Oxid železitý

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Oxid železitý
Iron(III)-oxide-sample.jpgOxid železitý.PNG
Obecné
Systematický název Oxid železitý
Anglický název Iron(III) oxide
Německý název Eisen(III)-oxid
Sumární vzorec Fe2O3
Vzhled hnědočervený prášek
červenohnědý prášek (hydratovaný)
Identifikace
SMILES O1[Fe]2O[Fe]1O2
Číslo RTECS NO7400000
Vlastnosti
Molární hmotnost 159,692 g/mol
Teplota tání 1 565 °C (rozklad)
Teplota změny krystalové modifikace 675 °C (α → β)
775 °C (β → γ)
Teplota dehydratace 350-400 °C (hydratovaný)
Hustota 5,24 g/cm³ (20 °C)
2,44-3,60 (hydratovaný, podle obsahu vody)
Index lomu n= 2,94
nDm= 3,22
Tvrdost 5 - 6
Struktura
Krystalová struktura Klencová
Hrana krystalové mřížky a= 503 pm
α= 55°17´
Termodynamické vlastnosti
Standardní slučovací entalpie ΔHf° -842,2 kJ/mol
Entalpie změny modifikace ΔHα→β 4,2 J/g (α → β)
0 J/g (β → γ)
Standardní molární entropie S° 87,40 J K-1 mol-1
Standardní slučovací Gibbsova energie ΔGf° -742,2 kJ/mol
Izobarické měrné teplo cp 0,650 3 J K-1 g-1
NFPA 704
Není-li uvedeno jinak, jsou použity jednotky
SI a STP (25 °C, 100 kPa).

Oxid železitý (Fe2O3) je sloučenina trojmocného železa s kyslíkem. Limonit (hnědel) je vodnatý oxid železitý Vyskytuje se nejčastěji v α krystalické modifikaci jako hnědočervený prášek. V přírodě se vyskytuje jako minerál hematit. V této fázi má klencovou strukturu (romboedrickou), antiferomagnetické vlastnosti a při zahřívání na 675 °C přechází na modifikaci β. Modifikace β je důsledkem laboratorní syntézy a oxid v ní má ferromagnetické vlastnosti. Má kubickou prostorově centrovanou mřížku a při teplotě 775 °C přechází na modifikaci γ. V modifikaci γ, která má kubickou symetrickou mřížku, se oxid železitý nachází např. v minerálu maghemitu. V této modifikaci je ferrimagnetický a při snížení teploty samovolně přechází do modifikace β. Hydratovaný oxid železitý je také složkou rzi.

Jedno z použití oxidu železitého bylo při výrobě audiokazet a magnetických pásků obecně.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • VOHLÍDAL, JIŘÍ; ŠTULÍK, KAREL; JULÁK, ALOIS. Chemické a analytické tabulky. 1. vyd. Praha : Grada Publishing, 1999. ISBN 80-7169-855-5.