Termit (chemie)
Termit (thermit, thermite) je pyrotechnická směs, hořící vysokou teplotou. Označení termit se používá především pro směs práškového hliníku (pyrohliníku) a oxidu železitého, ale i pro jiné pyrotechnické směsi, s práškovým kovem a oxidem jiného kovu. Reakce hoření termitu je typická tím, že vzniká vysoká teplota 2000 až 3000 °C[1] (je silně exotermická), hoření probíhá beze vzniku plynných zplodin (bezplamenné hoření) a struska je v tekutém stavu. Termit hoří i bez přístupu vzdušného kyslíku a dokonce i pod vodou.
Hoření termitu se zakládá na aluminotermické reakci (redox systém), kde redukční činidlo je práškový hliník a oxidační činidlo oxid kovu.
- 2 Al + Fe2O3 → 2 Fe + Al2O3
- 8 Al + 3 Fe3O4 → 9 Fe + 4 Al2O3
Termit byl objeven v roce 1893.[2] a jeho nejčastější složení termitu je: 25 % pyrohliníku a 75 % oxidů železa (okují)[1]. Pyrohliník je prášková forma hliníku, u které se vyžaduje především malý obsah nečistot a vhodný tvar zrn. Okuje jsou směsí oxidů železa, které vznikají například při jeho zpracování na válcovacích stolicích a kutí. Termit s takovýmto složením má nevýhodu ve velmi vysoké zápalné teplotě: 800 až 1300 °C, takže vyžaduje účinný prostředek pro zapálení.
Obsah |
Použití termitu [editovat]
V průmyslu se termity používají na přípravu některých těžko tavitelných kovů, například manganu nebo chromu podle rovnic
- 3 Mn3O4 + 8 Al → 4 Al2O3 + 9 Mn
- Cr2O3 + 2 Al → Al2O3 + 2 Cr
V minulosti (a i dnes) se práškový termit používá na sváření kolejnic. Práškový termit se nasype do speciální nádoby a zapálí, po vyhoření termitu se roztavené železo rozpustí do formy, ve které byly napřed umístěny konce kolejnic a tam vytvoří mezi nimi kvalitní svár.
Termit se používá ve vojenství jako zápalná látka - náplň zápalných bomb, zápalných střel a zápalných granátů. Náplně municí obsahují zpravidla směs 50-80 % termitu a pomocných látek, které zlepšují vlastnosti při výrobě i při použití. Příklad termitu pro letecké bomby: 24 % pyrohliníku, 50 % oxidů železa (okují) a 26 % dusičnanu barnatého. Přísada dusičnanu snižuje zápalnou teplotu termitu na 500-700 °C, plyny vznikající při hoření zvyšují zápalné schopnosti termitu a baryum zvyšuje tekutost strusky. Část hliníku může být též nahrazena hořčíkem.
Směsi podobné termitům se ve vojenské pyrotechnice používají též jako osvětlovací a signální světlice, a v civilní a zábavné pyrotechnice například při ohňostrojích.
Termit (nebo Thermate – viz dále) může být použit žháři pro úmyslné způsobení požáru. Po zlikvidování požáru patří mezi standardní postupy zjistit jeho možná ohniska a hledat stopy po těchto dvou chemických látkách.
Termit byl podle některých konspiračních teorií použit při řízené demolici budov 11. září.
Thermate [editovat]
Thermate je komerční verze termitu, která obsahuje přídavek síry, která způsobuje ještě rapidnější a agresívnější hoření a snižuje teplotu nutnou pro zahájení reakce.
Nanotermit [editovat]
Jako nanotermit se nazývá termit (nebo thermate), jehož složky jsou smíchány a promíseny mnohem dokonaleji než u běžného termitu, do jemného prášku. To umožňuje jeho větší efektivitu při použití, rychlejší a intenzivnější reakci a větší účinnost při hoření. Reakce s ním coby reaktantem může uvolnit více energie než dynamit.[2]
Plamen [editovat]
Jak termit tak thermate hoří silně oranžovým plamenem, bohatým na jiskry z agresívní exotermické oxidace. Ta se během několika sekund ustálí na teplotě přes 2000 °C; uvolněná energie z hoření dokáže např. tavit ocel či jiné kovy s vysokým bodem tání.
U ocele mohou být její drobné úlomky roztavené hořením odhozeny (řádově decimetry) od místa reakce, při čemž vytvoří drobné kuličky, veliké řádově od několika nanometrů až jednoho milimetru v průměru (kulový tvar je dán snahou roztavené oceli zaujmout co nejmenší povrch k danému objemu vlivem povrchového napětí – po odvržení z centra žáru se „kapka“ oceli ochladí a v této podobě již zůstane).
Odkazy [editovat]
Reference [editovat]
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Termit (chémia) na slovenské Wikipedii.
- ↑ a b Složení termitu a dalších složí, jejich příprava a využití
- ↑ a b Niels Harrit na TV2NEWS o nanotermitu
Literatura [editovat]
