethitý (Pm2O3)• Oxid rhoditý (Rh2O3)• Oxid samaritý (Sm2O3)• Oxid skanditý (Sc2O3)• Oxid terbitý (Tb2O3)• Oxid thallitý (Tl2O3)• Oxid thulitý (Tm2O3)• Oxid titanitý (Ti2O3)• Oxid wolframitý (W2O3)• Oxid vanaditý (V2O3)• Oxid ytterbitý (Yb2O3)• Oxid yttritý (Y2O3)