Oxid samaritý

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Oxid samaritý
Samarium(III) oxide.jpg
Obecné
Systematický název Oxid samaritý
Anglický název Samarium(III) oxide
Německý název Samarium(III)-oxid
Sumární vzorec Sm2O3
Vzhled světle žlutý prášek nebo krystaly
Identifikace
Vlastnosti
Molární hmotnost 348,72 g/mol
Teplota tání 1 880 °C
Teplota varu 3 500 °C
Hustota 8,347 g/cm3 (α)
Rozpustnost ve vodě nerozpustný
Rozpustnost v polárních
rozpouštědlech
kyseliny
Měrná magnetická susceptibilita 71,64·10-6 cm3g-1 (α, 19 °C)
Struktura
Krystalová struktura krychlová (α)
jednoklonná (β)
Hrana krystalové mřížky α - modifikace
a= 1 089,3 pm
Termodynamické vlastnosti
Standardní slučovací entalpie ΔHf° -1 823 kJ/mol (β)
Entalpie tání ΔHt 240 J/g
Entalpie varu ΔHv 960 J/g
Standardní molární entropie S° 151 JK-1mol-1 (β)
Standardní slučovací Gibbsova energie ΔGf° -1 735 kJ/mol (β)
Izobarické měrné teplo cp 0,328 JK-1g-1 (β)
0,322 JK-1g-1 (α)
NFPA 704
Není-li uvedeno jinak, jsou použity jednotky
SI a STP (25 °C, 100 kPa).

Oxid samaritý (Sm2O3) je oxidem samaria, které je v něm přítomno v oxidačním stavu III. Používá se na výrobu speciálních skel pohlcujících infračervené záření a také jako absorbér neutronů. Je také katalyzátorem dehydrogenace alifatických alkoholů.

Příprava[editovat | editovat zdroj]

Tepelným rozkladem uhličitanu, dusičnanu, šťavelanu nebo síranu samaria:

Sm2(CO3)3 → Sm2O3 + 3 CO2

Reakce[editovat | editovat zdroj]

Rozpouští se v anorganických kyselinách za vzniku samaritých solí, například chloridu samaritého:

Sm2O3 + 6 HCl → 2 SmCl3 + 3 H2O

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Samarium(III) oxide na anglické Wikipedii.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • VOHLÍDAL, Jiří; ŠTULÍK, Karel; JULÁK, Alois. Chemické a analytické tabulky. 1. vyd. Praha : Grada Publishing, 1999. ISBN 80-7169-855-5.