Oxid chromitý

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Oxid chromitý
Oxid chromitý Oxid chromitý
Obecné
Systematický název Oxid chromitý
Triviální název Chromová zeleň
Anglický název Chromium(III) oxide
Německý název Chrom(III)-oxid
Sumární vzorec Cr2O3
Vzhled Zelená práškovitá látka
Identifikace
SMILES O=[Cr]O[Cr]=O
InChI 1/2Cr.3O/rCr2O3/c3-1-5-2-4
Číslo RTECS GB6475000
Vlastnosti
Molární hmotnost 151,99 g/mol
Teplota tání 2 435 °C
Teplota varu 4 000 °C
Hustota 5,21 g/cm3 (pevný)
Index lomu 2,551
Rozpustnost ve vodě Nerozpustný
Rozpustnost v polárních
rozpouštědlech
Rozpustný v kyselinách a zásadách (Pouze hydratovaný oxid chromitý)
Relativní permitivita εr 12
Měrná magnetická susceptibilita 319,181·10-6 cm3g-1
Struktura
Krystalová struktura šesterečná
kosočtverečná
Hrana krystalové mřížky a= 494 pm, c= 1 357 pm (Šesterečná)
a= 535 pm (Kosočtverečná)
Termodynamické vlastnosti
Standardní slučovací entalpie ΔHf° -1 128 kJ/mol
Entalpie tání ΔHt 116 J/g
Standardní molární entropie S° 81,2 JK-1mol-1
Standardní slučovací Gibbsova energie ΔGf° -1 035 kJ/mol
Izobarické měrné teplo cp 0,782 JK-1g-1
Bezpečnost
S-věty S26 S28[1]
NFPA 704
Není-li uvedeno jinak, jsou použity jednotky
SI a STP (25 °C, 100 kPa).

Oxid chromitý (chemický vzorec Cr2O3) je jedním ze dvou oxidů chrómu (ještě existuje oxid chromový). Vzniká rozkladem oxidu chromového:

4 CrO3 → 2 Cr2O3 + 3 O2

Můžeme jej také připravit redukcí dichromanu draselného sírou:

K2Cr2O7 + S → Cr2O3 + K2SO4

nebo rozkladem dichromanu amonného:

(NH4)2Cr2O7 → Cr2O3 + 4 H2O + N2.

Oxid chromitý je zelený, ve vodě nerozpustný prášek. Má vysokou teplotu tání. Používá se jako zelený pigment. Proto se též nazývá chromová zeleň.

Chlorací jeho směsi s uhlíkem se připravuje chlorid chromitý:

Cr2O3 + 3 C + 3 Cl2 → 2 CrCl3 + 3 CO

Oxid chromitý se také používá k aluminotermické výrobě čistého chrómu.

Cr2O3 + 2 Al → 2 Cr + Al2O3

Využití[editovat | editovat zdroj]

Oxid chromitý je používán jako umělecká zelená barva pod názvem chromoxid tupý. Také se používá jako katalyzátor.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • VOHLÍDAL, JIŘÍ; ŠTULÍK, KAREL; JULÁK, ALOIS. Chemické a analytické tabulky. 1. vyd. Praha : Grada Publishing, 1999. ISBN 80-7169-855-5.  

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Material Safety Data Sheet - Chromium (III) oxide

Logo Wikimedia Commons Obrázky, zvuky či videa k tématu Chromium(III) oxide ve Wikimedia Commons

seznam oxidů