Oxid zlatitý

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Oxid zlatitý
krystalová struktura oxidu zlatitého
Obecné
Systematický název Oxid zlatitý
Anglický název Gold(III) oxide
Německý název Gold(III)-oxid
Sumární vzorec Au2O3
Vzhled červenohnědá pevná látka
Identifikace
Vlastnosti
Molární hmotnost 441,931 g/mol
Teplota rozkladu 155 °C (-1/2 O2)
250 °C (-3/2 O2)
Hustota 11,34 g/cm3
Rozpustnost ve vodě nerozpustný
Rozpustnost v polárních
rozpouštědlech
hydroxid draselný
roztok kyanidů
kyselina chlorovodíková
Součinitel tepelné vodivosti 1,256 Wm-1K-1
Struktura
Krystalová struktura krychlová
Termodynamické vlastnosti
Standardní slučovací entalpie ΔHf° -54,4 kJ/mol
Standardní slučovací Gibbsova energie ΔGf° 80,0 kJ/mol
NFPA 704
Není-li uvedeno jinak, jsou použity jednotky
SI a STP (25 °C, 100 kPa).

Oxid zlatitý (Au2O3) je nejstabilnějším z oxidů zlata, které v něm má oxidační číslo III. Je to červeně-hnědá tuhá látka. Je tepelně nestabilní, rozkládá se při 155 °C. Hydratovaná forma je mírně kyselá a rozpouští se v roztocích silných zásad, které pravděpodobně obsahují ion [Au(OH)4].

Bezvodý Au2O3 může být připraven zahříváním hydratovaného Au2O3 v kyselině chloristé a chloristanem alkalického kovu při 250 °C a tlaku 30 MPa.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • VOHLÍDAL, Jiří; ŠTULÍK, Karel; JULÁK, Alois. Chemické a analytické tabulky. 1. vyd. Praha : Grada Publishing, 1999. ISBN 80-7169-855-5.