Oxidace
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Oxidace má v chemii dva významy, obecnější a konkrétnější: Látka, která se oxiduje, předává elektron druhému reaktantu (zvyšuje své oxidační číslo), opačným dějem je redukce.
Většinou se látky oxidují působením oxidačního činidla, které se samo redukuje.
V konkrétnějším významu se jedná o slučování s kyslíkem.
Oxidace je v užším slova smyslu dehydrogenace.
Oxidaci také můžeme charakterizovat jako ztrátu elektronů.
Oxidačně redukční děje mají velký význam v elektrolýze.
[editovat] Praktický význam
[editovat] Žádoucí procesy
Technologicky prováděná oxidace (tedy v jejím konkrétním významu) je, vedle fotosyntézy, jeden z nejdůležitějších chemických procesů na Zemi. V praxi se jí hojně využívá zejména při spalování fosilních paliv.
- k pohonu všech spalovacích motorů a spalovacích turbín (zde obvykle probíhá spalování tekutého či plynného fosilního paliva), má tedy význam pro pohon převážné většiny všech moderních dopravních prostředků
- k výrobě elektrické energie (slouží při výrobě elektrické energie vyráběné z fosilních paliv, zejména z uhlí)
- k výrobě technologického tepla (teplárny, domácí kotelny, kamna, krby - opět se jedná povětšinou o spalovaní fosilních paliv)
- k přípravě pokrmů (kupř.plynový sporák na svítiplyn či zemní plyn - tedy opět fosilní palivo)
- k nouzovému osvětlování (kupř. svíčka, petrolejová lampa apod.)
- … otevřený oheň slouží, mimo jiné, k potěše i osvěžení unaveného lidského ducha - třeba u táborového ohně
- . apod.
