Oxid boritý

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Oxid boritý
Boron-trioxide-3D-balls.png
Obecné
Systematický název Oxid boritý
Anglický název Boron trioxide
Německý název Bortrioxid
Sumární vzorec B2O3
Vzhled Bezbarvá nebo bílá amorfní nebo krystalická látka
Identifikace
Vlastnosti
Molární hmotnost 69,62 g/mol
Teplota tání 448,8 °C
Teplota varu 1 860 °C
Teplota skelného přechodu 450 °C (modifikace β)
Hustota 2,46 g/cm3br /> 1,812 g/cm3 (modifikace β)
Dynamický viskozitní koeficient 5 020 cP (1 137 °C)
3 840 cP (1 217 °C)
1 870 cP (1 417 °C)
918 cP (1 617 °C)
Index lomu 1,61
Rozpustnost ve vodě 1,1 g/100 ml (modifikace β, 0 °C)
15,7 g/100 ml (modifikace β, 100 °C)
Relativní permitivita εr 3,2 (modifikace β)
Povrchové napětí 97,1 mN/m (700 °C)
90,1 mN/m (1 000 °C)
79,4 mN/m (1 200 °C)
72,4 mN/m (1 400 °C)
Struktura
Krystalová struktura šesterečná
amorfní (modifikace β)
Hrana krystalové mřížky a=433 pm, c=839,2 pm
Termodynamické vlastnosti
Standardní slučovací entalpie ΔHf° - 1 273,4 kJ/mol
- 1 255 kJ/mol (modifikace β)
Entalpie tání ΔHt 330 J/g
Entalpie varu ΔHv 5 114 J/g
Standardní molární entropie S° 54 JK-1mol-1
77,9 JK-1mol-1 (modifikace β)
Standardní slučovací Gibbsova energie ΔGf° - 1 194,3 kJ/mol
- 1 183 kJ/mol (modifikace β)
Izobarické měrné teplo cp 0,904 JK-1g-1 
0,878 JK-1g-1 (modifikace β)
Bezpečnost
Toxický
Toxický (T)
R-věty R60 R61
S-věty S45 S53

GHS08 – látky nebezpečné pro zdraví
GHS08

H-věty H360FD
NFPA 704
Není-li uvedeno jinak, jsou použity jednotky
SI a STP (25 °C, 100 kPa).

Oxid boritý je bezbarvá nebo bílá amorfní nebo krystalická pevná látka bez zápachu.

Příprava[editovat | editovat zdroj]

Oxid boritý se sice dá připravit spalováním elementárního bóru v proudu kyslíku

4 B + 3 O2 → 2 B2O3,

ale v praxi se většinou připravuje žíháním čisté kyseliny borité, která tak ztrácí vodu a mění se na svůj anhydrid

2 H3BO3 → B2O3 + 3 H2O.

Vlastnosti[editovat | editovat zdroj]

V pevném skupenství je oxid boritý polymerní látka, tvořená vzájemně propojenou sítí kovalentně vázaných atomů boru a kyslíku. V případě amorfní (sklovité) modifikace je základní strukturní jednotkou šestičlenný oxoboranový cyklus (viz horní vzorec v infoboxu) tvaru rovinného šestiúhelníku. krystalická forma krystaluje v trojklonné soustavě (prostorová grupa symetrie P31, elementární buňka a = 43,36 pm, c = 83,40 pm); elementární buňka krystalové mřížky obsahuje šest atomů bóru a devět atomů kyslíku. V plynné fázi je sloučenina pravděpodobně tvořena molekulami B4O6 s tricyklickým uspořádáním (viz spodní vzorec v infoboxu).

Látka je silně hygroskopická, ve vodě se snadno rozpouští za vzniku kyseliny borité

B2O3 + 3 H2O → 2 H3BO3.

Z oxidu boritého je možno připravit elementární bór redukcí některými kovy, např. hořčíkem

2 B2O3 + 3 Mg → 4 B + 3 MgO.

Podobně se dá redukce na elementární bór provést sodíkem, draslíkem nebo hliníkem. Redukcí uhlíkem se čistý bór připravit nedá, neboť vyredukovaný prvek se s uhlíkem okamžitě slučuje za vzniku karbidu boru

2 B2O3 + 7 C → B4C + 6 CO.

Zahřívá-li se oxid boritý s uhlíkem za přítomnosti chlóru, vzniká chlorid boritý:

B2O3 + 3 C + 3 Cl2 → 2 BCl3 + 3 CO.

Působením fluorovodíku na oxid boritý vzniká fluorid boritý

B2O3 + 6 F2 → 2 BF3 + 3 H2O,

případně při nadbytku fluorovodíku vzniká kyselina tetrafluoroboritá

B2O3 + 8 F2 → 2 HBF4 + 3 H2O.

Použití[editovat | editovat zdroj]

Oxid boritý má široké využití, zejména jako

Fyziologické působení[editovat | editovat zdroj]

Oxid boritý není vysloveně jedovatý. Vzhledem k tomu, že s vodou reaguje za vzniku slabé kyseliny borité, může však ve větších dávkách způsobit podráždění sliznic nebo očí. Při požití ve větším množství může vyvolat nevolnost, žaludeční bolesti, zvracení, případně průjem.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu
  • VOHLÍDAL, JIŘÍ; ŠTULÍK, KAREL; JULÁK, ALOIS. Chemické a analytické tabulky. 1. vyd. Praha : Grada Publishing, 1999. ISBN 80-7169-855-5.