Teplota hoření

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Teplota hoření je nejnižší teplota, při které kapalina, zahřívána za definovaných podmínek, vyvine tolik par, že jejich směs se vzduchem po přiblížení iniciačního plamene vzplane a hoří bez přerušení nejméně 5 sekund. Při této teplotě je rychlost vypařování nejméně tak velká jako rychlost hoření, což zajišťuje trvalý dostatek hořlavých par.

Stanovení teploty hoření je důležité pro charakterizování hořlavé kapaliny ve smyslu ČSN 65 0201.

Teplota hoření je vždy vyšší, než teplota vzplanutí. U nízkovroucích kapalin je tento rozdíl velmi malý, avšak se snižující se těkavostí narůstá. Za nízkovroucí kapalinu je považována taková látka, která má za „normálního tlaku“ (101 325 Pa) teplotu hoření nižší než 50 °C.

Související články[editovat | editovat zdroj]