Audiokazeta

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Typická audiokazeta
Různé audiokazety

Audiokazeta (anglickými zkratkami MC - Musicassette; CC - Compact Cassette) je zvukový nosič obsahující magnetickou pásku, na kterou lze zaznamenat zvuk a data například v kazetových magnetofonech nebo diktafonech. Audiokazety jsou buď analogové, nebo digitální (DAT, DCC). Obdobou a později navrženým typem analogové audiokazety je "mikrokazeta" (Microcassette). Ta však nalezla uplatnění především v diktafonech.

Kompaktní audiokazeta byla představena nizozemskou firmou Philips v roce 1963 v Berlíně. Její tvůrce předpokládal, že bude využívána v přenosných magnetofonech pro záznam mluveného slova nebo nenáročné hudby bez požadavku na věrnou reprodukci (ten v té době plnily cívkové magnetofony). V dosažení shodných parametrů kvality zvuku bránily od začátku kazetám následující vlastnosti: Nízká rychlost posuvu pásku (4,76 cm/s) mající za následek malý kmitočtový rozsah a vysokou úroveň šumu, dále malá šířka stopy (hlavně u stereofonních přístrojů) a záznam levého a pravého kanálu do souběžných stop vedle sebe (u cívkových magnetofonů jsou umístěny ob jednu stopu). Následkem je vysoká hodnota přeslechů mezi kanály. Nevyhovující je i geometrie páskové dráhy (hlavy a přítlačné prvky jsou v rovině, nikoliv v půlkruhu). Pásková dráha navíc není uchycena pevně, ale přisouvá se k pásku po zapnutí magnetofonu. Záznamová a snímací hlava musí být kvůli tomu přitlačována k pásku polštářkem, který je součástí kazety (problém s dodržením optimální kolmosti hlav vůči pásku).

Kazety postupně získaly na popularitě díky snadné manipulaci, uplatnily se nejen v přenosných přístrojích, ale i v autorádiích, přenosných přehrávačích (Walkmanech) a domácích sestavách. Výrobci spotřební elektroniky proto postupem času dokázali jejich největší nedostatky alespoň do určité míry odstranit. Problém s kolísáním rychlosti posuvu pásku a přeslechy mezi kanály redukovalo použití vícemotorové mechaniky s dvojicí hnacích hřídelek a přítlačných kladek (dual-capstan). Na jejich pohon byl vyčleněn zvláštní motorek řízený krystalovým oscilátorem. Vysoký šum pásku eliminovaly protišumové systémy Dolby B, Dolby C a v posledních letech výroby Dolby S. Někteří výrobci používali i jiné systémy (JVC - ANRS, Technics - dbx). V rámci zlepšení kvality zvuku byly vylepšovány i samotné kazety, resp. na trhu se objevily pásky s lepším chemickým složením. Kvůli lepší kompatibilitě s parametry magnetofonů byly kazety rozčleněny do 4 skupin:

  • Typ-I (Type-I/IEC-I, Ferric, Normal Position, Fe2O3) - základní typ pásku z oxidu železitého.
  • Typ-II (Type-II/IEC-II, Chrome, High Position, CrO2) - pásek z oxidu chromičitého. Menší šum, resp. větší dynamika a kmitočtový rozsah (ve prospěch vysokých kmitočtů) než u předešlého typu. Nutnost vyššího předmagnetizačního proudu při záznamu a jiné snímací charakteristiky při přehrávání.
  • Typ-III (Type-III/IEC-III, Ferrochrome, FeCr) - pásek ze směsi Fe2O3 a CrO2. Na trhu se udržel jen krátce, trpěl minimální odolností vůči přebuzení při záznamu a kvalitami nepřevyšoval Typ II.
  • Typ-IV (Type-IV/IEC-IV, Metal) - nejkvalitnější pásek z chemicky čistého železa. Dynamický rozsah, kmitočtová charakteristika a malý šum dovolovaly pořídit záznam srovnatelný s kvalitou CD. Nutnost ještě vyššího předmagnetizačního a mazacího proudu než u pásku typu II (snímací charakteristika naopak stejná).

Audiokazety se přehrávaly oboustranně (kazetu bylo možné po dohrání na konec otočit a nahrávat na druhou stranu). Vyráběly v následujících délkách (číslo udává záznamový čas v minutách): C-30; C-60; C-90; C-100; C-120. K sehnání byly i atypické délky, např. C-45; C-50; C-74; C-80 a C-110. Kazety s délkou nad 100 minut měly velmi tenký pásek, proto se mohly používat jen v kvalitních a dobře seřízených přístrojích, jinak hrozilo přetržení pásku.

Digitální i analogové kazety postupně z trhu mizí, neboť jejich výroba je nákladná (zavádění a navíjení pásku, drahé lisovací formy) a magnetofony se již delší dobu neprodávají. Audiokazeta ve své době odolala konkurenci v podobě systému ELCASET (Sony) v 70. letech, nebo minidisku (Sony) v 90. letech 20. století. Začátkem 21. století kazety postupně vytlačily digitální formáty CD-R/RW a MP3. Nenahrané kazety lze v roce 2014 stále zakoupit v omezeném sortimentu např. trafikách, velkoprodejnách elektro apod. Jde zejména o značku Sony a Maxell s pásky typu I o délce 60 a 90 minut. Typy II, III a IV již nejsou v prodeji.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]